19 C 37/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO adresa zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 325,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 325,26 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 325,26 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení výše uvedené částky s tím, že poskytla žalovanému tzv. koncová zařízení, žalovaný však nezaplatil nájemné, dlužné splátky ceny těchto koncových zařízení, a současně mu byla vyúčtována smluvní pokuta, kterou taktéž nezaplatil.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 17. 2. 2025 č. j. 19 C 37/2025-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.

3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovanému bylo žalobkyní poskytnuta podmíněná sleva (ve výši 4 000 Kč) na zakoupení tzv. koncového zařízení, v důsledku ukončení právního vztahu mezi účastníky řízení vzniklo žalobkyni právo požadovat vrácení části poskytnuté slevy v alikvotní výši, tedy ve výši 2 621,07 Kč, a současně právo na zaplacení dosud nezaplacené části kupní ceny ve výši 3 990 Kč. Současně má žalobkyně právo na zaplacení dosud nezaplaceného nájemného ve výši 444,19 Kč. Jelikož navíc žalovaný po konci právního vztahu žalobkyni nevrátil dvě zapůjčená (pronajatá) koncová zařízení, byla žalovanému vyúčtována smluvní pokuta v celkové výši 8 850 Kč.

4. V posuzovaném případě je tak zřejmé, že došlo k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, uzavřenou ve smyslu ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), jejíž součástí jsou i všeobecné podmínky, a rovněž k uzavření inominátní smlouvy, jež se v kontextu daného řízení blíží nájemní a kupní smlouvě.

5. Po právní stránce je třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený – vedle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací – ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku tzv. nepojmenovanými smlouvami ze dne , datum, , jež v rozhodných ujednáních obsahově odpovídají nájemní smlouvě, kterou upravují ustanovení § 2201 a násl. občanského zákoníku, a kupní smlouvě, kterou upravují ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku, přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětné smlouvy jako (absolutně) neplatné; nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných částek tak vychází z titulu smluv, které je třeba považovat za platné.

6. Ve smyslu závěrů přijatých v usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. Konf 27/2008 (srov. též usnesení téhož senátu ve věci sp. zn. Konf 99/2004) pak byl v projednávané vědci soud oprávněn rozhodovat o nároku žalobkyně nejen v rozsahu dlužného nájemného, zpětně vyúčtované tzv. podmíněné slevy a nesplacené ceny koncových zařízení, ale rovněž v rozsahu vyúčtované smluvní pokuty.

7. Podepsaný soud přitom dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 8 850 Kč je důvodným, jakkoli k tomuto závěru dospěl mimo jiné v důsledku procesní pasivity žalovaného, kdy soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku).

8. Protože žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně, že dlužnou částku nezaplatil, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně jí požadovaného zákonného úroku z prodlení.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.