19 C 66/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Foltýna, Ph.D., a přísedících Jaroslavy Váchalové a Lubomíra Minaříka, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 7 179 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni částku 7 179 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 179 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 082 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná číslo může částky uvedené ve výrocích I. a II. uhradit ve splátkách v celkové výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne měsíce až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich, s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek.

1. Žalobkyně se původně na žalovaných domáhala zaplacení částky 75 537 Kč, usnesením zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byla nicméně žaloba v části týkající se částky 7 179 Kč s příslušenstvím vyloučena k samostatnému řízení, neboť v tomto rozsahu vychází nárok žalobkyně z pracovněprávního vztahu prvního žalovaného, jmenovitě škody, kterou měl první žalovaný způsobit svému zaměstnavateli tím, že používal v rozsahu částky 7 179 Kč svěřený mobilní telefon k soukromým účelům.

2. Druhá žalovaná se k nařízenému jednání řádně dostavila; první žalovaný se naopak k jednání bez omluvy nedostavil, přestože byl obesílán na adresu evidovaného pobytu v České republice, a to v nemovitosti, která je ve vlastnictví žalované a kde bydlí jeho bratr. Lze tedy předpokládat, že si je druhý žalovaný vědom svého procesního postavení, respektive svého žalobou uplatňovaného závazku, a řízení se toliko záměrně vyhýbá.

3. Druhá žalovaná při jednání oprávněnost žalovaného nároku nezpochybnila, přičemž současně připustila, že si byla„ dobře vědoma“ skutečnosti, že dohodou o úhradě závazků přistoupila k deklarovanému dluhu prvního žalovaného.

4. V řízení tak soud vyšel z žalobkyní předložených listinných důkazů, primárně z Dohody o úhradě závazků ze dne datum, ve které první žalovaný uznává svůj dluh vůči žalobkyni mj. i v rozsahu částky 7 179 Kč (přičemž jsou zde rovněž specifikovány příslušné faktury, které musela žalobkyně za prvního žalovaného proplatit), a současně druhá žalovaná k tomuto dluhu prvního žalovaného přistupuje.

5. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zákonné podmínky předvídané citovaným ustanovením občanského zákoníku tak byly v posuzované věci zjevně splněny, neboť první žalovaný v písemné formě uznal svůj peněžitý dluh, přičemž rovněž v potřebné míře určitosti označili právní titul, na jehož základě měl tento dluh vzniknout.

6. V důsledku písemného uznání dluhu tak vznikla vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004), a žalovaní – ač k tomu dostali příležitost – korektnost této domněnky nikterak nezpochybnili, a tak její obsah ani nevyvrátili.

7. Podle ustanovení § 1892 odst. 1 občanského zákoníku potom platí, že kdo ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Jelikož tak druhá žalovaná Dohodou o úhradě závazků ze dne datum zjevně učinila, došlo k tzv. kumulativní intercesi, a tedy k tomu, že se žalovaní stali ve vztahu k žalobkyni„ solidárními“ dlužníky, což znamená, že žalobkyně může požadovat zaplacení celého dluhu po kterémkoliv z žalovaných.

8. Jelikož se žalovaní dostali se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší jí rovněž zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

9. Pro úplnost soud dodává, že musel zohlednit skutečnost, že přestože„ primárním dlužníkem“ je v dané věci první žalovaný,„ faktickým dlužníkem“ se stala druhá žalovaná, která v dobré víře přistoupila k dluhu tehdejšího svého životního partnera, o jehož současném pobytu údajně nemá žádné informace.

10. Soud proto v souladu s ustanovením 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.”) ve vztahu k druhé žalované povolil zaplacení tímto rozsudkem žalobkyni přisouzených částek v přiměřených měsíčních splátkách.

11. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 082 Kč. Oproti předloženému vyúčtování na částku 10 979 Kč musel požadovanou náhradu výrazně snížit z dále pojednaných důvodů. Požaduje-li žalobkyně náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, soud konstatuje, že žádný takový poplatek podle obsahu spisu žalobkyní zaplacen nebyl, neboť byl zaplacen v původním řízení soudní poplatek v celkové výši 3 777 Kč, což řádně reflektoval i nákladový výrok rozsudku ve věci sp. zn. spisová značka. Obdobně není možno přiznat žalobkyni náhradu za čtyři úkony právní služby v rozsahu částky 1 200 Kč za každý z nich, jelikož tyto náklady byly již dostatečně„ konzumovány“ rozsudkem ve věci sp. zn. spisová značka, ve kterém byla žalobkyni přiznána rovněž náhrada odměny advokáta za celkem pět úkonů právní služby, vypočítaná z plné tarifní hodnoty ve výši 75 537 Kč. V souzené věci je tak možno žalobkyni přiznat náhradu toliko za jeden úkon právní služby ve výši 1 200 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, náhradu cestovních nákladů včetně náhrady za ztrátu času v celkové výši 1 047 Kč a náhradu za daň z přidaného hodnoty ve výši 535 Kč Celkem je tak možno v tomto řízení považovat za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně částku 3 082 Kč, kterou je třeba přičíst k částce 33 227 Kč, která byla žalobkyni přiznána nákladovým výrokem rozsudku ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.