20 C 126/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobce: jméno FO , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle

I. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. se pro částečné zpětvzetí žaloby zastavuje řízení co do návrhu žalobce k nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, u , adresa, a obec , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, , pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. a obec , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, a pozemků parc. č. , hodnota, a , číslo, v k.ú. , adresa, a obec , adresa, , zapsané na LV , číslo, , to vše v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

II. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobci tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu v tomto znění:, Jméno žalovanéIČO: , IČO žalovanésídlem , Adresa žalované(dále jen „převodce“)a, jméno FOr.č. , RČbytem , Adresa žalobce(dále jen „nabyvatel“)uzavírají podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen „zákon o půdě“) tutoSmlouvu o převodu pozemků1) , Jméno žalované, jako převodce spravuje mimo jiné nemovité věci ve vlastnictví státu, a to pozemky:(i) parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , parc. č. , číslo, , všechny v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, ,to vše v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .2) Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, a rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka3) Na uspokojení nároku nabyvatele podle bodu 2) této smlouvy převádí převodce do vlastnictví nabyvatele nemovitosti – pozemky uvedené pod bodem 1) této smlouvy včetně jejich součástí a nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu - České republice – Okresnímu soudu v Domažlicích na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 669 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Domažlicích.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 67 997,93 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Návrhem ze dne , datum, se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků. V návrhu uvedl, že je držitelem dosud nevypořádaného restitučního nároku a je tedy osoba oprávněná podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutími pozemkového úřadu v , adresa, uvedených v odst. 2) výroku II. tohoto rozsudku bylo určeno, že není vlastníkem pozemků v nich specifikovaných, ale místo toho se stal osobou oprávněnou, která má nárok na vydání náhrady (v podobě tzv. náhradních pozemků) vůči žalované. Restituční nárok žalobce byl takto nesprávně oceněn částkou 5 384 541,51 Kč. Účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu o převodu pozemků č. , číslo, , kterou byl restituční nárok žalobce částečně vypořádán. Žalobce se v minulosti opakovaně účastnil veřejných nabídek žalované, a to v letech 2002-2009, 2011 – 2013 a v roce 2018, přičemž soustavně brojil proti tomu, že žalovaná mnohonásobně podhodnotila jeho restituční nárok. Žalovaná ovšem odmítla přecenění restitučního nároku žalobce z důvodu jeho údajného vypořádání. Žalovaná tak jedná svévolně, diskriminačně a vůči žalobci liknavě. Důvod proč restituční nárok žalobce byl nesprávně oceněn plyne ze skutečnosti, že veškeré pozemky odňaté rodině žalobce a žalobci rozhodnutími PÚ nevydané, byly odňaty pro potřeby výstavby vodní nádrže , adresa, a mají tak charakter pozemků stavebních, nikoli zemědělských, jak učinila žalovaná. Žalobce nechal za tímto účelem nechat zpracovat znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který tuto skutečnost potvrzuje. Žalovaná toto nezohlednila a pozemky ze kterých plyne nárok žalobce na náhradu nadále vede v jejich mnohonásobně nižší hodnotě. Cena pozemků odňatých rodině žalobce tak má správně činit alespoň 45 303 310 Kč, jak plyne ze znaleckého posudku.

2. Žalobce se zpočátku domáhal převodu pozemků parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, u , adresa, a parc. č. , hodnota, v k.ú , adresa, do jeho vlastnictví. V průběhu řízení ovšem vyplynulo, že tyto pozemky nebude možné převést, neboť v mezidobí bylo vydáno soudní rozhodnutí o jejich převodu třetí osobě, a to rozsudkem , právnická osoba, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Žalobce proto navrhl změnu žaloby, kdy dále se domáhal také převodu pozemků parc. č. , hodnota, , , číslo, , to vše zapsané na LV , číslo, v k.ú. , adresa, , obec , adresa, a pozemku parc. č. , hodnota, zapsaném na LV , číslo, pro k. ú. , adresa, u , adresa, , obec , adresa, . Žalobu následně vzal zpět co do pozemků parc. č. , číslo, a také pozemků parc. č. , hodnota, a , číslo, a pozemku parc. č. , hodnota, , u kterých v průběhu řízení vyplynula z vyjádření dotčených obcí jejich nevhodnost k převodu. Žalovaná s tímto souhlasila. Soud proto připustil změnu žalobního návrhu a řízení ohledně pozemků dále žádaných žalobcem zastavil pro zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Pro účely výpočtu nákladů řízení soud dále konstatuje, že cena pozemků parc. č. , číslo, ve svém součtu podle veřejné nabídky žalované činila 11 363 Kč (č.l. 199 a č.l. 201 soudního spisu).

3. Žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedla, že žalobce v prvé řadě postrádá aktivní legitimaci v tomto řízení, kdy jeho restituční nárok plynoucí z Rozhodnutí PÚ byl ze strany žalované ve své majoritě vypořádán, a to prostřednictvím smlouvy o převodu pozemků č. , spisová značka, ze dne , datum, , kde došlo k převodu pozemků z veřejné nabídky žalobci. Zbylou část restitučního nároku ve výši 270 515,27 Kč, konkrétně v případě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v , adresa, č.j. , spisová značka, -, tituly před jménem, , jméno FO, , žalobce prostřednictvím smlouvy o o postoupení pohledávky ze dne , datum, postoupil na třetí osobu - , právnická osoba, . Od roku 2005 tak žalobce nedisponuje z titulu Rozhodnutí PÚ žádným restitučním nárokem, neboť tento byl zanikl jeho uspokojením a cesí zbývající části nároku žalobce na třetí osobu. Liknavě postupoval naopak žalobce, který byl až do roku 2023 zcela pasivní a svůj restituční nárok nijak neřešil. Žalobce proto není oprávněn domáhat se soudní cestou nahrazení projevu vůle žalované při převodu náhradních pozemků, protože tento postup je dle konstantní judikatury vyšších soudů postupem zcela výjimečným a lze jej použit jen pokud na straně žalované je dána liknavost a svévole a současně se oprávněná osoba dlouhodobě, avšak marně, snaží svůj restituční nárok uspokojit. Žalobcem namítané nesprávné ocenění nároku není v dané věci příčinou, proč se žalobce nedomáhal přecenění nároku dříve. Žalobce se o svůj nárok nezajímal a začal jej řešit de facto 19 let po postoupení nároku či 24 let ode dne uzavření Smlouvy o převodu pozemků č. , číslo4. Žalovaná dále namítala, že není důvod pro přecenění odňatých pozemků, kdy pozemky byly správně oceněny jako zemědělské. K odnětí pozemků nedošlo pro účely výstavby, ale pozemky přešly do vlastnictví státu na základě výměru , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vydaného na základě zákona č. 142/1947 Sb., tedy při tzv. revizi pozemkové reformy. Ve všeobecném smyslu představuje pozemková reforma snahu o novou, sociálně spravedlivější úpravu pozemkového vlastnictví. Zákonem č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy, pak došlo jen k revizi úpravy pozemkového vlastnictví provedené podle zákona ze dne , datum, , č. , hodnota, Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, a podle předpisů jej provádějících (tzv. první pozemková reforma). Nelze proto jakkoli dovozovat, že pozemky byly odňaty pro účely stavební či snad dokonce pro výstavbu vodní nádrže. Sama skutečnost, že odňaté pozemky jsou součástí vodní nádrže z nich nečiní pozemky stavební, nýbrž pozemky zastavěné. Dle názoru žalované je nezbytné zohlednit, že vodní dílo, které je ve smyslu § 55 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, ve znění pozdějších předpisů stavbou dle vodního zákona, obdobně jako mohou být jiná díla stavbami podle jiných právních předpisů z oboru veřejného práva. Stavba ve veřejnoprávním pojetí však představuje pojem, který není totožný s pojmem stavby ve smyslu soukromého práva. Aby určitá stavba byla stavbou ve smyslu občanskoprávním a nebyla pouhou součástí pozemku, na němž byla vystavěna, musí být způsobilá samostatným předmětem občanskoprávních vztahů – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1118/2005). Ve smyslu výše uvedeného potom poukazuje i na prováděcí vyhlášku k vodnímu zákonu č. 23/2007 Sb., o podrobnostech vymezení vodních děl evidovaných v katastru nemovitostí České republiky, která dle § 1 „stanoví podrobnější vymezení vodních děl spojených se zemí pevným základem, evidovaných v katastru nemovitostí České republiky, kterými jsou přehrady, hráze, jezy, stavby k plavebním účelům zřízené v korytech vodních toků nebo na jejich březích, stavby k využití vodní energie a stavby odkališť.“ Dle § 2 písm. a) citované vyhlášky je pak v katastru nemovitostí evidována „přehrada jako stavba přehrazující vodní tok nebo údolí, tvořená přehradní hrází, včetně funkčních zařízení, která slouží k trvalému vzdouvání a akumulaci povrchových vod ve vodní nádrži za účelem řízení odtoku povrchových vod“. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1221/2002 uvedl, že „Stavební předpisy chápou pojem „stavba“ dynamicky, tedy jako činnost, popřípadě soubor činností, směřujících k uskutečnění díla (někdy ovšem i jako toto dílo samotné). Naopak pro účely občanského práva je pojem „stavba“ nutno vykládat staticky, jako věc v právním smyslu, tedy jako výsledek určité stavební činnosti, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 1997, sp. zn. 3 Cdon 265/96, publikovaný v Právních rozhledech, 1997, č. 6)“. Následně pak v rozhodnutí ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 234/2003 Nejvyšší soud uvedl, že „Při posuzování konkrétních nemovitostí z hlediska, zda určitá nemovitost je pozemkem či stavbou a jaké je povahy (věc samostatná, příslušenství či součást věci), se tedy ve sporných případech nelze obejít bez použití dalších předpisů, které mají do určité míry i občanskoprávní povahu. Takovým předpisem ve vztahu k uvedeným nemovitostem je nepochybně i katastrální zákon (zákon č. 344/1992 Sb.), který úzce souvisí se zákonem č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a na něj navazuje. Podle § 2 odst. 3 katastrálního zákona ve znění zákona č. 89/1996 Sb. se pozemky člení podle druhů na ornou půdu, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří a ostatní plochy. Podle charakteristiky druhu pozemků pro účely katastru nemovitostí (příloha k vyhlášce č. 190/1996 Sb., kterou se provádí katastrální zákon) je „vodní plocha“ (bod 1, kód 11 přílohy) charakterizována jako pozemek, na němž je rybník, vodní tok, vodní nádrž, močál, mokřad nebo bažina. Podle způsobu využití pozemku (bod 2, kód 6 přílohy) je rybník (jako druh pozemku) charakterizován jako umělá vodní nádrž určená především k chovu ryb s možností úplného a pravidelného vypouštění. Rybník ve smyslu těchto předpisů je vodní plochou a tedy pozemkem, nikoli stavbou.“. Dle názoru žalované platí tyto závěry Nejvyššího soudu shodně i pro přehradu. Žalovaná dále zdůraznila, že evidence dle evidence dotčených pozemků v rámci katastru nemovitostí jsou tyto pozemky pod přehradou , adresa, evidovány jako zemědělské – druh vodní plocha, způsob využití vodní nádrž umělá. Není tedy možné tyto pozemky v kontextu shora uvedeného považovat za stavební, resp. zastavěné.

5. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaná označila jako chybný a vadný, kdy znalkyně při svém zkoumání učinila závěr o stavebním charakteru pozemků na základě domněnky, že v době přechodu pozemků na stát, tedy dne 1. 10. 1946 bylo zřejmé, že se pozemky stanou součástí vodní nádrže , adresa, , pro kterou byla zpracována projektová dokumentace. Znalkyně však nezohledňuje skutečnost, že dané dokumenty byly vydány až se značným časovým odstupem po přechodu pozemků na stát a nikoli v bezprostřední souvislosti poté. Znalkyně pak nezohlednila ani to, že pozemky na stát přešly nikoli z důvodu výstavby, ale dle revize první pozemkové reformy. Znalecký posudek je tak účelový a stranící žalobci. Žalovaná dále namítla podjatost znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , protože pro žalovanou v minulosti poskytovala služby , adresa6. V dodatečných vyjádřeních následně poukázala žalovaná, na to to, že žalobce se domáhá obdobného nároku i v dalších řízeních před Obvodními soudy pro , adresa, , Okresního soudu v , adresa, , a Okresního soudu v , adresa, a Okresního soudu , adresa, . Je tedy třeba posoudit nároky žalobce co do jeho rozsahu i ve vztahu k možnému přečerpání restitučního nároku žalobce. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, se z velké části odkazuje na Odborný posudek společnosti , právnická osoba, Tento odborný posudek však není součástí znaleckého posudku ani jeho příloh. To samo o sobě svědčí o nepřezkoumatelnosti znaleckého posudku. Nadto z předmětu podnikání společnosti nevyplývá, že by byla oprávněna k určování druhu pozemků a způsobu jejich využití. Z obsahu odborného posudku pak má žalovaná za to, že posudek vycházel z neúplných dokumentů, domněnek uvedených žalobcem jako objednatelem a faktických chyb při hodnocení dílčích otázek. I odborný posudek je proto nepřezkoumatelný. Souhlas na výstavbu vodní nádrže , adresa, byl udělen až v roce 1950, a to výměrem , právnická osoba, , právnická osoba, v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , a k realizaci stavby více jak 13 let od přechodu pozemků na stát. Nadto jako pozemky zastavěné lze posuzovat pouze pozemky zastavěné hrází, výpustním zařízením a bezpečnostním přelivem, kdy ostatní jsou jen vodní plocha.

7. Žalobce v replikách na vyjádření žalované uvedl, že s odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu nelze při aplikaci restitučních předpisů postupovat restriktivně a formalisticky, ale je naopak nutné je používat citlivě a s ohledem na jejich smysl a účel. Za situace, kdy žalovaná restituční nárok žalobce špatně ocenila, nemohl restituční nárok zaniknout částečným plněním, které žalobce od žalované přijal. Právo na přecenění restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo podléhající promlčení. Smlouva o postoupení části restitučního nároku z roku 2005 neobsahuje žádné ujednání o tom, že by žalobce spolu s částí restitučního nároku postoupil i právo na jeho přecenění. Uzavřením této smlouvy došlo k cesi části restitučního nároku pouze co do částky 615 141,72 Kč. Smlouva neobsahuje žádné ujednání, ze kterého by šlo dovodit, že žalobce postoupil na třetí osobu veškeré své nevypořádané restituční nároky. Navíc se toto postoupení týkalo pouze nároku plynoucího z rozhodnutí č.j. , spisová značka, -Ing. , jméno FO, , nikoliv dalších rozhodnutí pozemkového úřadu. Ohledně povinnosti žalované přecenit odňaté pozemky s odkazem na judikaturu uvedl, že žalovaná má ze zákona povinnost řádně a včas vypořádat restituční nároky oprávněných osob, kdy obsahem této povinnosti je také povinnost tyto nároky správně ocenit. Pokud byly pozemky chybně oceněny jako pozemky zemědělské, nemohl se žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (Nejvyšší soud, sp. zn. , spisová značka, ) ocitnout v prodlení a liknavě jednala naopak žalovaná. Skutečnost, že pozemky byly odňaty za účelem výstavby vodní nádrže , adresa, , kdy tato stavba byla plánována dlouho před jejich odnětí, pak plyne z řady dobových dokumentů, a to nejméně od roku 1923 (viz příloha 10d odborného posudku - Vodoprávní výměr z , datum, , kde se uvádí, že první všeobecný návrh byl vypracován v tomto roce). Zahájení prvního vodoprávního řízení spojeného s řízením vyvlastňovacím na projekt nádrže u , adresa, byl vyhlášen již Ediktem Zemské správy politické v Praze z , datum, , který lze nalézt jako přílohu 16 odborného posudku. V následných letech se pak v projektové přípravě stavby vodní nádrže pokračovalo, jak plyne z ostatních dobových dokumentů i několik let před zabavením majetku v roce 1948. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, při svém zkoumání správně vycházela právě z těchto dokumentů. K otázce možného přečerpání restitučního nároku žalobce uvedl, že dosud nebyl jeho nárok vypořádán co do částky 39 918 768,49 Kč. S ohledem na to, že v ostatních soudních řízeních ve věci dosud nebylo rozhodnuto a vzhledem k ceně žádaných pozemků přečerpání nároku ve věci nehrozí. Veškeré odňaté pozemky mají mít charakter stavební parcely, protože jsou buď zatopeny vodní nádrží nebo s jejím provozem bezprostředně souvisí. O tom, že takto odňaté pozemky je nutno považovat za stavební se blíže vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1668/2013, kde uvedl, že „za zastavěný pozemek nelze považovat pouze tu část pozemku, která je zatopena vodou, ale i tu část pozemku, která je pod tzv. zátopovou čárou s ohledem na retenční funkci…. Pozemky ležící pod „zátopovou čárou“ bezprostředně souvisí se stavbou vodního díla a jsou pro jeho provoz nezbytně nutné“ Ke stejnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1499/09.

8. Žalobce při jednání doplnil, že pouze pozemky, jichž se týkalo rozhodnutí č.j. , spisová značka, , nebyly přímo zatopeny vodní nádrží , adresa, , kdy tyto navíc nebyly v rámci znaleckého zkoumání , tituly před jménem, , jméno FO, oceněny. Lze tedy konstatovat, že všechny pozemky, které znalkyně označila jako stavební, jsou aktuálně vodní nádrží zatopeny. I neoceněné pozemky jsou ovšem součástí vodního koryta přítoku nádrže.

9. Účastníci v průběhu řízení učinili nespornou hodnotu pozemků plynoucí z veřejné nabídky žalované ze dne , datum, , kdy hodnota pozemku parc. č. , číslo, činila 9 677 Kč, hodnota pozemku parc. č. , číslo, činila 6 288 Kč, hodnota pozemku parc. č. , číslo, činila 7 257 Kč, hodnota pozemku parc. č. činila 16 925 Kč, hodnota pozemku parc. č. , číslo, činila 3 973 Kč a hodnota pozemku parc. č. , číslo, činila 43 069 Kč. Celkem tedy 87 189 Kč. Účastníci dále učinili nesporným, že u dotčených pozemků nejsou zákonné překážky jejich vydání.

10. Z provedených důkazů v řízení vyplynula následující skutková zjištění:

11. Žalobce je oprávněnou osobou a držitelem nevypořádaného restitučního nároku dle rozhodnutí , adresa, , č.j. , spisová značka, -Ing. , jméno FO, , ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, a č.j. , spisová značka, ze dne , datum, . Žalobci nebyly tyto pozemky vydány ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, protože byly po přechodu do vlastnictví státu zastavěny vodní nádrží , adresa, , žalobci přísluší nárok na náhradní pozemek nebo na náhradu.

12. Z přehledu nároků oprávněné osoby ze dne , datum, vyplynulo, že restituční nárok žalobce byl k dotčeným rozhodnutím žalovanou vyčíslen celkem částkou 5 384 541,51 Kč.

13. Ze smlouvy o převodu pozemků č. , číslo, ze dne , datum, soud zjistil, že účastníci spolu uzavřeli dohodu, na jejímž základě žalovaná převedla žalovanému do vlastnictví pozemky v hodnotě 8 556 373,32 Kč. Nárok žalobce v tomto případě plynul z 20 pravomocných rozhodnutí Pozemkového úřadu, mj. z těch, které jsou předmětem tohoto řízení.

14. Z dokumentů vztahujících se k účasti žalobce ve veřejných nabídkách vyhlášených žalovanou vyplynulo, že se žalobce účastnil veřejných nabídek žalované v letech 2002-2009, 2011-2013 a v roce 2018 za účelem uspokojení jeho dosud nevypořádaného restitučního nároku.

15. Žalobce opakovaně přípisy z , datum, a , datum, vyzýval žalovanou k řádnému ocenění jeho restitučního nároku s ohledem na to, že jemu odňaté pozemky byly oceněny jako pozemky zemědělské, přičemž měla být jejich hodnota vypočítána jako pozemků stavebních. Za tímto účelem se také přihlašoval do veřejných nabídek žalované o náhradní pozemky, kdy žalovaná jeho přihlášky vyřadila jako neprokázané z důvodu nedostatečné výše nároku, kdy tento nárok evidovala co do výše 5 384 541,51 Kč. Přecenění nároku odmítla s tím, že restituční nárok žalobce měl být již zcela uspokojen.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem jako postupitelem a , právnická osoba, jako postupníkem soud zjistil, že žalobce za úplatu převedl na postupníka dosud nevypořádané pohledávky žalobce za státem spočívající v právu na bezúplatný převod jiných pozemků ve vlastnictví státu plynoucí z mj. z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, , č.j. , spisová značka, -Ing. , jméno FO, , ze dne , datum, . Ostatních rozhodnutí, která jsou předmětem tohoto řízení se postoupení pohledávky netýkalo. Celková hodnota náhrady za pozemky, která byla předmětem smlouvy, byla ve smlouvě vyčíslena částkou 615 151,72 Kč.

17. Ze znaleckého posudku Ing. , jméno FO, , č. , spisová značka, , vypracovaného dne , datum, ve spojení s odborným posudkem společnosti , právnická osoba, vypracovaného dne , datum, a zejména jejich příloh, které tvoří dobové archivní listiny ohledně historie výstavby vodní nádrže , adresa, vyplynulo, že pozemky odebrané předchůdci žalobce a následně nevrácené žalobci byly zastavěny přehradní nádrží , adresa, . Odňaty byly za účelem výstavby nádrže. Cena odňatých nemovitostí podle vyhlášky , právnická osoba, č. , číslo, ., ustanovení § 14 odst. 1 s absencí aplikace srážek dle přílohy č. 7, odst. I. činí 45 303 310 Kč, kdy se jedná o pozemky, tvořící součást hlavní jižní části vodní nádrže , adresa, a západní části , adresa, . Stavba vodního díla byla plánovaná nejméně od roku 1924, kdy postupné dobové dokumenty ohledně přípravy realizace stavby lze najít i z let 1948 či 1950 a následujících letech jako přílohy odborného posudku (k tomuto podrobněji níže). Hodnota pozemků byla vyčíslena v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

18. Znalkyně Ing. , jméno FO, následně v rámci ústního doplnění znaleckého posudku uvedla, že v minulosti pro žalovanou spolupracovala na základě uzavřené smlouvy z roku 2015, a to do roku 2016. Pro žalovanou vypracovávala znalecké posudky pro pozemky na území , adresa, . Smlouva byla uzavřena na dobu určitou jednoho roku, poté nežádala o obnovení. Se žalovanou se ve zlém nerozešla, nicméně ve spolupráci nechtěla pokračovat, protože se jí nelíbily některé praktiky žalované co do zadávání znaleckých posudků. V rámci znaleckého posudku v tomto řízení zkoumala ocenění pozemků, jichž se týkají rozhodnutí č.j. , spisová značka, . Podle dokumentace , právnická osoba, se o výstavbě nádrže uvažovalo již od roku 1923. Nádrž v té podobě, v jaké byla nakonec postavena, byla prvotně koncipována v rámci generálního projektu z roku 1939. Podle tohoto projektu probíhala v letech 1946 – 1950 příprava stavby. Pod tímto pojmem se rozumí vypořádávání majetkových poměrů na dotčených pozemcích, zpracování projektové dokumentace, jednání s dotčenými orgány apod. Všechny znaleckým posudkem zkoumané pozemky jsou aktuálně zatopeny vodní nádrží , adresa, . K dotazu zástupce žalované následně uvedla, že při zpracování znaleckého posudku vycházela mj. také z projektu určení druhu pozemků a jejich způsob využití v době zavedení státní správy, resp. z odborného posudku firmy , právnická osoba, ze dne , datum, , který zpracovala Ing. , jméno FO, . Tento odborný posudek jí byl dodán žalobcem jako zadavatelem. Součástí znaleckého posudku jako přílohy jsou některé jeho součásti, ne však odborný posudek jako celý. Žalobce jako podklady dále dodal znalkyni podklady uvedené ve výčtu 2.2 znaleckého posudku – všechny přehledy pozemků a katastrální mapy zpracované Ing. , jméno FO, . Rozhodnutí uvedená ve znaleckém posudku si sama dohledala. Vodních ploch se týkal rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Pozemky ocenila jako stavební, protože jsou součástí vodního díla přehrady jako jeho funkční celky. Vycházela mj. ze zápisu sepsaného dne , datum, a dále z odborného posudku , právnická osoba, , který z důvodu jeho obsáhlosti nezahrnula do příloh znaleckého posudku. Samotné práce na nádrži byly započaty v roce 1951. Pozemky oceňovala k datu , datum, , kdy vycházela z data podle zápisu sepsaného dne , datum, . Pozemky v té době zastavěny vodním dílem nebyly, protože teprve byly odňaty původním vlastníkům z důvodu budoucí zástavby.

19. V paralelně probíhajících řízeních o nároku žalobce plynoucího z tohoto titulu u jiných soudů dosud bylo nepravomocně rozhodnuto pouze rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kde hodnota náhradních pozemků k vydání činila 1 303 887,20 Kč.

20. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro toto řízení.

21. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též „zákon o půdě“), je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od , datum, do , datum, způsobem uvedeným v § 6 odst. 1. tamtéž. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání nemovitosti. Podle § 11 odst. 1 písm. c) téhož zákona pozemky nebo jeho část nelze vydat, jestliže byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn. Podle § 11a zákona o půdě oprávněným osobám, kterým nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2 zákona o půdě, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Pozemkový úřad zveřejní na své úřední desce oznámení o zahájení veřejné nabídky s uvedením údajů o pozemcích podle katastru nemovitostí a o jejich ceně. Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, anebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu. Podle § 28a téhož zákona pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni , datum, , a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

22. Hlavním sporným bodem řízení byla výše restitučního nároku žalobce, který měla žalovaná jako zcela uspokojený, vycházejíc z ocenění odňatých pozemků žalobci (resp. jeho předchůdci) jako pozemků zemědělských.

23. Soud nejprve dospěl k závěru, že žalobce je ve věci nadále aktivně legitimován, kdy ze smlouvy o postoupení nároku žalobce ze dne , datum, nevyplývá úplná cese restitučního nároku žalobce. Dotčená smlouva se mj. týká pouze restitučního nároku žalobce plynoucího z rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, č.j. , spisová značka, . V dohodě nadto není výslovně uvedeno, že se jedná o veškeré restituční nároky žalobce. Naopak se ve smlouvě výslovně uvádí, že jejím uzavřením dochází k částečnému vypořádání nároku žalobce. Neplyne z ní tak nad rámec postoupení nároku žalobce ve výši 615 141,72 Kč nic dalšího, např. převod práva na přecenění restitučního nároku.

24. Podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2763/23 ze dne 22. 5. 2024 je třeba osobám oprávněným nadaným restitučním nárokem třeba poskytnout odpovídající náhradu, a nikoliv hledat způsoby, jak jim v tom zabránit. Přijme-li oprávněná osoba od státu na vypořádání svého restitučního nároku nižší peněžitou náhradu, než jaká jí skutečně náleží, zbytek jejího restitučního nároku nezaniká, nebyl-li ovšem zjištěn její jednoznačný projev vůle se ho vzdát. A bude-li taková vůle zjištěna, s ohledem na okolnosti věci je třeba posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky. Právo na jeho uspokojení vyplývá přímo ze zákona, který stanoví jednotlivé formy náhrad. Ocenění restitučního nároku žalovanou je pouze administrativním úkonem; ohledně jeho výše neprobíhá žádné správní řízení, a není tedy vydáváno ani žádné správní rozhodnutí. Pro určení hodnoty restitučního nároku je rozhodující pouze charakter a cena původního nevydaného pozemku, a nikoliv nesprávná interní evidence žalované.

25. Žalobce jako osoba oprávněná uplatnil v letech 1992 a 1993 svůj restituční nárok u žalované. Žalovaná ve svých rozhodnutích shledala, že žalobci odňaté pozemky nelze vydat, protože jsou zastavěny vodní nádrží , adresa, . Žalobci tak přísluší náhrada za nevydané pozemky buď ve formě jiného pozemku nebo náhrada finanční. Žalobce se domáhal svého nároku ve formě náhradních pozemků, kdy soud má za to, že dostatečně aktivně projevil svoji snahu o uspokojení svého restitučního nároku. Ve věci nemůže obstát argument žalované ohledně pasivity žalobce za situace, kdy z důvodu chybně oceněných odebraných pozemků žalobci se žalobce nemohl účastnit veřejných nabídek žalované. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kupříkladu z usnesení ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 536/2022, vyplývá, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – , právnická osoba, ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016.

26. Pokud restituční nárok žalobce nebyl v důsledku chybného ocenění uspokojen ani po více jak 30 letech, kdy zároveň žalobce aktivně účastnil nabídek žalované, jde toto k její tíži. S ohledem na zjevnou a prokázanou liknavost žalované proto žalobce uplatnil svůj nárok přímo soudní cestou, kdy ani jinou možnost v této výjimečné situaci neměl (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4758/2016). V návaznosti na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu má v tomto případě žalobce nárok na převod konkrétních náhradních pozemků, tedy aby žalované byla uložena povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu pozemků.

27. V návaznosti na vyhodnocení pozemků odebraných předchůdci žalobce jako pozemků stavebních soud odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1494/2023, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že „Dovolací soud současně ve své judikatorní praxi aproboval i flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Na stavební charakter původních pozemků v době jejich odnětí lze tedy usuzovat na základě různorodých kritérií (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. 28 Cdo 2505/2021, či ze dne 11. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2984/2022, jakož i judikaturu v něm citovanou, ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 280/23, jímž byla ústavní stížnost vůči němu odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost).“ V návaznosti na tyto závěry soud konstatuje, že pro rozhodnutí v tomto řízení byly klíčové dobové dokumenty a materiály, ze kterých jasně plyne záměr státu vybudovat na dané lokalitě vodní nádrž , adresa, s prvotním záměrem již roku 1924, nikoli až mnoho let poté, co došlo k odejmutí pozemků, jak tvrdila žalovaná. Autenticita těchto dobových listin nebyla v řízení sporována. Není tedy rozhodné, že v dané době byly po formální stránce evidovány jako pozemky zemědělské. Pozemky byly určeny ke stavbě vodního díla , adresa, , je nutno je ocenit pozemky jako pozemky určené pro stavbu podle § 14 odst. 1 vyhlášky 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky 316/1990 Sb., jak tomu bylo učiněno ve znaleckému posudku. K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, kde Nejvyšší soud řešil situaci, kdy v době prodeje existovala územně plánovací dokumentace, podle níž byly pozemky určeny k výstavbě sídliště, s tímto byly i vykupovány, a posléze byla výstavba skutečně realizována. V takovém případě vyhodnotil, že za předmětné pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské. K datu odnětí , datum, byly pozemky určeny k zástavbě vodním dílem, byly proto znalecký posudkem správně vyhodnoceny jako pozemky stavební.

28. V řízení také nevyplynula podjatost znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, namítaná žalovanou. Pokud znalkyně zpracovávala před takřka deseti lety po dobu jednoho roku znalecké posudky po žalovanou, nezakládá tato skutečnost bez dalšího jakýkoli závěr o její podjatosti. Soudu není zřejmé, z jakého důvodu by měla být soudní znalkyně proti žalované v tomto případě zaujatá a neobjektivní. Spíš lze přisvědčit argumentu žalobce, že tato minulá pracovní činnost znalkyně by mohla vést k úvahám k podjatosti ve prospěch žalované. Soud proto znalkyni z tohoto důvodu v řízení pro podjatost nevyloučil. Současně soud nepovažoval za nutné provést revizní znalecký posudek, kdy zástupce žalované, který jej zprvu navrhoval, od jeho provedení v průběhu řízení navíc upustil, přičemž soud považuje ve věci provedený znalecký posudek za adekvátní. Co se týče námitky žalované, že znalkyně se v rámci svého znaleckého zkoumání odkazovala na dle názoru žalované nepřezkoumatelný odborný posudek společnosti , právnická osoba, , má soud za to, že, jak správně namítl žalobce v průběhu řízení, odborný posudek ve věci nesouží ke stanovení hodnoty restitučního nároku žalobce, kdy jeho účelem v řízení je pouze poskytnout v souhrnné formě veškeré dostupné dobové listiny a mapové zákresy. K dodatku znaleckého posudku ohledně neoceněných pozemků, jichž se mělo týkat rozhodnutí pozemkového úřadu sp. zn. , spisová značka, soud pro nadbytečnost nepřistoupil, protože hodnota znaleckým posudkem oceněných pozemků již tak vysoce přesahuje hodnotu pozemků, jejichž převod žalobce žádá.

29. Při stanovení výše restitučního nároku žalobce soud vycházel ze závěrů znaleckého posudku Ing. , jméno FO, , podle kterého restituční nárok žalobce činí 45 303 310 Kč. Po odečtení kompenzace, jež se žalobci od žalované v minulosti dostalo (ve výši původně vyčísleného nároku 5 384 541,51 Kč) a vezme-li soud v potaz dosud nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , týkající se týchž účastníků a stejného restitučního nároku, kterým byl (dosud nepravomocně) uspokojen restituční nárok žalobce náhradními pozemky v hodnotě 1 303 887,20 Kč, pak výše restitučního nároku žalobce i při zohlednění částečného postoupení nároku žalobcem z roku 2005 nadále vysoce převyšuje plnění, které má být žalobci poskytnuto v tomto řízení.

30. S ohledem na výše uvedené má soud za prokázané, že žalobce je osobou oprávněnou podle § 11 zákona o půdě a postup žalované vůči němu lze shledat za liknavý či svévolný. Vzhledem tomu, že cena žalobcem požadovaných náhradních pozemků nepřesahuje hodnotu jeho přeceněného restitučního nároku a mezi stranami není sporu o ceně a vydatelnosti náhradních pozemků z veřejných nabídek žalované, jsou splněna všechny kritéria pro úspěch žalobce ve věci. Žalobu proto vyhodnotil jako důvodnou a výrokem II. tohoto rozsudku jí vyhověl.

31. Soud výrokem III. uložil žalované jako neúspěšné straně uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku státu – České republice náklady státu plynoucí z vysvětlení znalkyně ke znaleckému posudku, kdy za účast na jednání byla znalkyni na základě usnesení ze dne , datum, , č.j., Anonymizováno, , spisová značka, přiznána a vyplacena odměna ve výši 6 669 Kč.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 363 Kč ve ohledně úkonů do návrhu žalobce na změnu žaloby sestávající z částky 1 580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 1 580 Kč za sepis žaloby ze dne , datum, , z částky 1 580 Kč za repliku žalobce ze dne , datum, , z částky 1 580 Kč za účast na jednání soudu dne , datum, (9:00 – 10:09 hodin), z částky 1 580 Kč vyjádření žalobce ze dne , datum, , z částky 1 580 Kč vyjádření žalobce ze dne , datum, , z částky 3 160 Kč (2 x 1 580 Kč) za účast na jednání soudu dne , datum, (9:30 - 12:00 hodin), z částky 1 580 Kč za účast na jednání soudu dne , datum, (9:00 – 9:50 hodin) a z částky 1 580 Kč návrh na změnu žaloby ze dne , datum, . Dále soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 87 189 Kč za úkony po změně žalobního návrhu sestávající z částky 4 620 Kč za písemné vyjádření ze dne , datum, , z částky 4 620 Kč za písemné vyjádření ze dne , datum, , z částky 4 620 Kč za písemné vyjádření ze dne , datum, , z částky 4 620 Kč za písemné vyjádření včetně závěrečného návrhu žalobce ze dne , datum, a z částky 4 620 Kč za účast na jednání soudu dne , datum, (9:05 – 10:15 hodin) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 dle a.t. ve znění po , datum, a osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do , datum, . Do nákladů řízení se dále započítává cestovní náhrada v celkové výši 11 746,64 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, a , datum, náhrada 2x 2 846,26 Kč za 300 ujetých km v částce 2 446,26 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, a , datum, náhrada 2x 3 027,06 Kč za 300 ujetých km v částce 2 427,06 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. Při připočtení daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 56 196,64 Kč ve výši 11 801,29 Kč pak celkové náklady řízení činí 67 997,93 Kč.

33. Pro úplnost soud uvádí, že do nákladů řízení nezapočítal následující dle názoru soudu nadbytečné či neúčelné úkony zástupce žalobce – písemné vyjádření z , datum, , kdy toto vyjádření mohl žalovaný zahrnout ve svém předchozím přípise z , datum, , dále písemné vyjádření z , datum, , které je dle svého obsahu částečným zpětvzetím žaloby, kdy toto mohl zástupce žalobce učinit současně s návrhem na změnu žaloby z , datum, a dále písemné vyjádření z , datum, , kterým žalobce soudu předkládá rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, , kdy toto mohl učinit v rámci ústního jednání. Náklady řízení byly jinak přiznány žalobci v plné výši, ačkoli bylo řízení částečně zastaveno v návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem. Žalobci nelze podle § 146 přičítat zavinění v souvislosti s částečným zpětvzetím návrhu, neboť se domáhal vydání pozemků ve veřejné nabídce žalované, kdy u části pozemků v průběhu řízení vyvstala překážka jejich vydání soudem v jiném řízení a u zbylé části se ukázalo, že navzdory tomu, že byly zveřejněny ve veřejné nabídce žalované, nejsou dle vyjádření dotčených obcí vhodné k vydání v řízení o nahrazení projevu vůle.