19 C 388/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o 67 566,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 647,67 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 62 647,67 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 62 647,67 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 918,58 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 009 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 67 566,25 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného, který mu měl vzniknout v rámci právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení smlouvou o (revolvingovém) úvěru.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. 19 C 388/2024-14 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k žalobě, a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu.

3. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil; za dané procesní situace proto soud vyšel toliko z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu označenou jako „Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č.: , hodnota, “ (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 100 000 Kč. Ve smlouvě byla deklarována roční úroková sazba ve výši 26,88 % a minimální měsíční splátka ve výši 2 696 Kč. Společně s úvěrem bylo ve smlouvě ujednáno pojištění ve výši 8,9 % z minimální měsíční splátky. Z hlediska právního posouzení smlouvy je pak rovněž podstatné, že ve smlouvě je uvedena „celková částka splatná spotřebitelem“ ve výši 114 560 Kč.

5. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, pročež žalobkyně využila svého oprávnění, které vyplývá z článku 6.1 úvěrových podmínek, jež mají být nedílnou součástí smlouvy, pročež celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila.

6. Z žalobkyní předložené tabulky vyplývá, že žalovaný čerpal celkem jistinu ve výši 121 352,63 Kč, přičemž z titulu předmětné úvěrové smlouvy uhradil před zesplatněním celkem částku 108 616 Kč. Tato částka byla přitom žalobkyní započtena následovně: částka 32 089 Kč směřovala na úrok, částka 4 918,58 Kč na úhradu pojistného, částku 3 500 Kč si žalobkyně započítala na úhradu vyúčtované smluvní pokuty, částku 2 400 Kč na náklady na vymáhání pohledávky a částka 57 142,31 Kč na úhradu jistiny.

7. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako smlouvu, jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 458) pod právní úpravu smlouvy o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku), respektive smlouvu o spotřebitelském úvěru, podléhající regulaci zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dílčím způsobem rovněž pod právní úpravu pojistné smlouvy (viz § 2758 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom – s níže pojednanou výjimkou – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva jako celek odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.

8. Za dané procesní situace, kdy žalovaný ničeho nenamítal, by tak bylo namístě žalobě v plném rozsahu vyhovět. Podepsaný soud nicméně dospěl k závěru, že žalobu nelze považovat za důvodnou v části, ve které se žalobkyně domáhá plnění z titulu dlužného pojistného; za celou dobu trvání smlouvy přitom žalovaný z titulu pojistného zaplatil celkem částku 4 918,58 Kč.

9. Podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku. V případě citovaného poplatku (pojistného) se přitom soud domnívá, že za tento poplatek v zásadě žalovaný žádné reálné služby neobdržel, respektive, že množina případů, kdy by žalovaný v posledku byl s to čerpat pojistné plnění, je značně exkluzivní, což však z textu smlouvy v žádném případě nevyplývá. Podepsaný soud se proto domnívá, že inkriminované ujednání představuje via facti zastřené „ujednání“ o úroku, kterému v kontextu spotřebitelské smlouvy nelze přiznat právní ochranu. Soud tudíž přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení § 576 občanského zákoníku k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno (nutno) toto ujednání oddělit od jinak platné úvěrové smlouvy.

10. V části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 4 918,58 Kč, proto bylo namístě žalobu zamítnout, ve zbývajícím rozsahu pak soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě vyhověl, přičemž uložil žalované povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž smluvní úrok – snížený v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. na hodnotu 14,75 % ročně – i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.

11. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně má nárok na zaplacení 85 % nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 703 Kč a odměny za tři úkony právní služby podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), na jehož základě považuje soud (ještě) za přiměřené přiznat žalobkyni za tři úkony právní služby odměnu v celkové výši 11 460 Kč, současně žalobkyni přísluší paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 360 Kč ve výši 2 596 Kč.