Okresní soud v Domažlicích · Rozsudek

19 C 37/2021

č. j. 19 C 37/2021-23

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-04-20 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSDO:2021:19.C.37.2021.1

Citované zákony (6)

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 46 400,77 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 269 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 269 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 475 Kč, úrok ve výši 15,5 % ročně z částky 5 150 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 475 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 970 Kč, úrok ve výši 15,5 % ročně z částky 9 750 Kč od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 970 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba se co do částky 23 686,77 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>V. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 463 Kč, a to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>VI. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 46 400,77 Kč, a to zaprvé požadavkem, aby jí zaplatila částku 6 935 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 688,55 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 290,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 033,47 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 28 % ročně z částky 4 033,47 Kč od [datum] do zaplacení, zadruhé požadavkem, aby jí zaplatila částku 15 942,57 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 510,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 230,40 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 309,38 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 8 309,38 Kč od [datum] do zaplacení, a zatřetí požadavkem, aby jí zaplatila částku 23 523,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 582,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 283,22 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 207,40 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 14 207,40 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěry (resp. zápůjčky), které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvami o zápůjčce ze dne [datum], [datum] a [datum], uzavřenými mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, a příslušnými Tabulkami umoření, vyhotovenými dne [datum].

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně nejprve dne [datum] smlouvu„ o zápůjčce“, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč, za což měla žalovaná v šedesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 15 145 Kč s tím, že částku 1 100 Kč v tomto případě představoval poplatek za„ zpracování a doporučení“, a částku 4 666 Kč poplatek„ za komfortní a flexibilní splácení“; samotné úroky pak měly představovat částku 1 379 Kč. Poté dne [datum] žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvu„ o zápůjčce“, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč, za což měla žalovaná v šedesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 24 441 Kč s tím, že částku 3 386 Kč v tomto případě představoval poplatek„ za zpracování, doporučení a flexibilní splácení“, a částku 5 730 Kč poplatek za„ za administrativní činnost a komfortní splácení“; samotné úroky pak měly představovat částku 2 325 Kč. Konečně dne [datum] žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně v pořadí třetí smlouvu„ o zápůjčce“, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 18 000 Kč, za což měla žalovaná v šedesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 33 650 Kč s tím, že částku 4 496 Kč v tomto případě představoval poplatek„ za zpracování, doporučení a flexibilní splácení“, a částku 7 934 Kč poplatek za„ za administrativní činnost a komfortní splácení“; samotné úroky pak měly představovat částku 3 220 Kč.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvami o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, resp. – v případě první smlouvy – s tehdy platným zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy je možno považovat za platné, a to v tom smyslu, že není důvod je hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatné.

7. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však – bez dalšího – neuplatní v případě ujednání o poplatcích„ za zpracování, doručení a flexibilní splácení“ a„ za administrativní činnost a komfortní splácení“, resp.„ za komfortní a flexibilní splácení“ v případě první smlouvy. Na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku má totiž podepsaný soud za to, že tato ujednání a) znamenají významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalované čerpat tyto„ služby“ (viz níže), zvláště když poplatky za ně překračují sjednanou výši kapitalizovaného úroku, pročež je výši těchto poplatků třeba kontextuálně považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

8. Podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku. V případě citovaných poplatků je přitom z textu smlouvy zjevné, že za tyto poplatky v zásadě žalovaná žádné nadstandardní služby neobdržela, pročež pojmenování těchto poplatků nelze než označit za„ sofistikované floskule“, které mají patrně odsunout do pozadí skutečnost (viz ustanovení § 557 občanského zákoníku), že ve svém důsledku tato ujednání postrádají potřebný synallagmatický charakter ujednání, vyznačující se vždy v určité míře mechanismem quid pro quo. Jinými slovy řečeno, podepsaný soud má za to, že inkriminovaná ujednání o těchto dvou poplatcích představují via facti zastřená„ ujednání“ o úroku, což by v daném případě znamenalo, že se měla žalovaná konsekventně zavázat k zaplacení úroku ve výši, kterou by již bylo nutno označit za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Soud proto přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení § 576 občanského zákoníku k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno tato ujednání oddělit od ujednání o úroku, resp. v případě první smlouvy i od ujednání o poplatku za„ zpracování a doporučení“, tedy ujednání, které rovněž v určité míře – a s přihlédnutím k výši tohoto poplatku – synallagmatický charakter ujednání nepostrádá.

9. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do právních vztahů, v jejichž rámci se – platně – zavázala zaplatit v šedesáti týdenních splátkách nejprve částku 10 479 Kč, poté částku 15 325 Kč a nakonec částku 21 220 Kč.

10. Z údajů o platbách žalované, obsažených v žalobě, přitom vyplynulo, že žalovaná v rozhodné době z titulu první smlouvy celkem zaplatila částku 8 210 Kč, z titulu druhé smlouvy částku 7 850 Kč a z titulu třetí smlouvy částku 8 250 Kč, přičemž v důsledku procesní pasivity žalované neměl soud prostor pro úvahu, zda část dluhu nebyla žalovanou (například po podání žaloby) uhrazena.

11. Podepsaný soud tak má za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni v rozsahu stávajícího dluhu z titulu první smlouvy zaplatila částku 2 269 Kč, v rozsahu stávajícího dluhu z titulu druhé smlouvy částku 7 475 Kč a v rozsahu stávajícího dluhu z titulu třetí smlouvy částku 12 970 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvních třech výrocích tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Vedle zákonného úroku z prodlení tak soud uložil žalované druhým a třetím výrokem tohoto rozsudku rovněž povinnost zaplatit úrok ve výši 15,5 % ročně, tedy ve výši, kterou je třeba dovodit z ujednání o úroku ve výši 2 325 Kč a 3 220 Kč v rámci šedesáti týdenních splátek, to vše za období, které již zjevně„ nepokrývá“ úrok sjednaný v této nominální výši; výši úroku přitom soud dovodil veden zásadou in favorem negotii, jež je vyjádřena v ustanovení § 574 občanského zákoníku.

12. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzené částky nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

13. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

14. Čtvrtým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

15. Pátým výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 463 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 2 320 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 1 857 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.