3 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o splnění povinností statutárního orgánu určených stanovami <b>I. Co do požadavku žalobkyně, aby byl žalovaný povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku svolat členskou schůzi SV 203, se řízení zastavuje.</b> <b>II. Co do požadavku žalobkyně, aby byl žalovaný povinen ve lhůtě 14 dnů od právní moci rozsudku předložit žalobkyni k nahlédnutí a pořízení si výpisů, opisů, kopií dokumentů obsahujících:</b> <b>1. licenci příp. koncesi na nákup a prodej tepla členům SV 203</b> <b>2. veškeré účetní knihy od založení SV 203</b> <b>3. veškeré zápisy z jednání shromáždění SV 203 ode dne jeho založení</b> <b>4. veškeré zápisy z jednání statutárního orgánu SV 203 ode dne jeho založení</b> <b>5. veškeré uzavřené smlouvy na dodávky služeb spojených s užíváním jednotek v domě [číslo] v [ulice] ulici, [PSČ] [obec],</b> <b>se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 17 338 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.</b> <b>I. Stručná rekapitulace obsahu žaloby a průběhu řízení</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne [datum], původně domáhala v bodu I. toho, aby byla žalovanému uložena povinnost ve lhůtě 14 dnů od právní moci rozsudku„ umožnit žalobkyni seznámit se se smluvními dokumenty, týkajícími se správy SV 203, nahlédnout do účetních knih a účetních dokladů SV 203“ a sdělit jí,„ z jakého důvodu nebyla až doposud svolána ani jedna členská schůze SV 203“, a současně se v bodě II. domáhala toho, aby byla žalovanému uložena povinnost ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku svolat členskou schůzi společenství vlastníků.

2. V žalobě žalobkyně uvedla, že je členkou„ SV 203“, které bylo založeno na ustavující schůzi shromáždění dne [datum], a vzniklo zápisem do obchodního rejstříku dne [datum], od doby vzniku až do podání žaloby se však neuskutečnila žádná schůze členů společenství vlastníků, přestože žalobkyně na tuto skutečnost opakovaně upozorňovala tehdejšího předsedu společenství vlastníků. Žalobkyně přitom opakovaně požadovala následující informace:

1. Na základě jakého smluvního aktu Stavební bytové družstvo [obec] (dále„ SBD“), označující se jako vykonavatel správy nad SV 203, tuto správu vykonává?

2. Jaké konkrétní fyzické osoby údajný smluvní vztah v zastoupení SV 203 a SBD uzavřely?

3. Na základě jakého aktu byla osoba uzavírající se SBD takovýto údajný smluvní vztah pověřena členy SV 203 k jejímu uzavření, když od vzniku v r. 2015 se neuskutečnila ani jedna schůze?

4. Ke kterému datu byl takovýto údajný smluvní vztah uzavřen?

3. Ve věci původně rozhodující soudce nejprve věc předložil k rozhodnutí o věcné příslušnosti; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodl, že k projednání a rozhodnutí dané věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.

4. Následně byla žaloba zaslána k vyjádření žalovanému. V té době ještě nezastoupený žalovaný ve vyjádření ze dne [datum] navrhl, aby soud žalobu v bodě I. zamítl pro neurčitost, neboť z žaloby není zřejmé, do jakých konkrétních dokumentů chtěla žalobkyně nahlížet a za jaké období; v této souvislosti navíc žalovaný vyjádřil přesvědčení, že postup žalobkyně je„ zneužitím práva podle ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku“. V bodě II. potom žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Schůze shromáždění vlastníků totiž proběhla dne [datum], tedy ještě dříve, než bylo žalovanému doručeno usnesení, kterým byl vyzván k vyjádření, respektive dříve, než byl žalovaný o podání žaloby vůbec vyrozuměn. Nadto žalovaný vyjádřil přesvědčení, že daná žaloba je„ jen dalším pokusem o obstrukční jednání“, která má„ oddálit rozhodnutí ve věcech dalšího vymáhání příspěvků na správu domu a pozemku a na nákladech za služby, které prokazatelně spotřebovává a bez ostychu je ani po pravomocném rozsudku soudu nehradí“.

