19 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 314,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 914,66 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 12 132,61 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 914,66 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 2 400 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2 300 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 16 314,66 Kč včetně smluvních i zákonných úroků z prodlení, to vše z titulu smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. 19 C 34/2026-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil a k nařízenému jednání se – bez jakékoliv omluvy – nedostavil (na této skutečnosti nic nemění fakt, že si žalovaný zjevně nepřebírá poštu na adrese evidovaného trvalého pobytu, což je fakt, který musí jít k jeho tíži). K jednání se přitom nedostavila ani žalující strana (a to přes to, že na jednání původně výslovně trvala), soud proto rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru, v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh ve výši 13 914,66 Kč. V této smlouvě se žalovaný zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 21,99 % ročně, přičemž byl sjednán úvěrový limit ve výši 10 000 Kč. Jelikož žalovaný řádně nesplácel poskytnutý úvěr, došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru, přičemž podle příslušného výpisu z daného kontokorentního účtu žalovaný ke dni zesplatnění dlužil jistinu ve výši 12 132,61 Kč a splatný úrok z prodlení ve výši 882,05 Kč. Součástí daného výpisu je pak celková částka 3 300 Kč z titulu „splatných poplatků, pojištění a pokuty“.

4. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, jmenovitě z předmětné smlouvy, části výpisu z účtu a výzev k úhradě dlužné částky (srov. listiny ve svazku listin na č. l. 13).

5. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako inominátní smlouvu (viz ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 457) jak pod smlouvu o účtu (viz ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku), tak pod smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. Po poučení současně žalobkyně doplnila žalobu způsobem, který umožnil závěr, že její právní předchůdkyně – s přihlédnutím k výši úvěru – řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

6. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku v rozsahu dlužné jistiny, kapitalizovaného úroku a poplatků v celkové výši 900 Kč žalobě vyhověl, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku včetně zákonného úroku z prodlení ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.

7. Úrok byl přitom v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, snížen na úroveň úroku ve výši 12 % ročně, tedy ve srovnatelné výši jako zákonný úrok z prodlení.

8. Současně ovšem soud druhým výrokem žalobu zamítl v rozsahu částky 2 400 Kč (s příslušenstvím), neboť z žalobkyní předložených důkazů (tím méně pak z žalobních tvrzení) není vůbec zřejmé, jaké konkrétní poplatky si právní předchůdkyně vyúčtovala. V rozsahu částky 2 400 Kč tak podle soudu uplatněný nárok nemá oporu v provedených důkazech.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s tím, že žalobkyně má nárok na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, neboť měla neúspěch pouze v nepodstatné části sporu. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 200 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta , Jméno advokáta, .