19 C 4/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Alexandra Šímy a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně, narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci o 84 262 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací ve znění doplňujícího rozsudku ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tedy ve výrocích pod I. a III., potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 9 362 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku advokátovi údaje o zástupci.

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 58 630 Kč a tato částka představuje slevu z kupní ceny automobilu ve výši 44 000 Kč a náhradu škody 14 630 Kč. Soud uvedl, že účastníci (žalobkyně jako kupující a žalovaný jako prodávající) uzavřeli datum kupní smlouvu ohledně automobilu tov.zn. tov. zn., typ typ. Žalobkyně však zjistila vady tohoto vozu a od smlouvy odstoupila. Uvedl, že provedl navržené důkazy (vyjma výslechu svědka, který pokládal za nadbytečný) a zjistil z nich, že motor vozu byl nevratně poškozen již před uzavřením kupní smlouvy a nutná oprava by převyšovala jeho zůstatkovou cenu. Žalobkyni se tedy dostalo vadného plnění, které je podstatným porušením smlouvy dle § 2106 odst. 1 o. z. a žalobkyně ani při vynaložení obvyklé pozornosti nemohla vady věci odhalit. Vytkla sice vady vozu žalovanému telefonicky slovy„ motor je kaput“, ale nestalo se tak bez zbytečného odkladu (§ 2111, § 2112 odst. 2 o. z.). Vady totiž mohla vytknout již po první prohlídce auta v servisu, tj. po dni datum. Učinila-li tak až datum, nebylo to již bez zbytečného odkladu, ale po uplynutí zákonné lhůty, bez ohledu na to, zda lze její vyjádření považovat za řádné vytknutí vad. Odstoupení od smlouvy vyhotovil písemně zástupce žalobkyně dne datum, v něm již vady vytknuty nebyly. V řízení se žalobkyně původně domáhala z důvodu odstoupení od smlouvy kupní ceny 54 000 Kč oproti vrácení vozu a dále se domáhala náhrady škody za výdaje, které v souvislosti s koupí vydala – celkem 30 262 Kč. V průběhu řízení žalobkyně žalobu rozšířila tak, že uplatnila další žalobní návrh z vadného plnění, a to právo na slevu z kupní ceny ve výši 54 000 Kč, nárok na náhradu škody zůstal stejný. Protože žalovaný nevyjádřil vůli poškození motoru odstranit a neměl ani zájem o vzájemné vrácení plnění, neuplatní se nemožnost změny volby práva kupujícího, a proto je žaloba v této části důvodná za přiměřeného použití § 2106 odst. 3 o. z. ve spojení s § 2107 odst. 1 o. z. Platí také dle § 2171 o.z., že kupující má v případě prodeje použité věci vždy právo na přiměřenou slevu.

2. Soud prvního stupně dále rozvedl úvahy o výši přiměřené slevy z kupní ceny, zejména s přihlédnutím k tomu, že prodejem vozu na náhradní díly by žalobkyně mohla obdržet maximálně 10 000 Kč. Za důvodné shledal také některé uplatněné nároky na náhradu škody, která žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaného při uzavření kupní smlouvy dle § 2913 o. z. Jde o částky za správní poplatek za převod vozu, za zaplacené pojistné ve výši poloviny a částku vynaloženou na první opravu vozu v servisu dne datum.

3. Žalobě tedy soud prvního stupně vyhověl částečně ve výši 58 630 Kč s úroky z prodlení od datum do zaplacení, v částce 25 632 Kč ji zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal 39 % účelně vynaložených nákladů.

4. Ve včasném odvolání žalovaný namítl, že je nesprávný skutkový závěr soudu prvého stupně o tom, že vady vozu existovaly již v době jeho prodeje žalobkyni. Dle protokolu o opravě ze dne datum servis v tento den vyměnil opotřebitelné součásti – brzdové destičky, palivový filtr, elektrický ventil, lanovody, čelisti a brzdy, což odpovídá běžnému opotřebení, ale byla také prováděna oprava motoru a diagnostika. Poté žalobkyně vozidlo běžně užívala, najela 567 km do datum. Pokud by vada motoru existovala v době prodeje, musela by být odhalena již datum a žalobkyně by vozidlo nemohla užívat. Pokud se tak nestalo, lze se důvodně domnívat, že neodbornou opravu motoru provedl právě až servis dne datum. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně vady nevytkla řádně a včas – obsah telefonického hovoru nebyl přesně prokázán a výraz„ motor je kaput“ není dostatečným vytknutím vady. Pak nemůže být správný ani závěr o důvodnosti práva z vadného plnění a soud nemohl ve smyslu § 2112 o. z. právo z vadného plnění přiznat. Navíc změnu volby práva učinila žalobkyně až v průběhu řízení podáním soudu, nejde tedy o řádné uplatnění nároku, a není ani včasné. Nepřípadný je i odkaz soudu na § 2171 o. z., který se vztahuje pouze na prodej zboží v obchodě. Žalovaný nesouhlasil ani s tím, že má žalobkyně právo na náhradu škody, neboť neexistuje příčinná souvislost mezi vadou a opravou v servisu, a s případnou odpovědností za vady také nesouvisí platba pojistného. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený výrok I. změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náhradu nákladů řízení v plné výši.

