19 C 282/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 28 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 1 136 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 536 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) po žalovaném domáhá zaplacení částky 25 000 Kč, a to z titulu dlužné části dosud neuhrazené části kupní ceny ujednané v kupní smlouvě, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, , a jejímž předmětem byl automobil šedé pastelové barvy, tovární značky BMW, obchodní označení 320d, poznávací značky: , SPZ, ; VIN: , VIN kód, (dále jen „předmětný automobil“). Současně se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 35 000 Kč, a to od , datum, do , datum, a smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky 25 000 Kč ode dne , datum, do zaplacení.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. 19 C 282/2024-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je namístě – v maximálně možném rozsahu (viz níže) vyhovět3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (jejichž korektnost žalovaný nikterak nezpochybnil) dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

4. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena kupní smlouva na předmětný automobil, kterou se žalovaný zavázal uhradit částku 60 000 Kč, a to následujícím způsobem: první část kupní ceny ve výši 25 000 Kč měla být zaplacena do , datum, , druhá část kupní ceny ve výši 10 000 Kč měla být zaplacena do , datum, , třetí část ve výši 10 000 Kč měla být zaplacena do , datum, a zbývající částka 15 000 Kč měla být zaplacena do , datum, .

5. V ujednání 2.5 předmětné smlouvy byla mezi účastníky řízení sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý den prodlení, a to až do úplného zaplacení příslušné části kupní ceny.

6. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dále vyplynulo, že žalovaný uhradil řádně a včas pouze první část kupní ceny (ve výši 25 000 Kč). Druhá část kupní ceny (ve výši 10 000 Kč) byla uhrazena až po opakovaných urgencích žalobkyně dne , datum, , a zbývající část (v celkové výši 25 000 Kč) pak nebyla uhrazena vůbec, a to ani na základě předžalobní výzvě ze dne , datum, , která byla žalovanému doručena (fikcí ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku) dne , datum, .

7. Žalobkyni tak podle odkazovaného ujednání předmětné smlouvy vznikl – vedle práva na zaplacení dlužné jistiny – rovněž nárok na úhradu smluvní pokuty.

8. Soud se ovšem musel zabývat otázkou, zda ujednání o smluvní pokutě není ujednáním absolutně neplatným.

9. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvádí, že výši smluvní pokuty v předmětné smlouvě navrhla v dobré víře, neboť nepředpokládala, že by se žalovaný mohl dostat do prodlení vyššího než několik dnů. Sama pak požadovanou smluvní pokutu moderovala podle ustálené judikatury (např. podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005) na 0,5 % denně z částky 35 000 Kč za období od , datum, do , datum, a 0,5 % denně z částky 25 000 Kč od , datum, do zaplacení (respektive do vyhlášení rozsudku ve věci samé prvoinstančním soudem – viz dále).

10. Podle ustanovení § 2079 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu, přičemž podle ustanovení § 7 občanského zákoníku se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře; ustanovení § 6 odst. 1 občanského zákoníku pak ukládá každému povinnost jednat v právním styku poctivě.

11. Při posuzování otázky platnosti inkriminovaného ujednání o smluvní pokutě soud přihlédl mimo jiné i k faktu, že předmětná smlouva byla uzavírána mezi dvěma fyzickými osobami, kdy žádná ze stran nepožívá ochrany, poskytované právním řádem České republiky spotřebitelům. Soud přitom vyšel z (nevyvráceného) předpokladu, žalobkyně byla vskutku v dobré víře, že žalovaný bude jednat poctivě a celkovou kupní cenu splatí, přičemž v této souvislosti zohlednil skutečnost, že žalobkyně vyšla žalovanému maximálně vstříc v tom smyslu, že mu předala předmětný automobil, aniž by od něj v době jeho předání obdržela jakékoliv finanční protiplnění, a navíc mu umožnila splacení kupní ceny v měsíčních splátkách, přičemž celková kupní cena měla být splacena až tři měsíce po uzavření kupní smlouvy. Soud při svém rozhodování zohlednil i v době uzavření smlouvy přetrvávající zvýšenou výši inflace, tedy okolnost, která odlišuje posuzovanou věc od právních věcí řešených Nejvyšším soudem v prvním desetiletí 21. století. S přihlédnutím ke všem zaznamenaným skutečnostem má podepsaný soud za to, že morální výše smluvní pokuty v daném případě nevybočuje ze zákonných limitů, zvláště když se žalobkyně petitem žaloby ani nedomáhá zaplacení zákonných úroků z prodlení.

12. Z výše uvedených důvodů soud neshledal důvod, který by založil neplatnost ujednání o smluvní pokutě, respektive neshledal důvod nepřiznat žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty v kapitalizované výši ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (v rozsahu prodlení se zaplacením částky 35 000 Kč tak žalobkyni vzniklo právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 150 Kč, a v rozsahu prodlení se zaplacením částky 25 000 Kč jí vzniklo právo požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 250 Kč).

13. V souvislosti s otázkou kapitalizace smluvní pokuty musel soud druhým výrokem rozsudku žalobkyni uložit povinnost doplatit soudní poplatek, přičemž podle ustanovení § 41 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud posuzuje každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. Soud proto uložil žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku ve výši 1 136 Kč, neboť smluvní pokuta není příslušenstvím uplatňovaného nároku, nýbrž nárokem samostatným, ač akcesorickým (pročež nemůže být přiznán „do zaplacení“).

14. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 10 536 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 136 Kč (viz výše) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč, sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu, a to včetně tří paušálních náhrad výdajů v celkové výši 900 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu.