4 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Dufkovou dne 16. 12. 2022 ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození trvale bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození trvale bytem adresa žalobkyně fakticky bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa o určení dědického práva <b>I. Žaloba na určení, že [celé jméno žalobce], [datum narození], trvale bytem [adresa žalobce], je neopomenutelným dědicem v rámci pozůstalostního řízení po zesnulém [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa ], zemřelém [datum], se zamítá.</b> <b>II. Žaloba na určení, že Mgr. [celé jméno žalované], [datum narození], trvale bytem [adresa žalobkyně], fakticky bytem [adresa žalobkyně], je neopomenutelným dědicem v rámci pozůstalostního řízení po zesnulém [jméno] [příjmení], [rodné číslo], posledně bytem [adresa ], zemřelém [datum], se zamítá.</b> <b>III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na nákladech řízení 20 851 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> 1. Žalobci podali dne [datum] u Okresního soudu v Domažlicích žalobu, kterou se domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jsou neopomenutelnými dědici v pozůstalostním řízení po zemřelém [jméno] [příjmení], narozenému [datum], posledně bytem [adresa žalované], zemřelém dne [datum], které je vedeno u Okresního soudu v Domažlicích pod spisovou značkou [spisová značka]. Návrh zdůvodnili tím, že namítají neexistenci důvodu vydědění, které uvedl jejich otec v listině v notářském zápise Mgr. [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka] a NZ [číslo] ze dne [datum], kterým je závěť a listina o vydědění. Důvody vydědění se nezakládají na pravdě, zemřelý otec uvedl, že žalobci jako děti neprojevovaly o zůstavitele opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měly, nestýkaly se s ním, nenavštěvovaly jej, nezajímaly se o jeho život a jeho potřeby a to nejméně již tři roky a v případě pokusu o kontakt z jeho strany jej hrubě urážely. Žalobci uvedli, že zněním listiny o vydědění byli zaskočeni, mají za to, že vztahy mezi rodiči a potomky nebyly a nejsou narušeny takovýmto způsobem, aby mohlo dojít k případnému vydědění v souladu se zákonem, kdy žalobci jakožto potomci se o své rodiče zajímali, kontaktovali je, navštěvovali je, a to i společně se svými potomky. Žalobci jsou toho názoru, že zesnulý otec byl velice zvláštní povahy, kdy mimo jiné preferoval své zájmy na úkor svých potomků, a proto učinil výše uvedený krok, kdy i vydědil své vlastní potomky bez jakéhokoliv zákonného důvodu. Pokud po nějakou dobu došlo k ochladnutí vztahů, došlo k tomu z důvodu nezájmu na straně zůstavitele a žalované. Žalobci mají v této souvislosti za to, že by soud měl dle příslušné judikatury přihlédnout také k tomu, zdali vůbec žalobci měli v době ochladnutí vztahů možnost o zesnulého otce projevit zájem.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že vydědění žalobců je oprávněné a nemá důvod nerespektovat vůli svého zesnulého manžela. Uvedla, že pokud se chtějí žalobci se svojí matkou soudit, nemůže jim v tom zabránit. Je připravena své stanovisko v případném soudním řízení obhájit a trvá na tom, že žalobci po její smrti zdědí veškerý její majetek. Navrhovala zamítnutí žaloby.

3. Ze spisu [spisová značka] Okresního soudu v Domažlicích bylo zjištěno, že zůstavitel [jméno] [příjmení], [datum narození], posledně [adresa žalované], zemřelý dne [datum], zemřel jako ženatý a zanechal po sobě pozůstalou manželku [celé jméno žalované], narozenou [datum] a pozůstalé děti [celé jméno žalobce], narozeného [datum], a [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum]. Zůstavitel zanechal závěť a listinu o vydědění učiněnou notářským zápisem sepsaným [datum] před notářem v [obec] Mgr. [jméno] [příjmení] pod spisovou značkou NZ [číslo] a [spisová značka]. Uvedenou listinou [jméno] [příjmení] odkázal pro případ svého úmrtí veškerý svůj majetek, který v den úmrtí po něm zbyde, kdekoli se nacházející a z čehokoli sestávající, své manželce [celé jméno žalované], narozené [datum]. Současně stejnou listinou vydědil své děti [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum], a [celé jméno žalobce], narozeného [datum], neboť„ tyto děti o mě trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli, se mnou se nestýkají, nenavštěvují mne, nezajímají se o můj život a moje potřeby, a to již nejméně tři roky a v případě pokusu o kontakt z mé strany mě hrubě urážejí“. Dne [datum] byl zjištěn obsah listiny uložené ve sbírce notářských zápisů Mgr. [jméno] [příjmení], notáře v [obec], pod [číslo jednací] a pod položkou seznamu závětí Z [číslo]. Dne [datum] byla pozůstalá dcera a pozůstalý syn seznámeni s protokolem o předběžném šetření ze dne [datum], který byl sepsán s pozůstalou manželkou [celé jméno žalované] a dále se závětí a listinou o vydědění sepsanou Mgr. [jméno] [příjmení], notářem v [obec] dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a [spisová značka]. Účastníci si ponechali lhůtu na rozmyšlenou. Dne [datum] pozůstalé děti vznesly námitku neplatnosti notářského zápisu závěti a listiny o vydědění, neboť„ důvod vydědění není dán a vydědění jejich osob není platné. Skutečnosti uvedené v notářském zápisu týkající se vydědění se nezakládají na pravdě“. Usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum], byli pozůstalý syn a pozůstalá dcera odkázáni, aby své právo uplatnili žalobou na určení svého dědického práva u soudu ve lhůtě dvou měsíců od právní moci předmětného usnesení ve smyslu § 170 zákona č. 292/2013 Sbírky. Podle poučení daného ve shora citovaném usnesení podali žalobci u Okresního soudu v Domažlicích dne [datum] předmětnou žalobu.

4. V dané věci bylo postaveno najisto, že žaloba o určení dědického práva žalobců byla podána u Okresního soudu v Domažlicích dne [datum] v souladu s odkazem učiněným soudem v pozůstalostním řízení usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobci byli odkázáni k podání žaloby na určení svého dědického práva za situace, kdy v pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že zemřelý otec žalobců pořídil dne [datum] závěť společně s listinou o vydědění ve formě notářského zápisu. Veškerý svůj majetek odkázal své manželce a jako důvod vydědění uvedl, že o něj děti trvale neprojevují opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měly, nestýkají se s ním, nenavštěvují jej, nezajímají se o jeho život a jeho potřeby a to nejméně již tři roky a v případě pokusu o kontakt z jeho strany jej hrubě urážejí. Žalobci sice uvedli, že namítají neplatnost notářského zápisu, nicméně k dotazu soudu upřesnili, že nenamítají neplatnost listiny o vydědění a závěti jako takové, ale namítají neexistenci důvodů vydědění. Žalobci neuznali důvody vydědění a na základě tohoto jejich prohlášení pak byli odkázáni k podání žaloby na určení svého dědického práva.

5. V projednávané věci zůstavitel pořídil listinu o vydědění a závěť ve formě notářského zápisu podle ustanovení § 469a a § 476 d) odst. 1 zákona č. 40/1964 Sbírky, občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013.

6. Podle § 476d odst. 1 zák. č. 40/1964 Sbírky zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu.

7. Žalobci nenamítali platnost listiny jako takové, závěti a vydědění, učiněné formou notářského zápisu, pouze namítali neexistenci důvodů o vydědění v listině uváděných.

8. Soud se proto bude dále zabývat pouze důvody vydědění uvedené v listině o vydědění, když k dalším možným zákonným důvodům vydědění shodně žalobci i žalovaná uvedli, že nejsou na místě.

9. Podle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinností tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinností tohoto zákona, jakož i práva a povinnost z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinností tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sbírky se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

11. Podle ustanovení § 3072 zákona č. 89/2012 Sbírky zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinných v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

12. Z výše uvedeného ustanovení § 3072 lze dovodit, že platnost prohlášení o vydědění je třeba posuzovat podle právní úpravy platné a účinné ke dni jeho pořízení, ledaže by bylo podle takové úpravy neplatné.

13. V dané věci nebyla zpochybňována platnost listiny závěti a listiny o vydědění učiněné notářským zápisem a to formou listiny veřejné. Na veřejnou listinu je třeba pohlížet především jako na platné právní jednání, pokud není prokázán opak. Platnost předmětné listiny nebyla zpochybňována, jakož nebylo zpochybňováno ani to, že by některý z účastníků řízení byl dědicky nezpůsobilý ve smyslu ustanovení § 1481 až 1483 zákona č. 89/2012 Sbírky.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zůstavitelem uvedený důvod vydědění, že dcera a syn o něj trvale neprojevovali opravdový zájem, který by jako potomci projevovat měli podle ustanovení § 469a odstavec 1 písmeno b) občanského zákoníku č. 40/1964 Sbírky, byl naplněn.

15. Dle ustálené judikatury je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kdy zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kdy mu tento stav vadí a nikoliv jde-li i situaci, kdy je mu tento vztah lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl (například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 23 ročník 1998). Jestliže potomek trvale neprojevuje o zůstavitele zájem, protože zůstavitel neprojevoval zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdo 86/1997 který byl publikován v časopisu Soudní judikatura pod č. 21 ročník 1998 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2447/2012).

16. Žalobci k prokázání svých tvrzení soudu nabídli jako důkaz účastnický výslech žalobců a svědka [jméno] [příjmení], bývalého manžela žalobkyně.

17. Žalovaná navrhovala k prokázání svých tvrzení svůj účastnický výslech, výslech svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé partnerky žalobce a důkaz barevnými fotografiemi zachycujícími žalovanou chovající vnučku [jméno] ([datum narození]) v porodnici a žalobkyni, kterak se mazlí se psem [jméno].

18. Jiné důkazy účastníci řízení nenavrhli.

19. Soud provedl v řízení všechny důkazy navržené účastníky řízení. Uvedené důkazy hodnotil podle § 132 zák. č. 99/1963 Sbírky podle své úvahy, každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

20. Výpovědi žalobců byly velmi emotivní. Žalobci se vyjadřovali ke vztahům v rodině, které nehodnotili dobře, již od dětství. Popisovali neexistenci jakýchkoli pozitivních vztahů mezi rodiči a dětmi, když měli za to, že za vším byli peníze.

21. Ve své výpovědi [celé jméno žalobce] uvedl, že žil u svých rodičů do svých 28 let (cca do roku 2000), v roce 2003 se proti vůli rodičů oženil. Rodiče se nechtěli stýkat se ženou svého syna, která nesměla přes práh. Nebyli na svatbě svého syna. Žalobce byl nadále v kontaktu se svými rodiči, přál jim na svátky, narozeniny, Vánoce. Ze strany rodičů byl vyvíjen velký tlak na rozvod. Rodiče nikdy neviděli svá vnoučata (15 letý vnuk a 3,5 letá vnučka). Rodiče půjčili svému synovi finanční prostředky 50 000 Kč a prarodiče ze strany matky darovali žalobci dům ve [obec], který žalobce prodal.

22. Ve své výpovědi [celé jméno žalobkyně] uvedla, že žila se svými rodiči do svých 19 let, poté se odstěhovala do [obec], neboť to už doma nemohla vydržet. Se svými rodiči však byla v kontaktu, dojížděla domů na víkendy. Poprvé se vdala na Moravu, rodiče nebyli na svatbě, následně se vdala podruhé (manžel [jméno] [příjmení]), ani na této svatbě rodiče nebyli. Po narození dcery [jméno] jezdili společně s manželem za rodiči. Přestali jezdit ve tři čtvrtě roce dcery, neboť žalobkyně měla strach o dceru, protože rodiče měli bojového psa [jméno]. Tuto skutečnost napsala rodičům na SMS. Matka reagovala návštěvou, nadávkami a výčitkami. S rodiči se poté nevídala a nebyla s nimi v žádném kontaktu.

23. Žalovaná ve věci vypovídala, popisovala, že celá rodina utrpěla autonehodou, která se stala v prosinci 1973, kdy porodila císařským řezem svoji dceru [jméno]. Jinak vztahy v rodině byly do dospělosti dětí v pořádku, nezaznamenala, že by vztahy byly špatné, tyto se začaly zhoršovat poté, co si děti přivedly své nastávající partnery, začaly se chovat arogantně a povýšeně. Vždy, když syn potřeboval finančně pomoci, tak vždycky cestu domů našel. Půjčili mu 50 000 Kč v době, kdy potřeboval a byl na něj převeden dům po prarodičích, který následně prodal a finanční prostředky použil pro svoji potřebu. Žalovaná uvedla, že se dvakrát snažila o nápravu těchto vztahů, ale nesetkala se s pochopením. Stejně tak se snažil i její manžel. Uvedla, že se svojí dcerou není v kontaktu od r. 2003, od té doby neviděla žádnou vnučku, vnučku [jméno] neviděla nikdy a s dcerou nemluvila a neviděla ji 19 let a to ani vnoučata. Se synem nemluvili s manželem 20 let, ozval se až tehdy, když byl manžel v nemocnici. Vnoučata od svého syna neviděla nikdy. Uváděla, že je děti tímto svým chováním ponižovaly. K psovi [jméno] uvedla, že zemřela, když jí bylo 14 a 7 měsíců, nikdy nikomu neublížila a s dcerou [jméno] vycházela dobře a měla ji moc ráda. K tomu předložila barevné fotografie, kde se dcera [jméno] mazlí se psem [jméno]. K prokázání snahy o kontakty s dcerou rodiny a vnučkou předložila barevnou fotografii z porodnice s nezletilou [jméno].

24. Svědek [jméno] [příjmení], manžel žalobkyně od r. 2003 do r. 2020 ke vztahům v rodině uvedl, že v době, kdy svoji manželku poznal, tak vztahy s příbuznými neměla žádné, neudržovala vztah s příbuznými, ať už to byl bratr, rodiče nebo prarodiče. S narozením prvního dítěte dcery [jméno] nastalo nějaké období, kdy se začali stýkat, ať už s prarodiči, rodiči, s bratrem [celé jméno žalobce]. S rodiči skončili konfliktem, kdy matka bývalé ženy navštívila bývalou manželku v místě bydliště a tím vše ustalo. K důvodu není schopen se vyjádřit. V průběhu sedmnácti let manželství žalovaná projevila zájem vztahy v rodině změnit, jestli by je nenavštívili, ale ty problémy si musely vyřešit mezi s sebou rodiče a děti a nechtěl se tím on sám zabývat. Vztahy v rodině byly nastaveny podle něj dávno, nechápal tyto vztahy, vyrůstal v jiném prostředí a pro něj to bylo nepochopitelné. Domnívá se, že rány jsou tak hluboké, že se přes ně nedokáže ani jedna strana přenést a ani jedna strana ustoupit. Vyslovil domněnku, že povahově jsou nastaveni tak, že nejsou schopni se domluvit. Je v kontaktu se všemi třemi zúčastněnými. Po dobu sedmnáctiletého manželství se vídali s žalobcem tak řádově jednotek za rok, narozeniny dětí, svátky. Od události v Červeném hrádku v kontaktu žádném nebyly, otec bývalé manželky ji nežádal o narovnání vztahů, ale jeho manželka vždy, když v nějakém kontaktu byli, tak se zmiňovala. Otce své manželky vnímal jako člověka, který má rád pořádek ve svých financích, zajímal se o jeho práci. Pokud telefonoval bývalé manželce, tak telefonovali rodiče společně. Vždy předávali informaci od rodičů žalobkyně i žalobkyni a jejímu bratrovi, ale on sám to nechtěl řešit. Bývalá manželka tuto informaci vzala na vědomí a dál to společně neřešili.

25. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že je v kontaktech se žalovanou až do současné doby, byla přítelkyní jejího syna od r. 1996 do r. 1998, kdy pobývala v domácnosti žalované a jejího manžela společně s tehdejším partnerem. S žalobci není v žádných vztazích. Uváděla, že v době, kdy bydlela u žalované a jejího manžela, tak vztahy v rodině byly podle jejího názoru v pořádku, všichni se k ní chovali mile a v domácnosti se cítila dobře. Žalovaná se účastnila svatby svědkyně, šila jí svatební šaty a do dneška vyšívá věci pro ni, když potřebuje a občas se navštíví. Vždy se k ní a k jejím dětem chovala hezky. Ostatní vztahové záležitosti v rodině zná pouze z vyprávění od žalované, popřípadě od lidí z [obec]. V době, kdy bydlela u žalované a jejího manžela, tak dcera [jméno] jezdila na víkendy, ale málo. K psovi [jméno] uvedla, že to byl kamarádský pes, spala s ní v posteli.

26. Žalobkyně nebyla od doby, kdy bylo dceři [jméno] pět měsíců, v žádných kontaktech se svými rodiči a tyto kontakty odmítala.

27. Žalobce byl v občasných náhodných kontaktech se svými rodiči, jeho děti však nikoli.

28. Žalobci ani svými výpověďmi neprokázali svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že se o své rodiče zajímali, kontaktovali je, navštěvovali je, a to i společně se svými potomky. Vztah mezi žalobci a žalovanou a jejím manželem nebyl„ žádný“. Občasné kontakty s rodiči ze strany žalobce a poslední kontakt žalobkyně se svými rodiči na Vánoce 2003 nemohou být hodnoceny jako projevování opravdového zájmu, který by jako potomci projevovat měli podle ustanovení § 469a odstavec 1 písmeno b) občanského zákoníku č. 40/1964 Sbírky.

29. V řízení bylo prokázáno, že zůstavitel společně s manželkou se dlouhodobě nestýkali s žalobci, s výjimkou ojedinělých kontaktů (telefonicky) popřípadě s žalobcem ohledně finančních výpomoci. Zůstavitel a žalobci společně nic nesdíleli, jejich vztahy byly jako vztahy cizích lidí. Kromě biologického pouta je společně nic nesvazovalo. Žalobkyně zpřetrhala definitivně vazby na jaře 2004, od té doby nebyla v žádných vztazích s rodiči a žalobce se svojí rodinou nebyl v kontaktu s rodiči zhruba od stejné doby. Výpovědí žalované a svědka [příjmení] bylo prokázáno, že zůstavitel s žalovanou stáli o kontakty se svými dětmi, oni však tyto kontakty odmítaly. Svědkyně [příjmení] pak potvrdila, že v domácnosti žalované a jejího manžela panovala příjemná atmosféra v letech roky 1996 – 1998, k psovi [jméno] se vyjadřovala jako o kamarádce.

30. Žalobci neunesli břemeno důkazní v tom, že se o své rodiče zajímali, kontaktovali je, navštěvovali je, a to i společně se svými potomky. Žalobkyně ani netvrdila, že by měla zájem udržovat vztah, jakýkoli kontakt se svými rodiči, když vztahy s rodiči nebyly v pořádku ještě dříve, než se narodila dcera [jméno]. Po narození dcery [jméno] sice nastalo po nějakou, velmi krátkou dobu řádově pár měsíců, oteplení vzájemných vztahů, ale od maximálně jara 2004 byl kontakt zcela zpřetrhán. Žalobce tvrdil, že jakýsi vztah se svými rodiči udržoval, avšak nekoresponduje to s výpovědí žalované. Důvody, které žalobci uváděli, proč vztahy s rodiči byly špatné, jsou důvody zástupnými, a ani jeden z žalobců, jako dětí zůstavitele, se nesnažil tyto vztahy napravit. Ač žalovaná, jako manželka zůstavitele, stála o narovnání těchto vztahů.

31. Za situace, kdy zůstavitel pořídil listinu o vydědění ještě za účinnosti zák. č. 40/1964 Sbírky, tedy do [datum], avšak zemřel po [datum], je soud v řízení zahájeném žalobou podle ust. § 170 zák. č. 292/2013 Sbírky povinen zabývat se i takovými skutkovými okolnostmi relevantními pro naplnění důvodů vydědění uvedených v listině o vydědění, které nastaly i po jejím sepsání. Je totiž třeba, co nejvíce vyhovět vůli zůstavitele, určil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí 24 Cdo 1820/2020. I kdyby důvod vydědění nebyl dán k datu sepsání listiny o vydědění, byl mnohokráte naplněn po jejím sepsání. Žalobci měli dostatečný prostor změnit svoje chování k rodičům a zůstavitel by měl taktéž dostatečný prostor pro změnu svého postoje.

32. Za současné hmotněprávní úpravy nepominutelný dědic, na kterého zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepamatoval, již nemůže požadovat odpovídající podíl na dědictví, jako tomu bylo dříve. Jeho ochrana, nezpochybňuje-li platnost takového pořízení, spočívá v tom, že má právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.

33. Toto je nutné aplikovat na posuzovaný případ. Občanský zákoník č. 89/2012 Sbírky rozšířil svobodnou vůli zůstavitele tak, aby zůstavitel mohl v nejširší možné míře ovlivnit, co se má stát s jeho majetkem v případě jeho smrti. Tato svobodná vůle zůstavitele zůstává zčásti omezena právy nepominutelných dědiců, potomků zůstavitele, kterým z pozůstalosti náleží povinný díl a to i v případě, že tyto osoby zůstavitel opomene uvést ve své závěti. Zůstavitel učinil pořízení pro případ smrti, závěť, kde nepamatoval na nepominutelné dědice, své děti. V dané věci nebyla napadána platnost a pravost závěti a listiny o vydědění, a proto pokud by nebylo shledáno, že důvod vydědění je dán, měli by žalobci pro případ neplatnosti důvodů vydědění nárok na povinný díl. Stali by se pouhými věřiteli dědiců.

34. Vydědění jako jednostranné právní jednání zůstavitele tak zůstává právním institutem, který umožňuje zůstaviteli odejmout právo dědit i nepominutelnému dědici. Nepominutelného dědice lze v souladu s občanským zákoníkem vydědit pouze ze zákonných důvodů, přičemž platí, že z jiných než v zákoně výslovně uvedených důvodů vydědění nemůže být zůstavitelem provedeno, jiné důvody nelze ani smluvně sjednat ani je třeba výkladem rozšiřovat.

35. Pokud vyděděný nepominutelný dědic uzná pravost listiny, jako v tomto případě, může namítat platnost vydědění s ohledem na naplnění důvodů vydědění. Takovou námitkou se domáhá práva na povinný díl, protože se mu nemůže dostat dědického podílu. V důsledku uplatnění práva na povinný díl se nepominutelný dědic stane účastníkem řízení podle § 113 zákona č. 292/2013 Sbírky, avšak jeho právo je sporné a spor o povinný díl není příslušný řešit soud v řízení o pozůstalosti. Také v tomto případě je proto nutno účast nepominutelného dědice v pozůstalostním řízení ukončit podle § 7 odstavec 2 zákona č. 292/2013 Sbírky a v usnesení ho poučit, že má možnost se svého povinného dílu domáhat pořadem práva.

36. V této souvislosti je potřebné se také zabývat otázkou, zda má být nepominutelný dědic, který popírá důvody vydědění, ale zároveň nenapadá platnost pořízení pro případ smrti, pozůstalostním soudem odkázán k podání žaloby. Na tuto otázku odpověděl Nejvyšší soud v souladu s novějšími publikovanými závěry jednoznačně tak, že oproti občanskému zákoníku č. 40/1964 Sbírky již v nové právní úpravě nepominutelný dědic nemá právo na dědický podíl z pozůstalosti, nýbrž jenom na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu a není-li mu tedy dědický podíl zanechán zůstavitelem, stává se pouhým věřitelem dědiců a nesvědčí mu dědické právo po zůstaviteli. Nemůže se tedy jednat o spor o dědické právo, jehož řešení upravují § 1673 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sbírky a § 170 zákona č. 292/2013 Sbírky. Je proto chybou, odkáže-li soud k podání žaloby o určení, že je dědicem, vyděděného nepominutelného dědice, který brojí proti důvodům svého vydědění, aniž napadá platnost vydědění (závěti). Žaloba takového nepominutelného dědice proti dědicům by neobstála ani jako obecná určovací žaloba podle § 80 zákona č. 99/1963 Sbírky, neboť nepominutelnému dědici chybí na určení jeho postavení v řízení o pozůstalosti naléhavý právní zájem. Nejvyšší soud dále dovodil, že nepominutelný dědic, není-li povinný díl uspokojen v pozůstalostním řízení, se má domáhat jeho uspokojení žalobou na plnění o zaplacení peněžité částky rovnající se jeho povinnému dílu. Soud se ve sporném řízení o takové žalobě bude zabývat jako předběžnou otázkou, zda byl nepominutelný dědic vyděděn po právu či nikoliv.

37. Shrnutí celého znamená, že účast vyděděného nepominutelného dědice v pozůstalostním řízení bude ukončena poté, co uzná pravost a platnost závěti aniž by byl soudním komisařem odkazován k podání jakékoliv žaloby. Vyděděnému nepominutelnému dědici však zůstane zachována možnost podat žalobu o zaplacení peněžité částky odpovídající hodnotě jeho povinného dílu, ve které bude nést důkazní břemeno o tom, že jeho povinný díl odpovídá svou hodnotou právě žalované částce nebo částce vyšší.

38. V dané věci tedy soud nemohl ze všech shora uvedených důvodů žalobě vyhovět. Ze shora uvedených důvodů byla proto žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

39. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sbírky podle úspěchu ve věci. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a proto má právo na náhradu nákladů řízení, které musela vynaložit v souvislosti s bráněním svého práva u soudu. Náklady řízení spočívají v nákladech zastoupení advokátem. Soud aplikoval při svém rozhodování o výši odměny advokáta ustanovení § 9 odstavec 3 písmeno a) vyhlášky č. 177/1996 Sbírky (dále jen advokátní tarif), neboť předmětem řízení nebylo určení práva k věci, nýbrž určení právního vztahu penězi neocenitelného. Dle citovaného ustanovení se za tarifní hodnotu považuje částka 35 000 Kč a ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu činí sazba odměny za jeden úkon právní služby 2 500 Kč.

40. Při posouzení úkonů právní služby vycházel soud z ustanovení § 11 advokátního tarifu.

41. Soud přiznal žalovanému náklady řízení spočívající v odměně za následující úkony právní služby: podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 2 500 Kč -) dle písmene a) příprava a převzetí zastoupení -) dle písmene g) účast při jednání před soudem I. stupně dne [datum] (trvalo více jak dvě hodiny, a proto za účast na tomto jednání přísluší náhrada za dva úkony právní služby) a dne [datum] – celkem 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 1 250 Kč -) dle písmene f) účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku dne [datum] Celkem 11 250 Kč. Při posouzení důvodnosti požadovaných nákladů řízení soud vycházel z jejich účelnosti. Soud tyto náklady řízení přizná jen za situace, pokud jsou účelné a vždy přihlíží ke specifickým okolnostem daného případu, které mají vliv na účelnost těchto vynakládaných nákladů účastníkem řízení.

42. Soud shledal neúčelné náklady řízení spočívající v nákladech za napsání vyjádření žalované ze dne [datum], neboť účastníci byly dne [datum] poučeni podle 118b zák. č. 99/1963 Sbírky o koncentraci řízení, když k žádosti zástupce žalované s ohledem na neúčast žalované na jednání, byla koncentrační lhůta posunuta do [datum] a účastníci měli možnost do tohoto data tvrdit nové rozhodné skutečnosti a navrhovat důkazy. Nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady řízení.

43. Dále soud přiznal náhradu hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu po 300 Kč za jeden úkon právní pomoci. V dané věci bylo učiněno 5 úkonů právní služby, a proto celková náhrada za tzv. režijní paušály činí 1 500 Kč.

44. Podle § 13 odstavec 1 advokátního tarifu přísluší náhrada za cestovní výdaje advokáta, které se posuzují podle zákona č. 262/2006 Sbírky a právními předpisy o cestovních náhradách. Soud přiznal náklady v souvislosti s cestou advokáta ze sídla advokátní kanceláře v [obec] do [obec] a zpět na jednání konaná dne [datum], [datum] a [datum], když výše těchto náhrad za jednu cestu činí 1 094 Kč x 3 = 3 282 Kč, vycházeno z následujících skutečnosti: osobní motorové vozidlo BMW 325 XI, pohonné hmoty benzín, jedna cesta 120 km, při průměrné spotřebě dle technického průkazu 9,93 l na 100 km a průměrné ceně pohonných hmot 44,50 Kč za jeden litr a průměrnému opotřebení za jeden km cesty 4,40 Kč.

45. Soud přiznal podle § 14 advokátního tarifu náhradu za promeškaný čas při cestách ze sídla advokátní kanceláře do [obec] a zpět na jednání soudu, jedna cesta 4 půlhodiny, tři cesty 12 půlhodin, jedna půlhodina po 100 Kč, celkem 1 200 Kč.

46. Celkové náklady řízení jsou ve výši 17 232 Kč.

47. Zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto mu přísluší z celé částky nákladů řízení DPH ve výši 21 %, tj. 3 618,72 Kč.

48. Celkové náklady řízení jsou 20 850,72 zaokrouhleno 20 851 Kč a jsou splatné podle § 151 zákona č. 99/1963 Sbírky k rukám zástupce žalované.