5. V návaznosti na to žalobkyně dne [datum] vzala žalobu v bodě II. zpět (a v této části soud prvním výrokem tohoto rozsudku řízení zastavil), a současně upřesnila návrh v bodu I. žaloby způsobem specifikovaným v druhém výroku tohoto rozsudku (o změně žaloby přitom soud rozhodl při jednání dne [datum]); v této souvislosti žalobkyně k doplnění žaloby přiložila kopii rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] s tím, že je v něm„ řešena typově shodná problematika“.

6. Jelikož ke dni [datum] došlo k zániku funkce dosud rozhodujícího soudce, byla věc dne [datum] přidělena soudci uvedenému v záhlaví tohoto rozsudku.

7. V nevyžádaném vyjádření žalovaného ze dne [datum] nyní již zastoupený žalovaný opětovně zdůraznil, že v žalobě uplatněný nárok neuznává, přičemž akcentoval skutečnost, že žalobkyně setrvale porušuje ustanovení § 1180 a § 1181 občanského zákoníku, neboť neplatí ani zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu; v této spojitosti žalovaný připomněl existenci řady soudních řízení, ve kterých se na nynější žalobkyni domáhá zaplacení dlužných částek. Jde-li o žalobkyní požadované dokumenty, žalovaný namítl, že s těmito dokumenty je žalobkyně průběžně seznamována na jednotlivých soudních jednáních; žalovaný proto navrhl, aby soud provedl mj. důkaz obsahem spisů vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] (spisy sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] ovšem nemohl soud před jednáním připojit, neboť se v daném momentě nacházely u [název soudu]).

8. Na nařízené jednání se v zastoupení žalobkyně dostavil (tvrzený) obecný zmocněnec žalobkyně – Ing. [jméno] [příjmení]; k námitce žalovaného se však Ing. [příjmení] nebyl s to prokázat žalobkyní vystavenou plnou mocí, a proto se daného jednání zúčastnil toliko jako veřejnost (v podrobnostech viz níže). Jednání tudíž proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně, které bylo řádně doručeno předvolání na jednání, přičemž se žalobkyně bez omluvy na toto jednání nedostavila. Z dále uvedených důvodů potom soud přikročil k zamítnutí žaloby, aniž by v řízení prováděl jakékoliv dokazování. <b>II. Důvody, pro které bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně</b> 9. Soud nepřehlíží závěry přijaté Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 24. 10. 1996 sp. zn. 2 Cdon 1007/96, respektive v rozsudku Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 10. 1982 sp. zn. 3 Cz 73/82, ve kterém bylo zdůrazněno, že nepředložení (písemné) plné moci představuje – odstranitelný – nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Tyto závěry se však podle mínění podepsaného soudu v projednávané věci nemohou uplatnit, neboť – na rozdíl od věcí odkazovaných – Ing. [příjmení] při jednání netvrdil, že předmětnou plnou moc předloží dodatečně. Jakkoli je soudu známa skutečnost, že Ing. [příjmení] zastupuje žalobkyni v soudních řízeních opakovaně, nelze současně ztrácet ze zřetele, že z obsahu předmětného spisu i přiložených spisů sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] se jasně podává, že žalobkyně vystavuje Ing. [příjmení] vždy striktně toliko speciální plnou moc pro konkrétní soudní řízení či konkrétní hmotněprávní úkon. Pakliže proto Ing. [příjmení] při jednání ani netvrdil, že potřebnou plnou mocí (vystavenou nejpozději v den jednání) skutečně disponuje, nebyl prostor pro aplikaci závěrů odkazovaných judikátů Nejvyššího soudu.

10. V diskutované souvislosti nadto nelze přehlížet ani skutečnost, že v daném řízení činila veškeré dosavadní procesní úkony (a to včetně stížnosti na průtahy v řízení – srov. č. l. 42) přímo nezastoupená žalobkyně (srov. též č. l. 11 a 35), a že v mezidobí byla žalobkyně v jiné věci v dovolacím řízení zastoupena advokátkou (bez ohledu na fakt, že v dovolacím řízení musela být dovolatelka povinně zastoupena advokátem). Prizmatem uvedených skutečností nebylo namístě absenci plné moci bagatelizovat, a proto soud postupoval shora popsaným způsobem.

11. Přes výše uvedené nicméně soud zdůrazňuje, že uvedeným způsobem postupoval v prvé řadě proto, aby žalobkyni nenavyšoval náklady řízení. Soud totiž samozřejmě neztrácel ze zřetele, že zvolený postup nese znaky porušení základního práva žalobkyně, garantovaného v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“), jelikož žalobkyně má jako účastnice řízení ústavním pořádkem České republiky zaručeno základní právo být přítomna na jednání soudu (a mít možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům). Soud však musel současně zohlednit, že zaujal-li níže rozvedený předběžný právní názor, na jehož základě je namístě bez dalšího žalobu zamítnout, nebyl ve svém důsledku prostor pro poučení žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť takové poučení by mělo nevyhnutelně za následek toliko nedůvodné prodloužení předmětného řízení, čímž by konsekventně došlo rovněž k porušení ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny. Za této situace soud – poté co právní zástupce žalované strany na jednání setrval na tvrzení, že žalobkyně neplatí žádné zálohy (viz níže) – upřednostnil zásadu hospodárnosti řízení před zcela formální (a v posledku tudíž formalistickou) aplikací ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.; poučení žalující strany je totiž podle mínění podepsaného soudu namístě pouze za předpokladu, že existuje reálná možnost, že na základě takového poučení žalující strana skutečně doplní žalobní tvrzení a důkazní návrhy způsobem, který může vést k jejímu procesnímu úspěchu. Taková reálná možnost se však z dále pojednaného důvodu v projednávané věci žalobkyni nenabízela. <b>III. Důvod zamítnutí žaloby (ratio decidendi)</b> 12. Žalobkyně na podporu své žaloby připojila k jejímu doplnění kopii rozsudku Okresního soudu v Mostě (dále jen„ okresní soud“) ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. V tomto rozsudku dospěl soud k závěru, že tamní žalobce jakožto vlastník tří bytových jednotek v tamním společenství vlastníků má právo, aby mu společenství vlastníků předložilo k nahlédnutí jím specifikované doklady (účetní závěrky, účetní knihy, zápisy z jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a daňová přiznání tohoto společenství). Okresní soud v tomto rozsudku, mimo jiné s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2012 sp. zn. 29 Cdo 703/2011, dospěl k závěru, že ručí-li žalobce ze zákona za dluhy společenství vlastníků, musí mít reálnou možnost seznámit se s tím, jak společenství vlastníků hospodaří, jaká je jeho aktuální finanční situace, jeho závazky a podobně; současně okresní soud v této části odůvodnění rozsudku zdůraznil, že„ ze strany žalobce nejde o šikanózní jednání“.

13. Má-li být předmětná žaloba úspěšná, musí žalobkyně tvrdit, z jakého důvodu po žalovaném specifikované dokumenty požaduje, a současně musí tvrdit a prokázat, že jí žalovaný před podáním žaloby odmítl tyto dokumenty zpřístupnit. Imanentním předpokladem úspěšnosti podané žaloby je pak rovněž skutečnost, že postup žalobkyně nepředstavuje zjevné zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku či ustanovení § 6 o. s. ř.

14. Jde-li o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, musel by soud žalobkyni před zamítnutím žaloby poučit podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť na základě poučení by žalobkyně hypoteticky mohla nejen předložit racionální a relevantní důvod, pro který má oprávněný zájem do požadovaných dokumentů nahlédnout a případně si opatřit jejich kopie, ale taktéž by případně – byl-li by takový důkaz vskutku k dispozici – mohla prokázat, že jí žalovaný přes výzvu neumožnil do těchto dokumentů nahlédnout.

15. Na základě vyjádření žalovaného, že žalovaná setrvale, a tudíž záměrně neplatí ani zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu, čímž porušuje zákonnou povinnost vyplývající jí ex lege z ustanovení § 1181 odst. 1 občanského zákoníku, má soud za to, že žalobou uplatněný nárok je v daném kontextu nutno kvalifikovat jako právo zneužívající požadavek žalobkyně.

16. Za zneužití práva je obecně namístě považovat„ výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany“ (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 22 Cdo 674/2015).

17. Neplatí-li tedy žalobkyně zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu, je zjevné, že porušuje elementární povinnost člena společenství vlastníků jednotek, a za této situace je nutno vyhodnotit její žalobní požadavky jako zjevné zneužití práva, neboť je zřejmé, že v daném kontextu žalobkyně nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu. Jinak řečeno, dožaduje-li se žalobkyně na žalovaném požadovaného plnění (předložení specifikovaných dokumentů), musí být zjevné, že sama – ve vztahu k žalovanému – plní alespoň elementární zákonné povinnosti, tedy že pravidelně a včas platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Není-li taková podmínka naplněna, je podle mínění podepsaného soudu nutno žalobu bez dalšího zamítnout, neboť opačný postup by byl rozporný s ustanovením čl. 1 odst. 1 Ústavy, jež stanoví, že Česká republika je tzv. materiálním právním státem.

18. Pro úplnost soud dodává, že na shora přijatých závěrech nemohou nic změnit ani závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], přijaté v jiné věci týchž účastníků, neboť v tomto rozsudku dovolací soud toliko dospěl k závěru, že nynější žalobkyni předložené vyúčtování postrádala některou z předepsaných náležitostí; těmito závěry tak zjevně nemůže být jakkoli dotčena povinnost žalobkyně platit pravidelné zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. <b>III. Stručná sumarizace</b> 19. Žalobkyni případně na vysvětlenou soud zdůrazňuje, že zamítavý výrok tohoto rozsudku se odvíjí od premisy, že v materiálním právním státě (viz výše) je možno za důvodnou označit žalobu žalujícího člena společenství vlastníků jednotek, u kterého nejsou důvodné pochybnosti, že si řádně plní základní povinnosti, jež jsou s členstvím ve společenství vlastníků ze zákona neoddělitelně spjata, přičemž mezi tyty povinnosti je třeba řadit rovněž povinnost platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Podle mínění podepsaného soudu je tedy v podmínkách materiálního právního státu nutno důsledně trvat na určité jednotě práv a povinností člena společenství vlastníků jednotek, kdy si daný člen společenství nemůže – nejsou-li pro to specifické, vážné a zcela výjimečné důvody – v soudním řízení nárokovat výkon nemajetkových práv člena společenství vlastníků jednotek za situace, kdy tentýž člen zjevně soustavně, záměrně (a snad i ostentativně) odmítá plnit své základní majetkové povinnosti, které mu z členství ve společenství vlastníků jednotek ze zákona vyplývají.

20. Opačný výklad by byl nutně rozporný s veřejným pořádkem a s pokyny obsaženými v ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku, a ve svém důsledku by pak prohluboval nežádoucí entropii (tedy aplikační neurčitost či nepřehlednost) právního řádu. <b>IV. Náklady řízení</b> 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému nárok na náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, tedy odměny ve výši 3 100 Kč za každý z celkem tří (účelně vynaložených) úkonů právní služby (příprava a převzetí, vyjádření k žalobě, jednání dne [datum]). Soud přitom vyšel z vyúčtování předloženého právní zástupkyní žalovaného (na č. l. 60), oproti kterému nepřiznal za účelně vynaložený náklad řízení odměnu za právní službu v podobě nahlížení do spisu (srov. mutatis mutandis závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1176/2015), neboť takové nahlížení může obdobně„ kvalifikovaně“ provést i jiná osoba, než advokát. Účelně vynaložené náklady žalovaného tak představuje celková odměna advokáta ve výši 9 300 Kč, náhrada za celkem čtyři režijní paušály (tedy včetně paušálu za diskutované nahlížení do spisu) v celkové výši 1 200 Kč, náhrada vykázaných cestovních výdajů ve vyúčtované výši 3 829 Kč (včetně náhrady za ztrátu času) a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 329 Kč ve výši 3 009 Kč Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalovaného představují částku 17 338 Kč, kterou je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právní zástupkyně žalovaného; zákonem předvídanou lhůtu přitom soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, neboť zohlednil, že – přes výše zaznamenané skutečnosti – jde o částku, kterou nelze označit za bagatelní, a proto je vhodné žalobkyni poskytnout adekvátní lhůtu na její zaplacení.