20 C 298/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o ochranu osobnosti

I. Žalobkyně je povinna zaplatit soudu doplatek na soudním poplatku v souvislosti s jejím rozšířením žaloby (o náhradu nemajetkové újmy) ve výši 2 000 Kč podle položky 3 písm. a) sazebníku soudního poplatků, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

II. Žalovaný je povinen odvolat své tvrzení, že není otcem syna , jméno FO, , nar. , datum, a žalobkyni se omluvit, obojí dopisem doručeným žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zdržet se nadále tvrzení, že není otcem syna , jméno FO, , nar. , datum, .

IV. Žaloba se zamítá co do té části, kde žalobkyně požaduje, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 10 000 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla soudem uložena povinnost odvolat své tvrzení, že není otcem nezl. , jméno FO, , nar. , datum, (dále také „nezletilý“) a žalobkyni se omluvit, a to písemně dopisem do 30 dnů od právní moci rozsudku. Současně se měl žalovaný nadále zdržet obdobných vyjádření v tomto ohledu. V návrhu uvedla, že účastníci jsou bývalí manželé a mají spolu syna – nezl. , jméno FO, . Na jaře 2025 žalovaný sdělil nezletilému, že se s ním nebude stýkat, protože není jeho (biologický) syn. Žalovaný sdělil žalobkyni, že si udělal samotest DNA, ze kterého tato skutečnost vyplynula. Žalobkyně následně z tohoto důvodu iniciovala schůzku před orgánem OSPOD, aby se zde věc řešila, kde žalovaný toto zopakoval pracovnicí OSPOD paní , jméno FO, . Tuto myšlenku pak sdělil také před PČR, současnému příteli žalobkyně , jméno FO, a zřejmě i ve vůči němu vedeném přestupkovém řízení. Žalobkyně tato tvrzení žalovaného označuje za ryze lživá, v dotčené době neměla s nikým jiným pohlavní styk. Nezletilého přistup žalovaného trápí, žalovaný si jej mj. zablokoval na sociálních sítích.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že nezletilému nikdy nesdělil, že není jeho synem. Tuto informaci mu neposkytl, aby mu neublížil. Vždy jej za svého biologického syna považoval. Před osmi lety si skutečně provedl domácí test DNA k jeho otcovství k nezletilému, ze kterého vyplynul negativní výsledek. Vzhledem k tomu, že tento test nemusel být spolehlivý, nepodnikl žádné kroky. O tom, že se nedomnívá, že je biologickým otcem nezletilého, se svěřil pouze žalobkyni, která jej telefonicky kontaktovala ze synova telefonu. Jak ona s touto informací naložila nemá ponětí, o nezletilého dál řádně pečoval. Jediný, kdo se s touto informací šíří dál, je sama žalobkyně. Své pochybnosti o otcovství k nezletilému sdělil až letos pracovnici OSPOD a PČR, kdy řízení před nimi bylo zahájeno z popudu žalobkyně. V přestupkovém řízení žádné vysvětlení nepodával. Přítele žalované osobně nezná a nikdy s ním žádný hovor nevedl. Dále uvedl, že mu žalobkyně začátkem roku 2025 zaslala SMS, kde uvedla, že jeho syn, kterého má se svojí nynější manželkou, je postižený a nepřeje si proto, aby se žalovaný stýkal s nezl. , jméno FO, – prý, aby jej nepoškodil. Pak mu přišla SMS, že se za něj nezl. , jméno FO, stydí a nepřeje si již se s ním stýkat. Nechápal proč, ale rozhodnutí pro klid všech respektoval. K poslednímu setkání s nezletilým došlo v dubnu 2025. Žalobkyni má na všech číslech zablokovanou, aby se vyhnul agresivním slovním útokům a chránil svoji současnou rodinu. Celá záležitost podle něj pramení pouze z popudu žalobkyně, která jemu a jeho rodině společensky i lidsky léta škodí, dehonestuje je a šíří lživé pomluvy na svém facebookovém profilu. Vulgárně napadá jej, jeho manželku i dítě přes SMS a přes emaily. Na tyto však žalovaný nereaguje, chce žít v klidu. Žalobkyně spory aktivně vyhledává a řeší s institucemi.

3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného v přípisu z , datum, uvedla, že nesouhlasí s tím, co žalovaný uvedl. Skutečnost, že nezletilý , jméno FO, není jeho synem, sdělil žalovaný přímo nezletilému, nikoli žalobkyni. Řekl mu to při telefonickém hovoru při hlasitém odposlechu, kterého byla přítomna krom nezletilého také žalobkyně a její sestra. Nezletilý byl po tomto telefonickém hovoru zoufalý, zamkl se v koupelně a nechtěl vyjít ven. Žalobkyně nikdy žalovanému nebyla nevěrná, kdy naopak nevěrný byl žalovaný, což byl důvod jejich rozvodu. Je zjevné, že se žalovaný se svojí domněnkou svěřil i svým rodičům, jejichž přístup se k nezletilému náhle změnil. Žalovaný si zablokoval telefon nezletilého. Žalovaný ani nijak nespecifikoval, jaký test DNA si nechal provést. Dále žalovaný na svém facebookovém profilu vyvěsil fotografii svého druhorozeného nezletilého syna s popiskem, že se jedná o jeho prvorozeného syna. Žalovaný byl pak v komentářích k fotce upozorňován, že jeho prvorozeným je nezl. , jméno FO, . Žalobkyně připouští, že syna žalovaného z druhého manželství označila jako postižené dítě, nemyslela to však pejorativně, ale pouze v návaznosti na to, že žalovaný jej označil za dítě se speciálními potřebami.

4. Účastníci v rámci přípravného jednání učinili nesporným, že žalobkyně je biologickou matkou nezl. , jméno FO, a oba účastníci jsou vedeni jako matriční rodiče nezletilého. Žalovaný má podezření, že není biologickým otcem nezletilého a sdělil toto své podezření dalším osobám. Žalovaný k dotazu soudu uvedl, že podezření pojal cca před 8 lety, kdy si udělal domácí test DNA objednaný na internetu. S nezletilým se nestýká od dubna 2025.

5. Žalobkyně v průběhu jednání navrhla rozšíření žalobního návrhu, kdy s ohledem na přístup žalovaného požadovala také úhradu vniklé nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč. Soud rozšíření žaloby podle § 95 o.s.ř. připustil, protože výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

6. Žalobkyně v rámci svého výslechu před soudem uvedla, že žalovaný se o svých pochybnostech o otcovství šíří v obci, kde bydlí jeho rodiče. Jejímu příteli pak tuto informaci sdělil na benzínové pumpě. Žalobkyni pak kontaktoval pan , jméno FO, , že se o tom, že žalobce své otcovství zpochybňuje, dozvěděl na fotbale. Žalovaný jí sám nesdělil, že o otcovství má pochybnosti. Dozvěděla se o tom tak, že se vracela spolu se sestrou domů, kde si nezletilý , jméno FO, telefonoval se žalovaným na hlasitý odposlech. Pamatuje si, jak žalovaný řekl synovi „Víš, co jsou testy DNA? Zeptej se maminky, kdybych s vámi bydlel, řekl bych ti to.“ Syna to velmi rozrušilo, zamkl se v koupelně a házel s věcmi. Žalobkyně následně volala zpět žalovanému a jeho matce, které nastínila, co řekl žalovaný a požádala jí, aby syna uklidnila.

7. Žalovaný při účastnickém výslechu uvedl, že se se svým podezřením ohledně otcovství nikomu vyjma žalobkyně nešířil. Dospěl k němu tak, že si před lety udělal test DNA tak, že si zakoupil krabičku na odběr vzorků (slin), ty následně odeslal společnosti a vyšly mu negativní výsledky. Neřešil to však a nezletilého za svého syna považuje. Nicméně se situace vyhrotila v lednu loňského roku, kdy žalobkyně začala hanět jeho syna z druhého manželství a označovala jej za postiženého. Zaslal jí proto v lednu 2025 SMS, kde jí o negativních výsledcích testu DNA informoval. , jméno FO, nikdy nepotkal, s panem , jméno FO, se přes 10 let neviděl. Navíc má informaci, že v minulosti bydlel u žalobkyně. Svým rodičům se o svém podezření nesvěřil, nicméně to vytušili z toho, že se s nezletilým přestal stýkat. Nechtěl to s nimi probírat. S nezletilým nekomunikuje od dubna či května roku 2025. Žalobkyní předložený příspěvek z jeho facebookového profilu mínil tak, že se jedná o jeho prvorozeného syna z druhého manželství.

8. Strana žalobkyně namítla, že by žalobkyně od žalovaného v lednu 2025 obdržela jakoukoli SMS zprávu, kde by se testy DNA řešily.

9. K výzvě soudu žalovaný zprávu v telefonu nenalezl, testy DNA, které si před lety měl nechat udělat již k dispozici nemá. Nadto by nebyly k ničemu platné, jednalo se o anonymní testy.

10. Z komunikace žalobkyně žalovanému, jejíž autenticitu žalobkyně potvrdila, vyplynulo, že sama žalobkyně v minulosti opakovaně zprávami a příspěvky na sociálních sítích vulgárně atakovala žalovaného, jeho současnou manželku i druhorozeného syna. Stejná skutečnost pak plyne i z komunikace předložené žalobkyní (č.l. 53), jejíž autenticitu pro změnu potvrdil žalovaný.

11. Z veřejně přístupného příspěvku na profilu žalovaného z konce června 2025 vyplynulo, že žalovaný zveřejnil svoji fotografii se svojí současnou manželkou a svým druhorozeným synem, který opatřil komentářem: „Můj fenomenálně fantastický prvorozený , rodné přijmení, …S maminkou jsme oba pyšní na úspěchy, které nás provázejí…“. K příspěvku byl připojen mj. komentář od , jméno FO, , která se podivuje nad tím, jak se může jednat o prvorozeného syna žalovaného, když k nim před lety jezdila a měl se žalobkyní nezl. , jméno FO, , který žalovaný ponechal bez reakce.

12. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že p. , jméno FO, je jejich společná známá, žalovaný uvedl, že ji nezná.

13. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro toto řízení.

14. Zástupce žalobkyně k listinným důkazům uvedla, že druhorozeného syna žalovaného žalobkyně označila za postiženého, protože z návrhu na snížení výživného podaném žalovaným v opatrovnickém sporu se dočetla, že má mít zvláštní požadavky.

15. Zástupce žalovaného k tomu podotkl, že druhorozený , rodné přijmení, žalovaného nijak postižený není, tyto zvláštní požadavky jsou spjaty naopak se jeho mimořádným nadáním. To by žalobkyně zjistila, kdyby si návrh pořádně přečetla.

16. Nutno uvést, že soud neprovedl důkaz v podobě výslechu nezletilého , jméno FO, , neboť jej s ohledem k povaze věci nepovažoval za vhodný, přiměřený a bez jiné alternativy. Současně nepřipustil znalecký posudek z oboru zdravotnictví – genetika, který navrhla žalobkyně. O provedení důkazu by šlo uvažovat v případě, kdyby jej navrhoval žalovaný k prokázání svých tvrzení, nicméně žalovaný si provedení tohoto důkazu výslovně nepřál. Podezření žalovaného ohledně jeho biologického otcovství k nezl. , jméno FO, tak zůstalo i po poučení soudu podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázáno.

17. Soud dále pro nadbytečnost zamítl provedení důkazu navrženým výslechem přítele žalobkyně , jméno FO, , sestry žalobkyně , jméno FO, , pan , jméno FO, , pana , jméno FO, , sociální pracovnice OSPOD paní , jméno FO, , provedením spisového materiálu PČR č.j. , spisová značka, a protokolu z přestupkového řízení vůči žalovaného před přestupkovou komisí , adresa, z roku 2025, neboť je vyhodnotil jako nadbytečné, kdy z provedených důkazů měl za to, že je ve věci možno rozhodnout.

18. Žalobkyně závěrem uvedla, že se žalovaný svým jednáním dotkl osobní sféry žalobkyně, kdy krom zpochybnění otcovství také naznačuje, že mu žalobkyně byla nevěrná. To narušilo i vztah žalobkyně s nezl. , jméno FO, a na samotného nezletilého to mělo hluboký dopad. Navrhla proto, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

19. Žalovaný závěrem uvedl, že žalobu považuje za absurdní a nedůvodnou. Svým jednáním se žalovaný osobní sféry žalobkyně nedotkl. Jak svůj facebookový příspěvek mínil bylo vysvětleno. Při rozchodech nevyhnutelně dochází mezi bývalými partnery ke sporům, takto by pak bylo možno žalovat na ochranu osobnosti při každém rozvodu. Naopak žalovaný by mohl žalobkyni taktéž žalovat, protože haní veřejně jeho druhorozeného syna. Navrhl, aby soud žalobu zcela zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.

