20 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 143,06 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 143,06 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 626,37 Kč do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 769,43 Kč od , datum, do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částky uvedené ve výrocích I. a II. rozhodnutí a dále náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet v měsíčních splátkách vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se tak do prodlení se splátkou, která byla splatná dne , datum, . Žalovaný navzdory zaslaným písemným upomínkám uvedenou splátku neuhradil, žalobkyně proto celý úvěr ke dni , datum, zesplatnila.

3. K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala mj. z jeho výplatní pásky a žalovaný na úvěr uhradil dosud celkem 40 655 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud vyzval žalovaného k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně s rozhodnutím bez jednání souhlasila již v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, a jejích příloh ze dne , datum, (dále „smlouva o úvěru“) a jejích příloh soud zjistil, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Z této částky bylo 4 000 Kč použito na náklady poskytovatele úvěru jako náklady úvěru. Zápůjční úroková sazba je ve smlouvě vyčíslena na 23 % ročně, RPSN činila 38,64 %. Žalovaný se zavázal splatit úvěr ve 72 měsíčních splátkách po 514 Kč. Ačkoli je však ve smlouvě uvedeno, že splátka činí 514 Kč, byl žalovaný povinen měsíčně splácet 865 Kč jako celkovou měsíční splátku, kdy dalších 351 Kč byla účtována za další doplňkové služby umožňující odklad a přerušení splátek na určitou dobu.

6. Soud z upozornění o zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy ze dne , datum, zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě zbytku dluhu ke dni , datum, .

7. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro toto řízení.

8. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

9. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

13. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je zcela nedůvodná.

21. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 o. z. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. o. z.

22. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba. Ačkoli je ve smlouvě uvedená jako nominální úroková sazba 23 %, je nutno vzít v potaz, že po započtení všech skutečných nákladů úvěru skrytých za tzv. „doplňkové služby“ a skutečnou výši poskytnutého úvěru, činila úroková sazba cca 78 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala okolo 7,68 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje více jak desetinásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

23. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 o. z. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

24. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o. z., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku.

25. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 16 000 Kč, která byla žalobkyni navrácena v rozsahu 40 655 Kč.

26. Soud tedy uzavřel, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného bylo již zcela uhrazeno, proto žalobu výroku I. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zcela zamítl. Vzhledem k tomu, že je smlouva o úvěru jsou absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni ani požadované příslušenství.

27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.