19 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 14 220,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 500 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 5 720,50 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 563 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni finanční plnění v celkové výši 14 220,50 Kč s příslušenstvím, jelikož žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaná se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dala žalovaná, jakkoli toliko fikcí, souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.

3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalované (respektive absence jakékoliv její procesní obrany) rozhodoval jen na základě ve spise obsažených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

4. Žalovaná uzavřela s první předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o spotřebitelskému úvěru, na jejímž základě obchodní společnost , právnická osoba, . zaslala na žalovanou určený bankovní účet částku 8 500 Kč, přičemž do , datum, měla žalovaná žalobkyni zaplatit částku 11 815 Kč.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Veden mj. ustanovením § 13 občanského zákoníku soud přiměřeně přihlížel ke skutečnosti, že o obdobném právním vztahu rozhodoval zdejší soud např. rozsudkem ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém shledal tamní úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou.

7. Podepsaný soud přitom neshledal důvod, pro který by se měl od tohoto právního názoru odklonit.

8. Nelze totiž přehlížet, že podle inkriminované smlouvy měla žalovaná platit kapitalizovaný úrok ve výši 3 315 Kč; nemůže tak být pochyb, že daná smlouva obsahuje disimulované ujednání o úroku v celkové výši 468 % ročně, tedy ve výši, již je nutno označit za rozpornou s dobrými mravy.

9. Uvedená skutečnost by sama o sobě nevedla k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku, neboť soud by měl možnost nepřiměřeně vysoký úrok zásadním způsobem „moderovat“ (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. 33 Cdo 60/2021).

10. Podepsaný soud nicméně v posuzované věci dospěl k závěru, že předmětná smlouva ve svém souhrnu vytváří – v rozporu s ustanoveními § 1813 občanského zákoníku – natolik zjevnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran, a to v neprospěch žalované jakožto spotřebitele (v dané věci např. i v souvislosti s požadavkem na zaplacení smluvní pokuty), že tuto nerovnováhu již nelze považovat za právně nepodstatnou, a to ani s poukazem na princip autonomie vůle.

11. Za této situace vyšel soud z mezi stranami nesporné skutečnosti, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela částku 8 500 Kč a z titulu (neplatné) úvěrové smlouvy ničeho nezaplatila. Je tak nutno uzavřít, že se žalovaná na úkor žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně bezdůvodně obohatila v rozsahu částky 3 500 Kč. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částku 8 500 Kč – vydat. Jelikož tak žalovaná dosud (patrně) neučinila, zavázal ji k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku, přičemž v tomto rozsahu – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – vyhověl taktéž žalobkyni v jejím požadavku, aby žalovaná musela uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení.

12. Druhým výrokem pak soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

13. Pro pořádek je vhodné dodat, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., neboť a) shora rekapitulované žalobkyni nepříznivé závěry jsou závěry právními (nikoliv skutkovými, pročež nemohou být zpravidla zvráceny doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tyto či obdobné právní závěry by žalobkyni – zastoupené kvalifikovaným právním zástupcem – měly být známy z jiných obdobných právních věcí, pročež pro žalobkyni nemohou být závěry „překvapivými“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

14. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 20 % nákladů, jež v dané věci účelně vynaložila. Tyto účelně vynaložené náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 1 200 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů.