20 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena obecnou zmocněnkyní jméno příjmení , narozenou dne datum , bytem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného <b>I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalované, naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 6. 2020, č. j. [číslo jednací] ve výši 4 000 Kč měsíčně, se mění tak, že za dobu od [datum] do [datum] se výživné zvyšuje na částku 5 000 Kč měsíčně, splatného vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Dlužné výživné vzniklé zvýšením za dobu od [datum] do [datum] v celkové výši 6 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Návrh na zvýšení vyživovací povinnosti za období od července 2023, se zamítá.</b> IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Matka žalobkyně jako obecná zmocněnkyně podala dne [datum] návrh, jímž se domáhala zvýšení výživného pro žalobkyni. Návrh odůvodnila tím, že od posledního rozhodnutí ve věci došlo ke změně poměrů na straně dcery, která nyní studuje třetí ročník SOU. Navrhla proto zvýšit výživné na částku 5 000 Kč měsíčně, a to s účinností od ledna 2023. Při jednání dále doplnila, že žalovaný výživné naposledy řádně zaplatil v březnu tohoto roku. Od té doby posílá na obě děti částku 3 500 Kč. Otec k návrhu uvedl, že zvýšení výživného na částku 5 000 Kč měsíčně považuje za příliš vysoké. Aktuálně je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], s.p. jako [povolání] [povolání] [povolání]. Jeho čistý měsíční příjem činí asi 25 000 Kč – 26 000 Kč měsíčně. Má jednu další vyživovací povinnost, kde platí 3 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje na bydlení činí asi 6 000 Kč měsíčně. S dcerou se nestýká. Ze soudního spisu bylo zjištěno, že výživné pro tehdy nezletilou žalobkyni bylo nyposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], kterým byla schválena dohoda, na základě které se otec zavázal platit výživné na žalobkyni ve výši 4 000 Kč měsíčně. Soud vycházel ze zjištění, že oba rodiče měli dvě vyživovací povinnosti. Příjem žalovaného ze zaměstnání činil cca 21 500 Kč čistého měsíčně. Příjem matky žalobkyně činil 27 244 Kč čistého měsíčně. Nezletilá žalobkyně navštěvovala 9. třídu základní školy, jezdila na pravidelné neurologické kontroly. Z výslechu [jméno] [příjmení], matky žalobkyně, vyplynulo, že se její příjmová situace od posledního rozhodování ve věci nezměnila. Žalobkyně aktuálně v červnu tohoto roku ukončila studium a od začátku července nastoupila do zaměstnání. Žalobkyně s tím, co uvedla svědkyně, souhlasila. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně byla ve školním roce 2022 2023 studentkou Střední školy technické a dopravní [jméno] [příjmení] [obec]. Oba rodiče mají dvě vyživovací povinnosti. Zástupkyně žalobkyně závěrem uvedla, že žádá, aby žalovaný doplatil to, co dluží na výživném. Dle § 910, 911 a 915 o. z. mají rodiče vůči svému dítěti vyživovací povinnost v tom případě, kdy dítě samo není schopno se živit. Výživným se rozumí uspokojování všech životních potřeb toho, komu má být poskytováno. Výživou dítěte je míněno opatřování všech životních potřeb pro jeho všestranný rozvoj po stránce fyzické a duševní. Podle § 913 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání, či výdělečné činnosti, nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Na základě provedených důkazů, které soud zhodnotil dle § 132 o.s.ř. každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k závěru, že od posledního rozhodování v projednávané věci nastala změna poměrů. Žalobkyni se zvýšily potřeby v souvislosti s nástupem na střední školu. Krom toho má žalovaný nyní vyšší příjmy, než měl při předchozím rozhodování o výživném. Žalobkyně nicméně v červnu tohoto roku ukončila studium a nastoupila do zaměstnání. Žalovanému proto k tomuto datu vyživovací povinnost zanikla. Soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že je třeba výživné zvýšit, a to na částku 5 000 Kč měsíčně s účinností od [datum] do [datum], tedy od data žádaného žalobkyní do data ukončení studia a následného nástupu do zaměstnání žalobkyně. Tato částka dle názoru soudu plně odpovídá potřebám žalobkyně i možnostem žalovaného. Tím se současně mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], kterým byla schválena dohoda o výši výživného pro žalobkyni. Vzhledem k tomu, že výživné bylo zvýšeno se zpětnou účinností, rozhodoval soud i o dluhu na výživném za období od [datum] do [datum], který je tvořen měsíčním rozdílem mezi původní a nově určenou částkou a činí 6 000 Kč (šest měsíců po 1 000 Kč). Ve zbytku soud návrh z výše uvedených důvodů co do přiznání výživného od července 2023 zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř., ale žalobkyně nebyla v řízení plně úspěšná a krom toho náklady řízení ani nepožadovala. Žalovanému rovněž žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů nepřiznal.