20 C 49/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 64 891,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 385 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 385 Kč od datum až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 55 506,20 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, domáhá po žalované zaplacení částky 64 891 Kč s příslušenstvím sestávající ze dvou nároků.

2. První nárok představoval dlužnou částku 42 576,20 Kč (30 537,95 Kč jistina a 12 038,25 Kč poplatek) a kapitalizovaný úrok ve výši 2 043,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 936,50 Kč, a úrok ve výši 11,50 % ročně z částky 30 537,95 Kč od datum do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 537,95 Kč od datum do zaplacení. Dle žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 30 měsíčních splátkách po 2 115 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná poslední splátku uhradila dne datum, celkem žalovaná na úvěr uhradila 19 035 Kč. Ke dni datum provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 30 537,95 Kč a dlužný poplatek částku 12 038,25 Kč.

3. Druhý nárok představoval dlužnou částku 22 315 Kč (20 542,91 Kč jistina a 1 772 Kč poplatek) a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 050 Kč, kapitalizovaný úrok 5 627,90 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 20 542,91 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 542,91 Kč od datum do zaplacení. Dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne datum, č. hodnota úvěr ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve 24měsíčních splátkách po 5 579 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Poslední splátku uhradila dne datum, celkem žalovaná na úvěr uhradila 111 580 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 20 542,91 Kč a dlužný poplatek částku 1 772,09 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Soud vyzval žalovanou k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

6. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne datum. Přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena téhož dne.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku společně s poplatkem za poskytnutí finančních prostředků ve výši 23 448 Kč sestávající z úroku ve výši 14 816 Kč, částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částku 7 132 Kč za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení splatit ve 30 měsíčních právní předchůdkyni žalobkyně po 2 115 Kč. Ve smlouvě byla specifikována RPSN 3 241 %.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, č. hodnota soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč s tím, že poskytnuté finanční prostředky budou použity na refinancování zůstatku dlužné částky žalované ze smlouvy č. hodnota, který činí 5 508 Kč. Žalované tak byla vyplacena částka snížena o tento zůstatek, tj. částka 94 492 Kč. Za poskytnutí finančních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 30 799 Kč sestávající z úroku ve výši 29 289 Kč a částky 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru ve 24měsíčních splátkách po 5 579 Kč. Ve smlouvě byla specifikována RPSN 3 091 %.

9. Úvěruschopnost žalované byla u úvěru z datum zkoumána z výplatních pásek žalované za prosinec 2021 a leden 2022.

10. Předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou téhož dne žalované na adresu adresa, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě 81 711,17 Kč do datum.

11. Na základě listin předložených žalobkyní soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyni ve 30měsíčních splátkách po 2 115 Kč. Žalovaná doposud vrátila 19 035 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala tuto částku vrátit ve 24měsíčních splátkách po 5 579 Kč. Doposud vrátila částku 111 580 Kč.

12. Podle § 547 občanského zákoníku právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Po právní stránce soud v prvé řadě posuzoval, zda účastníky řízení uzavřené smlouvy nebyly uzavřeny v rozporu s ustanovením § 547 občanského zákoníku.

18. Jak vyplývá z databáze ARAD vedené Českou národní bankou, v únoru 2022 byly bankami úvěry na spotřebu domácnostem poskytovány s průměrnou úrokovou sazbou 7,96 % ročně a v lednu 2023 s průměrnou úrokovou sazbou 9,72 %. V případě smlouvy ze dne datum představovala sjednaná úroková sazba 29,76 % ročně a v případě smlouvy ze dne datum výši 39,35 % ročně.

19. Soud dospěl k závěru, že v obou posuzovaných úvěrových smlouvách byla odměna za poskytnutí peněžních prostředků sjednána v nepřiměřené výši. Úrok představuje cenu za přenechání peněz k užívání a zahrnuje nejen sjednanou úrokovou sazbu, ale i veškeré další platby, které je dlužník povinen uhradit, aby mohl úvěr čerpat. U smlouvy ze dne datum proto nelze za samostatné služby považovat poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ani úhradu za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, neboť tyto platby fakticky představují další odměnu za poskytnutí úvěru a zastírají skutečnou cenu užívání peněžních prostředků. Po jejich zohlednění činí celková úroková sazba 39,35 % ročně. Obdobně u smlouvy ze dne datum nelze přehlédnout, že její účel spočíval mimo jiné v refinancování předchozího závazku žalované vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Také v tomto případě byla sjednána vysoká odměna za poskytnutí finančních prostředků, když úroková sazba dosahovala 29,76 % ročně. Sjednané úrokové sazby, respektive celková odměna za poskytnutí úvěrů, v obou případech převyšuje obvyklé úrokové sazby v době uzavření smluv a překračují více než trojnásobně běžnou míru odměny za poskytnutí úvěru (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Rovněž lze uvést, že by zjevně bez ujednání o úroku a dalších úhradách k uzavření smlouvy o úvěru nedošlo, neboť jednání žalobkyně zjevně vykazuje snahu o získání finančních prostředků v nadstandardní výši.

20. Co se týče nároku žalobkyně z úvěrové smlouvy za dne datum lze nad rámec uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované spokojila toliko s tvrzením žalované ohledně její majetkové situace a předložením dvou výplatních pásek žalované za prosinec 2021 a za leden 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně si při zkoumání úvěruschopnosti nezachovala potřebnou míru opatrnosti, přičemž vůbec nevzala v potaz skutečnost, že žalovaná poskytnuté finanční prostředky užije na refinancování závazků z již dříve uzavřené smlouvy o úvěr, když tato skutečnost schopnost úvěruschopnosti žalované podstatně snižuje. Popsaným jednáním právní předchůdkyně žalobkyně porušila svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 a neplatnost této smlouvy lze shledat i z těchto důvodů, přičemž závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně tak poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatných smluv a na straně žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná doposud vrátila částku 19 035 Kč (ve vztahu k prvému nároku žalobkyně) a částku 111 580 Kč (ve vztahu k druhému nároku žalobkyně), celkem tedy 130 615 Kč. Zbývá tak žalobkyni vrátit částku 9 385 Kč.

22. Žalobkyně zaslala žalované první upomínku na adresu dle jejího výběru dne datum (viz podací lístek). Ta byla doručena dle zákonné fikce ve smyslu § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. dne datum. Žalovaná byla vyzvána k plnění do tří dnů, a tudíž měla plnit do datum a ode dne následujícího po splatnosti, tj. od datum, je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Výše úroků z prodlení pak vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Soud proto výrokem I žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k zaplacení částky 9 385 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Ve zbývajícím rozsahu žaloby, tj. v částce 55 506,20 Kč včetně veškerého požadovaného úroku z prodlení, soud výrokem II tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť v této části není žaloba důvodná.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Přitom soud vyšel Anonymizováno z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1792/2015, dle kterého musí soud při zvažování úspěchu ve věci zohlednit celý předmět řízení, tedy i příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a současně též z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08. Úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.