5. Žalobkyně s důvody odvolání nesouhlasila a uvedla, že soud prvého stupně se žalobou včetně jejího doplnění a úpravy žalobního návrhu řádně zabýval a dospěl ke správnému rozhodnutí. K tomu přispěl i výslech žalovaného, který potvrdil, že byl datum (správně 2019) kontaktován žalobkyní a ta mu vytkla vadu motoru. Žalovaný pak odmítl komunikovat, ačkoli se dle názoru žalobkyně měl naopak zajímat, jakou závadou předmětný automobil trpí. V odvolání nejsou uvedeny nové skutečnosti a proto by měl být napadený rozsudek v celém rozsahu potvrzen.

6. Odvolací soud napadený rozsudek i předchozí řízení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, i když po právní stránce hodnotil nárok žalobkyně odlišně.

7. Předně je třeba uvést, že dne datum zahájila žalobkyně řízení o vzájemné vrácení plnění z kupní smlouvy uzavřené se žalovaným dne datum, tedy požadovala vrácení kupní ceny 54 000 Kč oproti vydání automobilu tovární značky značka a dále náhradu škody, která jí vznikla v souvislosti s koupí vozu ve výši 30 262 Kč. V průběhu řízení, dne datum doručila soudu (a dle poznámky na listině i zástupci žalovaného) návrh na změnu – rozšíření žalobního návrhu. V tomto podání setrvala na žalobě o vzájemné vrácení plnění a náhradu škody a pro případ, že by se ukázalo její odstoupení od smlouvy neplatným, požadovala přiznání slevy z kupní ceny v celé její výši a stejnou náhradu škody. Soud prvního stupně sice o této změně žaloby rozhodl až dodatečně, je ale zřejmé, že i o nově uplatněném nároku jednal a rozhodl a jeho procesní pochybení nemělo vliv na rozhodnutí ve věci samé. Napadeným rozsudkem totiž vyhověl žalobě právě v části, jíž se žalobkyně domáhala eventuálního plnění. Podle pokynu odvolací soudu pak rozhodl doplňujícím rozsudkem (§ 166 o. s. ř.) o zamítnutí primárního výroku. Doplňující rozsudek, tedy výrok o zamítnutí žaloby o vzájemné vrácení plnění nabyl právní moci, stejně jako výrok II. původního rozsudku o částečném zamítnutí žaloby ve výši 25 632 Kč Odvolací soud tedy tyto výroky nemohl přezkoumat (§ 212 o. s. ř.) Uzavřel ale, že žalobkyně má právo na peněžité plnění od žalovaného, a to z důvodu účinného odstoupení od kupní smlouvy ze dne datum. Zaujal tedy jiný právní názor na nárok žalobkyně, než z něhož vycházel soud prvního stupně.

8. Pokud jde o skutkové závěry, odkazuje odvolací soud na zjištění z provedených důkazů soudem prvního stupně jak je vyjádřil v odůvodnění svého rozhodnutí, a to o informacích žalovaného o stavu vozu při uzavření smlouvy (odst. 10, 11, 13), o rozdílu mezi údaji o nájezdu kilometrů zobrazeném na tachometru (odst. 17), o závěrech znalce (odst. 20, 21), o pokusech žalobkyně hovořit se žalovaným, o jejím postupu po uzavření kupní smlouvy (odst. 22, 23) a o charakteru zjištěné vady (odst. 20, 34). Je ale třeba vytknout, že při posuzování průběhu oprav a zjišťování stavu vozu soud prvního stupně vycházel pouze z dodatečně vypracovaného protokolu autoservisu ze dne datum, který rozsah a postup oprav rekapituluje. Z jednotlivých dokladů o opravách – dodacích listů – ale vyplývá, že dne datum autoservis provedl pouze práce, které lze označit za běžnou údržbu (palivový filtr, lanovody, zadní brzdy, čelisti a kroužky, zadní destičky, ventil na čerpadlo) za 10 270 Kč a až datum, kdy vůz žalobkyně přistavila znovu, servis provedl též diagnostiku motoru měřením tlaku válců motoru - totéž ostatně uvedl i znalec v nálezu svého posudku. Tedy dne datum zjistili pracovníci servisu, že naměřené hodnoty kompresního tlaku válců motoru jsou zcela nedostatečné. Toto zjištění odpovídá výpovědi žalobkyně, která uvedla, že ji servis až datum informoval, že oprava vozu je možná jen výměnou motoru. Správně soud prvního stupně uvedl, že tentýž den, tedy datum vytkla žalobkyně telefonicky žalovanému vadu, tedy nefunkční motor. I když dle svého tvrzení žalobkyně popsala telefonicky vadu podrobněji, žalovaný potvrdil, že mu tento den telefonovala a použila výraz„ motor je kaput“ a potvrdil též, že další komunikaci znemožnil. Znovu žalobkyně vady vytkla obecně v písemném odstoupení od smlouvy, kde odkázala na vadu vytknutou telefonicky a uvedla, že v jejím důsledku auto nemůže používat. Odstoupení od smlouvy žalovaný převzal datum a tím nastaly jeho účinky.

9. Pokud jde o posouzení úkonu – vytknutí vad ze strany žalobkyně, je odvolací soud toho názoru, že ho lze interpretovat pouze tak, že vytkla nepoužitelnost motoru a že je takový popis dostatečný. Zároveň je vytknutá neupotřebitelnost motoru vadou ve smyslu § 2099 o.z., neboť auto nemohlo sloužit svému účelu. Od laika nelze očekávat, že vady popíše odborně, a žalobkyně dostatečně označila to, že motor vozu je nepoužitelný a neopravitelný. Z výpovědi obou účastníků navíc vyplynulo a soud prvního stupně zjistil, že žalovaný další komunikaci, v níž by žalobkyně mohla vadu více rozvést, odmítl, přes její opakovanou snahu. Vytknutí vady je také včasné, tedy bez zbytečného odkladu. Z dodacího listu autoservisu ze dne datum vyplývá, že pro přetrvávající obtíže proběhlo až v tento den měření tlaku válců, při němž byl objeven skutečný stav motoru. Ať již o tomto výsledku byla žalobkyně informována ve stejný den nebo telefonicky datum, nepochybně jednala bez zbytečného odkladu, tedy včas ve smyslu § 2111 o. z., pokud datum vadu vytkla výše uvedeným způsobem. Šlo o vadu skrytou (§ 2112 odst. 1 o.z.), která se projevila až při provozování auta a zároveň vadu podstatnou, jak již uvedl soud prvního stupně. Znalec vyloučil, že by k poškození motoru došlo až po prodeji vozu – pokud žalovaný v odvolání uvedl, že znalec při doplnění posudku nevyloučil, že mohlo k neodborné opravě dojít až v servisu dne datum, uvádí odvolací soud, že jde pouze o hypotetickou možnost, znalec ji fakticky vyloučil, a zejména obsah dodacího listu o činnosti servisu dne datum nic neuvádí o tom, že by byl opravován motor – jak už bylo uvedeno, proběhla jen běžná údržba. Nedošlo tedy v tento den, ani dne datum k nanesení těsnícího tmelu přes originální těsnění, jak uvedl znalec k dříve provedené neodborné opravě. Je třeba také poukázat na zjištění znalce, podle nichž vada motoru nemohla vzniknout po prodeji, tj. po ujetí asi 700 km. Šlo tedy o skrytou vadu, kterou vůz měl při přechodu nebezpečí škody na kupující, ale projevila se později (§ 2100 o.z.). Žalobkyně vyvinula dostatečnou péči – poprvé vůz předala k běžné údržbě, neboť o skutečném stavu motoru ji žalovaný neinformoval, a teprve později servis provedl diagnostiku motoru, aby bylo zjištěno, proč nemá výkon. Žalobkyně tedy vadu vytkla včas, tj. bez zbytečného odkladu a námitka žalovaného dle § 2112 o.z. není důvodná. Rovněž bez zbytečného odkladu žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy (§ 2106 odst. 2 o. z.) z důvodu dříve vytknuté vady, přičemž úkon odstoupení se stal účinným datum.

10. Lhůta„ bez zbytečného odkladu“ je zákonem stanovena neurčitě, je tedy správné ji posoudit s ohledem zvláštnosti projednávané věci a je třeba zkoumat, zda účastník bez průtahů využil své možnosti, případně co mu v tom bránilo. Otázku odstoupení od kupní smlouvy bez zbytečného odkladu řešil dovolací soud opakovaně – lze odkázat na rozsudek ze dne 10.12.2013 sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, ze dne 12.6.2008 sp.zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29.6.2010 sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, ze dne 19.10.2010 sp. zn. 25 Cdo 4634/2008 a též usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012 Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o lhůtu neurčitou, velmi krátkou, jíž je míněno bezodkladné a neprodlené jednání, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Rovněž Ústavní soud (nález ze dne 15. 8. 2005 sp. zn. IV. ÚS 314/05) vysvětlil, že vždy je třeba zkoumat, zda účastník bezodkladně využil všechny možnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. S ohledem na charakter vady, která byla zjistitelná jen diagnostikou v odborném servisu, mohla žalobkyně vytknout vadu poprvé datum (uváděla ovšem, že ji servis informoval až anonymizováno) a učinila-li tak datum, je lhůta bez zbytečného odkladu zachována, neboť úkon učinila žalobkyně nejpozději pátý den po zjištění vady.

