19 C 4/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupce , o zaplacení částky 84 262 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplati žalobkyni částku 58 630 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 58 630 Kč od [datum] do zaplacení, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 25 632 Kč, a s ní spojeného příslušenství, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 260 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> <b>I. Stručná rekapitulace obsahu žaloby a průběhu řízení</b> 1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 84 262 Kč s příslušenstvím – oproti vrácení níže identifikovaného vozu – z důvodu odstoupení od kupní smlouvy, jež byla mezi účastníky řízení uzavřena den [datum], a jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k automobilu tovární značky [značka], typ [typ], rok výroky [rok], a to za kupní cenu 54 000 Kč.

2. Žalobkyně přitom v žalobě uvedla, že krátce po koupi zjistila, že předmětný automobil nemá pouze inzerované„ kosmetické vady“, neboť nešel vůbec nastartovat, a proto zjištěnou závadu u žalovaného telefonicky reklamovala, žalovaný však její telefonické hovory nepřijímal. Posléze žalobkyně rovněž zjistila, že s tachometrem vozu muselo být manipulováno, neboť počet ujetých kilometrů musel být snížen přinejmenším o 28 500 km. Právní zástupce žalobkyně proto jejím jménem dne [datum] odstoupil od kupní smlouvy. Žalovaný však telefonicky odmítl předmětný vůz převzít, přičemž sdělil, že s odstoupením od smlouvy nesouhlasí.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] uvedl, že uplatněný nárok neuznává a považuje jej za zcela nedůvodný. Zdůraznil, že žalobkyně vůz, jenž byl ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení, před koupí řádně prohlédla. Současně žalovaný namítl, že žalobkyně odstoupila od smlouvy až zhruba měsíc a půl po převzetí vozu, přičemž vyjádřil přesvědčení, že žalobkyně neprokázala, že blíže nespecifikovaná vada existovala již při převzetí vozu. V této souvislosti žalovaný připomněl, že ujednaná kupní cena odrážela stav vozu. Nadto žalovaný namítl, že žalobkyně v odstoupení od smlouvy nespecifikuje konkrétní vady, pro které mělo být odstoupeno od smlouvy, přičemž žalobkyně ani neuvádí, jaké konkrétní vady žalovanému vytkla. Podle mínění žalovaného proto žalobkyně řádně od smlouvy neodstoupila, a její nárok je tak nedůvodný.

4. Při jednání konaném dne [datum] se podepsaný soud opakovaně snažil přimět obě procesní strany ke smírnému řešení, to se však nestalo, a proto soud posléze přibral do řízení znalce, jenž dostal za úkol zodpovědět otázku, co bylo příčinou tvrzené nepojízdnosti předmětného automobilu, zda tato příčina existovala již v době prodeje a zda tato příčina mohla být patrná již při zkušební jízdě, jež předcházela uzavření kupní smlouvy.

5. Na jednání konaném dne [datum] soud provedl výslech znalce [celé jméno znalce] (viz níže) a na tomto jednání byla žalobkyně poučena, že má-li být v řízení zcela úspěšná, musí doplnit skutková tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, jakou konkrétní vadu prodávajícímu vytkla a že tak učinila v zákonné lhůtě.

6. V návaznosti na dané poučení žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne [datum] tak, že telefonicky bez zbytečných průtahů informovala žalovaného, že automobil nejezdí a z tohoto důvodu nechala automobil prohlédnout v odborném servisu. Podle žalobkyně se jednalo o vady, zjištěné v servisu dne [datum], přičemž žalobkyně současně odkázala na přiložený seznam vytknutých vad s tím, že„ všechny tyto vady byly vytknuty e-mailovou komunikací“. V doplnění žaloby pak žalobkyně uvedla, že neshledá-li soud splnění předpokladů pro odstoupení od smlouvy, nechť jí přizná slevu z kupní ceny ve výši 54 000 Kč, a dále náhradu škody ve výši 30 262 Kč (když jde o součet částek, specifikovaných již v původní žalobě, sestávající z ceny dvou oprav v celkové výši 22 842 Kč, pojistného ve výši 6 620 Kč a poplatku za převod vozu ve výši 800 Kč).

7. Při jednání konaném dne [datum] soud provedl důkaz účastnickými výpověďmi a dále specifikovanými listinnými důkazy, a poté dokazování ukončil.

8. Žalobkyně v závěrečné řeči prostřednictvím svého právního zástupce zdůraznila, že na automobilu při prodeji byly skryté vady, přičemž prodávající má vědět, co prodává; v této souvislosti právní zástupce žalobkyně vyzdvihl význam znaleckého posudku, ze kterého vyplynulo (ve spojení s výslechem znalce), že by případná oprava vyšla cca na částku 100 000 Kč, pročež již nemá cenu auto opravovat, neboť jde o tzv. totální ekonomickou škodu. Současně vyšlo najevo, že indikované vady nemohly být způsobeny při nájezdu [číslo] km, tedy v době, kdy měla auto v držení žalobkyně. Žalobkyně je současně přesvědčena, že bez zbytečného odkladu informovala prodejce, když mu oznámila vadu a navrhovala, že auto dopraví zpět, a následně od smlouvy řádně odstoupila. Poté platila opravy, poplatek za přihlášení vozu, povinné ručení, to vše je třeba považovat za škodu, jež jí vznikla v souvislosti s nutností odstoupit od smlouvy. Pakliže by soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně od smlouvy neodstoupila, náleží jí sleva z ceny, a to ve výši 54 000 Kč.

9. Žalovaný v závěrečné řeči prostřednictvím svého právního zástupce zdůraznil, že žalobkyně měla odstoupit od smlouvy dne [datum], přičemž chtěla vrátit kupní cenu za současného vrácení auta, až následně v doplnění žaloby eventuálně žádá o přiměřenou slevu, to však podle ustanovení § 1921 občanského zákoníku není možné, neboť kupující nemá právo změnit původně zvolený způsobem řešení odpovědnosti prodávajícího za vadné plnění. Vytkla-li přitom žalobkyně inkriminované vady pouze slovy„ motor je kaput“, nešlo podle žalovaného o řádné označení vady, a tudíž nemohlo dojít ani k řádnému vytknutí vad. Nadto žalovaný namítl, že žalobkyně nevytkla vady již po první prohlídce vozu dne [datum], ale až po druhém servisu dne [datum]. V této souvislosti žalovaný připomněl, že znalec během výslechu připustil, že k porušení motoru mohlo dojít právě při (neodborné) prohlídce motoru dne [datum]. I kdyby tomu tak nebylo, žalovaný je přesvědčen, že po dvou prohlídkách automobilu v servisu měla být žalobkyně s to precizně specifikovat vady vozu, přičemž je současně přesvědčen, že tak měla učinit nejpozději do tří dnů od první prohlídky. Uplatněný nárok proto považuje žalovaný za nedůvodný, neboť vady nebyly vytknuty v zákonné lhůtě. Pakliže by se soud s tímto právním názorem neztotožnil, právní zástupce žalovaného namítá, že přiměřená sleva z kupní ceny nemůže být ve výši kupní ceny, za přiměřenou slevu by bylo možno považovat maximálně padesátiprocentní slevu, a v této souvislosti připomněl, že podle znalce by tržní cena daného vozu v době prodeje byla asi o 30% vyšší, než za kterou byl vůz žalobkyni prodán. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. <b>II. Dokazování</b> 10. Z předmětné kupní smlouvy (v přílohové obálce na [číslo listu]) soud zjistil, že účastníci řízení dne [datum] v [obec] uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl shora specifikovaný automobil; v samotném textu smlouvy byly označeny tyto závady vozidla: nefunkční ruční brzda, při studeném startu vypíná motor.

11. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a paní [jméno] [příjmení] (na [číslo listu]) vyplývá, že žalovaný zakoupil předmětný automobil – s deklarovaným stavem tachometru ve výši 131 000 km – za kupní cenu 90 000 Kč.

