5 C 102/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou dne 27. 5. 2022 ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 662 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 4 662 Kč, zákonný úrok z prodlení za dobu od [datum] do [datum] ve výši 56,46 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 662 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích domáhá zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazeném závazku žalovaného vyplývajícím ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] pod č. ID klienta: [číslo]. Podle této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit do [datum] spolu s dalšími poplatky sjednanými úvěrovou smlouvou prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku. Vzhledem ke sjednaným poplatkům byly žalovanému účtované za povolení splátky poplatky, dále účelně vynaložené náklady, poplatky za SMS servis s alokací plateb ze strany žalovaného a to ve výši 25 235 Kč dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a ve výši 2 000 Kč dne [datum]. K tomu pak náleží ještě úrok z prodlení, takže celkem činil nárok žalobkyně 26 835,46 Kč včetně smluvní pokuty a uhrazeno bylo 22 117 Kč. Rozdíl ve výši 4 718,46 Kč zahrnuje i částku za smluvní pokutu, kterou však žalobkyně žalobou neuplatňuje, nicméně nárokuje částku 4 662 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 2 468 Kč, poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za SMS servis 588 Kč a účelně vynaložené náklady 800 Kč. Nárok dokládá předsmluvní informací, žádostí o úvěr, úvěrovou smlouvou s dokladem o vyplacení částky, sazebníkem poplatků, splátkovým kalendářem, přehledem čerpání a splátek. Žalobkyně pak nepopírá, že ze strany žalovaného bylo uhrazeno 22 115 Kč. Zároveň navrhuje žalobkyně postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zasílaná na adresu evidovaného trvalého bydliště [obec], [ulice a číslo], když na základě fikce doručení nastaly účinky doručení [datum]. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula [datum], aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že mezi účastníky byla telekomunikačními prostředky na dálku uzavřená smlouva, podle níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a to na účet v žádosti označený, když žalobkyně dokládá výpis o poukázání částky z účtu. K tomu došlo [datum]. Podle smlouvy měl žalovaný částku vrátit [datum], když mezi účastníky nebyla sjednána žádná úroková sazba, pouze účastníci ujednali poplatky za poskytované služby, například odkladu platby, prodloužení splatnosti, expres výplaty atd. Veškerá ujednání mezi účastníky vychází ze sjednání úvěru, na což dopadá ustanovení § 2395 obč. zák. Jeho pojmovým znakem je však sjednání úroků, k čemuž v případě účastníků nedošlo. Soud proto nemůže posuzovat uzavřenou smlouvu jako smlouvu úvěrovou, neboť její podstatná náležitost a to sjednání úroků ve smlouvě chybí. Soud proto považuje toto ujednání za ujednání neplatné včetně ujednání o poplatcích, které nelze od ujednání vlastního závazkového vztahu oddělit právě proto, že tyto poplatky jsou výrazné při sjednání závazku, k čemuž v daném případě nedošlo. Soud proto považuje plnění, které se žalovanému dostalo jako plnění poskytnuté z neplatného právního úkonu, které by byl žalovaný povinen vydat jen v tom rozsahu, jak předpokládá § 2991 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezpochybňuje plnění ze strany žalovaného v měsíčních platbách při celkové úhradě 22 115 Kč, nelze dovodit, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť finanční prostředky, které byly žalovanému poskytnuté sice z neplatného právního úkonu žalovaný nevrátil v dohodnuté době 1 měsíce, ale postupně v samostatných platbách, takže nárok žalobkyně nelze považovat za oprávněný, a proto je žaloba zamítnuta. Ostatně ani ujednání o poplatcích vázaných na úvěr, pokud by byly samostatně posouditelné dle § 1724 a § 1725 obč. zák., tedy pokud by se strany shodly na tomto obsahu, nelze považovat za platný závazkový vztah, neboť jde o platby, které při kumulaci staví žalovaného jako spotřebitele do nerovnovážného postavení oproti žalobkyni ve smyslu § 1813 obč. zák. a jsou považována za ujednání zakázaná. Podle § 588 obč. zák. pak ujednání neplatné a nemravné nemůže s sebou nést povinnost žalovaného k zaplacení nepřiměřených poplatků, zejména když tyto nelze od vlastního závazku oddělit, neboť jen pro vlastní konkrétní ujednání byly poplatky či jejich výše a důvod dohodnuté. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze situace předpokládané § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení, ale žalovanému, který v tomto sporu uspěl, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl ve smyslu citovaného ustanovení á contrario