20 C 355/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 141 446,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 68 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 68 600 Kč ode dne , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 72 846,84 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu několika smluv o úvěru uzavřených se žalovanou. V návrhu uvedla, že na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 27 290 Kč, skládající se z úroku ve výši 21 210 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 580 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 21 měsíčních splátkách po 2 348 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila celkem 3 550 Kč.

2. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovanou dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně také další smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 24 946 Kč, skládající se z úroku ve výši 19 282 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila celkem 9 850 Kč.

3. Žalobkyně konečně uvedla, že se žalovanou dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 41 220 Kč, skládající se z úroku ve výši 29 811 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 7 200 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 21 měsíčních splátkách po 3 868 Kč. Žalovaná na úvěr dosud neuhradila ničeho.

4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

6. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem z téhož dne.

7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru, na jejichž základě byly žalované poskytnuty v žalobě tvrzené částky. Žalovaná se zavázala vrátit tyto částky zpět včetně výše uvedených poplatků a úroků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na závazek ze smlouvy o úvěru z , datum, uhradila částku 3 550 Kč a na závazek ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uhradila celkem částku 9 850 Kč. Na úvěr z , datum, žalovaná neuhradila ničeho. RSPN všech smluv přesahovalo 100 %.

8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 a 2 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

13. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Žalobkyně (resp. její předchůdce) poskytla žalované úvěr ve výši 22 000 Kč, kdy žalovaná měla žalobkyni do 21 měsíců uhradit celkem 49 290 Kč, úvěr ve výši 20 000 Kč, kdy žalovaná měla žalobkyni do 21 měsíců uhradit celkem 44 946 Kč a úvěr ve výši 40 000 Kč, kdy žalovaná měla žalobkyni do 21 měsíců uhradit celkem 81 220 Kč.

16. Soud pokládá všechny smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byl ve všech případech poskytnut úvěr s úrokem přesahující 90 % ročně. Přestože se ve smlouvách uvádí, že úrok činí po dobu trvání smlouvy pouze cca 25 % ročně, nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali náklady na administrativu u smlouvy a poplatky. Úrok sám o sobě by se nejevil jako úrok nemravný, avšak společně s dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvy jako nemravné. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem, a pokud jde o tyto a další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť sama smlouva je označuje (i s úroky) souhrnně jako „poplatek za půjčku“. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.

17. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 12 % ročně, tedy úrok je více než 7 násobný.

18. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o.z., nelze předpokládat, že by žalobkyně (či její předchůdce) byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok.

19. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila v prvém případě částku ve výši 18 450 Kč, v druhém případě částku 10 150 Kč a ve třetím případě částku 40 000 Kč (výše jistin po odečtení částečného plnění ze strany žalované), a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaná převzala jistiny úvěru na základě neplatných smluv, potom je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.

20. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku k pohledávkám (oznámení o postoupení pohledávky) dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto dne ve výši odpovídající zákonné sazbě úroku z prodlení 12,75 % ročně.

21. Vzhledem k tomu, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od dat uvedených v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného příslušenství. Dospěl tak k závěru, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.