20 C 122/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje od měsíce následujícího od právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 4 660 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 899,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 660 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni zpět jistinu a poplatek ve výši 4 440 Kč, se splatností do , datum, . Krom toho požadovala smluvní pokutu ve výši 220 Kč.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že na úvěr dosud nic neuhradil. Uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy na dálku a smlouva jde proti dobrým mravům. Jde již o 16. smlouvu v pořadí, kterou dosud uzavřel se žalobkyní. Žalobkyně neposuzovala při uzavření smlouvy jeho úvěruschopnost, kdy žalobkyni zaslal pouze ničím nepodložené prohlášení. Sjednaný smluvní úrok je nemravný. Navrhl proto, aby mu soud uložil povinnost vrátit žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení, které mu bylo poskytnuto, a to v měsíčních splátkách po 500 Kč.

3. Žalobkyně v replice na toto vyjádření uvedla, že už samotné sjednání smlouvy na dálku vylučuje zneužití jeho postavení a uzavření smlouvy v tísní za nápadně nevýhodných podmínek. Žalovaný v jedné části svého vyjádření uvádí, že dne , datum, smlouvu o úvěru uzavřel a následně toto zpochybňuje. Už z toho lze vyvodit účelovost jeho tvrzení. K uzavření smlouvy na dálku postačí pouhého prostého elektronického podpisu, kdy v daném případě žalovaný žalobkyni předložil kopii OP a uvedení svého mobilního čísla. Rozsah zkoumání úvěruschopnosti je rozdílný u úvěru činícím statisícové částky proti situaci, kdy žalovanému bylo poskytnuto pouze 10 000 Kč se splatností do 28 dní. Žalobkyně vycházela především z údajů poskytnutých žalovaným při podání žádosti o úvěr. Výše sazby úroku úvěru výrazně nepřesahuje výši sazeb u obdobných typů úvěrů. Co se týče žalovaným požadovaných splátek, je ochoten akceptovat pravidelné měsíční splátky po 2 000 Kč měsíčně splatných do posledního dne v měsíci.

4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

5. Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatku (po započítání slevy) ve výši 2 220 Kč, bez slevy poplatek činil 4 440 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být vrácen za 28 dní ode dne poskytnutí. Dle článku VIII. odst. 7 je každé ujednání o slevě či snížení jakéhokoli poplatku podmíněno řádným splněním peněžitých povinností Úvěrovaného; že jakákoli sleva či snížení poplatku je poskytnuta až v moment řádné a včasné úhrady všech dluhů. V případě nesplacení jakéhokoli dluhu řádně či včas, poskytnutí slevy nenabude účinnosti. RPSN úvěru činila 1 035 %. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho.

6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Podle § 420 odst. 1 a 2 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

11. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč za částku 2 220 Kč se splatností 28 dní. Z důvodu včasného nezaplacení úvěru se pak tento poplatek navýšil na 4 440 Kč.

14. Soud má za to, že výše uvedený poplatek je de facto skrytým úrokem a úrok by v takovém případě (i při započtení uváděné slevy) činil 250 % ročně. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 12 % ročně.

15. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

16. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 10 000 Kč, kterou nevrátil.

17. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 10 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaný tuto částku převzal na základě neplatné smlouvy jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.

18. Ostatními námitkami žalovaného se soud pro nadbytečnost nezabýval.

19. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 7 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem II. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení tohoto dne, tj. ve výši 12 % ročně.

20. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách ve výši 2 000 Kč. Vycházel přitom jednak z výší splátek, se kterými souhlasila žalobkyně, kdy žalovaný svůj tíživý finanční stav ničím nedoložil, tak s přihlédnutím k výši dlužné částky a jejího příslušenství.

21. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni smluvní pokutu ani požadovaný poplatek za úvěr. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 899,85 Kč, přičemž tato částka představuje 36,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 660 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzeti, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a z částky 1 700 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu (replika na vyjádření žalovaného) ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 650 Kč ve výši 766,50 Kč.

23. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, výše úvěru, splatnosti), a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.