19 C 4/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Foltýna, Ph.D. a přísedících Jaroslavy Váchalové a Lubomíra Minaříka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 192 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 192 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 1 192 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady škody. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částek uvedených v prvním výroku tohoto rozsudku, které se odvíjejí od právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení pracovní smlouvou ze dne [datum], respektive od odpovědnosti žalované za škodu, již způsobila žalobkyni jakožto svému zaměstnavateli tím, že za ni musela uhradit zdravotní pojištění ve výši 1 192 Kč, přestože v rozhodném období již žalovaná nedocházela do práce, a tudíž jí žalobkyně předmětnou pohledávku ani nemohla srazit z platu.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 7. 2. 2022 č. j. 19 C 4/2022-22 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.

3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaná s žalobkyní uzavřela dne [datum] pracovní smlouvu, podle které měla žalovaná dne [datum] nastoupit na pracovní pozici pracovnice v sociálních službách, přičemž pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do [datum] s tříměsíční zkušební dobou (viz č. l. 3). Dne [datum] přitom žalobkyně písemně pracovní smlouvu zrušila (viz č. l. 4), ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době pak došlo dne [datum], kdy nastala fikce doručení písemného zrušení pracovního poměru ve zkušební době (srov. č. l. 6-7, 9-10). Podle žalovanou nevyvrácených tvrzení žalobkyně, doložených výplatním lístkem za měsíce říjen 2021 (viz č. l. 5), žalovaná od [datum] do [datum] do práce nenastoupila a měla celkem devět neomluvených absencí v délce 85 pracovních hodin. Za rozhodné období v měsíci říjnu 2021 přitom žalobkyně za žalovanou – přestože žalovaná pro ni v důsledku neomluvených absencí neodvedla vůbec žádnou práci – musela odvést zákonné zdravotní pojištění ve výši 1 192 Kč.

4. Obecně platí, že žalovaná jako tehdejší zaměstnankyně žalobkyně podle ustanovení § 250 a násl. zákoníku práce odpovídala za škodu, kterou jí způsobila zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Způsobila-li proto žalovaná žalobkyni škodu tím, že žalobkyně byla nucena za ni odvést zdravotní pojištění, přestože se žalovaná řádně nedostavovala do práce, je namístě závěr, že žalovaná nedbalostně žalobkyni svým jednáním způsobila škodu, a tudíž za ni v tomto rozsahu rovněž odpovídá (srov. ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku práce). Je totiž zjevné, že žalovaná svými neomluvenými absencemi porušila právní povinnost dostavovat se řádně do místa výkonu práce, neboť pracovněprávní vztah, založený pracovní smlouvou, zanikl až dne [datum]. Odvedené zdravotního pojištění za žalovanou je tak v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti ze strany žalované, jež se – bez zřejmého omluvitelného důvodu – v rozhodném období nedostavovala do místa výkonu práce, aby zde žalobkyně mohla ve vztahu k ní uplatnit svá dispoziční oprávnění zaměstnavatele. Za této situace je na žalované, aby žalobkyni vzniklou škodu ve výši 1 192 Kč nahradila.

5. Soud proto prvním výrokem rozsudku uložil žalované povinnost k plné náhradě vzniklé škody, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku včetně zákonného úroku prodlení, přičemž uvedené částky je žalovaná v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud s ohledem na procesní pasivitu žalované neshledal důvod pro prodlužení této lhůty.

6. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů řízení v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu, jenž nebyl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.