19 C 269/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 360 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 605 Kč, úrok ve výši 11 % ročně z částky 1 150 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 605 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 755 Kč, úrok ve výši 11 % ročně z částky 3 300 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 755 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se co do částky 3 000 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 030 Kč, a to jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 10 360 Kč, a to zaprvé požadavkem, aby jí zaplatil částku 4 105 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 082,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 834,10 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 330,88 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 3 330,88 Kč od [datum] do zaplacení, a zadruhé požadavkem, aby jí zaplatil částku 6 255 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 515,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 970,30 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 980,06 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 980,06 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěry („ půjčky“), které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil, byť toliko fikcí, souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvami o půjčce ze dne [datum] a [datum], uzavřenými mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, a příslušnými zákaznickými kartami žalovaného.

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně nejprve dne [datum] smlouvu o půjčce, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout částku 5 000 Kč, za což měl žalovaný v třiačtyřiceti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně„ vrátit“ celkem částku 7 955 Kč s tím, že částku 1 500 Kč v tomto případě představoval poplatek za hotovostní inkaso splátek, a částku 1 000 Kč poplatek za administrativní činnost; samotné úroky pak měly představovat částku 455 Kč. Poté dne [datum] žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvu o půjčce za stejných podmínek jako v případě smlouvy ze dne [datum].

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvami o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy je možno považovat za platné, a to v tom smyslu, že není důvod je hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatné.

7. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za hotovostní inkaso; ve shodě se závěry např. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 42 ICm 4014/2015-23, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. KSPA 60 INS 5615/2015 či rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017-64, má totiž podepsaný soud – na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku – za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť a) znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalovaného čerpat nadstandardní službu v podobě hotovostního inkasa a d) žalovaný je podle tohoto ujednání nucen tento poplatek platit i v případě, že by danou službu vůbec fakticky nevyužíval. Výši tohoto poplatku je tak kontextuálně třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

8. Naproti tomu ujednání o„ administrativním poplatku“ shledal soud platnými, neboť zohlednil skutečnost, že v případě, kdy si spotřebitel půjčuje relativně nízkou finanční částku (přičemž současně vstupuje do„ hry“ i fakt, že bankovní instituce by žalovanému v dané době úvěr poskytnout vůbec nemusela), navíc krátkodobě, reálně nemusí pouze úrok vyčíslený částkou 455 Kč pokrýt veškeré skutečné (resp. účelně vynaložené) náklady poskytovatele úvěru. Ujednání o poplatku za administrativní činnost tak podle mínění soudu není namístě považovat – bez dalšího – za neplatné, neboť sjednaný poplatek není nepřiměřeně vysoký.

9. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle názoru soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právních vztahů, v jejichž rámci se v obou případech – platně – zavázal zaplatit v třiačtyřiceti týdenních splátkách částku 6 455 Kč.

10. Z údajů o platbách žalovaného, obsažených v žalobě, přitom vyplynulo, že žalovaný v rozhodné době z titulu první smlouvy celkem zaplatil částku 3 850 Kč a z titulu druhé smlouvy toliko částku 1 700 Kč, přičemž v důsledku procesní pasivity žalovaného neměl soud prostor pro úvahu, zda část dluhu nebyla žalovaným (například po podání žaloby) uhrazena.

11. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni – v rozsahu stávajícího dluhu z titulu první smlouvy – zaplatil částku 2 605 Kč, a – v rozsahu stávajícího dluhu z titulu druhé smlouvy – částku 4 755 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvních dvou výrocích tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Vedle zákonného úroku z prodlení tak soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit úrok ve výši 11 % ročně, tedy ve výši, kterou je třeba dovodit z ujednání o úroku ve výši 455 Kč v rámci třiačtyřiceti týdenních splátek, to vše za období, které již zjevně„ nepokrývá“ úrok sjednaný v této nominální výši; výši úroku přitom soud dovodil veden zásadou in favorem negotii, jež je vyjádřena v ustanovení § 574 občanského zákoníku.

12. Současně soud pro úplnost dodává, že v dané věci zvolil výklad práva, jenž je ve svých důsledcích příznivější pro žalobkyni, neboť nedovodil žádné následky ze skutečnosti, že v době uzavření obou smluv byla na majetek žalovaného vedena exekuce, jelikož zohlednil charakter (právní titul) i výši vymáhané částky.

13. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalovaného – vzal v potaz, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaný objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

14. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

15. Třetím výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

16. Čtvrtým výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 1 000 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 800 Kč.

17. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 42 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (viz předchozí bod) a odměny právního zástupce včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v celkové výši 1 452 Kč (částka 300 Kč za jeden ze tří úkonů právní služby, celkem částka 300 Kč za tři režijní paušály a částka 252 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty).