20 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 88 522,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 200 Kč ode dne , datum, do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 53 322,15 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu několika smluv o úvěru uzavřených se žalovanou. V návrhu uvedla, že na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovanou. Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 15 469 Kč, skládající se z úroku ve výši 10 485 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 484 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila celkem 600 Kč.

2. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovanou dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně také další smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 14 999 Kč, skládající se z úroku ve výši 8 631 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 521 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 78 týdenních splátkách po 334 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila celkem 5 670 Kč.

3. Žalobkyně konečně uvedla, že se žalovanou dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zpět jistinu a dále částku 27 655 Kč, skládající se z úroku ve výši 19 282 Kč, poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 164 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto částku ve 21 měsíčních splátkách po 2 270 Kč. Žalovaná na úvěr dosud uhradila 9 530 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

6. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem z téhož dne.

7. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní (právním předchůdcem žalobkyně) a žalovanou byly uzavřeny tři smlouvy o úvěru, na jejichž základě byly žalované poskytnuty v žalobě tvrzené částky. K souhrnnému poplatku za poskytnutý úvěru u druhého a třetího nároku soud podotýká, že tento co do výše souhlasí po započtení poplatku za sjednané pojistné v částkách 2 340 Kč a 2 709 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tyto částky zpět včetně výše uvedených poplatků a úroků v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila žalobkyní uvedené částky. RSPN všech smluv přesahovalo 100 %.

8. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 a 2 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

13. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Soud pokládá všechny smlouvy o úvěru za absolutně neplatné pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byl ve všech případech poskytnut úvěr s úrokem přesahující 90 % ročně. Nelze také přehlédnout, že část sjednaného úroku je skryta za náklady na administrativu u smlouvy a poplatky. Již sjednané úroky by samy o sobě byly svojí výši dle názoru soudu nemravné, toto je pak umocněno dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaná musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru. Náklady na administrativu jsou náklady, které by měly být kryty sjednaným úrokem, a pokud jde o tyto a další poplatky, soud má za to, že jsou de facto skrytým úrokem, neboť sama smlouva je označuje (i s úroky) souhrnně jako „poplatek za půjčku“. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.

16. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 12 % ročně, tedy úrok je více než 7 násobný.

17. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o.z., nelze předpokládat, že by žalobkyně (či její předchůdce) byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok.

18. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatila v prvém případě částku ve výši 19 400 Kč, v druhém případě částku 5 330 Kč a ve třetím případě částku 10 470 Kč (výše jistin po odečtení částečného plnění ze strany žalované), a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství, neboť žalovaná převzala jistiny úvěru na základě neplatných smluv, potom je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 o.z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.

19. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované upomínku k pohledávkám (oznámení o postoupení pohledávky) dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto dne ve výši odpovídající zákonné sazbě úroku.

20. Vzhledem k tomu, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení od dat uvedených v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Při posuzování úspěchu ve věci se řídil judikaturou Nejvyššího soudu ČR, konkrétně usnesením ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 a poměřoval tak úspěch ve věci i co do uplatňovaného příslušenství. Dospěl tak k závěru, že v řízení byla úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady řízení nevnikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.