12. Z faktury [číslo] vystavené dne [datum] (na [číslo listu]) je zřejmé, že žalovaný měl za opravu předmětného vozu zaplatit částku 38 883 Kč.

13. Z internetového inzerátu [číslo] (v přílohové obálce na [číslo listu]) se podává, že žalovaný inzeroval prodej předmětného vozu za částku 57 000 Kč, přičemž v něm deklaroval„ kosmetické vady“.

14. Z daňového dokladu [číslo] ze dne [datum] (v přílohové obálce na [číslo listu]) vyplývá, že žalovaná měla za první opravu vozu zaplatit částku 10 270 Kč.

15. Podle pojistné smlouvy uzavřené mezi Českou podnikatelskou pojišťovnou a žalobkyní dne [datum] (v přílohové obálce na [číslo listu]) je zřejmé, že žalobkyně uzavřela tzv. povinné ručení s tím, že roční pojistné činilo částku 7 120 Kč, přičemž první platbu představovala částka 6 620 Kč.

16. Podle příjmového dokladu [číslo] vystaveného [územní celek] (v přílohové obálce na [číslo listu]), žalobkyně zaplatila správní poplatek za převod vozu ve výši 800 Kč.

17. Z Výpisu z historie vozidla vystaveného [právnická osoba] (v přílohové obálce na [číslo listu]) vyplývá, že stav tachometru předmětného vozu činil k březnu [rok]„ nájezd“ ve výši 160 500 km, poté v lednu [rok] došlo ke snížení na 132 000 km, v lednu [rok] šlo o 150 000 km a k říjnu [rok] je uvedeno žalovaným deklarovaných 156 500 km.

18. Z odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne [datum] (v přílohové obálce na [číslo listu]) se podává, že žalobkyně podle textu odstoupení vytkla vady telefonicky, závady však nebyly odstraněny, navíc žalovaný přestal s žalobkyní zcela komunikovat; současně je zde uvedeno, že„ v důsledku závad na zakoupeném automobilu“ jej žalobkyně„ nemůže používat“.

19. Z protokolu vystaveného dne [datum] [jméno] [příjmení] (na [číslo listu]) vyplývá, že dne [datum] byla z důvodu, že automobil neměl potřebný výkon, provedena mj. diagnostika vozu a oprava motoru, a poté dne [datum] byly identifkovány nízké tlaky na jednotlivých válcích motoru, podpálené ventily, zapečené kroužky na pístech a propálený píst.

20. Ze znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem [celé jméno znalce] soud zjistil, že podle mínění znalce byl motor předmětného vozu již před prodejem provizorně a neodborně opravován, neboť zjištěné poškození motoru (mj. velmi nízké naměřené hodnoty kompresního tlaku v jednotlivých válcích) nemohl nastat při ujetí 677 kilometrů, tedy po dobu, kdy měla vůz v držení žalobkyně. Příčinou nepojízdnosti automobilu je tak podle znalce nevratné poškození motoru, jehož oprava by převyšovala jeho zůstatkovou cenu. Motor vozu byl přitom podle znalce poškozen před jeho prodejem„ poškozením řetězového rozvodu motoru a následně provizorně a neodborně opraven“. Identifikované vady (poškození pístů motoru, otisk ventilů motoru, upálení pístu druhého válce) nevznikly běžným užíváním automobilu po jeho prodeji. Podle znalce se přitom uvedené vady mohly při zkušební jízdě projevit zvýšenou kouřivostí motoru a jeho nepravidelným chodem ve volnoběžných otáčkách.

21. Z výslechu znalce, konaného při jednání dne [datum], nad rámec předloženého znaleckého posudku vyplynulo, že přesné datum neodborné opravy nelze stanovit. Znalec přitom uvedl, že nemůže zcela vyloučit, že k neodborné opravě došlo dne [datum], znalec současně vyjádřil přesvědčení, že k neodborné opravě došlo dříve (srov. [číslo listu]). Současně znalec uvedl, že laik prakticky neměl možnost poznat problémy vozu v rámci zkušební jízdy. Cenu případné opravy motoru odhadl znalec na částku 100 000 Kč. V kupní smlouvě označená závada:„ při studeném startu vypíná motor“ podle jednoznačného názoru znalce nekoresponduje se zjištěnými poškozeními motoru. Předmětný automobil je podle znalce nepojízdný v tom smyslu, že nemá potřebný výkon. Podle názoru znalce by se zjištěné vady motoru měly zjistit při tzv. diagnostice. Průměrného mechanika by přitom při zjištění nepravidelného běhu motoru mělo napadnout, že je třeba změřit tlaky na jednotlivých válcích.

22. Z tzv. screenshotu mobilního telefonu žalobkyně (na [číslo listu] až [číslo listu]) soud zjistil, že žalobkyně volala žalovanému dne [datum], [datum] a [datum], přičemž dne [datum] mu zaslala SMS zprávu, ve které jej informovala, že mu volala„ kvůli problémům s osobním autem“, které jí prodal. Současně jej informovala, že pokud s ní nebude chtít komunikovat, předá věc právníkovi.

23. Z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně je v problematice osobních automobilů úplným laikem, jenž vybírá vůz primárně podle objemu úložného prostoru (tedy podle velikosti„ kufru“). Ve své výpovědi žalobkyně uvedla, že vady vytkla poprvé dne [datum] poté, co se od opraváře dozvěděla, že bude potřeba vyměnit motor vozu; do telefonu mu měla sdělit, že má problém s autem, že má rozbitý motor a že žádá o schůzku, aby věc smírně vyřešili. Žalovaný měl žalobkyni při zkušební jízdě sdělit, že auto startuje až na druhé nastartování a že se těsně před prodejem rozbila ruční brzda. K dotazu soudu, proč bylo dáno auto podruhé do servisu, žalobkyně mj. uvedla:„ abych mohla jezdit, už to nešlo napoprvé nastartovat“.

24. Žalovaný v účastnické výpovědi nejprve k dotazu soudu uvedl, že v době, kdy jej zakoupil, podle jeho názoru technický stav vozu odpovídal deklarovanému počtu ujetých kilometrů, současně však připustil, že posléze musel do automobilu investovat značné finanční prostředky. Jako důvod, proč se rozhodl automobil prodat, žalovaný uvedl, že již nepotřeboval„ čtyřkolku“, navíc se rozhodl místo tohoto vozu zakoupit automobil s menší spotřebou paliva. K dotazu právního zástupce žalobkyně žalovaný kategoricky vyloučil možnost, že by s tachometrem manipuloval, současně uvedl, že neměl ani podezření, že by bylo s tachometrem dříve manipulováno. K dotazu, proč přestal s žalobkyní komunikovat, žalovaný uvedl, že se mu nelíbil způsob, jakým mu žalovaná sdělila, že„ auto je kaput“ a že mu jej přiveze„ zpátky na podvalníku“. Jde-li o závady vozu, o nichž měl žalobkyni informovat, žalovaný nad rámec znění kupní smlouvy uvedl, že rovněž upozornil na nutnost výměny menšího rozvodového řetězu. <b>II. a) Důvod neprovedení navrhovaného důkazu</b> 25. Pro nadbytečnost soud neprovedl žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem [titul] [jméno] [příjmení], neboť bylo zjevné, že z tohoto důkazu by soud ověřil toliko skutečnosti, jež vyplynuly již z jiných provedených důkazů, v prvé řadě z účastnické výpovědi žalobkyně, a jež současně buď nejsou pro rozhodnutí věci podstatné) nebo nejsou žalovanou stranou nikterak rozporovány. <b>II. b) Hodnocení provedených důkazů</b> 26. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě a i ve vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k závěru, že s níže pojednanými výjimkami lze provedené důkazy (včetně účastnických výpovědí) označit za dostatečný základ pro níže přijatá skutková zjištění, jelikož je možno je považovat za věrohodné, a rovněž za vzájemně se doplňující.

27. Pro níže učiněné skutkové i právní závěry je přitom klíčový znalecký posudek ve spojení s výpovědí znalce [celé jméno znalce]; znalecký posudek – jakkoli poměrně stručný – považuje soud za vnitřně konzistentní a vykazující jasné a – i pro laiky – srozumitelné závěry. Z tohoto důkazu soud učinil klíčový skutkový závěr, že podstatnou vadnou, jež musela existovat již v době prodeje, představuje poškození motoru, jehož jednotlivé válce vykazují výrazně snížené hodnoty kompresních tlaků, když namísto běžné hodnoty [výše] Mpa, vykazovaly jednotlivé válce hodnoty [hodnota], [hodnota], [hodnota] a [hodnota] MPa.

28. Pro rozhodnutí věci dále soud nepovažoval za podstatný určitý rozpor v účastnické výpovědi žalobkyně, jež na jedné straně připustila, že ji žalovaný informoval o tom, že motor startuje až na druhé nastartování, současně na dotaz soudu, proč se rozhodla dát auto podruhé do servisu, primárně uvedla skutečnost, že auto ani po první opravě nestartovalo napoprvé (tedy nikoliv posléze tvrzenou skutečnost, že automobil je de facto nepojízdný).

29. Obdobně soud nepovažuje za podstatnou pro rozhodnutí věci ani skutečnost, že žalovaný nebyl v účastnické výpovědi s to věrohodně uvést, proč odmítl s žalobkyní komunikovat ve věci její žádosti o řešení vzniklého problému s automobilem. Stejně tak soud sice nepovažuje za zcela důvěryhodné vysvětlení žalovaného, proč se po necelých dvou letech rozhodl předmětný vůz prodat, ani tato skutečnost však z dále uvedeného důvodu nemá vliv na přijaté meritorní rozhodnutí. Soud nicméně v této souvislosti – a pouze nad rozhodný rámec – uvádí, že z jemu ne zcela pochopitelných důvodů žalovaný nenavrhl provést důkaz svědeckou výpovědí osoby, od které vůz v roce [rok] zakoupil, zvláště když je z provedených důkazů zjevné, že právě v době, kdy tato osoba měla automobil ve svém vlastnictví, mohlo dojít k manipulaci s tachometrem; nemůže být totiž pochyb o tom, že v přesně nezjištěné době mezi březnem [rok] a lednem [rok] muselo dojít k výraznému„ stočení“ tachometru. <b>III. Skutkové hodnocení věci</b> 30. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, respektive má za prokázané, že účastníci řízení dne [datum] v [obec] uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl shora specifikovaný automobil, u kterého existovala – s potřebnou mírou pravděpodobnosti – skrytá závada, spočívající ve značném poškození motoru (mj. poškození pístů motoru, otisk ventilů motoru, upálení pístu druhého válce), jehož válce vykazovaly značně snížený kompresní tlak. K poškození přitom – opět s potřebnou mírou pravděpodobnosti – došlo v důsledku předchozí neodborné opravy motoru, která musela proběhnout v přesněji neurčitelné době předcházející uzavření předmětné smlouvy. Popsané poškození motoru přitom při obvyklé míře obezřetnosti či profesionality ze strany servisu, do kterého žalobkyně vůz předala, měla být zjištěna již při první prohlídce dne [datum], zvláště když z protokolu (na [číslo listu]) vyplývá, že při této prohlídce byla provedena rovněž tzv. diagnostika vozu; inkriminovaná skutečnost však vyšla najevo až při druhé prohlídce, tedy poté, co žalobkyně dala vůz opětovně do servisu dne [datum].

31. Žalobkyně se následně dne [datum] pokusila kontaktovat žalovaného, když mu do telefonu vytkla vady předmětného vozu slovy:„ motor je kaput“, a poté dne [datum] prostřednictvím svého právního zástupce odstoupila od smlouvy, přičemž v písemném odstoupení odkázala na skutečnost, že vady vytkla telefonicky, a tyto vady ještě specifikovala tak, že„ v důsledku závad na zakoupeném automobilu“ jej„ nemůže používat“. Na tomto místě je třeba dodat, že tvrdí-li žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum], že„ všechny vady byly vytknuty e-mailovou komunikací“, je třeba zdůraznit, že tvrzená skutečnost z žádného z provedených důkazů nevyplývá.

32. V mezidobí přitom žalobkyně zaplatila částku 6 620 Kč za první platbu povinné pojistného a částku 800 Kč jako poplatek za přepsání automobilu. Za první servis vozu potom žalobkyně zaplatila částku 10 270 Kč. Skutkově je přitom možno na tomto místě učinit předběžný závěr (s dále pojednanou výhradou), že všechny tyto náklady jsou v příčinné souvislosti s uzavřením inkriminované kupní smlouvy.

33. Žalobkyně současně v průběhu řízení vznesla požadavek, že nebude-li shledáno odstoupení od smlouvy platným, požaduje po žalovaném slevu z kupní ceny ve výši 54 000 Kč. <b>IV. Právní hodnocení věci</b> 34. Žalobkyně uzavřela s žalovaným kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 2079 a násl. občanského zákoníku, z provedeného dokazování však vyplynulo, že se žalobkyni dostalo vadného plnění, jež je na základě znaleckého zkoumání nutno považovat za podstatné porušení smlouvy ve smyslu ustanovení § 2106 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2002 odst. 1 téhož zákona. Podle názoru soudu totiž výše specifikované poškození motoru představuje takovou vadu, u které by měl prodávající rozumně předpokládat, že v případě jejího výskytu by žalobkyně smlouvu neuzavřela a automobil si nekoupila, přičemž rovněž – na základě vyjádření znalce – dovodil, že tuto vadu nemohla žalobkyně při vynaložení obvyklé pozornosti, kterou lze od ní rozumně vyžadovat, před uzavřením smlouvy odhalit. Skutečnost, že žalovaný o existenci inkriminované vady nemusel mít povědomí, přitom je v daném případě bez významu, neboť odpovědnost za vady je odpovědností objektivní, tedy nevyžadující zavinění prodávajícího (srov. ustanovení § 2100 občanského zákoníku).

35. Současně však soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nevytkla vady zakoupeného vozu, respektive tak neučinila v zákonné lhůtě, tedy ve lhůtě„ bez zbytečného odkladu“, předvídané v ustanovení § 2111 a § 2112 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 1921 občanského zákoníku.

36. Pomine-li soud otázku, zda označení vady slovy„ motor je kaput“ představuje řádné vytnutí vady (přičemž je nutno připomenout, že vady nejsou řádně specifikovány ani v odstoupení od smlouvy, formulovaném kvalifikovaným právním zástupcem žalobkyně), musí přisvědčit názoru žalovaného, že po žalobkyni – jakkoli je to ve vztahu k ní, z čistě subjektivního hlediska možno považovat za nespravedlivé – bylo nutno požadovat, aby vady označila bez zbytečného odkladu po prvním servisu, tedy bez zbytečného odkladu po dni [datum]. Učinila-li tak žalobkyně nejdříve dne [datum], učinila tak podle názoru soudu po uplynutí zákonné lhůty.

37. V návaznosti na tuto skutečnost má soud za to, že na základě přiměřeného použití ustanovení § 2106 odst. 3 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 2107 odst. 1 téhož zákona vzniklo žalobkyni právo na slevu z kupní ceny. Jelikož tuto volbu učinila žalobkyně až v řízení (byť toliko subsidiárně k tvrzenému nároku odvíjejícího se od odstoupení od smlouvy), neuplatní se podle mínění soudu žalovaným zdůrazněná nemožnost změny volby, když je současně zjevné, že žalovaný v řízení nevyjádřil vůli indikovanou vadu – poškození motoru – odstranit (srov. ustanovení § 2107 odst. 3 občanského zákoníku), a již dříve zjevně vyloučil možnost, že by měl zájem o vrácení předmětného automobilu. Nadto je třeba připomenout existenci ustanovení § 2171 občanského zákoníku, podle kterého má kupující v případě prodeje použité věci (vždy) právo na přiměřenou slevu.