20. Na základě provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícímu právnímu závěru:

21. Podle § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a důstojnosti, cti, vážnosti a soukromí. Neoprávněný zásah do těchto práv zakládá právo domáhat se, aby bylo od zásahu upuštěno, aby byly odstraněny jeho následky a aby bylo poskytnuto přiměřené zadostiučinění.

22. Soud má za prokázané, že žalovaný sdílel své tvrzení o tom, že není otcem nezletilého , jméno FO, , nejen v soukromé komunikaci, ale i veřejně. Šíření tohoto tvrzení totiž plyne především přímo z výše popsaného veřejného facebookového příspěvku žalovaného, v němž označil své druhorozené , rodné přijmení, za „prvorozeného syna“, přičemž z následné diskuse pod příspěvkem je zřejmé, že tímto způsobem popřel své otcovství k nezletilému , jméno FO, i před širší veřejností. Takové jednání je způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně, a to zejména do její cti a rodinného života. Vysvětlení žalovaného, že tímto příspěvkem mínil svého prvorozeného syna z druhého manželství soud považuje za účelové mj. z toho důvodu, že tento údajný „omyl“ nijak nevysvětlil, jakmile byl v komentáři k příspěvku ohledně této skutečnosti tázán.

23. Žalovaný přitom v řízení neprokázal pravdivost svého tvrzení, že není biologickým otcem nezletilého. Jeho tvrzení bylo založeno toliko na výsledku blíže nespecifikovaného domácího testu DNA, jehož existenci ani výsledky nijak nedoložil a jehož věrohodnost je navíc z povahy věci značně omezená. Žalovaný ani po poučení soudu nenavrhl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru genetika, který by jeho tvrzení mohl objektivně potvrdit. Soud tak dospěl k závěru, že tvrzení žalovaného o neexistenci jeho otcovství k nezletilému zůstalo neprokázané, a tudíž je nutno na ně nahlížet jako na tvrzení nepravdivé.

24. Za této situace soud shledal, že došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně, a proto žalobě vyhověl v části, v níž se žalobkyně domáhala odvolání tvrzení a omluvy, jakož i zdržení se dalších obdobných tvrzení (výroky II. a III.).

25. Naopak pokud jde o požadavek žalobkyně na poskytnutí peněžité náhrady nemajetkové újmy, soud tento nárok neshledal důvodným. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že sama žalobkyně se vůči žalovanému a jeho rodině opakovaně dopouštěla nevhodných, vulgárních a dehonestujících verbálních útoků, a to jak v soukromé komunikaci, tak i na sociálních sítích. Takové jednání je rovněž způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalovaného a jeho blízkých. Lze tedy uzavřít, že narušení vzájemných vztahů mezi účastníky bylo oboustranné a žalovaný nebyl jediným původcem konfliktní situace. Je také otázkou, do jaké míry se na veřejnost nad rámec výše uvedeného facebookového příspěvku dostala pochybnost žalovaného, kdy soud má za to, že s jejímu šířením ve značné míře vypomohla i sama žalobkyně, která např. v rámci svého účastnického výslechu soudu sdělila, že neprodleně, kdy se o ní dozvěděla, kontaktovala matku žalovaného a tuto jí sdělila. Následně pak sama iniciovala další řízení např. před orgánem OSPOD, kterým tuto skutečnost sdělila.

26. Za této situace měl soud za to, že poskytnutí morální satisfakce ve formě omluvy je v projednávané věci postačující a přiměřené, přičemž přiznání peněžité náhrady by bylo vzhledem k chování žalobkyně nepřiměřené. Soud proto žalobu v této části zamítl (výrok IV.).

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když vzal v úvahu, že obě strany měly ve věci přibližně stejný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná co do ochrany osobnosti (omluva a zdržovací nárok), nikoli však co do uplatněného peněžitého plnění, zatímco žalovaný byl úspěšný právě v této části. Soud má krom toho za to, že je v daném případě v rámci zabránění dalšího jitření vztahů účastníků vhodné, aby si náklady řízení i dle § 150 o.s.ř. nesla každá strana sama. Proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).

28. Výrok o soudním poplatku (výrok I.) je odůvodněn tím, že žalobkyně v průběhu řízení rozšířila žalobu o peněžité plnění, čímž jí vznikla povinnost doplatit soudní poplatek podle příslušné položky sazebníku soudních poplatků.