19 C 63/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva k osobnímu automobilu <b>I. Určuje se, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně], [datum narození] není vlastníkem ani provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [VIN] [bankovní účet], a to ode dne uzavření kupní smlouvy dne [datum].</b> <b>II. Určuje se, že žalovaný [celé jméno žalovaného], [datum narození] byl vlastníkem i provozovatelem [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [VIN] [bankovní účet], a to ode dne uzavření kupní smlouvy dne [datum].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 19 709 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].</b> 1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] (přičemž podepsanému soudu byl předmětný spisový materiál – po právní moci rozhodnutí o místní nepříslušnosti Okresního soudu Plzeň-jih – předán dne [datum]) domáhala určení vlastnického práva k [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [VIN] [bankovní účet] (dále též jen„ automobil“ či„ vozidlo“); v žalobě přitom uvedla, že označený automobil zakoupil žalovaný za cenu 15 000 Kč, automobil si ihned po uzavření kupní smlouvy odvezl, a přestože se ve smlouvě zavázal, že na vlastní náklady zajistí změnu registrace automobilu, žalobkyně byla ke dni podání žaloby stále zapsána jako vlastník vozidla, v důsledku čehož dosud hradí tzv. povinné ručení na tento automobil.

2. Současně žalobkyně v žalobě uvedla, že se opakovaně, ovšem bezvýsledně snažila žalovaného kontaktovat, a proto se dne [datum] obrátila na magistrát města [obec] se žádostí o součinnost ve smyslu ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dané řízení však bylo usnesením ze dne [datum] zastaveno, neboť účastníci řízení (tedy totožní účastníci, jako jsou účastníci tohoto řízení) v určené lhůtě neodstranili podstatné vady žádosti. Za této situace se žalobkyně domnívá, že má naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému automobilu.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že předmětný automobil zakupoval jako dárek pro manželku, vozidlo se jí však špatně řídilo, a ani jinak se jí nezamlouvalo, a proto se žalobce rozhodl jej opět prodat. V této souvislosti žalovaný uvedl, že měl za to, že za této situace není třeba vůz„ na sebe přepisovat“, neboť postačí pověřit přepisem nového majitele vozu. Nový vlastník vozidla však domluvený přepis vozidla nerealizoval, a žalovanému se jej posléze již nepodařilo kontaktovat. Následně se dozvěděl, že nepostupoval podle zákona, jelikož však„ na dopravním úřadu ve [obec]“ zaplatil pokutu, považoval věc za vyřízenou. Ke svému vyjádření přitom žalovaný přiložil kopii kupní smlouvy, na jejímž základě prodal vozidlo třetí osobě.

4. Na nařízeném jednání byla žalobkyně poučena, že z dosud předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovaný ke dni podání žaloby nebyl vlastníkem předmětného automobilu, a proto ji poučil v tom smyslu, že je třeba žalobní petit upravit tak, aby bylo vymezeno časové období, ke kterému je určení požadováno. V návaznosti na toto poučení žalobkyně navrhla změnu žaloby tak, že se požadované určení váže ke dni [datum]. Navrženou změnu (resp. rozšíření) žaloby poté soud postupem předvídaným v ustanovení § 95 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) připustil.

5. Z účastníky předložených listinných důkazů, jejichž korektnost nebyla v řízení zpochybněna, soud zjistil, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl shora specifikovaný automobil, který žalobkyně prodala žalovanému za kupní cenu 15 000 Kč. Součástí této smlouvy je ujednání pod [číslo článku], podle kterého žalovaný„ zajistí duplikát Velkého technického průkazu“, k čemuž mu měla žalovaná udělit plnou moc. Dne [datum] poté žalovaný uzavřel kupní smlouvu s třetí osobou (označenou jako [jméno] [příjmení]), podle které žalovaný převedl vlastnické právo k předmětnému automobilu na kupujícího, jenž žalovanému v hotovosti zaplati kupní cenu ve výši 26 500 Kč.

6. Z usnesení Magistrátu města [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] přitom vyplývá, že daný správní orgán zastavil řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel, neboť účastníci řízení v určené lhůtě neodstranili podstatné vady žádosti, jmenovitě – jak nepřímo vyplývá z předchozí výzvy – nepředložili technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, a protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než třicet dnů, jak požaduje ustanovení § 8 odst. 4 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb.

7. Z provedených důkazů tak vyplývá jednoznačný skutkový závěr, že účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu, podle které dne [datum] mělo přejít vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného, a následně dne [datum] mělo podle další kupní smlouvy přejít vlastnické právo z žalovaného na třetí osobu. Současně z provedených důkazů vyplynulo, že se žalobkyně bezúspěšně pokusila iniciovat„ přepis“ vozidla na žalovaného postupem předvídaným v ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb.

8. Ustanovení § 1099 občanského zákoníku stanoví, že vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

9. Podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla provádí zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel obecní úřad obce s rozšířenou působností.

10. Ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. přitom požaduje, aby byl k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiložen mj. i protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než třicet dnů.

11. Konečně ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. uvádí, že došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Současně podle druhého odstavce ustanovení § 8a platí, že pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně.

12. V posuzované věci soud shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického právo, požadovaný v ustanovení § 80 o. s. ř., neboť žalovaný neposkytl potřebnou součinnost, přičemž v registru silničních vozidel dosud nebyla zaznamenána změna vlastnického práva, ke které – za použití ustanovení § 1099 občanského zákoníku – zjevně došlo dne [datum]. Současně soud vzal v potaz, že se žalobkyně pokusila provést změnu zápisu vlastnického práva postupem předvídaným v ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. V tomto kontextu je možno mít naléhavý právní zájem žalobkyně na určení vlastnického práva za jasně daný v tom smyslu, že se žalobkyně nemohla domoci svého práva jinak (s výhradou viz níže).

13. Prvním výrokem proto soud určil, že žalobkyně není ode dne uzavření kupní smlouvy s žalovaným vlastníkem předmětného automobilu, a současně určil, že od téhož dne byl vlastníkem tohoto vozidla žalovaný. Otázka, do kdy byl žalovaný vlastníkem tohoto automobilu, přitom v posledku nebyla předmětem tohoto řízení, jakkoli se lze důvodně domnívat, že žalovaný byl vlastníkem předmětného vozidla toliko v období od [datum] do [datum], neboť [datum] žalovaný převedl vlastnické právo na třetí osobu, jež nicméně nebyla účastníkem tohoto řízení.

14. Nad rozhodný rámec věci (tedy pouze ve formě obiter dicti) podepsaný soud dodává, že má – na rozdíl od žalobkyně – jisté pochybnosti o správnosti postupu správního úřadu, jenž zastavil řízení o žádosti podané podle ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. Ze shora citovaného ustanovení § 8a odst. 2 totiž vyplývá, že správní úřad po účastnících správního řízení nemá požadovat protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, neboť tato příloha je uvedena v ustanovení § 8 odst. 4 písm. a) zákona – v případě převodu vlastnického práva, v řízení iniciovaném podle § 8a zákona však podle ustanovení § 8a odst. 2 platí obdobně pouze ustanovení § 8 odst. 4 písm. b) zákona – tedy pouze v případě přechodu vlastnického práva. Nemůže být přitom pochyb o tom, že v dané věci šlo o převod vlastnického práva z žalobkyně na žalovaného.

15. Skutečnosti uvedené v předchozím odstavci ovšem soud nezohlednil v tom smyslu, že by žalobkyně neměla mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětnému automobilu. Jakkoli se podepsaný soud domnívá, že příslušný správní orgán přinejmenším nepostupoval podle zásady dobré správy (srov. kupř. ustanovení § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 správního řádu), přičemž současně plně respektuje skutečnost, že otázka správnosti postupu správního řízení není a nemůže být předmětem tohoto řízení (viz § 7 o. s. ř.), musí akcentovat nutnost poskytnout účastníkům řízení ochranu jejich subjektivních práv, a to – pokud možno – co nejrychleji. Je-li proto z předložených důkazů, a v daném případě navíc ze shodných tvrzení účastníků řízení zjevné, že dne [datum] došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu z žalobkyně na žalovaného, neshledává soudu žádný racionální důvod, aby nedošlo ke změně vlastníka rovněž v registru silničních vozidel, a to v daném případě bez ohledu na absenci/existenci protokolu o evidenční kontrole vozidla, když ani v tomto„ určovacím řízení“ z podstaty věci takový protokol nebyl účastníky řízení předložen. Jinými slovy řečeno, v situacích obdobných posuzované věci, je požadavek na předložení protokolu o evidenční kontrole vozidla – nemá-li nastat pověstná„ Hlava XXII“ – podle mínění podepsaného soudu zjevně nadbytečný, pročež není rozumný důvod, aby jej požadoval správní orgán v řízení vedeném podle ustanovení § 8a zákona č. 56/2001 Sb. K obdobnému závěru ostatně patrně dospěl i zákonodárce (viz aktuální sněmovní tisk [číslo]).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši uvedené ve druhém výroku tohoto rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů včetně náhrady za promeškaný čas v celkové výši 4 583 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 983 Kč ve výši 2 726 Kč Celkem tak žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu částky 19 709 Kč.