19 C 81/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 4 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 39 687,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 687,88 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 687,88 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací na soudním poplatku částka 397 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy ve smyslu ustanovení § 25 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a držitelem licence na distribuci elektřiny podle ustanovení § 4 energetického zákona. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení v prvním výroku tohoto rozsudku uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody způsobené nedbalostním stržením vedení nízkého napětí.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak (byť toliko fikcí) splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

3. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin (jejichž korektnost žalovaný z podstaty věci nikterak nezpochybnil) dospěl soud k závěru, že žalovaný dne , datum, z nedbalosti strhl vedení nízkého napětí u budovy č. p. 17 v katastrálním území , adresa, , čímž žalobkyni způsobil škodu v celkové výši 39 687,88 Kč. Tato skutečnost vyplývá přímo z trestního příkazu , název úřadu, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým byl žalovaný shledán vinným trestným činem podle ustanovení § 277 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobkyně přitom žalovanému vystavila dne , datum, fakturu č. , číslo, se splatností dne , datum, , kterou vyzvala žalovaného k zaplacení částky 39 687,88 Kč. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .

4. Žalobkyně tedy prokázala, že jí žalovaný svým zaviněným jednání způsobil škodu tím, že „strhl“ vedení nízkého napětí, čímž ve smyslu ustanovení § 2910 věta první občanského zákoníku zaviněným jednání zasáhl do absolutního práva poškozeného (srov. ustanovení § 1012 občanského zákoníku), přičemž postačí připomenout, že – nehledě na existenci trestního příkazu – zavinění škůdce se v daném případě presumuje (viz ustanovení § 2911 občanského zákoníku). Žalovaný jako škůdce má tudíž zákonnou povinnost žalobkyni nahradit (v penězích) škodu, kterou jí svým zaviněným jednáním způsobil.

5. Jelikož současně žalovaný nesplnil svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou náhradu škody, vzniklo žalobkyni i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury.

6. Je tak namístě již pouze konstatovat, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá v žalobě obsažená tvrzení, a proto soud rozhodl způsobem uvedeným v prvním výroku tohoto rozsudku.

7. Druhým výrokem soud postupoval ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a změnil tím nesprávné rozhodnutí č. j. 19 C 81/2024-16, kterým byla žalobkyně – nesprávně – vyzvána k doplacení soudního poplatku ve výši 397 Kč.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 188 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 588 Kč (viz předchozí bod) a nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.