20 C 319/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o vyloučení věci

I. Zamítá se žaloba, podle které by z exekuce vedené proti povinné , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , vedeného u exekutorského úřadu , adresa, , soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, , měly být vyloučeny následující věci:- Obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa- Obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 14 338,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , se žalobce domáhal vyloučení společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, z exekuce vedené u Exekutorského úřadu , adresa, soudním exekutorem , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, . V návrhu uvedl, že u Exekutorského úřadu , adresa, je pro vymožení pohledávky ve výši 70 049,47 Kč s příslušenstvím vůči povinné , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, (dále jen „povinná“), vedeno exekuční řízení. Dne , datum, došlo mezi žalobcem a povinnou k uzavření smlouvy, na základě které povinná převedla celý svůj obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, na žalobce. K zápisu této skutečnosti do OR došlo dne , datum, . Žalobce neměl ponětí o účincích generálního inhibitoria na majetek povinné. Jednal v dobré víře dle stavu zapsaného v OR a nic nenasvědčovalo tomu, že vůči povinné probíhalo exekuční řízení. Dne , datum, bylo žalobci doručeno dovolání se neplatnosti převodu obchodního podílu na žalobce soudním exekutorem pod č.j. , spisová značka, spolu s exekučním příkazem postihujícím obchodní podíl. Žalobce reagoval návrhem na vyškrtnutí obchodního podílu ze soupisu movitých věcí, kdy soudní exekutor usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, tomuto návrhu v plném rozsahu nevyhověl. Dle žalobce při vedení exekuce by se mělo přihlédnout i k ochraně povinného a třetích osob, kdy v kontextu tohoto nelze pochybovat, že zneplatněním právního jednání žalobce s povinnou by byly značně poškozeny zájmy žalobce. Tím by došlo do znatelného zásahu do majetkové sféry žalobce a tím i do jeho základního a Listinou základních práv a svobod zaručeného práva vlastnit majetek. Nadto má žalobce za to, že účelu exekuce lze dosáhnout i méně škodlivým způsobem. Dále poukázal na institut nabytí od neoprávněného, podle kterého osoba, jenž v dobré víře nabyla věc od neoprávněného se má stát vlastníkem věci. Dne , datum, následně žalobce svůj návrh doplnil tak, že se v témže exekučním řízení s týmiž účastníky domáhá také vyškrtnutí společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, ze soupisu majetku exekuce. Své doplnění návrhu odůvodnil stejnými argumenty jako žalobní návrh, přičemž k převodu podílu na žalobce mělo dojít rovněž dne , datum, .Žalovaná k návrhu uvedla, že s ním nesouhlasí. Uvedla, že žalobce v návrhu tvrdí, že dne , datum, mělo mezi žalobcem a povinnou dojít k převodu obchodního podílu. S totožnými argumenty žalobce se již vypořádal soudní exekutor v rámci svého usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Zde soudní exekutor shrnul, že vyrozumění o zahájení exekuce bylo povinné doručeno dne , datum, , povinná podíl ve společnosti , právnická osoba, nabyla dne , datum, a na žalobce převedla dne , datum, . Doložka o provedení exekuce byla zapsána dne , datum, , od té doby je exekuce zapsána ve veřejném rejstříku. Nadto soudní exekutor poukázal na to, že povinná je nadále tváří společnosti a soudní exekutor dospěl k závěru, že mezi žalobcem a povinnou došlo pouze k zastřenému převodu. Navrhovatel nebyl nikdy vlastníkem obchodního podílu a do obou společností vstoupil téhož dne. Žalobce (a to i v případě, pokud by nebylo možno prokázat přímou vědomou absencí dobré víry na jeho straně) mohl a měl při náležité péči o exekuci vedené vůči povinné vědět. Vedení exekuce vůči povinné si mohl ověřit například výpisem z centrální evidence exekucí. Pokud žalobce neměl žádnou vědomost o probíhající exekuci vůči povinné, pak i případě, pokud je toto tvrzení pravdivé, tato nevědomost mohla vzniknout pouze jestliže žalobce nijak objektivně nezjišťoval a neověřoval, zda nejsou dány překážky bránící převodu. V dané věci jedná o překážky fundamentální a jednoduše