19 C 41/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 19 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 500 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svého nároku na zaplacení částky 19 5000 Kč s příslušenstvím po žalovaném dožaduje z titulu smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a žalobkyní dne , datum, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč.

2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.

3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. 19 C 41/2025-12 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

4. Soud proto provedl toliko důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě předmětnou Smlouvou o podnikatelském úvěru č. , hodnota, (ve svazku listin na č. l. 9), na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy čerpal úvěr ve výše 10 000 Kč s tím, že daný úvěr splatí do , datum, , za což zaplatí kapitalizovaný úrok ve výši 7 000 Kč (1 %, tedy 100 Kč denně ze zapůjčené částky). Podle žalovaným nevyvráceného tvrzení žalobkyně žalovaný dosud ničeho nezaplatil.

6. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku. Soud tedy neshledal rozpor se zákonem ani v případě ujednání o smluvní pokutě, respektive nedospěl k závěru, že by vzhledem k rozhodným okolnostem věci mělo být namístě označit toto ujednání za rozporné s dobrými mravy; v důsledku procesní pasivity žalovaného pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě žalobkyní vyúčtovanou smluvní pokutu (ve výši 2 500 Kč) přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku).

7. Jinak řečeno, výše uvedená skutková zjištění vycházejí z žalobních tvrzení žalobkyně, doložených provedenými listinnými důkazy, jež žalovaný, který v řízení vystupoval zcela pasivně (přičemž skutečnost, že o daném soudním řízení patrně nemá žádné povědomí, je v souladu se zásadou vigilantibus iura nutno přičítat k jeho tíži), z podstaty věci nevyvrátil.

8. Jelikož se žalovaný zjevně dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, je důvodným rovněž požadavek žalobkyně dožadovat se po žalovaném i nároku na zákonný úrok z prodlení, jenž má zákonné opodstatnění v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 200 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 815 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.