4 C 2/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Dufkovou dne 21. 10. 2024 ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně trvale bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o určení dědického práva

I. Žaloba na určení, že žalobkyně , Jméno žalobkyně, , narozená , Datum narození žalobkyně, , bytem , adresa, , je dědicem po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , bytem , adresa, , zemřelé , datum, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne , datum, u Okresního soudu v Domažlicích žalobu, kterou se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, , když pozůstalostní řízení je vedeno u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , spisová značka, . Zůstavitelka zanechala závěť a listinu o vydědění, přičemž žalobkyně namítá neplatnost vydědění a s ohledem na existenci závěti má právo na povinný díl.

2. Žalovaná, závětní dědička, s žalobou nesouhlasila, tvrdila, že vydědění žalobkyně je oprávněné, respektuje poslední vůli zůstavitelky. Je připravena jednat s žalobkyní o výplatě finančních prostředků. Navrhovala žalobu zamítnout.

3. Ze spisu , spisová značka, Okresního soudu v Domažlicích bylo zjištěno, že zůstavitelka , jméno FO, , narozená , datum, , posledně bytem , adresa, , zemřelá , datum, , zemřela jako vdova a zanechala po sobě pozůstalé děti , jméno FO, , narozeného , datum, a , Jméno žalobkyně, , narozenou , Datum narození žalobkyně, a závětní dědičku , Jméno žalované, , narozenou , Datum narození žalované, .

4. Zůstavitelka zanechala závěť a listinu o vydědění učiněnou notářským zápisem sepsaným dne , datum, před notářkou v , název města, , tituly před jménem, , jméno FO, , pod spisovou značkou , spisová značka, . Uvedenou listinou povolala za dědičku celé pozůstalosti , Jméno žalované, , narozenou , Datum narození žalované, , a pokud by se smrti zůstavitelky nedožila, nebo z jiného důvodu dědictví nenabyla, byla povolána jako její náhradník její dcera , Jméno žalované, , narozená , datum, . Současně byla povolána za správkyni pozůstalosti , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, , narozeného , datum, a dceru , jméno FO, , narozenou , Datum narození žalobkyně, , neboť „mne neposkytovala potřebnou pomoc v nouzi a neprojevuje o mne opravdový zájem, jaký by projevovat měla. Moje dcera o mne více jak dvacet pět let nejeví vůbec žádný zájem. Nezavolá, nenavštíví mne, nepopřeje mi k narozeninám ani k Vánocům, dokonce ani nevím, kde dcera bydlí. Byla jsem delší dobu v nemocnici, dcera o mé hospitalizaci věděla, a přesto mne ani jednou nenavštívila, nezavolala mi, vůbec jí nezajímalo, co se mnu je. Po mém propuštění z nemocnice, jsem byla v těžké situaci, kterou zavinil můj syn , adresa, , potřebovala jsem pomoc a dcera mi nepomohla. Nakonec mi musili pomoci přátelé, zejména , Jméno žalované, . Po přestěhování do , název města, paní , jméno FO, telefonicky kontaktovala moji dceru, ale dcera odmítla se se mnou setkat. Také jsem s dcerou telefonovala, ale odmítla se se mnou setkat. Dcera se chová, jako kdybych vůbec neexistovala. S ohledem na shora uvedené skutečnosti mám za to, že o mne moje dcera , jméno FO, neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měla, neposkytla mi potřebnou pomoc v nouzi, a proto ji vyděďuji. Chci, aby nedědili potomci ani případní další potomci mé dcery.“5. Dne , datum, byl zjištěn obsah listiny uložené ve sbírce notářských zápisů , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v , název města, pod sp. zn. , spisová značka, .

6. Dne , datum, byla pozůstalá dcera a pozůstalý syn seznámeni se závětí a listinou o vydědění sepsanou dne , datum, před notářkou v , název města, , tituly před jménem, , jméno FO, , pod spisovou značkou , spisová značka, . Účastníci si ponechali lhůtu na rozmyšlenou. Závětní dědička dědictví neodmítla.

7. Dne , datum, pozůstalá dcera neodmítla dědictví a uplatnila nárok na povinný díl. Namítla neplatnost a nedůvodnost prohlášení o vydědění, které obsahuje závěť. Nikdy se nejmenovala , jméno FO, (, jméno FO, byla první manželka bratra , jméno FO, ), a pro vydědění nebyly a nejsou zákonné důvody. Dne , datum, pozůstalý syn neodmítl dědictví a uplatnil nárok na povinný díl.

8. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , byla pozůstalá dcera a usnesení čj. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, , byl pozůstalý syn, odkázáni, aby ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci usnesení uplatnili své dědické právo po zůstavitelce žalobou a u příslušného soudu podali návrh na určení, že jsou dědici po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, pro závětní dědičce , Jméno žalované, , narozené , Datum narození žalované, ).

9. Podle poučení daného ve shora citovaném usnesení podala pozůstalá dcera u Okresního soudu v Domažlicích dne , datum, předmětnou žalobu.

10. V dané věci bylo postaveno najisto, že žaloba o určení dědického práva žalobců byla podána u Okresního soudu v Domažlicích dne , datum, v souladu s odkazem učiněným soudem v pozůstalostním řízení usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, . Žalobkyně byla odkázána k podání žaloby na určení svého dědického práva za situace, kdy v pozůstalostním řízení bylo zjištěno, že zemřelý matka žalobkyně pořídila dne , datum, závěť společně s listinou o vydědění ve formě notářského zápisu. Veškerý svůj majetek odkázala , Jméno žalované, . Jako důvod vydědění uvedla, že jí dcera neposkytla potřebnou pomoc v nouzi a neprojevuje o ni opravdový zájem, jaký by projevovat měla. Více jak dvacet pět let nejeví vůbec žádný zájem. Nezavolá, nenavštíví ji, nepopřeje ji k narozeninám ani k Vánocům, dokonce ani neví, kde dcera bydlí. Byla delší dobu v nemocnici, dcera o hospitalizaci věděla, a přesto ji ani jednou nenavštívila, nezavolala, vůbec ji nezajímalo, co s ní je. Po propuštění z nemocnice, byla v těžké situaci, kterou zavinil syn , adresa, , potřebovala pomoc a dcera nepomohla. Nakonec musili pomoci přátelé, zejména , Jméno žalované, . Po přestěhování do , název města, paní , jméno FO, telefonicky kontaktovala její dceru, ale dcera odmítla se setkat. Také s dcerou telefonovala, ale odmítla se setkat. Dcera se chová, jako kdyby neexistovala. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má za to, že o ni dcera , jméno FO, neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měla, neposkytla potřebnou pomoc v nouzi.

11. V projednávané věci zůstavitelka pořídila listinu o vydědění a závěť ve formě notářského zápisu. Notářský zápis je veřejná listina ve smyslu § 567 zák. č. 89/2012 Sbírky (dále jen „o. z.“), u níž je presumována platnost, a která má ohromnou důkazní sílu. V dané věci nebyla zpochybňována platnost listiny, závěti a listiny o vydědění, učiněné notářským zápisem, a to formou listiny veřejné. Platnost předmětné listiny nebyla zpochybňována, jakož nebylo zpochybňováno ani to, že by některý z účastníků řízení byl dědicky nezpůsobilý ve smyslu ustanovení § 1481 až 1483 o. z.

12. Podle § 1494 odst. 1 věta první o. z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

13. Podle § 1537 o. z. může zůstavitel projevit poslední vůli ve veřejné listině.

14. Žalobkyně nenapadá platnost notářského zápisu, jehož obsahem je listina o vydědění a závěť, ale namítá neexistenci důvodů vydědění. Žalobkyně neuznala důvod vydědění a na základě tohoto prohlášení pak byla odkázána k podání žaloby na určení svého dědického práva. Pozůstalý syn ve lhůtě stanovené v odkazu žalobu nepodal.

15. Podle § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

16. Nepominutelnými dědici jsou, optikou projednávané věci, děti zůstavitelky: žalobkyně , Jméno žalobkyně, a , jméno FO, . Nepominutelnému dědici, opět optikou projednávané věci, se musí dostat i při dědění ze závěti alespoň tolik z pozůstalosti, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. V dané věci zůstavitelka na nepominutelné dědice vůbec nepamatovala, jako závětní dědičku povolala , Jméno žalované, , kterou učinila dědičkou celé pozůstalosti. Závěť, která pomíjí nepominutelného dědice, není v příslušné části neplatná, a pozůstalost tedy připadne závětní dědičce tak, jak zůstavitelka určila. Nepominutelnému dědici by náleželo právo na vyplacení povinného dílu vůči závětní dědičce, která by se s nimi měla vypořádat. Avšak v dané věci současně se závětí zůstavitelka vyděďuje nepominutelné dědice listinou o vydědění. V případě prokázání důvodů vydědění, pozbývá nepominutelný dědic právo na výplatu povinného dílu.

17. Podle § 1646 odst. 1 o. z. ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, nebo jej z jeho práva zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, kterýa) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,c) byl odsouzen pro trestný čin spáchán za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebod) vede trvale nezřízený život.

18. Hmotněprávní i procesní postavení nepominutelného dědice patří v poslední době k frekventovaným a praktickým otázkám dědického práva. K procesnímu postavení vyděděného nepominutelného dědice se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 20. 1. 2021 sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, jehož závěry soud použil při řešení dané věci.

19. Za současné hmotněprávní úpravy nepominutelný dědic, na kterého zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepamatoval, již nemůže požadovat odpovídající podíl na dědictví, jako tomu bylo dříve. Jeho ochrana, nezpochybňuje-li platnost takového pořízení, spočívá v tom, že má právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Lze tak dovodit, že pořízením pro případ smrti opomenutý potomek zůstavitele již ‚nevstupuje‘ do práv a povinností zůstavitele (které podle § 1475 odst. 2 o. z. tvoří pozůstalost), a nelze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem. Uvedené koresponduje s právním závěrem vysloveným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, podle nějž se novou právní úpravou nepominutelný dědic stává pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo.

20. Nelze-li mít důvodně za to, že je nepominutelný dědic dědicem zůstavitele, není ani účastníkem při projednání pozůstalosti ve smyslu § 110 odst. 1 „z. ř. s.“. Omezenou účast při projednání pozůstalosti, ve vyjmenovaných fázích řízení (při soupisu pozůstalosti, při určení obvyklé ceny pozůstalosti a při vypořádání povinného dílu), mu přiznává § 113 z. ř. s. Při aplikaci tohoto procesního ustanovení však nelze přehlédnout, že podle § 1646 odst. 1 o. z. je vyděděný potomek vyloučen z jeho práva na povinný díl. Existuje-li tedy listina o vydědění, jejíž platnost vyděděný potomek nezpochybňuje, pouze tvrdí, že nejsou dány důvody jeho vydědění, pak, dokud o tomto jeho tvrzení není soudem rozhodnuto (přičemž se tak nemůže stát prostřednictvím odkazu podle § 170 z. ř. s. na podání žaloby ve sporném soudním řízení, když nejde o dědické právo, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 7. 2018 sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, je třeba na něho hledět jako na potomka vyděděného podle § 1646 odst. 1 o. z. vyloučeného z práva na povinný díl. Nepominutelný dědic bez práva na povinný díl pak zcela logicky nemůže být účastníkem řízení o pozůstalosti ani podle § 113 z. ř. s., neboť není důvod provádět výpočet povinného dílu ani povinný díl vypořádávat, k čemuž jinak nepochybně směřuje tímto ustanovením založené účastenství skutečného nepominutelného dědice (tj. nevyděděného, ale platným pořízením pro případ smrti opomenutého potomka) při projednání pozůstalosti.

21. Lze shrnout, že pokud pozůstalá dcera nezpochybňuje platnost závěti, kterou zůstavitelka ustanovila za dědičku , Jméno žalované, , není dědicem, a byla-li zůstavitelkou vyděděna, pak nemá právo ani na povinný díl z pozůstalosti. Nemá-li právo na povinný díl jako nepominutelný dědic, nesvědčí jí postavení účastníka řízení podle § 113 z. ř. s.

22. Smyslem a účelem úpravy řízení o pozůstalosti je zajištění transferu majetkových hodnot ze zůstavitele na dědice nebo na jiné oprávněné osoby. Důležitým aspektem řízení o pozůstalosti je rychlost řízení, neboť nevyjasněné majetkové vztahy po zemřelém člověku ztěžují dědicům možnost spravovat zděděný majetek a smysluplně ho užívat. Dědické právo hmotné i procesní pak poskytuje zvláštní ochranu nepominutelným dědicům, kterým je zajištěno právo na povinný díl. Ani toto právo však není absolutní a nepominutelný dědic z něj může být vyloučen projevem vůle zůstavitele, proti kterému se může způsobem předpokládaným právní úpravou bránit. Rozhodně ale nesmí být ve jménu jednoho sporného práva znemožněn výkon jiných práv, která jsou nesporná. Řešení je přitom z úpravy dědického práva hmotného i procesního zřejmé, a to běžné skončení řízení o pozůstalosti jenom za účasti dědiců a možnost nepominutelného dědice domáhat se svého práva ve sporném řízení. Takové řešení je jednoduché a logické, vyhovuje požadavkům rychlosti a hospodárnosti řízení, nezkracuje práva dědiců ani nepominutelného dědice.

23. Nejvyšší soud dosud nevyřešenou otázku jednoznačně vyřešil tak, že vyděděný nepominutelný dědic nemá být účastníkem řízení o pozůstalosti, neboť jeho právo na povinný díl je sporné a nelze ho v řízení o pozůstalosti uspokojit a sporné skutečnosti objasnit. Proto musí být účast takového vyděděného nepominutelného dědice na řízení o pozůstalosti ukončena usnesením ve smyslu § 7 odst. 2 z. ř. s., v jehož odůvodnění bude nepominutelný dědic poučen o možnosti domáhat se svých práv žalobou ve sporném řízení.

24. Domáhá-li se žalobkyně jako nepominutelná dědička zůstavitelky toliko svého povinného dílu tím, že zpochybňuje důvod svého vydědění, avšak současně uznává platnost zůstavitelkou sepsané závěti, ve které ustanovila jedinou dědičkou žalovanou, je nutné dovodit, že zde nevniká spor o dědické právo, nýbrž pouze spor o nárok nepominutelné dědičky (žalobkyně) na povinný díl. Z uvedeného důvodu je-li na podání žaloby ve smyslu § 170 z. ř. s. odkázán nepominutelný dědic, který napadá pouze důvody vydědění zůstavitelem, nemůže takové usnesení „založit žádné právní účinky“, neboť výsledkem takového sporného řízení není vyřešení otázky dědického práva. I kdyby byla určena nedůvodnost vydědění žalobkyně, ničeho by to na okruhu dědiců zůstavitele, který byl určen závětí, nezměnilo.

25. V projednávané věci proto na žalobu na určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce , jméno FO, , nemůže být pohlíženo jako na žalobu podanou ve smyslu § 170 z. ř. s., ale jako na žalobu, jíž se žalobkyně domáhá určení svého postavení jako nepominutelné dědičky, a je tudíž nezbytné, aby na požadovaném určení prokázala ve smyslu § 80 zák. č. 99/1963 Sbírky (dále jen „o. s. ř.“) svůj naléhavý právní zájem.

26. Podle § 113 z. ř. s. se nepominutelný dědic stává účastníkem řízení o pozůstalosti, jde-li v něm mimo jiné o vypořádání jeho povinného dílu. V části pozůstalostního řízení, v níž se poté vypořádání povinného dílu řeší, se soud (soudní komisař) zabývá také případnou otázkou postavení nepominutelných dědiců v rámci pozůstalostního řízení.

27. Vzhledem k tomu, že procesní postavení nepominutelných dědiců je tak zajištěno samotným § 113 z. ř. s., dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemůže mít na jí požadovaném určení účastenství (postavení) v pozůstalostním řízení po zůstavitelce naléhavý právní zájem a žalobu pro tento nedostatek zamítá. Na uvedeném závěru přitom nemůže ničeho změnit ani okolnost, že žalobkyně podala žalobu na určení na základě nesprávného a (s ohledem na výše uvedené) právně neúčinného odkazu pozůstalostního soudu (soudního komisaře). Uplatnila-li žalobkyně své právo na povinný díl v pozůstalostním řízení po zůstavitelce, stala se ve smyslu § 113 z. ř. s. účastníkem (zákonem stanovených částí) pozůstalostního řízení bez dalšího.

28. Nepominutelný dědic, není-li povinný díl uspokojen v pozůstalostním řízení, se má domáhat jeho uspokojení žalobou na plnění o zaplacení peněžité částky rovnající se jeho povinnému dílu. Soud se ve sporném řízení o takové žalobě bude zabývat jako předběžnou otázkou, zda byl nepominutelný dědic vyděděn po právu či nikoliv.

29. Shrnutí celého znamená, že účast vyděděného nepominutelného dědice v pozůstalostním řízení bude ukončena poté, co uzná pravost a platnost závěti, aniž by byl soudním komisařem odkazován k podání jakékoliv žaloby. Vyděděnému nepominutelnému dědici však zůstane zachována možnost podat žalobu o zaplacení peněžité částky odpovídající hodnotě jeho povinného dílu, ve které bude nést důkazní břemeno o tom, že jeho povinný díl odpovídá svou hodnotou právě žalované částce nebo částce vyšší.

30. K návrhu účastníků řízení soud prováděl dokazování ve vztahu k důvodům vydědění uvedených v listině o vydědění. Prováděl důkaz listinami, vyslýchal svědky, kteří měli vztah k zůstavitelce, žalobkyni či žalované.

31. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že vztahy mezi zůstavitelkou a jejími dětmi nebyly standartní, naopak byly nezdravé, rozvrácené. Je otázkou, kdo jednoznačně zapříčil rozvrat těchto vztahů, zdali to byla zůstavitelka, zdali to byli nepominutelní dědicové, popřípadě, zdali se na tomto rozvratu podíleli všichni rovnou měrou.

32. Obecně se ve vztahu mezi rodičem a dítětem hovoří o tom, že každý (snad každý) rodič si přeje pro svého potomka jen to nejlepší. Chce z něj vychovat slušného a samostatného člověka, který bude dobře připraven do dospělého života, ale nezaručí to, že rodiče a jejich dospělé děti spolu budou nadále dobře vycházet. Rodiče přichází s mnoha očekáváními, jaké jejich děti budou, neboť do nich vkládají všechny své síly. Mnohdy se pak stává, že když něco z toho děti nesplní, dochází k rozporům. Vztahy se vyvíjejí a mění, přičemž vztah mezi rodičem a dítětem je v tomto ohledu možná nejdramatičtější. Děti přecházejí od intenzivní potřeby svých rodičů v dětství k tomu, že je později v dospělosti sice stále potřebují, ale zároveň mnohdy i nenávidí. Důvody, proč došlo k odcizení jsou různé: toxické chování, rozdíly v hodnotách a názorech nebo nedostatek podpory.

33. Chtějí-li mít rodiče i děti nadále pozitivní vztahy, je třeba je budovat nepřetržitě, k čemuž je třeba i empatie, ochota uznávat názory i zkušenosti druhých. Dalším velkým problémem jsou následky spojené s neřešením dřívějších problémů a velmi odlišná očekávání. Málo času investovaného do vzájemného porozumění a naslouchání vše jen zhoršuje. Komunikace je zásadním vodítkem, jak to napravit.

34. Z provedeného dokazování, aniž by soud hodnotil důvodnost vydědění nepominutelných dědiců, vyplynuly historicky toxické vztahy v rodině, neschopnost řešit a vyřešit letité a generační problémy a vzájemná očekávání. Největším problémem je však ztráta jakékoliv komunikace a vůle napravit a narovnat pokřivené vztahy. Neboť „krev není voda“……... Krevní, tj. příbuzenské, pouto je něčím silným a nenahraditelným, čeho je třeba si vážit a nebrat ho na lehkou váhu.

35. O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, a proto by měla právo na náhradu nákladů, které musela vynaložit v souvislosti s bráněním svého práva u soudu. Žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.