20 C 310/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne datum bytem Adresa žalované o zaplacení 56 540,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 901 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 901 Kč od , datum, do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 26 639,50 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 233,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky společně se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalované. Dále uvedla, že v případě, kdy soud věc neposoudí jako závazek ze smlouvy o úvěru, pak žádá vydání bezdůvodného obohacení od žalovaného.

2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovanou. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěrový rámec, ze kterého žalovaná načerpala a neuhradila částku 56 540,50 Kč. Pohledávka byla předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že půjčku si vzala a uhradila na ni necelých 11 000 Kč. Požádala, aby jí povinnost uhradit zbylé částky byla uložena v měsíčních splátkách po 5 000 Kč s ohledem na její tíživou finanční situaci.

4. Soud vyzval žalobkyni k doplnění jejích tvrzení uvedených v žalobě a doložení takto tvrzených skutečností, kdy žádal o sdělení, jakou částku žalovaná na úvěru celkem vyčerpala a jak tato vyčerpaná částka byla na úvěr započtena. Žalobkyně uvedla, že žalovaná čerpala celkem 41 000 Kč a na úvěr uhradila celkem 10 099 Kč.

5. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru a navazujících dokumentů soud zjistil, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl poskytnut žalované úvěrový rámec 35 000 Kč. Roční úroková sazba činila 146,949 %, RPSN 299,98 %. Poskytnutý úvěr měl být splácen v minimální výši 1000 Kč nebo 13 % z poskytnutého úvěru, podle toho, co je vyšší. Oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě dlužné částky bylo žalované zasláno dne , datum, . Smlouva o opakovaném postoupení pohledávky byla uzavřena dne , datum, , žalovaná v seznamu postoupených pohledávek evidována.

7. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

8. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

9. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

10. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

12. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je částečně nedůvodná.

20. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 o. z. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. o. z., a to pro nepřiměřenost smluvních ujednání.

21. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 146,949 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala okolo 9 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje více jak desetinásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

22. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 o. z. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

23. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o. z., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku.

24. Nadto je třeba dodat, že soud by žalobě nemohl zcela vyhovět ani v případě, kdyby dospěl k závěru, že úrok nebyl nemravný, neboť z tvrzení žalobkyně a k těmto tvrzením předloženým důkazům vyplynulo, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána toliko pouze lustrací žalované v příslušných rejstřících – tedy zcela nedostačujícím způsobem.

25. Soud má za prokázané, že žalovaná převzala částku ve výši 41 000 Kč, která byla žalobkyni navrácena v rozsahu 10 099 Kč, jak plyne z tvrzení žalobkyně, kdy žalovaná toto potvrdila. Výrokem I. tohoto rozsudku proto žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení na straně žalované.

26. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku (oznámení o postoupení pohledávky) dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit v přiměřené lhůtě 10 dnů. Tato lhůta uplynula dne , datum, , od , datum, je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství.

28. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách ve výši 5 000 Kč. Vycházel přitom jednak ze žádosti žalované s přihlédnutím k výši dlužné částky a jejího příslušenství.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 233,92 Kč, přičemž tato částka představuje 9,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 54,65 % a úspěchu žalované v rozsahu 45,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 828 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56 540,50 Kč sestávající z částky 3 380 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.