19 C 272/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , název města o zaplacení 19 554,48 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 19 554,48 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 554,48 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) po žalovaném domáhá zaplacení částky 19 554,48 Kč s příslušenstvím z titulu sjednané smluvní pokuty ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva“). Žalobkyně v žalobě poukázala na skutečnost, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo žalobkyni co do smluvní pokuty v plném rozsahu vyhověno. Soud mimo jiné žalovaného zavázal k úhradě částky představující smluvní pokutu ve výši 18 830,70 Kč, tedy smluvní pokuty představující 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 76 862,56 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do , datum, .

2. Žalovaný však ničeho z titulu přiznané smluvní pokuty neplnil ani poté, proto se žalobkyně nyní podanou žalobou domáhá zaplacení částky představující neuhrazenou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 67 842 Kč od , datum, do , datum, .

3. Žalovaný se k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů vyplývá, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, z jejíhož titulu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že v rámci 18 měsíčních splátek zaplatí žalovaný žalobkyni celkem částku 199 494 Kč, přičemž ve smlouvě byla deklarována „zápůjční úroková sazba“ ve výši 102,64 % ročně; současně byla v bodu 6.5 smlouvy ujednána v případě (předčasného) zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 139 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a smluvní pokuty ve výši 18 830,70 Kč (výrok II.). Je tak nepochybné, že účastníci řízeni uzavřeli smlouvu, ve které byla deklarována shora uvedená zápůjční úroková sazba a ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. V daném řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby (kdy nárok žalobkyně odpovídal úroku ve výši 24,57 % ročně), přičemž za nastalé situace soud považoval nárok žalobkyně za souladný se zákonem.

6. V nyní posuzované věci žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty za navazující období od , datum, do , datum, .

7. Pakliže žalobkyně při jednání poukázala na skutečnost, že zdejším soudem bylo o dané věci již pravomocně rozhodnuto s tím, že žalobkyni byl nárok na zaplacení smluvní pokuty přiznán, soud připomíná, že v dané věci došlo k částečnému zpětvzetí žaloby (kdy nárok žalobkyně odpovídal úroku ve výši 24,57 % ročně) a současně v důsledku procesní pasivity žalovaného neměl soud prostor pro úvahu, zda není namístě smluvní pokutu přiměřeně snížit.

8. V kontextu nové žaloby pak nelze ztrácet ze zřetele, že žalobkyně i nadále uplatňuje nárok z titulu smlouvy, ve které byl ujednán smluvní úrok ve výši 102,64 % ročně, tedy ve výši, která bez jakýchkoliv pochybností není souladná s dobrými mravy.

9. V případě ujednání o smluvní pokutě je pak třeba mít na paměti, že institut smluvní pokuty slouží v prvé řadě k zajištění závazku, plní tedy primárně tzv. zajišťovací funkci. Shora označeným pravomocným rozsudkem byla přiznána částka odpovídající smluvní pokutě představující 23,7 % dlužné jistiny, nyní podanou žalobou se pak žalobkyně domáhá zaplacení navazující smluvní pokuty představující 28 % dlužné jistiny. Smluvní pokuta za takové situace již nadále neplní svoji funkci preventivní a uhrazovací, nýbrž toliko funkci sankční. Pakliže „vyúčtovaná“ smluvní pokuta nadále neplní svoji (prvotní a hlavní) funkci, pak ujednání o smluvní pokutě vede ve svém důsledku k tzv. přezajištění smluvního vztahu, a za takové situace je třeba nárok žalobkyně – v daném kontextu –považovat za zjevné zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku, kterému nelze přiznat právní ochranu. Lze tak uzavřít, že přiznání žalované částky by bylo v rozporu s dobrými mravy. K posledně uvedenému závěru přitom podepsaný soud dospěl v rámci přiměřeného zohlednění Ústavním soudem opakovaně vyjádřeného imperativu, podle kterého by dlužníci měli splácet jen takové dluhy, které je třeba považovat za dluhy řádné, „aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou“ (viz např. bod 44. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 3308/16).

10. Soud tudíž ze shora stručně rekapitulovaných důvodů žalobu v plném rozsahu zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že žalovanému žádné náklady nevznikly.