3 C 312/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vyklizení nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby žalovaná byla povinna vyklidit nemovitost parc. č. stav. , číslo, , jehož součástí je rodinný dům čp. , číslo, pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, /, číslo, a pozemek parc. č. , číslo, vše k. ú. a obec , adresa, , zapsáno na LV , číslo, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a vyklizené nemovitosti odevzdat žalobkyni, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 24 977 Kč k rukám jejího právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Úvod1. Žalobkyně podala dne 17. 12. 2020 žalobu, v níž se domáhala, aby soud rozhodl, že: „Žalovaná a všichni kdo s nimi bydlí, jsou povinni vyklidit nemovitosti pozemek parc.č.st. , číslo, jehož součástí je rodinný dům č.p. , číslo, , pozemek p.č. , číslo, , pozemek p.č. , číslo, a pozemek p. č. , číslo, , vše katastrální území a obec , adresa, , zapsáno na LV , číslo, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a vyklizené nemovitosti odevzdat žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku,“ a dále požadovala po žalované náhradu nákladů řízení. Nájemní vztah mezi účastníky skončil dne 30. 9. 2020 a žalovaná užívá nemovité věci bez právního důvodu a na výzvu, aby nemovité věci vyklidila, nereagovala.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Součástí nájemní smlouvy ze dne 30. 5. 2016 bylo ujednání smlouvy o smlouvě budoucí kupní, kdy žalovaná měla od žalobkyně zakoupit nemovité věci za částku 2 500 000 Kč. Žalovaná řádně plnila podmínky nájemní smlouvy a vyzvala žalobkyni k uzavření kupní smlouvy, kterou žalobkyně odmítla uzavřít, neboť dopisem ze dne 19. 9. 2020 žalobkyně od smlouvy o smlouvě budoucí odstoupila. Uvedla dále, že se domáhá v samostatném řízení nahrazení projevu vůle žalobkyně uzavřít kupní smlouvu na dané nemovité věci.

3. U zdejšího soudu bylo v době podání žaloby již vedeno řízení ve věci stejných účastníků pod sp. zn. , spisová značka, . V této věci se , Jméno zainteresované osoby 1/0, jako žalobkyně, proti žalované , Jméno zainteresované osoby 0/0, domáhá nahrazení projevu vůle s uzavřením kupní smlouvy ohledně nemovitých věcí, jejichž vyklizení , Jméno zainteresované osoby 0/0, jako žalobkyně požaduje ve věci sp. zn. , spisová značka, .

4. Zdejší soud s ohledem na tuto skutečnost řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) přerušil, neboť pro posouzení otázky, zda mají být nemovité věci vyklizeny, je důležité vědět, kdo má být jejich vlastníkem. K odvolání žalobce však Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. , spisová značka, , usnesení zdejšího soudu zrušil, uložil mu, aby ve věci vedl dokazování paralelně a rozhodl nezávisle na věci sp. zn. , spisová značka, .

5. Předchozí řešitel této věci rozsudkem ze dne 10. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , žalobě vyhověl, Krajský soud v Plzni následně usnesením ze dne 27. 10. 2021, č. j. , spisová značka, , rozsudek zdejšího soudu k odvolání žalované zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal. Krajský soud zdůraznil, že je třeba se blíže zabývat možným zneužitím výkonu práva ze strany žalobkyně, která dne 19. 9. 2020 odstoupila od smlouvy o smlouvě budoucí kupní a dne 17. 12. 2020 podala žalobu na vyklizení nemovitých věcí. Dále uvedl, že je třeba nezávisle na probíhajícím řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, posoudit, zda smlouva o smlouvě budoucí kupní v čl. IX. nájemní smlouvy má všechny náležitosti dle § 1785 o. z., a zda žalovaná řádně vykonávala svá práva a plnila své povinnosti obsažené v nájemní smlouvě.

6. Podle právního názoru krajského soudu, pokud by prvoinstanční soud dospěl k závěru, že smlouva o smlouvě budoucí obsahovala patřičné náležitosti, a že žalovaná vykonávala svá práva a plnila své povinnosti v souladu s výše uvedenou nájemní smlouvou a s protokolem o předání a převzetí nemovitosti, bylo by odstoupení žalobkyně od smlouvy o smlouvě budoucí, jakož i podání žaloby na vyklizení nemovitých věcí zjevným zneužitím práva. Dále zdůraznil, že není možné, aby byla rozsudkem kromě žalované uložena povinnost i dalším osobám.

7. Podle § 159a odst. 1 o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak, je výkon pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 26 Cdo 3141/2006 plyne, že není možné, aby soud uložil kromě žalovaného povinnost vyklidit nemovitou věc také dalším, navíc blíže nespecifikovaným osobám, s nimiž v nalézacím řízení jako s účastníky řízení nejednal.

8. Žalobkyně nejprve, aniž by navrhla zároveň přistoupení těchto osob jako žalovaných dle § 92 o.s.ř., navrhla na výzvu soudu změnit petit žaloby tak, že: „Žalovaná, , jméno FO, , narozena , číslo, , jméno FO, narozen , číslo, a , jméno FO, , nar. , číslo, , jsou povinni vyklidit nemovitosti: pozemek parc.č.st. , číslo, jehož součástí je rodinný dům č.p. , číslo, , pozemek p.č. , číslo, pozemek p.č. , číslo, a pozemek p. č. , číslo, vše katastrální území a obec , adresa, , zapsáno na LV , číslo, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a vyklizené nemovitosti odevzdat žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ Tím však nebyl odstraněn nedostatek spočívající v tom, že kromě žalované není možné rozsudkem uložit povinnost také osobám, které v dané věci žalobkyně za žalované neoznačila.

9. Při jednání dne 28. 2. 2022 změnila žalobkyně se souhlasem soudu dle § 95 odst. 1 o.s.ř. petit žaloby následovně: Žalovaná je povinna vyklidit nemovitost parc. č. stav. , číslo, jehož součástí je rodinný dům čp. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, , pozemek parc. č. , číslo, a pozemek parc. č. , číslo, , vše k. ú. a obec , adresa, , zapsáno na LV , číslo, u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a vyklizené nemovitosti odevzdat žalobkyni, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Při jednání dne 2. 5. 2022 žalobkyně po upozornění soudu, který z katastru nemovitostí zjistil, že pozemek parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, není na LV č. , číslo, uveden, požádala o opravu písařské chyby, kdy se mělo jednat o pozemek parc. č. , číslo, k. ú. , adresa, .

10. Po zrušení rozsudku žalobkyně uvedla v podání ze dne 27. 2. 2022, že smlouva o smlouvě budoucí kupní, na jejímž základě měla od žalobkyně nabýt k nemovitým věcem vlastnické právo žalovaná a která je součástí nájemní smlouvy, nemá náležitosti dle § 1785 o. z. a text smlouvy o smlouvě budoucí kupní se nevypořádal se skutečností, že na nemovitých věcech vázne zástavní právo a zákaz zcizení ve prospěch banky poskytující žalobkyni úvěr. Žalobkyně navíc od této smlouvy o smlouvě budoucí kupní odstoupila, a to pro nepovolenou přístavbu vstupního prostoru, nepovolenou stavbu psího kotce (obě stavby jsou předmětem stavebního řízení) a výstavbou betonové základny. Žalovaná dále odstranila dva ovocné stromy na zahradě a nezajistila čistění komínů 2x ročně a vývoz odpadních vod dle čl. IV. odst. 2 nájemní smlouvy. Porušením povinností vystavila žalobkyni riziku sankce ze strany banky dle uzavřené zástavní smlouvy, neboť nepovolené stavby snižují riziko zástavy.

11. Pro úplnost je třeba uvést, že v současnosti je ve věci týchž účastníků u zdejšího soudu kromě věcí, vedených pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, vedena dále věc pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, se v ní domáhá zaplacení částky 161 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, vzniklého v důsledku nehrazení nájmu žalovanou po 30. 9. 2020.II. Plnění smluvních povinností žalovanou12. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku.

13. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 8. 7. 2015, soud zjistil, že žalobkyně nemovité věci nabyla příklepem za částku 619 000 Kč.

14. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že nájemní smlouva týkající se nemovitých věcí, specifikovaných ve výroku I. tohoto rozsudku, byla mezi žalovanou (na straně nájemce) a žalobkyní (na straně pronajímatele) uzavřena dne 30. 5. 2016. Původně se jednalo o smlouvu na dobu určitou do 31. 5. 2017. V čl. III. smlouvy bylo dále stanoveno, že pokud bude nájemce v uvedené době řádně plnit povinnosti vyplývající ze smlouvy, prodlužuje se doba nájmu do 30. 9. 2020. V čl. IX. smlouvy (zdejší soud používá stejné označení článků jako ve smlouvě, kde však čl. V. chybí, a tak se fakticky jedná o osmý článek) bylo stanoveno, že pokud bude nájemce řádně plnit povinnosti plynoucí ze smlouvy a nájem bude trvat celou dobu (tzn. do 30. 9. 2020), zavazují se strany uzavřít kupní smlouvu, týkající se předmětu nájmu, který nájemce nabyde za částku 2 500 000 Kč. V čl. IV. 2 odst. bylo sjednáno, že nájemce je povinen si na vlastní náklady zajistit odvoz komunálního odpadu a stočné (případně vyvezení septiku). Dále, že provoz a čistění komínů není součástí nájemného, topení v kamnech tuhými palivy se považuje za doplňkové (v domě je plynové podlahové vytápění) a v případě požívání komínů se nájemce (žalovaná) zavazuje zajistit 2x ročně čistění komínů. V čl. VII. byly sjednány další povinnosti, zejména ohledně oprav, práv sousedů, zákazu provádění stavebních úprav a trvalého pobytu. V čl. IX. bylo sjednáno, že pokud žalovaná bude řádně plnit povinnosti z nájemní smlouvy a nájem bude trvat do 30. 9. 2020, uzavřou účastnící řízení kupní smlouvy, kterou žalobkyně převede na žalovanou vlastnické právo k nemovitým věcem za částku 2 500 000 Kč. Kupní smlouva bude uzavřena na základě výzvy žalované ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení výzvy.

15. Z předávacího protokolu soud zjistil, že předávací protokol obsahuje ujednání, že žalovaná může provést na vlastní náklady tyto úpravy: zastřešení a vydláždění terasy, postavení pergoly, terénní úpravy, úpravy půdního prostoru, úpravu stropu (u jednoho z bytu) a výstavu krbových kamen. Žalovaná rovněž byla oprávněna libovolně upravovat zahradu, vyjma odstraňování stromů.

16. Žalovaná vyzvala žalobkyni k uzavření kupní smlouvy (výzva ze dne 26. 8. 2020 a dopis právního zástupce žalované ze dne 30. 9. 2020) a předložila jí návrh kupní smlouvy (dopis ze dne 30. 9. 2020).

17. Žalobkyně dopisem ze dne 19. 9. 2020 odstoupila od uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí kupní, která byla obsažena v nájemní smlouvě. V něm uvedla, že žalovaná závažným způsobem porušila nájemní smlouvu, konkrétně provedla zastřešení terasy u domu, vystavěla kotec pro psa, vystavěla základy k neznámé stavbě a na nich postavila udírnu, vystavěla plot kolem pozemku v místech, kde chyběl, v kuchyni vystavěla barový pult, v obývacím pokoji vystavěla pohled (pravděpodobně měla žalobkyně na mysli podhled), odstranila dva ovocné stromy, spotřebovala materiál ve vlastnictví pronajímatelky, uložený ve stodole, a po celou dobu byla v prodlení s úhradou nájemného. Dále žalovaná nenechala dvakrát ročně vyčistit komíny, které navíc užívala i přes výslovný zákaz pronajímatelky, dále nezajistila vývoz septiku a neplatila zákonné poplatky za příjem rozhlasového a televizního signálu, čímž dle názoru žalobkyně hrubě porušila nájemní smlouvu.

18. Z výzvy ze dne 22. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení nemovitých věcí.

19. Ze zástavní smlouvy č. , číslo, a úvěrové smlouvy č. , číslo, soud zjistil, že žalobkyně v pozici zástavce sjednala zástavní právo k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. rozsudku za účelem zajištění úvěru ve výši 1 090 000 Kč. V čl. 4., odst. 4.1 písm. e) této smlouvy byla sjednána povinnost žalobkyně požádat zástavního věřitele (banku) o souhlas s uzavřením nájemních smluv týkající se zastavených nemovitých věcí, pokud nájemní vztah bude delší než jeden rok. Úvěr byl sjednán na koupi - refinancování prostředků a rekonstrukci.

20. Soud má z účastnického výslechu žalobkyně (ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, ) za prokázané, že žalovaná hradila nájemné včas.

21. Z výslechu svědkyně , jméno FO, (ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, ) soud zjistil, že účastníci řízení se dohodli na uzavření nájemní smlouvy na dobu pěti let s následným prodejem žalované, aby žalobkyně nemusela hradit daň z příjmu. Nájemní smlouvu připravila žalobkyně a připomínky byly ze strany žalované, které směřovaly ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní. Kupní cenu navrhla žalobkyně a poté se domlouvalo, že na kupní cenu bude započtena složená kauce. Před uzavřením smlouvy se řešila otázku psa a doplocení. Svědkyně byla ve , název města, několikrát po uzavření nájemní smlouvy a přítomna tam byla (minimálně dvakrát) i žalobkyně, která chválila žalovanou za zastřešení terasy. Žalobkyně byla přítomna ve , název města, v době, kdy se – po uzavření nájemní smlouvy – řešilo zaplocení a zaměření pozemku získaného v dražbě.

22. Stavební úřad provedl kontrolní prohlídku dne 16. 12. 2021, na které bylo zjištěno, že k pronajatému rodinnému domu je provedena přístavba verandy, kotce (na betonové desce) méně než 2 metry od hranice sousedního pozemku a nachází se zde betonový základ v hranici pozemků. Stavební úřad uzavřel, že stavby podléhají stavebnímu řízení. Stavební úřad povede řízení o odstranění nepovolených staveb (č. l. 144).

23. Ze zpráv o provedení kontroly má soud za prokázané, že revize komína proběhly dne 27. 6. 2018, 12. 7. 2019 a 7. 4. 2020. Ze sdělení společnosti , právnická osoba, . soud zjistil, že tato společnost neprováděla vývoz septiku na adrese , adresa, .

24. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně nemovité věci zakoupila, protože se jí líbily, ale neměla s nimi žádný plán a sjednala úvěr na rekonstrukci domu přesahující 1 000 000 Kč. Na dotaz soudu uvedla, že nemovitosti v dražbě takto kupovala několikrát, někdy zakoupené nemovitosti využívá, někdy odprodá. Nemovitosti nechtěla prodat, ujednání v nájemní smlouvě považovala za předkupní právo v tom smyslu, že kdyby nemovité věci pronajaté žalované chtěla prodat, byla by žalovaná první na řadě. Nebyla schopna odpovědět bezprostředně na dotaz soudu, proč odstoupila od smlouvy o smlouvě budoucí, když ji neměla zavazovat. Nemovitost nekontrolovala, technické věci měl na starosti její manžel – jezdil např. na opravy několikrát do roka. Konkrétní dohoda, jak budou stavby vypadat, sjednána nebyla. Pokud by žalovaná o stavební úpravy žádala manžela žalobkyně, ten by to žalobkyni řekl.

25. Soud v průběhu celého řízení žalobkyni opakovaně poučoval, že musí tvrdit skutečnosti a doložit důkazy prokazující, že žalovaná neužívala předmět nájmu řádně.

26. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 4. 3. 2022 navrhla prokázat následující tvrzení: že je u stavebního úřadu v , adresa, vedeno řízení o odstranění staveb, že žalovaná nepostavila na pronajatém pozemku pergolu, ale jinou stavbu, že nevyvážela septik, že nenechala dvakrát ročně vyčistit komíny a že pokácela stromy na pozemku, které chtěla prokázat důkazy, uvedenými ve zmíněném podání.

27. K probíhajícímu řízení o odstranění staveb je třeba poznamenat, že to, že je stavba neoprávněná, nemůže vyplývat již ze skutečnosti, že bylo na popud žalobkyně stavebním úřadem v , adresa, zahájeno řízení o odstranění stavby. Ke konstatování, že je nějaká stavba neoprávněná, je třeba, aby ve věci bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o jejím odstranění, což se dosud nestalo (k tomu srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2008, sp. zn 22 Cdo 442/2007).

28. Pro rozhodnutí v této věci však nejsou závěry, k nimž stavební úřad v budoucnu dospěje, významné. Občanský zákoník v § 1 odst. 1 větě druhé zdůrazňuje nezávislost veřejného a soukromého práva. Pro určení, zda byl dán důvod odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní, je klíčové toliko posoudit, zda žalovaná závažně, tj. podstatným způsobem, porušila povinnosti, plynoucí ze smlouvy, když uvedenou stavbu vybudovala.

29. Proto také soud nevyžádal od stavebního úřadu k důkazu jeho spis, jak navrhovala žalobkyně, ale požádal ho toliko o vyjádření, z něhož plyne, že se řízení vede. (Jinou skutečnost, než že se řízení vede, ostatně ani žalobkyně prokázat nenavrhla.)

30. Podle čl. VII. odst. 4 smlouvy může nájemce provádět stavební úpravy (nikoliv například stavební činnost) pouze s písemným souhlasem pronajímatele, a to na svůj náklad nebo dle dohody. Podle rukou psaného doplňku protokolu o převzetí, který je nedílnou součástí smlouvy, je žalovaná oprávněna postavit v prostorách vedle stodoly pergolu. Žalobkyně však namítá, že postavené posezení není možné považovat za pergolu.

31. Předně je třeba poznamenat, že zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, definuje v § 2 odst. 5 písm. c) stavební úpravu jako: „změnu dokončené stavby, při které se zachovává vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby; za stavební úpravu se považuje též zateplení pláště stavby.“ Čl. VII. odst. 4 smlouvy tedy striktně vzato (mezi stranami nebylo sjednáno, co se rozumí stavební úpravou) zakazoval žalované provádět bez souhlasu žalobkyně stavební úpravy uvnitř rodinného domu, nikoliv stavební činnost na zahradě. I pokud by však měla žalovaná zakázáno nejen provádění stavebních úprav, ale například i stavební činnosti, nelze přisvědčit žalobkyni v tom, že stavbu žalovaná vybudovala bez jejího souhlasu.

32. Tvrzení žalobkyně, že povolila žalované stavbu pergoly coby lehké dřevěné konstrukce pro květiny bez pevného základu (!) a bez střechy, žalobkyně ničím nedoložila. Nadto je otázkou, zda by bylo vůbec možné postavit pergolu bez pevného základu. Pokud by se pergola nohama pouze „opírala“ o zem, nejspíše by ji v krátké době povalil poryv větru.

33. Z metodické pomůcky Ministerstva pro místní rozvoj soud zjistil mj. to, že pojmy „pergola“ a „přístřešek“ bývají veřejností, a to jak laickou, tak i odbornou často zaměňovány, zejména že za pergolu jsou často označovány i přístřešky. Stavební zákon ani vyhláška tyto pojmy blíže nedefinuje. Ačkoliv má žalobkyně velmi konkrétní představy o pergole, když při svém výslechu uvedla, že aby se mohlo jednat o pergolu, musí na ní být zavěšené rostliny, obecné vnímání významu slova pergola mezi lidmi je nepochybně širší a zahrnuje i zahradní domek, přístřešek nebo posezení. Součástí takové stavby pak může být i kotec pro psa, který vybudovala žalovaná, jak plyne i z žalobkyní dodané fotodokumentace, stejně tak udírna s betonovou základnou, byť ta v tomto případně na pergolu přímo nenavazuje. Proto soud uzavřel, že by žalovaná výstavbou této stavby žádným způsobem smlouvu neporušila, i pokud by jí článek VII. odst. 4 smlouvy stavební činnost zakazoval.

34. Podle čl. IV. odst. 2 nájemní smlouvy se nájemce zavazuje, že v případě používání komínů zajistí 2x ročně jejich čistění a doklad o provedeném čištění a revizní zprávu předloží pronajímateli. Dále se zde konstatuje, že nájemce si je vědom odpovědnosti za případné škody způsobené nevhodným užíváním komínů.

35. Z listinných důkazů plyne, že žalovaná nedokládala žalobkyni doklady o čistění komínů dvakrát do roka, ale v delších časových úsecích, přibližně jednou ročně. Dle smlouvy však byla žalovaná povinna zajistit revizi komínů v případě jejich používání. Je na žalobkyni, aby prokázala, že žalovaná komíny používala, což se nestalo.

36. Žalobkyně navíc uvedla, že nájemkyni zakázala jeden z komínů používat, a ta to nedodržovala. Buď tedy nastala situace, že žalovaná komín neužívala, pak ale nebyla povinna zajistit jeho vyčistění a revizní zprávu, a požadavek žalobkyně na jejich předložení tedy nemá oporu ve smlouvě. Nebo žalovaná komíny používala, což ale žalobkyně nijak neprokázala. Žalovaná mohla užívat i jiné zdroje topení (například elektrické), o kterém nemusela žalobkyně vůbec tušit, když uvedla, že se s žalovanou od uzavření nájmu v roce 2016 až do září 2020 neviděla (jakkoliv tomuto tvrzení žalobkyně soud z více důvodů nevěřil, jak je vysvětleno dále).

37. Ze skutečnosti, že žalovaná předmět nájmu obývala i v zimě, nelze bez dalšího dovodit, že užívala některý z komínů. Formalisticky vzato ani z předložení revizních zpráv v ročním intervalu nutně neplyne, že by žalovaná musela komíny používat, mohla si tímto způsobem pouze dopředu „připravovat půdu“ pro jejich budoucí používání, ke kterému však nutně nemuselo nikdy dojít.

38. Ohledně vývozu septiku žalovaná při účastnickém výslechu naznačila, že k němu došlo snad jen jednou v průběhu trvání nájmu. Jakkoliv v tom spatřuje žalobkyně porušení nájemní smlouvy, je třeba zdůraznit, že z nájemní smlouvy neplyne pro žalovanou povinnost septik vyvážet periodicky po určité době, jak žalobkyně tvrdila, ani žalobkyni realizovaný vývoz dokládat.

39. V čl. IV. odst. 10 smlouvy je uvedeno, že: „Poplatky za vyvezení septiku se zavazuje rovněž platit nájemce. Tyto poplatky je nájemce povinen si sjednat do 3 pracovních dnů od převzetí nemovitosti, pokud nájemce tuto lhůtu nesplní, je pronajímatel oprávněn smlouvu vypovědět.“ Z tohoto ustanovení formalisticky vzato plyne, že žalovaná měla do tří dnů od převzetí nemovitosti v předstihu měsíců, nebo dokonce let dohodnout vývoz jímky u nějaké společnosti, která tuto službu nabízí. Tento požadavek však odporuje logice. Vývoz jímky se totiž realizuje až tedy, když je z větší části, avšak ne zcela, zaplněna, zpravidla tak, že zákazník objedná vývoz a po jeho provedení obdrží doklad. Smlouva navíc neříká nic o tom, že by žalovaná byla povinna uzavřít se společností, která septik vyveze, písemnou smlouvu, a tu předložit žalobkyni.

40. Podle názoru soudu je třeba předmětné ustanovení smlouvy vyložit tak, že žalovaná je povinna zajistit vývoz septiku, až bude septik naplněn, a uhradit za něj účtovanou částku. O předložení potvrzení o provedeném vývozu septiku se smlouva žádným způsobem nezmiňuje, žalobkyně tedy nemá nárok na doložení jakýchkoliv písemných potvrzení (to mj. platí i při formalistickém výkladu smlouvy, naznačeném v předchozím odstavci).

41. Protože žalovaná dle svých tvrzení obývala předmět nájmu po celou dobu jeho trvání, musela septik nechat nějakým způsobem vyvážet. Že docházelo k vyvážení septiku, potvrdila kromě žalované také svědkyně , jméno FO, při výslechu ve věci sp. zn. , spisová značka, . Také mohla teoreticky nastat možnost, že dosud nenastaly podmínky pro jeho vývoz. V žádném z těchto případů však žalovaná neměla povinnost předkládat žalobkyni písemné potvrzení o provedení vývozu septiku (ve druhém popsaném případě to navíc z logiky věci není možné).

42. Podle protokolu o předání nemovitosti se nájemce po dobu trvání nájmu zavazuje, že nebude odstraňovat stromy, které se nacházejí na zahradě. Žalovaná však během trvání nájemní smlouvy porazila dva ovocné stromy, o čemž není mezi stranami sporu. Žalovaná při účastnickém výslechu uvedla, že se stromy nakláněly nad sousední pozemky a hrozily pádem, a proto po upozornění sousedů požádala manžela žalobkyně o udělení souhlasu. Žalobkyně jí sdělila, že technické věci má řešit s jejím manželem, který to, když byl soudem vyslýchán jako svědek, potvrdil.

43. Ke kácení stromů manžel žalobkyně uvedl, že mu žalovaná při jedné z jeho návštěv sdělila, že potřebuje pokácet dva stromy, které se naklánějí nad domy sousedů a hrozí pádem, na což jí měl odpovědět, že se nejedná o technickou věc a ať kontaktuje žalobkyni. Té po návratu domů situaci popsal, o ona, přestože s kácením stromů silně nesouhlasila, to žalované nijak nesdělila (!) ani ji v této souvislosti nekontaktovala.

44. V situaci, kdy by žalobkyně chtěla zabránit pokácení stromů, by nejspíše žalované zavolala nebo napsala SMS zprávu, aby je nekácela. Telefonní čísla na žalovanou i další osoby, obývající předmět nájmu, jsou uvedena v nájemní smlouvě. Soud má za to, že pokácení stromů povolil žalované manžel žalobkyně, který byl žalobkyní zmocněn k řešení podobných záležitostí, a postupovala tedy v souladu se smyslem uzavřené smlouvy, byť ne zcela v souladu s jejím formálním zněním, a žalobkyně s jejich pokácením začala účelově nesouhlasit až později.

45. Na okraj je třeba poznamenat, že podle čl. VII odst. 1 nájemní smlouvy je nájemce povinen respektovat práva ostatních sousedů. Pokud se nad pozemek sousedů nahýbaly stromy, které mohly působit imise na pozemku jiného vlastníka, pak je otázkou, zda by v případě, že by žalovaná stromy neodstranila, neargumentovala žalobkyně porušením čl. VII odst. 1 smlouvy a nevytýkala žalované naopak neodstranění zmíněných stromů.

46. I pokud by soud připustil, že jde o tvrzení proti tvrzení, zda manžel žalobkyně povolil pokácení stromů, uvádí, že nedovolené kácení dvou stromů nemůže způsobit podstatné porušení nájemní smlouvy. Žalobkyně nabyla nemovité věci v roce 2015 dražbou, nemovitost pronajímala (žalovaná byla druhým nájemcem) a ke stromům nemohla mít žalobkyně žádný citový vztah. Zcela jiná situace by byla, pokud by žalobkyně v předmětném domě bydlela dlouhá léta a stromy nechala vysadit při nějaké – pro ni nebo její rodinu - významné události. Pokud by stromy byly pokáceny v roce 2017 nebo 2018, jak uváděl při výslechu manžel žalobkyně, potom měla žalobkyně dostatek času, aby toto jednání žalované vytkla dříve než deset dnů před skončením nájemního vztahu. Žalovaná naopak tvrdila, že stromy byly pokáceny asi v létě 2020, tj. pár měsíců před tím, než se měla žalovaná stát vlastníkem nemovitých věcí. Jestliže žalovaná, která byla ujišťována o prodeji nemovitých věcí (jak bude dále rozvedeno), pokácela - i bez souhlasu vlastníka - dva stromy dva nebo tři měsíce před nabytím vlastnického práva, nemohla z výše uvedených důvodu podstatně porušit nájemní smlouvu.

47. Při jednání dne 2. 5. 2022 žalobkyně dále poukázala na terasu u domu, kterou měla žalovaná také vystavět bez jejího vědomí, čímž také došlo k porušení smlouvy. Podle rukou psaného doplňku protokolu o převzetí, který je nedílnou součástí smlouvy, je žalovaná oprávněna zastřešit a vydláždit terasu u domu.

48. Žalobkyně poukázala na to, že se jedná o přístavbu domu, a že povolila žalované pouze zastřešení a vydláždění terasy, ale už ne zhotovení zábradlí na terase a zrušení schodů, kterými se chodilo na zahradu. Strany si ve smlouvě, resp. v protokolu o převzetí nesjednaly, jak bude terasa vypadat, nicméně pokud s jejím zastřešením a vydlážděním žalobkyně souhlasila, neexistuje rozumný důvod, proč by umístění zábradlí a zrušení schodů na zahradu mělo být vyloučeno. Soud má za to, že pokud žalovaná vybudovala terasu „se vším všudy,“ nemohla tím jakkoliv zasáhnout do práv žalobkyně.

49. Žalobkyně při účastnickém výslechu uvedla, že po uzavření nájemní smlouvy v roce 2016 předmět nájmu znovu navštívila až v létě 2020. Žalovaná při účastnickém výslechu uvedla, že v době trvání nájmu pozemek několikrát navštívila kromě manžela žalované i sama žalovaná. To uvedli i , jméno FO, a , jméno FO, při výslechu ve věci sp. zn. , spisová značka, a rovněž svědkyně , jméno FO, (ve věci sp. zn. , spisová značka, ). Předně je třeba poukázat na skutečnost, že nájemní smlouva byla nejprve uzavřena na jeden rok a její prodloužení do 30. 9. 2020 bylo podmíněno řádným plněním všech povinností, plynoucích ze smlouvy. Pokud chtěla žalobkyně zjistit, že jsou tyto povinnosti plněny, musela předmět nájmu navštívit. I v dalším období se podle názoru soudu musela alespoň minimálním způsobem zajímat o plnění povinností nájemci, a tudíž alespoň sporadicky navštěvovat předmět nájmu. Soud proto jejímu tvrzení, že předmět nájmu od léta 2016 do léta 2020 nikdy nenavštívila a že stavební činnost žalované jí vůbec nebyla známa, neuvěřil. Navíc toto tvrzení bylo vyvráceno svědectvím , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

50. Manžel žalované při výslechu uvedl, že ačkoliv na pozemek jezdil vícekrát do roka, tak si údajných neoprávněných staveb všiml až v létě 2020. Toto tvrzení nepovažuje soud za věrohodné. I z fotografií, které jsou založeny ve spisu ve věci sp. zn. , spisová značka, plyne, že by si průměrný člověk při pobytu na pozemku nově vybudovaných staveb evidentně všiml. Soud má za to, že pokud by žalobkyně se stavební činností žalované skutečně nesouhlasila, a nepoužívala ji jen jako záminku k tvrzení o porušení smlouvy, pak by tuto skutečnost žalované nepochybně sdělila dříve. Z výslechu svědka , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, naopak vyplývá, že žalobkyně nic žalované nevytýkala a i manžel žalobkyně uvedl, že nájemní vztah fungoval.

51. Soud dospěl k závěru, že žalovaná řádně plnila povinnosti vyplývající z uzavřené nájemní smlouvy. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně ve svých podáních i při výslechu před soudem smlouvu účelově smlouvu formalisticky interpretovala tak, aby z ní vyplývalo porušení povinností žalovanou. To dokresluje mj. i tvrzení žalobkyně (č. l. 114b), že žalovaná mohla snížit hodnotu zástavy provedením staveb a tím vystavit žalobkyni možnosti postihu ze strany banky, která poskytla žalobkyni úvěr. Sama žalobkyně však nedisponovala souhlasem banky s uzavřením nájemní smlouvy na dobu delší jednoho roku a možnosti postihu ze strany banky se žalobkyně vystavila a priori vlastním jednáním. Skutečnosti, z nichž žalobkyně dovozuje neplnění povinností vyplývajících z nájemní smlouvy, však ve skutečnosti jejím podstatným porušením nebyly.

52. Sama žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že na žalovanou nikdy neměla v úmyslu vlastnické právo k nemovitým věcem převést. Když se v čl. IX smlouvy zavázala s žalovanou uzavřít kupní smlouvu ohledně nemovitých věcí, pokud bude žalovaná plnit všechny své povinnosti plynoucí ze smlouvy, logicky se pak musela snažit najít nějaká porušení nájemní smlouvy, aby s žalovanou nemusela kupní smlouvu uzavřít.

53. Soud nepovažoval za nezbytné provést ohledání staveb na místě dle § 130 odst. 2 o.s.ř., jak navrhovala žalovaná. Rozsah stavební činnosti žalované byl dostatečným způsobem zjištěn z fotodokumentace ve věci sp. zn. , spisová značka, .III. Náležitosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní54. Žalobkyně při výslechu dále uvedla, že nemovité věci nabyla v dražbě v roce 2016, a poté dům s manželem zrekonstruovali. V minulosti takto koupila více nemovitých věcí, jejichž přesný počet nezná. Uvedla, že nikdy neuvažovala o tom, že by žalované nemovité věci prodala. Poté, co jí soud seznámil se zněním čl. IX. nájemní smlouvy, uvedla, že se jednalo pouze o možnost prodat žalované nemovité věci, nikoliv o povinnost, domnívala se, že se jedná pouze o předkupní právo. Žalobkyně nedokázala vysvětlit, proč dne 19. 9. 2020 odstoupila od smlouvy o smlouvě budoucí kupní, když se dle jejího tvrzení jednalo pouze o předkupní právo.

55. Dále žalobkyně uvedla, že smlouvu nekoncipovala ona a že jí pouze podepsala, přestože s článkem IX. (o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí) nesouhlasila. Tomuto tvrzení soud z více důvodů neuvěřil. Kromě výpovědi žalované, svědkyně , jméno FO, (ve věci sp. zn. , spisová značka, ) a svědků ve věci sp. zn. , spisová značka, , která tvrzení žalobkyně rozhodně nepodporují, totiž žalobkyně uvedla, že obchoduje s nemovitostmi. Nepochybně tedy má určité povědomí o tom, jak obvykle vypadá smlouva o pronájmu či koupi nemovité věci a co jednotlivá ustanovení v ní znamenají, nadto je vysokoškolsky vzdělaná.

56. Nelze si také nepovšimnout, že nájemní smlouva obsahuje i řadu ujednání, která jsou pro nájemkyni nápadně nevýhodná.a. V čl. IV. odst. 6 in fine je stanoveno, že se na kauci nevztahuje žádná úroková sazba, což odporuje § 2254 odst. 2 větě druhé o. z.b. V IV. odst. 10 smlouva zavazuje nájemce, aby si do tří dnů od uzavření smlouvy sjednal vývoz septiku (který však proběhne až po delším čase v řádu minimálně měsíců), v opačném případě je pronajímatel oprávněn smlouvu vypovědět.c. V čl. VII. odst. 6 je stanoveno, že se nájemce nemůže přihlásit k trvalému pobytu v nemovitosti. Protože o. z. výslovně neumožňuje pronajímateli omezit nájemce v přihlášení trvalého pobytu, není možné jej popsaným způsobem zakázat.d. V čl. VII. odst. 8 smlouvy nájemce prohlašuje, že není veden v „katastru dlužníků,“ a pokud by jeho prohlášení bylo nepravdivé, může být dle tohoto článku smlouva ihned vypovězena, neboť by se jednalo o hrubé porušení smlouvy. I toto ustanovení je silně v neprospěch nájemce, který nemůže ovlivnit, jaké údaje o něm provozovatelé různých soukromých registrů shromáždili, zda se jedná o správné informace, apod… Skutečnosti, že je nájemce v soukromém registru veden, totiž žádným způsobem nesouvisí s nájmem nemovité věci. Nejen, že se nemůže jednat o hrubé porušení nájemní smlouvy dle § 2291 o. z., a tedy důvod k okamžité výpovědi, ale podle názoru soudu to není ani důvod k výpovědi s tříměsíční výpovědní lhůtou dle § 2288 odst. 1 písm. d) o. z.

57. Když žalobkyně uváděla, že ona smlouvu nekoncipovala a pouze jí podepsala, je otázkou, která ze stran by měla na existenci zakázaných ujednání zájem. Lze si jen obtížně představit, že by ujednání, která žalovanou významně zkracují na právech (resp. mají významně zkracovat na právech, neboť k zakázaným ujednáním se dle § 2235 odst. 1 in fine o. z. nepřihlíží), byla uvedena na popud žalované. V nájemní smlouvě se navíc, stejně jako v odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní, které psala žalobkyně, objevují podobné pravopisné chyby („strany prohlásili,“ „strany smlouvu přečetli,“ „určitě vážně a srozumitelně“ není totéž, co „určitě, vážně a srozumitelně,“) a nespočet dalších chyb a nápadné nekoherence textu.

58. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud shledal, že nájemní smlouva byla žalobkyni předem známa, na jejím znění se musela významně podílet a věděla, co podepisuje.

59. To, že mezi stranami bylo již na počátku dohodnuto, že po 30. 9. 2020 dojde k prodeji nemovitých věcí , Jméno zainteresované osoby 1/0, , potvrdila žalovaná při účastnickém výslechu. , jméno FO, ve věci sp. zn. , spisová značka, uvedla, že se do , název města, přistěhovali z daleka a měli zájem o koupi nemovitosti. Již při podpisu bylo dohodnuto, že po 5 letech jim žalobkyně nemovité věci prodá za dohodnutou cenu. Žalobkyně a její manžel je celou dobu nájmu svým chováním utvrzovali v tom, že po 5 letech jim budou nemovitosti prodány, nepozorovali žádné náznaky, že by k prodeji nemovitosti nemělo dojít. Obdobně vypovídal i svědek , jméno FO, . Realitní makléřka , jméno FO, při výslechu ve věci sp. zn. , spisová značka, uvedla, že pro své klienty hledala na Domažlicku dům na prodej, a tak objevila dům žalobkyně. Ta však chtěla dům před prodejem po dobu 5 let pronajímat, aby nemusela platit daň z příjmu. Dále sdělila, že nájemní smlouvu koncipovala žalobkyně (což má soud za prokázané, jak vysvětlil výše). Uvedla také, že po uzavření nájemní smlouvy se jela na pronajatý pozemek podívat, což logicky vysvětlila, a viděla na něm žalobkyni s manželem. Výpovědi uvedených svědků v jiných věcech soud v této věci s ohledem na souhlas stran a zásadu procesní ekonomie přečetl, jejich výslech nebyl žádnou ze stran požadován. Jen na okraj soud podotýká, že nepovažoval svědkyni , jméno FO, za nevěrohodnou, neboť oba účastníci, resp. manžel žalobkyně, s ní byli v obchodím kontaktu a soud neshledal důvody, proč by svědkyně měla vypovídat ve prospěch některé ze stran. Navíc její výpověď je logická a podepřena dalšími důkazy.

60. Podle § 1785 o. z. se smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

61. Podle § 1787 odst. 2 o. z. se obsah budoucí smlouvy určí podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Přitom se vychází z návrhů stran a přihlédne se k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány.

62. Z čl. IX. odst. 1 smlouvy plyne povinnost pronajímatelky a nájemkyně uzavřít kupní smlouvu, týkající se specifikovaných nemovitých věcí, pokud bude nájemkyně řádně plnit své povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy a nájem bude trvat do 30. 9. 2020.

63. Smlouva o smlouvě budoucí v čl. IX nájemní smlouvy obsahuje:a. Označení nemovitých věcí, kterých se smlouva o smlouvě budoucí týká, formou odkazu na čl. I. odst. 1 nájemní smlouvy. Nemovité věci jsou ve smlouvě, na rozdíl od žaloby v této věci, označeny správně.b. Stanoví i kupní cenu za nemovité věci ve výši 2 500 000 Kč, od které bude odečtena složená kauce.c. Dále obsahuje i podrobnosti ohledně výzvy k uzavření kupní smlouvy, která bude uzavřena do 20 dnů od jejího doručení pronajímateli.

64. Podle názoru soudu je smlouva o smlouvě budoucí kupní dostatečně určitá a splňuje všechny podstatné náležitosti. Důvodem pro její neurčitost rozhodně nemůže být neřešení otázky financování nebo splatnosti kupní ceny, jak namítala žalobkyně (soud je navíc oprávněn podle § 1787 odst. 1 o. z. určit obsah smlouvy).

65. Bylo zjištěno, že žalovaná jako nájemkyně podstatné povinnosti, plynoucí z nájemní smlouvy řádně plnila, avšak žalobkyně jako pronajímatelka s ní kupní smlouvu neuzavřela, přestože byla řádně vyzvána a smlouva o smlouvě budoucí byla platně uzavřena. Proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně porušila svou smluvní povinnost, když s žalovanou odmítla uzavřít kupní smlouvu, týkající se předmětu nájmu.IV. Zneužití práva žalobkyní66. Podle § 8 o. z. nepožívá zjevné zneužití práva právní ochrany.

67. Ústavní soud ve svém nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 3571/10 zdůraznil, že se: „nelze domáhat soudní ochrany vlastnického práva k věci, které žalobci svědčí jen proto, že porušil svou smluvní povinnost převést věc na žalovaného a takový protiprávní stav udržuje. V rovině ústavní nelze takovému formálnímu vlastnickému právu, existujícímu jen za současného porušování obecného přirozenoprávního principu pacta sunt servanda, poskytnout ochranu jako subjektivnímu veřejnému právu.“68. To je i případ žalobkyně, která – pokud by postupovala v souladu s uzavřenou nájemní smlouvou (resp. v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí kupní v čl. IX nájemní smlouvy) – by v současnosti vlastníkem nemovitých věcí nebyla.

69. Pro úplnost je třeba dodat, že ačkoliv uvedený závěr přijal Ústavní soud při výkladu § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), lze jej – pokud jde o zneužití práva – přiměřeně aplikovat i na rozhodování podle § 8 o. z., jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 26 Cdo 3382/2017 a 22 Cdo 3047/2020.

70. Posledně zmíněná věc, vedená u Nejvyššího soudu, se v řadě věcí podobá tomuto sporu. Žalobkyně zde požadovala vyklizení nemovité věci, nicméně žalovaný poukazoval na skutečnost, že s ním žalobkyně byla povinna uzavřít kupní smlouvu, což neučinila. Pokud by k uzavření kupní smlouvy došlo, byl by vlastníkem nemovité věci žalovaný. U téhož soudu bylo zároveň vedeno řízení ve věci týchž účastníků o nahrazení projevu vůle s uzavřením kupní smlouvy, ve kterém však nebylo rozhodnuto. Soud žalobě na vyklizení nemovitosti vyhověl, neboť žalovaná ji v okamžiku rozhodnutí užívala bez jakéhokoliv právního titulu. Jeho rozhodnutí následně potvrdil odvolací soud. Nejvyšší soud rozhodnutí obou nižších soudů zrušil. Zdůraznil, že je třeba posoudit, zda požadavek žalobkyně na vyklizení nemovitostí nepředstavuje zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., a to s ohledem na její možnou povinnost převést vlastnictví nemovité věci na žalovaného. K vyhovění žalobě nepostačuje, že žalovanému v určitý okamžik žádný titul k užívání nemovitostí nesvědčí.

71. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná řádně plnila povinnosti vyplývající z uzavřené nájemní smlouvy. Žalobkyně porušila svou smluvní povinnost, když s žalovanou odmítla uzavřít kupní smlouvu, týkající se předmětu nájmu. Smlouva o smlouvě budoucí kupní byla dostatečně určitá a splňovala všechny podstatné náležitosti.

72. Lze poukázat na to, že účastníci řízení dlouhodobě realizovali a dodržovali nájemní vztah s vidinou prodeje nemovitých věcí, kdy předtím nic podstatného žalobkyně žalované nevytýkala. Náhlá změna chování žalobkyně – navíc deset dní před ukončením nájemního vztahu, (kterou žalovaná mohla poprvé zaznamenat v létě 2020, kdy žalobkyně sdělila žalované a její rodině, že se nebude vyjadřovat, zda dohodnuté platí) - je potom přinejmenším překvapivá a vykazuje znaky účelovosti. Všichni účastníci si musí být vědomi své odpovědnosti ve smluvních vztazích. Snažit se po dlouhé době zpochybňovat druhou smluvní stranu, když se dodržování dohodnutého přestane hodit (např. kvůli rostoucím cenám nemovitých věcí, kdy je nepochybné, že tržní cena v roce 2020 byla vyšší než dohodnutých 2 500 000 Kč nebo z jiných důvodů), znamená porušení smlouvy i jednání proti dobrým mravům. Žalovaná byla tak bezpochyby v dobré víře, že smlouva je platná a že na ni bude převedeno vlastnické právo a investovala do úprav, které byly odsouhlaseny, s vidinou, že dům bude po 30. 9. 2020 její vlastní.

73. S ohledem na zjištěné skutečnosti a citovanou judikaturu soud shledal, že výkon vlastnického práva žalobkyní, která neuzavřela s žalovanou kupní smlouvu, a nyní se domáhá vyklizení nemovitých věcí, představuje zjevné zneužití práva dle § 8 o. z. Proto žalobu na vyklizení nemovitých věcí, užívaných žalovanou, zamítl.V. K výroku o náhradě nákladů řízení74. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

75. Žalovaná, která měla ve věci plný úspěch, vyčíslila své náklady na částku 24 510,04 Kč. Hodnotu jednoho úkonu právní služby správně vyčíslila dle § 9 odst. 1, ve spojení s § 7 bodem 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) na částku 1 500 Kč.

76. Z vyúčtování bylo zjištěno, že dne 10. 2. 2021 učinil právní zástupce první poradu s žalovanou a tedy úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) AT. Dne 16. 2. 2021 zaslal soudu vyjádření k žalobě, spojené s návrhem na přerušení řízení. S ohledem na rozsah tohoto podání dospěl soud k závěru, že jej lze podřadit pod úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, tzn. písemné podání nebo návrh ve věci samé. Dne 10. 6. 2021 se právní zástupce zúčastnil jednání u zdejšího soudu, a učinil tak úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Stejný úkon učinil také dne 27. 10. 2021, kdy se účastnil jednání u Krajského soudu v Plzni, a dále ve dnech 28. 2. 2022 a 2. 5. 2022, kdy se účastnil jednání u zdejšího soudu.

77. Ačkoliv právní zástupce žalované v souvislosti s jednáním dne 2. 5. 2022 účtoval pouze jeden úkon právní služby, z protokolu plyne, že jednání bylo zahájeno v 9:00 hod., nebylo přerušeno na delší dobu, a skončilo až v 11:43 hod. Délka jednání tedy přesáhla dvě hodiny, a proto soud přiznal dva úkony právní služby za toto jednání.

78. Dne 7. 3. 2022 zaslal právní zástupce žalované soudu důkazní návrh, který označuje za podání ve věci samé. Žalovaná neuvedla, pod jaké ustanovení advokátního tarifu jej subsumuje, nicméně lze se domnívat, že jej považuje za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, tzn. písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Soud však dospěl k závěru, že tento úkon by být spíše podřazen per analogiam pod § 11 odst. 2 písm. a) AT, tzn. návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví. Proto dospěl k závěru, že má být žalované přiznána pouze mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

79. S ohledem na výše uvedené bylo zjištěno, že právní zástupce žalované učinil ve věci sedm úkonů právní služby po 1 500 Kč a jeden úkon právní služby za odměnu ve výši jedné poloviny, tzn. 750 Kč, celkem tedy 11 250 Kč.

80. V souvislosti s každým učiněným úkonem účtoval právní zástupce žalované režijní paušál ve výši 300,- Kč dle § 13 odst. 4 AT, a proto žalované dále náleží částka 2 400 Kč.

81. Právní zástupce žalované dále v souvislosti s každým ze tří jednání, která se konala u zdejšího soudu, účtoval náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, a to čtyři započaté půlhodiny po 100,- Kč. Podle § 14 odst. 4 AT však náhrada za promeškaný čas advokátu nenáleží, má-li za stejné časové období nárok na odměnu za úkon právní služby (§ 11). Jednání, které se u zdejšího konalo dne 10. 6. 2021, trvalo pouze 35 minut. Podle § 11 odst. 1 písm. g) AT však náleží advokátovi již odměna za úkon za účast na jednání za každé započaté dvě hodiny. Proto mu není možné duplicitně přiznat náhradu za cestu zpět z Domažlic do Plzně, když za 85 minut po skončení jednání se nepochybně stihl dostat zpět do Plzně. Obdobné závěry platí i ohledně jednání dne 28. 2. 2022, které trvalo 44 minut, a také 2. 5. 2022, které do druhých dvou hodin zasáhlo 43 minutami. Proto soud shledal, že žalované náleží za tři cesty do Domažlic a zpět pouze náhrada za promeškaný čas za cestu do Domažlic, tzn. za třikrát dvě započaté půlhodiny, tedy 600 Kč.

82. V souvislosti s každým ze tří jednání u zdejšího soudu právní zástupce žalované cestoval z Plzně do Domažlic a zpět celkem 112 km osobním autem na naftu s průměrnou spotřebou 6,4 l/100 km. Ačkoliv právní zástupce počítal v souvislosti s každým jednáním s cenou nafty 36,10 Kč za litr, je třeba zdůraznit, že jedno z jednání se konalo v roce 2021, a tehdy byla cena nafty stanovena vyhláškou č. 589/2020 Sb. pouze na 27,20 Kč za litr (viz § 4 písm. c) vyhlášky). Až v souvislosti s jednáními v roce 2022 byla správně vyčíslena cena nafty na 36,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění do 13. 5. 2022. V souvislosti s cestami v roce 2022 tak právní zástupce žalované správně vyúčtoval cestovní náhradu na 786 Kč, nicméně v souvislosti s jednáním dne 10. 6. 2021 činí cestovní náhrada pouze 688 Kč. Celkem má tedy žalovaná nárok na cestovní náhrady ve výši 2 260 Kč.

83. Žalovaná dále dne 14. 9. 2021 uhradila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč v souvislosti s odvoláním proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 10. 6. 2021.

84. Žalovaná, resp. její právní zástupce ve vyúčtování uvedl, že je plátcem DPH, což dokládá přiloženým osvědčením. Žádné osvědčení však soudu nedoložil, potřebnou informaci soud musel zjistit na internetových stránkách Ministerstva financí ČR. Z toho plyne, že kromě soudního poplatku, který dani nepodléhá, má žalovaná dále nárok na úhradu DPH z částky 16 510 Kč, tzn. 3 467 Kč.

85. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši 24 977 Kč, kterou je žalobkyně povinna uhradit k rukám právního zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.