38. Za této situace soud, veden konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. zejména závěry rozsudku ze dne 11. 2. 2010 sp. zn. 21 Cdo 5236/2007), dospěl k závěru, že žalobkyni by měla být přiznána sleva z kupní ceny ve výši 44 000 Kč. Soud přitom přihlédl ke skutečnosti, že podle vyjádření znalce není ekonomicky racionální provádět opravu vozu, pročež je namístě – postupem předvídaným v ustanovení § 136 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – úsudek, že vůz žalobkyni může být„ k užitku“ toliko tím, že jej prodá„ na náhradní díly“, za což může obdržet částku maximálně 10 000 Kč. Namítá-li žalovaný, že v daném případě je myslitelná sleva maximálně ve výši 50% kupní ceny, když současně připomíná vyjádření znalce, podle kterého kupní cena byla zhruba o 30% nižší než obvyklá cena obdobného vozu, přehlíží, že obvyklá cena obdobného vozu neodráží skrytou vadu v podobě závažným způsobem poškozeného motoru. Jinými slovy řečeno, ani v této fázi odpovědnosti za vady nelze přehlížet, že inkriminovaná vada je – z materiálního hlediska – podstatnou vadou, tedy vadou, u které platí, že při vědomí její existence by žalobkyně danou kupní smlouvu nikdy neuzavřela, a pokud ano, v žádném případě za ujednanou kupní cenu.

39. Vedle nároku na slevu z kupní ceny potom soud shledal důvodnou i část uplatněného nároku z titulu odpovědnosti žalovaného za škodu, jež vznikla v příčinné souvislosti s porušením dané kupní smlouvy (viz ustanovení § 2913 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaný přitom v rozsahu soudem přiznané náhrady škody nenamítal ničeho, z čeho by byl k dispozici úsudek, že je namístě žalovaného odpovědnosti za škodu zprostit.

40. Soud proto dospěl k závěru, že v adekvátní příčinné souvislosti (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 312/05, a na něj nepřímo navazující rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015 sp. zn. 25 Cdo 1222/2012 a ze dne 15. 8. 2017 sp. zn. 25 Cdo 3285/2015) s porušením smluvní povinnosti je„ škoda“, která žalobkyni vznikla tím, že zaplatila správní poplatek za přepis automobilu ve výši 800 Kč, a stejně tak (ve smyslu kritéria podmínky vzniku škody sine qua non) ve výši pojistného, které musela žalobkyně zaplatit, neboť jde o tzv. smluvní přímus; oproti petitu však soud přiznal nárok na náhradu poloviny ročního pojistného (konkrétně ve výši 3 560 Kč), neboť neshledal rozumný důvod, aby měla žalobkyně delší dobu přihlášen zjevně nepojízdný vůz, a tedy neshledal ani rozumný důvod, aby byl automobil pojištěn déle než půl roku. Za objektivně předvídatelný následek odpovědnosti za porušení smlouvy (srov. mutatis mutandis např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. 28 Cdo 3471/2009) pak soud považoval i„ účet“ vystavený žalované za první servis vozu ve výši 10 270 Kč, jelikož v danou chvíli byla žalobkyně v dobré víře, že v servisu je třeba odstranit závady, jež byly deklarovány v kupní smlouvě, pročež je současně namístě závěr, že s takovou„ škodou“ musel žalovaný objektivně počítat. Obdobný závěr se však již nemůže uplatnit v případě„ účtu“ za druhý servis, neboť v řízení bylo prokázáno, že poškození motoru měli mechanici servisu odhalit již při první prohlídce, notabene když bylo rovněž prokázáno (viz výše), že během první prohlídky měla být provedena i tzv. diagnostika vozu. Jakkoli tuto skutečnost žalobkyně patrně nezavinila, není současně dán důvod, aby důsledky případného pochybení servisu byly přenášeny v daném kontextu na žalovaného.

