20 C 444/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 45 666,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 424,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 43 241,88 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou, která byla doručena soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 762,23 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 904,32 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 864 Kč (částka tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 5 005,45 Kč, nesplacených měsíčních poplatků ve výši 1 158,55 Kč a nesplacených poplatků za odeslání upomínek žalované ve výši 700 Kč), kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 111,79 Kč (výpočet z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 37 762,23 Kč od [datum] do [datum] se smluvním úrokem 22,68 % p.a.), úrokem z prodlení z částky 37 762,23 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % ročně a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Součástí jistiny je částka 7 904,32 Kč, kterou tvoří smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pohledávky ve výši 37 762,23 Kč za období od [datum] do [datum].

2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu postoupené smlouvy o úvěru ze dne [datum], která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], odštěpného závodu [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], vedené v OR u Obchodního soudu v [město] pod [číslo] žalovanou. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla původně úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč, kdy žalovaná mohla následně úvěr čerpat až do maximální výše 500 000 Kč. Žalovaná takto postupně vyčerpala částku 123 758,67 Kč. Na úvěr do dnešního dne uhradila 121 334 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky s účinností dne [datum].

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

5. Soud z provedených důkazů zjistil, že žalovaná uzavřela dne [datum] s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které tato společnost poskytla žalované úvěrový limit ve výši 45 000 Kč a částku 7 068 Kč jako účelově vázaný úvěr k zakoupení spotřebiče. Roční úroková sazba úvěrového limitu činila 22,68 %, součásti smlouvy bylo také sjednání pojištění úvěru, jehož sazba činila 5,99 % z měsíční splátky úvěru a poplatek za rezervaci úvěru ve výši 69 Kč měsíčně. Roční úroková sazba úvěru částky 7 068 Kč činila 19,24 %, součásti smlouvy bylo také sjednání pojištění úvěru, jehož sazba činila 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Strany si také sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou úvěru ve výši 0,1 % denně ze splatné částky, náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Strany si sjednaly, že předchůdkyně žalobkyně po posouzení žádosti žalované může úvěrový rámec navýšit na 500 000 Kč. Z přehledu platební historie vyplynulo, že žalovaná úvěrový rámec vyčerpala co do částky 123 758,67 Kč. Na úvěr do dnešního dne uhradila 121 334 Kč. Předchůdkyně žalobkyně pro pozdní úhradu splátek od smlouvy ke dni [datum] zesplatnila co do neuhrazené výše pohledávky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] O tomto byla žalovaná vyrozuměna výzvou k zaplacení ze dne [datum], odeslanou dne [datum]. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě údajů vyplněných žalovanou ve smlouvě o úvěru a lustrací žalované v příslušných rejstřících předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně v doplňujícím vyjádření uvedla, že u právní předchůdkyně vyžádala další dokumentaci prokazující ověření úvěruschopnosti žalované, avšak případná další dokumentace nebyla jejím právní předchůdkyní dohledána.

6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Z provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně (resp. její předchůdkyně) nezkoumala dostatečným způsobem úvěruschopnost žalované, kdy nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že si od žalované nevyžádala žádné listiny osvědčující její příjmy a výdaje. Za takové listiny lze považovat např. výpis z bankovního účtu žalované za několik posledních měsíců či, co se týče příjmu, výplatní páska, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele nebo případně pracovní smlouva.

11. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 obč. zák. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 123 758,67 Kč a dle žalobních tvrzení žalovaná dosud uhradila částku ve výši 121 334 Kč. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 2 424,67 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.

13. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě do [datum], jak bylo ve výzvě uvedeno. Od následujícího dne od tohoto data je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem II. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení tohoto dne ve výši požadované žalobkyní, tj. ve výši 15 % ročně.

14. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani smluvní pokutu, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od data požadované v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného úroku z prodlení. Dospěl tak k závěru, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, té však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.