11. Dále lze odkázat na přehled pokusů o komunikaci ze strany žalobkyně po datum, z něhož vyplývá, že poslední záznam je sms zpráva z datum. Po vytknutí vady se tedy žalobkyně 14 dnů snažila o jednání se žalovaným, který její pokusy ignoroval – tuto dobu považuje odvolací soud za přiměřenou snaze žalované řešit věc smírně a nemůže být k její tíži, že k jednání účastníků nedošlo. Poté se obrátila na advokáta – plná moc má datum datum – a ten za 14 dnů vyhotovil písemné odstoupení od kupní smlouvy a současně předžalobní výzvu, která byla žalovanému doručena datum. S ohledem na složitost věci – např. zjišťování stavu vozu a zejména motoru z dokladů servisu, volba odpovídajícího práva, zjištění o historii vozidla – je také úkon odstoupení od kupní smlouvy učiněný bez nedůvodných průtahů ve smyslu § 2106 odst. 2 o.z., resp. nelze dovodit, že by žalobkyně bezdůvodně zanedbala své možnosti, pokud do jednoho měsíce od zjištění a oznámení vady od smlouvy odstoupila. Závěr tedy je, že žalobkyně včas a řádně vytkla vadu koupené věci a včas a důvodně také zvolila právo na odstoupení od kupní smlouvy.

12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že vada vozidla existovala již v době uzavření kupní smlouvy, žalovaný na ni žalobkyni neupozornil a zároveň šlo o vadu, vzhledem k níž by žalobkyně auto nezakoupila, kdyby ji žalovaný správně informoval (odstavec 27, 34). Došlo tedy k podstatnému porušení smlouvy a žalobkyně důvodně od kupní smlouvy odstoupila dle § 2106 odst. 1 písm. d) o. z. Tím došlo ke zrušení smlouvy od počátku.

13. Důsledkem zrušení smlouvy je právo žalobkyně na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o. z.), neboť podle tohoto ustanovení se každá ze stran může samostatně domáhat vrácení toho, co plnila, aniž bude povinna vyjádřit v rozsudečném návrhu vzájemnou vázanost plnění. Žalobkyně ostatně projevila připravenost vrátit auto žalovanému, jak to uvedla již v žalobě a žalovaný v tomto směru žádné pochybnosti neměl.

14. Odvolací soud tedy uzavřel, že žalobkyně má právo na vrácení kupní ceny, musel ale vycházet z toho, že částečně byl již její návrh zamítnut a rozhodnutí o tom je pravomocné. Proto potvrdil výrok o povinnosti žalovaného vrátit žalobkyni kupní cenu jen ve výši 44 000 Kč.

15. Za správné považoval odvolací soud i přiznání další částky. Je nepochybné, že v důsledku toho, že byla vadně informována o stavu auta, vynaložila žalobkyně v souvislosti s koupí a se zjištěním vady finanční prostředky na přepis vozu – 800 Kč, jeho pojištění – 6 620 Kč a opravu a zjišťování vad – 10 270 Kč a 12 572 Kč. Kč. Jde o skutečnou škodu, neboť žalobkyně před zrušením kupní smlouvy částky vynaložila důvodně a až v důsledku zrušení smlouvy se tyto výdaje staly zbytečné. Žalobkyni tedy vznikla majetková škoda ve smyslu § 2894 odst. 1 o. z. (odst. 39, 40 odůvodnění). Tu je žalovaný povinen nahradit bez ohledu na formu zavinění na vzniku škody. I v této části byl ale odvolací soud omezen rozsahem své přezkumné činnosti, neboť soud prvního stupně přiznal žalobkyni jako náhradu škody částku 14 630 Kč a ve zbytku tuto část žaloby pravomocně zamítl.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval dle § 219 o. s. ř. a výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil s odkazem na částečně odlišné právní posouzení věci. Potvrdil i výrok o nákladech účastníků (odst. 44) vycházející z převážného úspěchu žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně.

17. V odvolacím řízení měla žalobkyně plný úspěch, odměna advokáta za 1 úkon právní služby činí z předmětu řízení (58 630 Kč), 3 4460 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna za 2 úkony právní služby s připočtením dvou paušálních náhrad hotových výdajů a náhrady za ztrátu času (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.) činí 7 920 Kč a s připočtením jízdného k jednání odvolacího soudu 1 442 Kč, celkem 9 362 Kč. Zaplacení této částky bylo žalovanému uloženo dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.