41. V příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaného je tak podle názoru soudu skutečná škoda (damnum emergens) ve výši 14 630 Kč, neboť v tomto rozsahu musela žalobkyně vydat finanční prostředky v přímém důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného, přičemž bez dalšího není prostor pro závěr, že v tomto rozsahu nebyl vznik škody pro žalovaného objektivně předvídatelný. <b>V. Stručná sumarizace</b> 42. Podepsaný soud považuje za vhodné nad rámec shora rekapitulovaných skutečností dodat, že vznik a průběh předmětného sporu mezi účastníky značně ovlivnila jejich vzájemná komunikace, přesněji řečeno její faktická absence. Jakkoli soud může vnímat, že byl žalovaný dotčen prvním telefonátem od žalobkyně, má současně za to, že případně ani emotivní průběh prvního telefonátu neospravedlňuje další počínání žalovaného, jenž fakticky odmítl s žalobkyní komunikovat.

43. Současně soud zcela nad rozhodný rámec vyjadřuje přesvědčení, že v posuzované věci je téměř nemožné najít pro obě strany zcela spravedlivé řešení vzniklé situace, když je na jedné straně zřejmé, že si žalobkyně nepočínala zcela obezřetně, rozhodla-li se zakoupit automobil, jehož tržní cena měla být podle deklarovaných parametrů přinejmenším o třicet procent vyšší, a i v případě uplatnění nároku z titulu odpovědnosti za vady koupené věci nepostupovala zcela v souladu se zásadou vigilantibus iura, na straně druhé nelze přehlížet, že se i sám žalovaný mohl stát„ obětí“ předchozí„ špatné koupě“ (a snad i podvodu), v důsledku čehož může shora uvedené výroky rozsudku subjektivně vnímat úkorně. Je však zřejmé, že i kdyby se na pravdě zakládala poslední vyslovená domněnka, žalovaný nemůže důsledky předchozích pochybení – ať již vědomě nebo i nevědomě – přenášet na další osobu, v daném případě na žalobkyni, jež zjevně kupovala automobil v dobré víře, že jí bude sloužit jako běžný„ ojetý“ automobil zakoupený za kupní cenu 54 000 Kč, což se však zjevně nestalo. <b>VI. Náklady řízení</b> 44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu 39% jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 214 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 84 262 Kč, tedy odměny ve výši 4 500 Kč za každý (účelně vynaložený) úkon právní služby. Soud přitom vyšel z vyúčtování předloženého právním zástupcem žalobkyně (na č. l. 70), ze kterého vyplývá, že náklady řízení žalobkyně mají představovat celkem částku 44 489 Kč; soud má nicméně za to, že za účelně vynaložený náklad nelze považovat„ jednání s [právnická osoba]“, neboť jde o úkon, který zjevně nenaplňuje (materiální) znaky právní služby, pročež o tento úkon (ve výši 4 500 Kč a s ním korespondujícím režijním paušálem ve výši 300 Kč) vyúčtované náklady snížil, a tím dospěl k částce 39 689 Kč, z níž částku 27 000 Kč představuje odměna advokáta, částku 1 800 Kč šest režijních paušálů, částku 6 675 Kč řádně doložená náhrada cestovného (celkem 684 km ujetých vozem [značka] s deklarovanou průměrnou spotřebou 5,7 litrů na 100 km při celkových nákladech 6,25 Kč za 1 km, a částku 2 400 Kč náhrada za ztrátu času). Mezi náklady žalované konečně patří i vyplacené znalečné ve 4 568 Kč (jež bylo vyplaceno z žalobkyní složené zálohy ve výši 5 000 Kč). Soud tedy dospěl k celkovým účelně vynaloženým nákladům žalobkyně ve výši 44 257 Kč, a proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 260 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.