20 C 428/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 230 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 041 Kč ode dne datum do zaplacení ve výši 15 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 309 Kč ode dne datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 880 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum číslo která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností právnická osoba, IČO (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zpět jistinu a dále částku 6 640 Kč, skládající se z úroku ve výši 1 600 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, hotovostního inkasa ve výši 3 200 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 240 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v 60 týdenních splátkách po 244 Kč.

2. Žalobkyně dále uvedla, že s žalovaným dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně také další smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit zpět jistinu a dále částku 8 240 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, hotovostního inkasa ve výši 4 000 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 240 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit tuto částku v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 304 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

5. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne datum, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem z datum.

6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě byly žalovanému poskytnuty v žalobě tvrzené částky. Žalovaný se zavázal vrátit tyto částky zpět včetně výše uvedených poplatků a úroků v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný na závazek ze smlouvy o úvěru z datum uhradil částku 2 959 Kč a na závazek ze smlouvy o úvěru ze dne datum uhradil celkem částku 6 691 Kč RSPN obou smluv přesahovalo 200 %.

7. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 420 odst. 1 a 2 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

12. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Žalobkyně (resp. její předchůdce) poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, kdy žalovaný měl žalobkyni do 60 týdnů uhradit celkem 14 640 Kč a úvěr ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný měl žalobkyni do 60 týdnů uhradit celkem 18 240 Kč.

15. Soud pokládá obě smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byl v obou případech poskytnut úvěr s úrokem přesahující 80 % ročně. Přestože se ve smlouvách uvádí, že úrok činí po dobu trvání smlouvy pouze cca 20 % ročně, nelze přehlédnout, že účastníci zároveň sjednali náklady na administrativu u smlouvy a poplatky. Úrok sám o sobě by se nejevil jako úrok nemravný, avšak společně s dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaný musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí smlouvy jako nemravné. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem, a pokud jde o tyto a další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť sama smlouva je označuje (i s úroky) souhrnně jako„ poplatek za půjčku“. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.

16. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 8 % - 12 % ročně, tedy úrok je více než 10 násobný.

17. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o.z., nelze předpokládat, že by žalobkyně (či její předchůdce) byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok.

18. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil v prvém případě částku ve výši 5 041 Kč a v druhém případě částku 3 309 Kč (výše jistiny po odečtení částečného plnění ze strany žalované), a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaný převzal jistinu úvěru na základě neplatných smluv, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.

19. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku k oběma pohledávkám (oznámení o postoupení pohledávky) dne datum, potom se považuje za doručenou dne datum. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne datum, proto od datum je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne datum ve výši požadované žalobkyní odpovídající zákonné sazbě úroku z prodlení 15 % ročně.

20. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného příslušenství. Dospěl tak k závěru, že v řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.