19 C 66/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Foltýna, Ph.D., a přísedících Jaroslavy Váchalové a Lubomíra Minaříka, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 7 179 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni částku 7 179 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 179 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaní jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 082 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> <b>III. Žalovaná [číslo] může částky uvedené ve výrocích I. a II. uhradit ve splátkách v celkové výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne měsíce až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich, s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek.</b> 1. Žalobkyně se původně na žalovaných domáhala zaplacení částky 75 537 Kč, usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byla nicméně žaloba v části týkající se částky 7 179 Kč s příslušenstvím vyloučena k samostatnému řízení, neboť v tomto rozsahu vychází nárok žalobkyně z pracovněprávního vztahu prvního žalovaného, jmenovitě škody, kterou měl první žalovaný způsobit svému zaměstnavateli tím, že používal v rozsahu částky 7 179 Kč svěřený mobilní telefon k soukromým účelům.

2. Druhá žalovaná se k nařízenému jednání řádně dostavila; první žalovaný se naopak k jednání bez omluvy nedostavil, přestože byl obesílán na adresu evidovaného pobytu v České republice, a to v nemovitosti, která je ve vlastnictví žalované a kde bydlí jeho bratr. Lze tedy předpokládat, že si je druhý žalovaný vědom svého procesního postavení, respektive svého žalobou uplatňovaného závazku, a řízení se toliko záměrně vyhýbá.

3. Druhá žalovaná při jednání oprávněnost žalovaného nároku nezpochybnila, přičemž současně připustila, že si byla„ dobře vědoma“ skutečnosti, že dohodou o úhradě závazků přistoupila k deklarovanému dluhu prvního žalovaného.

4. V řízení tak soud vyšel z žalobkyní předložených listinných důkazů, primárně z Dohody o úhradě závazků ze dne [datum], ve které první žalovaný uznává svůj dluh vůči žalobkyni mj. i v rozsahu částky 7 179 Kč (přičemž jsou zde rovněž specifikovány příslušné faktury, které musela žalobkyně za prvního žalovaného proplatit), a současně druhá žalovaná k tomuto dluhu prvního žalovaného přistupuje.

5. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Zákonné podmínky předvídané citovaným ustanovením občanského zákoníku tak byly v posuzované věci zjevně splněny, neboť první žalovaný v písemné formě uznal svůj peněžitý dluh, přičemž rovněž v potřebné míře určitosti označili právní titul, na jehož základě měl tento dluh vzniknout.

6. V důsledku písemného uznání dluhu tak vznikla vyvratitelná domněnka, že dluh v době uznání skutečně existoval (srov. mutatis mutandis např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2006 sp. zn. 33 Odo 1028/2004), a žalovaní – ač k tomu dostali příležitost – korektnost této domněnky nikterak nezpochybnili, a tak její obsah ani nevyvrátili.

7. Podle ustanovení § 1892 odst. 1 občanského zákoníku potom platí, že kdo ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně. Jelikož tak druhá žalovaná Dohodou o úhradě závazků ze dne [datum] zjevně učinila, došlo k tzv. kumulativní intercesi, a tedy k tomu, že se žalovaní stali ve vztahu k žalobkyni„ solidárními“ dlužníky, což znamená, že žalobkyně může požadovat zaplacení celého dluhu po kterémkoliv z žalovaných.

8. Jelikož se žalovaní dostali se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší jí rovněž zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

9. Pro úplnost soud dodává, že musel zohlednit skutečnost, že přestože„ primárním dlužníkem“ je v dané věci první žalovaný,„ faktickým dlužníkem“ se stala druhá žalovaná, která v dobré víře přistoupila k dluhu tehdejšího svého životního partnera, o jehož současném pobytu údajně nemá žádné informace.

10. Soud proto v souladu s ustanovením 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.”) ve vztahu k druhé žalované povolil zaplacení tímto rozsudkem žalobkyni přisouzených částek v přiměřených měsíčních splátkách.

11. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 082 Kč. Oproti předloženému vyúčtování na částku 10 979 Kč musel požadovanou náhradu výrazně snížit z dále pojednaných důvodů. Požaduje-li žalobkyně náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, soud konstatuje, že žádný takový poplatek podle obsahu spisu žalobkyní zaplacen nebyl, neboť byl zaplacen v původním řízení soudní poplatek v celkové výši 3 777 Kč, což řádně reflektoval i nákladový výrok rozsudku ve věci sp. zn. [spisová značka]. Obdobně není možno přiznat žalobkyni náhradu za čtyři úkony právní služby v rozsahu částky 1 200 Kč za každý z nich, jelikož tyto náklady byly již dostatečně„ konzumovány“ rozsudkem ve věci sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla žalobkyni přiznána rovněž náhrada odměny advokáta za celkem pět úkonů právní služby, vypočítaná z plné tarifní hodnoty ve výši 75 537 Kč. V souzené věci je tak možno žalobkyni přiznat náhradu toliko za jeden úkon právní služby ve výši 1 200 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč, náhradu cestovních nákladů včetně náhrady za ztrátu času v celkové výši 1 047 Kč a náhradu za daň z přidaného hodnoty ve výši 535 Kč Celkem je tak možno v tomto řízení považovat za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně částku 3 082 Kč, kterou je třeba přičíst k částce 33 227 Kč, která byla žalobkyni přiznána nákladovým výrokem rozsudku ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka].