20 C 44/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vydání bezdůvodného obohacení <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 82 487 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 325 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 82 487 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] a úhradu nákladů řízení. V návrhu uvedl, že je synem žalovaného, když jeho matka zemřela v červnu 2015. Již předtím, než matka zemřela, žil v dětském domově a otec se o něj vůbec nezajímal. Od [datum] mu byl přiznán po matce sirotčí důchod, který byl vyplácen žalovanému jako zákonnému zástupci. Celkem byla žalovanému takto vyplacena v období od [datum] do [datum] částka 102 035 Kč. Žalovaný z této částky uhradil žalobci dílčími úhradami pouze 12 000 Kč, celkovou výši dlužné částky však žalobci nikdy nesdělil. Žalobce si proto dodatečně vyžádal relevantní zprávy ČSSZ a rozhodnutí [příjmení] domova [obec], kde v uvedeném období pobýval. Z nich vyplynulo, že na sirotčím důchodě bylo žalovanému jako zákonnému zástupci poukázáno celkem 102 035 Kč a žalovaný ze sirotčího důchodu vyplatil dětskému domovu částku 7 548 Kč. Žalovaný se proto nyní domáhá úhrady zbytku neuhrazeného sirotčího důchodu jako bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného.

2. Žalovaný k návrhu uvedl, že nárok žalobce neuznává a navrhl jej zamítnout. Uvedl, že uplatňuje námitku promlčení, neboť poslední výplata sirotčího důchodu proběhla v září 2017, nejpozději po tomto datu proto začala běžet tříletá promlčecí lhůta. Žalobce byl zletilý od ledna 2017, nárok proto mohl u soudu uplatnit. Dále uvedl, že je od července 2017 dlužníkem ve stále probíhajícím insolvenčním řízení, kam žalovaný podal přihlášku, která byla pravomocně odmítnuta. Pohledávka žalobce měla být uplatněna v insolvenčním řízení. Závěrem argumentoval, že podle jeho názoru není možné, aby dítě žalovalo své rodiče o vydání vyplacených sociálních dávek, neboť do doby zletilosti dítěte s nimi může rodič nakládat dle své úvahy.

3. K vyjádření žalovaného žalobce v písemné replice uvedl, že co se týče námitky promlčení ze strany žalovaného, pak z individuálních okolností případu vyplývá, že žalobce se o bezdůvodném obohacení dozvěděl až v roce 2022, tedy poté, co obdržel potřebné podklady jak ze strany ČSSZ, tak ze strany Dětského domova v [obec] Částku 12 000 Kč, kterou mu žalovaný postupně v dílčích částkách předal, považoval za celý neupotřebený sirotčí důchod, kdy tato domněnka byla vyvrácena až po konfrontaci s výše uvedenými zprávami. S ohledem na to začala subjektivní promlčecí lhůta plynout až od doby, kdy se dozvěděl skutečnou výši obohacení na straně žalovaného. V případě úmyslného bezdůvodného obohacení, což je nepochybně tento případ, činí objektivní promlčecí lhůta 15 let. K námitce žalovaného o nutnosti uplatnění pohledávky v insolvenčním řízení uvedl, že žalovaný příjem ze sirotčího důchodu v insolvenčním návrhu v seznamu závazků nepřiznal, ačkoli musel vědět, že vyjma plateb dětskému domovu sirotčí důchod použil výhradně pro své potřeby. Žalobce v insolvenčním řízení přihlásil pouze dílčí částku 3 682 Kč z titulu jedné platby sirotčího důchodu, o níž se dozvěděl, že byla vyplacena žalovanému, a která nebyla žalobci nijak poukázána. Přihláška však byla jako opožděná odmítnuta. O skutečné výši obohacení na straně žalovaného tehdy ještě nevěděl. K argumentu žalovaného, že není možné, aby dítě žalovalo rodiče o vydání bezdůvodného obohacení ze sociálních dávek a rodič má s dávkami právo nakládat podle své úvahy, uvedl, že sirotčí důchod vždy náleží nezaopatřenému dítěti a má být využíván pouze pro jeho potřeby. Nelze s ním nakládat dle uvážení příjemce a rozhodně nebyl určen ke zlepšení životní úrovně žalovaného či úhradě jeho finančních závazků. Jak je zřejmé ze skutkového stavu věci, žalovaný pobíral sirotčí důchod v době, kdy byl žalobce v dětském domově, resp. na žalobce hradil pouze poplatek vyměřený dětským domovem. Žádné další potřeby žalobce nehradil. Chování žalovaného, samo o sobě odporující dobrým mravům, tak lze podle názoru žalobce považovat za faktickou zpronevěru finančních prostředků či přinejmenším porušení povinnosti při správě cizího majetku.

4. Z výslechu žalobce vyplynulo, že vědomost o existenci dluhu měl od roku 2016, skutečnou výši se však dozvěděl až po obdržení podkladů v roce 2022. Částečné plnění ve výši 12 000 Kč žalovaný uhradil v nepravidelných splátkách v různých výších zhruba před dvěma lety. Žalovaný mu tvrdil, že dlužná částka bezdůvodného obohacení je výrazně nižší, než byla její skutečná výše, kterou se dozvěděl až z předmětných zpráv ČSSZ.

5. Soud dále vyslechl žalovaného, který při jednání uvedl, že částku 12 000 Kč mu skutečně uhradil, ještě mu měl dát na ruku 3 500 Kč. Příspěvky na úhradu péče žalobce dětskému domovu řádně zasílal. Se zbytkem vyplaceného sirotčího důchodu, který odpovídá nyní žalovanému bezdůvodnému obohacení, nijak nenaložil, má jej doma v šuplíku. Příjem ze sirotčího důchodu do insolvenčního řízení nepřihlásil, protože na to zapomněl.

6. Z potvrzení o vyplaceném důchodu ČSSZ ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byl jako zákonnému zástupci žalobce v období od [datum] do [datum] vyplacen sirotčí důchod v celkové výši 102 035 Kč. Dávky sirotčího důchodu byly vypláceny na základě rozhodnutí ČSSZ ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]. Z rozhodnutí Dětského domova v [obec] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], vyplynulo, že žalovaný byl povinen jako příjemce sirotčího důchodu na péči žalobce přispívat dětskému domovu částku 368 Kč měsíčně v období od [datum] do [datum] a od [datum] částkou 372 Kč měsíčně. Rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], pak byl příspěvek od [datum] zvýšen na částku 386 Kč měsíčně.

7. Dle § 2991 o. z., ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Za bezdůvodné obohacení se považuje mj. i protiprávní užití cizí hodnoty. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 629 o. z. činí subjektivní promlčecí lhůta 3 roky. Dle § 638 o. z. se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

9. Podle § 52 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, má na sirotčí důchod právo nezaopatřené dítě, zemřel-li jeho rodič. Podle § 20 odst. 3 téhož zákona se za nezaopatřené dítě považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání, nemůže se soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat výdělečnou činnost. Podle § 64 odst. 1 tamtéž je příjemcem důchodu oprávněný nebo jeho zákonný zástupce nebo opatrovník anebo zvláštní příjemce.

10. Podle § 409 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, má dispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, s výjimkou toho majetku, který byl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce, od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění nebo který insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení. Majetek, který dlužník získá poté, co nastanou účinky schválení oddlužení, z té části příjmů, která nepodléhá oddlužení, nenáleží do majetkové podstaty. Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala takový majetek, lze za trvání oddlužení nařídit nebo zahájit a provést jen pro pohledávky, které nemají být uspokojeny při oddlužení a současně které vzniknou poté, co nastanou účinky schválení oddlužení.

11. Mezi stranami vyjma otázky výplaty žalovaným tvrzených 3 500 Kč„ na ruku“ žalobci nebylo sporu o skutkovém stavu věci. Z jejich podání i z uvedených listinných důkazů plyne, že žalovanému byl jako zákonnému zástupci žalobce v uvedeném období vyplácen sirotčí důchod ve výši tvrzené a dokládané žalobcem. Jádro sporu se proto týkalo právního posouzení věci, zejména pak důvodnosti námitek ze strany žalovaného.

12. V otázce promlčení se soud ztotožnil se závěrem žalobce, že pohledávka není promlčena, protože subjektivní promlčecí lhůta započala běžet až od chvíle, kdy se žalobce dozvěděl skutečnou výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, tedy od obdržení zpráv ČSSZ ze dne [datum]. Soud uvěřil žalobci, že s ohledem na svoji tehdejší nelehkou životní situaci a věku blízkém mladistvosti, neznal skutečnou výši sirotčího důchodu, který byl na jeho účet žalovanému vyplácen, kdy žalovaný mu jeho skutečnou výši nesdělil. Subjektivní i objektivní lhůta bezdůvodného obohacení tak byla zachována.

13. V otázce nutnosti přihlášení pohledávky žalobce do insolvenčního řízení soud dospěl k závěru, že žalobce tuto povinnost neměl. Podle zákona o důchodovém pojištění má na sirotčí důchod právo nezaopatřené dítě, tedy v tomto případě žalobce. Žalovaný byl jako zákonný zástupce pouze příjemcem tohoto důchodu. Důchod tak byl příjmem pouze oprávněného žalobce a žalovaný byl de facto platební místem, kam tento důchod byl vyplácen. Z dané situace je zjevné, že z vyplaceného důchodu nebylo vyjma příspěvků dětskému domovu ničeho využito na potřeby žalobce a zůstal tak nevyčerpán. Sám žalovaný uvádí, že dotčená částka leží u něj doma„ v šuplíku“. Ke stejným závěrům ostatně došel i Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 15. 4. 2010 č.j. 3 VSOL 102/2010-A-10, podle kterého je sirotčí důchod příjem dítěte, který se v insolvenčním řízení nepřihlašuje. Obdobně pak Vrchní soud v Olomouci rozhodl ohledně příspěvku na dítě a výživné v usnesení ze dne 28. 5. 2009 č.j. 2 VSOL 138/2009-A-27. Dané problematice se věnuje i odborná literatura, podle které z ustanovení § 409 odst. 3 insolvenčního zákona vyplývá, že„ z oddlužení vyloučeným příjmem je i majetek nabytý z té části příjmů dlužníka, která nepodléhá oddlužení a majetek náležející do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, vyjma majetku sloužícího k zajištění. Rozhodne-li se dlužník tento majetek zcizit, má jeho právní jednání za následek pouze přeměnu tohoto majetku na finanční prostředky, tj. jedná se pouze o změnu v druhu majetku nikoliv o příjem dlužníka ve smyslu navýšení jeho majetku …., a jako takový nebude užit k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. K úhradě jednotlivých splátek nelze použít ani ty příjmy, které se sice na první pohled jeví jako příjmy dlužníka, ve skutečnosti však jde o příjmy třetí osoby vyplácené k rukám dlužníka, který pro tuto třetí osobu představuje pouze tzv. platební místo – typicky půjde o výživné či sirotčí důchod vyplácený ve prospěch nezletilého dítěte v péči dlužníka.“ viz SMOLÍK, Petr. 2016, op. cit. s. 210 Oddlužení v právním řádu ČR. Pokud žalovaný sirotčí důchod neuvedl v insolvenčním řízení jako součást majetkové podstaty a nyní se dovolává nepřihlášení pohledávky tehdy čerstvě zletilým žalobcem jako důvodu pro nepřiznání jeho nároku (kdy skutečnou částku, o kterou se na úkor žalobce obohatil, musel žalobce zpětně dohledávat ze zpráv ČSSZ), lze chování žalobce považovat i za porušení zásady nemo turpitudinem suam allegans auditur - nikdo se nemůže dovolávat vlastní nepoctivosti.

14. K názoru žalovaného, že dítě nemůže žalovat své rodiče o vydání bezdůvodného obohacení ze sociálních dávek a rodič má právo s nimi nakládat podle své úvahy, soud plně odkazuje na výše uvedené a na vyjádření žalobce, se kterým se zcela ztotožňuje.

15. Bezdůvodné obohacení je právní institut, který vznikne, když se někdo neoprávněně obohatí na úkor druhého. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že se žalovaný takto obohatil na úkor žalobce, a to ve výši žalobního návrhu, který byl žalobcem doložen a žalovaným nesporován. Co se týče žalovaným při jednání uváděné uhrazení částky 3 500 Kč„ na ruku“ žalobci, tak ta zůstala pouze v rovině tvrzení a nebyla ničím podložená či blíže prokázána. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost žalovanou částku žalobci zaplatit, a to včetně zákonných úroků z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 nárok. Výši těchto úroků z prodlení přitom stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle jehož § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 325 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 125 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky