19 C 270/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 570 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 144 Kč, úrok ve výši 12,6 % ročně z částky 1 744 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 144 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 336 Kč, úrok ve výši 11 % ročně z částky 2 590 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 336 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se co do částky 6 090 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, a to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 539 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 15 570 Kč s příslušenstvím, a to zaprvé požadavkem, aby jí zaplatila částku 9 434 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 339,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 978,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 146,28 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 146,28 Kč od [datum] do zaplacení, a zadruhé požadavkem, aby jí zaplatila částku 6 136 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 930,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 446,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 978,98 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 978,98 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěry, resp. půjčky, které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyslovila, byť toliko fikcí, souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Před vyhlášením rozsudku, ke kterému mělo původně dojít dne [datum] však účastnice řízení předložily soudu ke schválení návrh smíru, jejž však soud usnesením ze dne 26. 1. 2021 č. j. 19 C 270/2020-26 neschválil; toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvami („ o půjčce“) ze dne [datum] a [datum], uzavřenými mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, a příslušnými Zákaznickými kartami žalované.

5. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně nejprve dne [datum] smlouvu (o spotřebitelském úvěru), podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout zápůjčku ve výši 10 000 Kč, za což měla žalovaná v osmapadesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 17 690 Kč s tím, že částku 4 000 Kč v tomto případě představoval poplatek za hotovostní inkaso splátek, a částku 2 000 Kč„ poplatek za administrativní činnost“; samotné úroky pak měly představovat částku 1 400 Kč. Současně je ve formulářové smlouvě křížkem vyznačeno, že žalovaná zvolila životní pojištění [název], přičemž se měla zavázat„ za zařazení do pojišťovacího programu“ zaplatit částku 290 Kč. Poté dne [datum] žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně další obdobnou smlouvu, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout zápůjčku ve výši 6 000 Kč, za což měla žalovaná v třiačtyřiceti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 9 546 Kč s tím, že částku 1 800 Kč v tomto případě představoval poplatek za hotovostní inkaso splátek, a částku 1 200 Kč„ poplatek za administrativní činnost“; samotné úroky pak měly představovat částku 546 Kč.

6. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvami o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy je možno považovat za platné, a to v tom smyslu, že není důvod je hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatné.

8. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za hotovostní inkaso; ve shodě se závěry např. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 42 ICm 4014/2015-23, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. KSPA 60 INS 5615/2015 či rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017-64, má totiž podepsaný soud – na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku – za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť a) znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalované čerpat nadstandardní službu v podobě hotovostního inkasa a d) žalovaná je podle tohoto ujednání nucena tento poplatek platit i v případě, že by danou službu vůbec fakticky nevyužívala. Výši tohoto poplatku je tak kontextuálně třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

9. Naproti tomu ujednání o„ administrativním poplatku“ shledal soud platnými, neboť zohlednil skutečnost, že v případě, kdy si spotřebitel půjčuje relativně nízkou finanční částku (přičemž současně vstupuje do„ hry“ i fakt, že bankovní instituce by žalovanému v dané době úvěr poskytnout vůbec nemusela), navíc krátkodobě, reálně nemusí pouze úrok vyčíslený částkou 1 400 Kč a částku 546 Kč pokrýt veškeré skutečné (resp. účelně vynaložené) náklady poskytovatele úvěru. Ujednání o poplatku za administrativní činnost tak podle mínění soudu není namístě považovat – bez dalšího – za neplatná, neboť sjednaný poplatek není nepřiměřeně vysoký, jakkoli jde v případě první smlouvy o„ hraniční případ“.

10. Jde-li pak o„ doplňkovou službu životního pojištění“, obsaženou v první smlouvě, shledal soud toto„ ujednání“ absolutně neplatným, neboť z textu smlouvy vůbec nevyplývá, jakého protiplnění se žalované za sjednaný poplatek má dostat. Žádnou argumentaci v tomto ohledu ostatně neobsahuje ani předmětný návrh žalobkyně.

11. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do právních vztahů, v jejichž rámci se – platně – zavázala zaplatit první smlouvou v rámci osmapadesáti týdenních splátek částku 13 400 Kč a druhou smlouvou v třiačtyřiceti týdenních splátkách částku 7 746 Kč.

12. Z údajů o platbách žalované, obsažených v žalobě, přitom vyplynulo, že žalovaná v rozhodné době z titulu první smlouvy celkem zaplatila částku 8 256 Kč a z titulu druhé smlouvy toliko částku 3 410 Kč, přičemž v důsledku procesní pasivity žalované neměl soud prostor pro úvahu, zda část dluhu nebyla žalovanou (například po podání žaloby) uhrazena.

13. Podepsaný soud tak má za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni – v rozsahu stávajícího dluhu z titulu první smlouvy – zaplatila částku 5 144 Kč, a – v rozsahu stávajícího dluhu z titulu druhé smlouvy – částku 4 336 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvních dvou výrocích tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Vedle zákonného úroku z prodlení tak soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit úrok ve výši 12,6 % ročně, respektive 11 % ročně, tedy ve výši, kterou je třeba dovodit z ujednání o úroku ve výši 1 400 Kč v rámci osmapadesáti týdenních splátek, respektive úroku ve výši 546 Kč v rámci třiačtyřiceti týdenních splátek, to vše za období, které již zjevně„ nepokrývá“ úrok sjednaný v této nominální výši; výši úroku přitom soud dovodil veden zásadou in favorem negotii, jež je vyjádřena v ustanovení § 574 občanského zákoníku.

14. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

15. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

16. Třetím výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

17. Čtvrtým výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 200 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 1 000 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 800 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 22 % jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (viz předchozí bod) a odměny právního zástupce včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v celkové výši 1 452 Kč, přičemž soud výši odměny vypočítal na základě použití ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je nutno podřadit pod podání předvídaná právě v ustanovení § 14 b advokátního tarifu. Pátým výrokem rozsudku tudíž soud uložil žalované povinnost zaplati žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 539 Kč, kterou je žalovaná – rovněž v prodloužené lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku – povinna žalobkyni uhradit k rukám jejího právního zástupce.