20 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 59 928,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 928,77 Kč, se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně z částky 45 830,60 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 830,60 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 434 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.

1. Návrhem, který byl soudu doručen dne , datum, , se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalobkyní poskytnut žalovanému úvěrový rámec do částky 10 000 Kč, který byl později dodatkem smlouvy navýšen na 50 000 Kč. Úroková sazba činila 16,90 % p.a, později byla ponížena na 12 % p.a. Měsíční splátka byla stanovena částkou 1 500 Kč. Žalovaný řádně a včas nesplácel, žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Dne , datum, byla žalovanému zaslána výzva k úhradě (předžalobní výzva). Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 45 830,60 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za období od , datum, do , datum, ve výši 7 034,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši 4 063,32 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

3. Z listin předložených žalobcem soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru s údaji uvedenými v žalobě, kdy úvěrový rámec smlouvy byl postupně dodatky navýšen na 50 000 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky, a proto v souladu se smlouvou došlo ke dni , datum, ke zesplatnění úvěru, čímž žalobkyni vznikla pohledávka ve výši odpovídající žalované částce s příslušenstvím.

4. Žalobkyně prokázala nárok smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru vč. dodatků, výpisem z úvěrového účtu, výzvami k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu, upozorněním na zesplatnění úvěru a předžalobní upomínkou.

5. Žalobkyně dále prokázala, že náležitě zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru krom jeho lustrace v nebankovních rejstřících také především výpisem z jeho běžného bankovního účtu, ze kterého jsou patrny měsíční příjmy a výdaje žalovaného.

6. Po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Na zjištěný skutkový stav je nutné aplikovat § 2395 a násl. občanského zákoníku o úvěru. Podle § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud dále přezkoumal, zda smlouva odpovídá požadavkům ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách (§ 1810 a násl. občanského zákoníku) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že žalovaný přijal nabídku žalobkyně na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž byl předem informován o podmínkách smlouvy v podobě výše a splatnosti vrácené částky včetně povinnosti platit dohodnutý smluvní úrok i jeho výši v případě zesplatnění. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobou uplatněný nárok z části nebo zcela zanikl, případně vůbec nevznikl. To však žalovaný neučinil a z obsahu spisu taková okolnost nevyplývá. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal důvodným i požadavek žalobkyně na zaplacení smluvních a zákonných úroků z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 434 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 834 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.