ověřitelné. Žalobce tak minimálně hrubě zanedbal obvyklou péči či opatrnost a z toho důvodu mu nemůže svědčit právo dobré víry při převodu. K žalobcem tvrzeného zásahu do jeho majetkové sféry žalovaná podotkla, že vzhledem k tomu, že žalobce de facto nikdy nebyl a ani nemohl se stát právoplatným vlastníkem dotčené věci, je absurdní dovolávat se zásahu do jeho vlastnické sféry. Navrhla proto návrh žalobce zamítnout.Soud z důvodu procesní ekonomie a se souhlasem obou zástupců účastníků projednal v řízení oba návrhy na vyloučení věcí z exekuce.Zástupce žalobce při jednání dne , datum, omluvil účast žalobce, který měl v nedávné době prodělat mrtvici a je otázkou, zda by byl schopen se jednání účastnit.Zástupkyně žalované k žalobě doplnila, že žalobu považuje za zcela nedůvodnou a měla by být na místě zamítnuta. Judikatura Nejvyššího soudu je v tomto ohledu ustálená (mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1980/2020). Námitky strany žalobce ohledně dobré víry se vztahují na nabytí vlastnického práva od nevlastníka, nelze je tedy aplikovat na tento případ.Soud ve věci provedl listinné důkazy, ze kterých vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobním návrhu a ve vyjádření žalované, kdy tyto skutečnosti mezi stranami (až na otázku doručení námitek neplatnosti úkonu povinné) nejsou sporné. Doručení námitek neplatnosti právního jednání byly dle obsahu exekučního spisu povinné doručeny ve dnech , datum, a , datum, .Zástupce žalobce se závěrem odkázal na žalobní návrhy, které má za to, že byly podány důvodně. Žalobce oba obchodní podíly nabyl v dobré víře. Nemohl vědět, že vůči povinné byla vedena exekuce, která postihuje i její obchodní podíly. Exekuce nebyla poznačena v obchodním rejstříku, žalobce se tak o její existenci nedozvěděl. Není zřejmá ani hodnota obou podílů. kdy tato měla být stanovena znaleckými posudky, což dosud soudní exekutor neprovedl. Může tak dojít k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva žalobce. Navrhl proto, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl s tím, že náhradu nákladů řízení soudu dodatečně vyčíslí.Zástupkyně žalované se závěrem odkázala na vyjádření žalované a odůvodnění soudního exekutora o zamítnutí návrhu žalobce. Tvrzená dobrá víra je v tomto řízení irelevantní s ohledem na zákonný postup soudního exekutora dle § 44a e.ř. Generální inhibitorium bylo na majetek povinné od roku 2022. Soudní exekutor nemá žádnou povinnost cokoliv zapisovat do obchodního rejstříku. Důležité je to, že exekuce proti povinné byla zveřejněna ve veřejném rejstříku exekucí. Soudní exekutor uplatnil námitku relativní neplatnosti právního jednání, kdy řádné doručení námitky bylo v obou případech prokázáno. Navrhla proto celou žalobu zamítnout s tím, že náklady řízení soudu vyčíslí dodatečně písemně.Podle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.Podle § 984 o.z. odst.1 není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.Podle § 1111 o.z. získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1980/2020 judikoval, že nabytí práva podle § 984 o.z. je vyloučeno v případě absolutně neplatného nabývacího právního jednání. Materiální publicita nepůsobí v případech, kdy se nesoulad mezi evidovaným a skutečným stavem netýká údajů o právech, nýbrž údajů vypovídajících o technickém stavu, ekonomické hodnotě či veřejnoprávních omezeních, která se k věci vážou. Nejvyšší soud v dané věci judikoval, že generální inhibitorium vylučuje uplatnění § 984 o.z.Soud se v dané věci zcela ztotožnil se stanoviskem žalované a její zástupkyně. Žalobce jako nový nabyvatel dotčených obchodních podílů neprojevil ani minimální míru opatrnosti a obezřetnosti (due diligence) tím, že nevylustroval žalovanou v rejstříku exekučních dlužníků. Již z toho důvodu lze tedy vyloučit možnou dobrou víru žalobce při nabytí podílů. Žalobce obchodní podíly „nabyl“ na základě absolutně neplatného právního jednání s ohledem na generální inhibitorium na majetek povinné. Žalobu jako nedůvodnou proto soud zcela zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 338,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2x 30 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky tarifní hodnoty ve výši 2 488,50 Kč.