20 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 88 522,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 200 Kč ode dne datum do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 53 322,15 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu několika smluv o úvěru uzavřených se žalovanou. V návrhu uvedla, že na základě smlouvy o úvěru ze dne datum č. hodnota, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 15 469 Kč, skládající se z úroku ve výši 10 485 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila celkem 600 Kč.

2. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovanou dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně také další smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 14 999 Kč, skládající se z úroku ve výši 8 631 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 521 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 78 týdenních splátkách po 334 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila celkem 5 670 Kč.

3. Žalobkyně konečně uvedla, že se žalovanou dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 27 655 Kč, skládající se z úroku ve výši 19 282 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila 9 530 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

6. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne datum, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem z téhož dne.

7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru, na jejichž základě byly žalované poskytnuty v žalobě tvrzené částky. K souhrnnému poplatku za poskytnutý úvěru u druhého a třetího nároku soud podotýká, že tento co do výše souhlasí po započtení poplatku za sjednané pojistné v částkách 2 340 Kč a 2 709 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tyto částky zpět včetně výše uvedených poplatků a úroků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila žalobkyní uvedené částky. RSPN všech smluv přesahovalo 100 %.

8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 a 2 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

13. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Soud pokládá všechny smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byl ve všech případech poskytnut úvěr s úrokem přesahující 90 % ročně. Nelze také přehlédnout, že část sjednaného úroku je skryta za náklady na administrativu u smlouvy a poplatky. Již sjednané úroky by samy o sobě byly svojí výši dle názoru soudu nemravné, toto je pak umocněno dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaná musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem, a pokud jde o tyto a další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť sama smlouva je označuje (i s úroky) souhrnně jako „poplatek za půjčku“. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.

16. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 12 % ročně, tedy úrok je více než 7 násobný.

17. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o.z., nelze předpokládat, že by žalobkyně (či její předchůdce) byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok.

18. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila v prvém případě částku ve výši 19 400 Kč, v druhém případě částku 5 330 Kč a ve třetím případě částku 10 470 Kč (výše jistin po odečtení částečného plnění ze strany žalované), a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaná převzala jistiny úvěru na základě neplatných smluv, potom je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.

19. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku k pohledávkám (oznámení o postoupení pohledávky) dne datum, potom se považuje za doručenou dne datum. Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne datum, proto od datum je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto dne ve výši odpovídající zákonné sazbě úroku.

20. Vzhledem k tomu, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od dat uvedených v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného příslušenství. Dospěl tak k závěru, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.