19 C 309/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 641,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 641,49 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 12 971,37 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 932,75 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 641,49 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v prvním výroku tohoto rozsudku, tedy včetně smluvních i zákonných úroků z prodlení, to vše z titulu smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. 19 C 309/2024-18 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak, byť toliko fikcí, splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.

3. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně (obchodní společnost , právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o kontokorentním úvěru, v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh – na jistině – ve výši 12 971,37 Kč; současně mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne , datum, sjednána smlouva o běžném účtu, v jehož rámci žalovanému vznikl dluh ve výši 870,12 Kč. Ve smlouvě o kontokorentním úvěru se žalovaný zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 29 % ročně. Jelikož žalovaný překročil povolený úvěrový limit, vznikl mu nepovolený debetní zůstatek, spojený s povinností uhradit smluvní pokutu a ujednané poplatky v celkové výši 1 800 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom využila své smluvní právo a předmětný úvěr ke dni , datum, zesplatnila.

5. Celkový dluh žalovaného z titulu obou smluv tak činil částku 15 641,49 Kč s příslušenstvím.

6. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, jmenovitě z předmětných smluv ze dne , datum, a z výpisů z předmětných účtů.

7. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud právní vztah založený smlouvami mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztahy založené smlouvou o účtu a inominátní smlouvou (viz ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 457) jak pod smlouvu o účtu (viz ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku), tak pod smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětné smlouvy či některé její ujednání odporují kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.

8. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.