Okresní soud v Domažlicích · Rozsudek

19 C 51/2022

č. j. 19 C 51/2022-23

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-06-30 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSDO:2022:19.C.51.2022.1

Citované zákony (4)

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Foltýna, Ph.D. a přísedících Václava Bešty a Jaromíra Pánka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 717 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 717 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 717 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady za„ přečerpané“ stravenky (ve výši 1 472 Kč) a„ přečerpanou“ náhradu za dovolenou (ve výši 4 245 Kč).

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. 4. 2022 č. j. 19 C 51/2022-16 byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.

3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] pracovní smlouvu na pracovní pozici„ Doručovatel balíkový s řízením vozidla“, a to na dobu určitou do [datum]. Pracovní poměr byl zrušen dohodou ke dni [datum]. Po skončení pracovního poměru bylo provedeno vyúčtování přečerpání stravenek a dovolené. V případě stravenek bylo žalovanému poskytnuto o 23 stravenek víc, než na kolik mu vznikl nárok; na každou stravenku v hodnotě 80 Kč přitom žalobkyně žalovanému přispívala částkou 64 Kč. Žalovaný tak z tohoto titulu žalobkyni dluží částku 1 472 Kč. Současně žalovaný v rozhodném období roku 2019 čerpal celkem 10 a půl dne dovolené na zotavenou, přestože mu v daném období vznikl nárok pouze na dva dny dovolené. Žalovaný tedy čerpal o 8 a půl dne více dovolené, než na kolik mu v roce 2019 vznikl nárok, tudíž mu byla nedůvodně zaplacena celková náhrada ve výši 8 865 Kč, což po dílčí srážce ze mzdy za měsíc duben 2019 znamená, že z tohoto titulu žalovaný dluží žalobkyni částku 4 245 Kč.

4. Nárok žalobkyně na vrácení„ přečerpané“ náhrady mzdy za dovolenou vyplývá přímo z ustanovení § 222 odst. 4 zákoníku práce, nárok na vrácení„ přečerpaných“ stravenek, respektive vrácení celkového příspěvku na stravenky, na které již žalovanému nevznikl nárok, pak vyplývá z ustanovení § 331 zákoníku práce, případně z ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

5. Je tak zjevné, že žalobkyni vznikl – ukončením předmětného pracovního poměru – nárok na vrácení celkové částky 5 717 Kč.

6. Soud proto prvním výrokem rozsudku uložil žalovanému povinnost k zaplacení této částky, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku včetně zákonného úroku prodlení, přičemž uvedené částky je žalovaný v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud s ohledem na procesní pasivitu žalovaného neshledal důvod pro prodlužení této lhůty.

7. Na uvedené skutečnosti nic nemění fakt, že žalovanému byla výzva k vyjádření doručena toliko fikcí, neboť je na žalovaném, aby si přebíral poštu na adrese evidovaného trvalého pobytu; pakliže tak nečiní, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobkyně, nýbrž musí být přičítána právě žalovanému.

8. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů řízení vyčíslených v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.