19 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 24 011 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 386 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 386 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 625 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 24 011 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 518,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 23 813,38 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 077,41 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 13 077,41 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Na tomto místě je přitom vhodné uvést, že žalovanému bylo v posledku usnesení, obsahující výzvu k vyjádření, doručeno na žalobkyní označenou adresu na Slovensku.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , uzavřenou mezi společností , právnická osoba, a žalovaným.

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu „o půjčce“, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, za což měl žalovaný v šedesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 27 541 Kč s tím, že částku 7 775 Kč v tomto případě představoval poplatek za hotovostní inkaso splátek, a částku 2 850 Kč „poplatek za administrativní činnosti“; samotné úroky pak měly představovat částku 1 916 Kč.

5. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 občanského zákoníku, účinného do , datum, , posoudil soud předmětnou smlouvu podle rozhodných ustanovení občanského zákoníku, platného do , datum, , neboť smlouva, o niž se žalobou uplatněný nárok opírá, byla uzavřena za účinnosti tohoto zákona.

6. Po právní stránce posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – podle jejího obsahu – jako právní vztah založený smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 a § 658 občanského zákoníku, platného do , datum, , ve spojení s ustanoveními § 497 a násl. obchodního zákoníku a ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

7. Soud přitom dospěl soud k závěru, že předmětnou úvěrovou smlouvu je možno považovat za platnou, a to v tom smyslu, že není důvod ji hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatnou, Anonymizováno8. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za hotovostní inkaso; ve shodě se závěry např. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. , incidenční spisová značka, , rozsudku Krajského soudu v , adresa, – pobočka v , adresa, č. j. , insolvenční spisová značka, -C1-3 či rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. , spisová značka, , má totiž podepsaný soud za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť a) znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalovaného čerpat nadstandardní službu v podobě hotovostního inkasa a c) žalovaný je podle tohoto ujednání nucen tento poplatek platit i v případě, že by danou službu vůbec fakticky nevyužíval. Výši tohoto poplatku je tak kontextuálně třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

9. Obdobně ujednání o „administrativním poplatku“ považuje soud s přihlédnutím k rozhodným okolnostem věci – stejně jako ujednání o poplatku za hotovnostní inkaso – za část zastřeného úroku, jenž by dosahoval úroku ve výši 72,5 % ročně. Výši takto ujednaného úroku by přitom bylo nutno považovat za rozpornou s dobrými mravy (viz rovněž ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku), pročež by byl v posledku namístě závěr, že je toto ujednání podle imperativů obsažených v dispozici ustanovení § 39 občanského zákoníku ujednáním neplatným (srov. mutatis mutandis závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

10. Na tomto místě současně soud zdůrazňuje, že oddělil platná ujednání od (shora označených) ujednání neplatných, tedy přistoupil k výkladu, jenž je ve svých důsledcích příznivější pro žalobkyni, a nepřiklonil se tak k potenciálně dostupné interpretaci, podle které jsou veškerá shora rekapitulovaná ujednání neplatná.

11. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právního vztahu, v jehož rámci se – platně – zavázal zaplatit v šedesáti týdenních splátkách částku 16 916 Kč.

12. Z údajů o platbách žalovaného, obsažených v žalobě, přitom vyplynulo, že žalovaný v rozhodné době celkem zaplatil částku 3 530 Kč, přičemž v důsledku procesní pasivity žalovaného neměl soud prostor pro úvahu, zda část dluhu nebyla žalovaným (například po podání žaloby) uhrazena.

13. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku 13 386 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

14. Žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení potom soud žalobkyni přiznal až ode dne, jenž následoval po dni, který je uveden jako datum přípisu informujícího žalovaného o postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; stanovení dřívějšího (žalobkyní požadovaného data) by totiž podle mínění soudu bylo rozporné s dobrými mravy.

15. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem „překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

16. Druhým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

17. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť s ohledem na výši žalovaného příslušenství (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) je namístě konstatovat, že ve věci úspěšnější byl žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly.