5 C 117/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 18 084 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně částky ve výši 4 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 284 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 736,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 16 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, částku ve výši 1 284 Kč a náhradu nákladů řízení. K žalobě pak žalobkyně uvedla, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla dne datum žalované peněžní prostředky. Žalovaná se zavázala kromě jistiny uhradit žalobkyni rovněž smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, s tím, že žalovaná měla splácet každý měsíc vždy k 3. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohla žalovaná splatit zcela nebo z části kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení žalované byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky s níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení následující den po zesplatnění úvěru, který nastal dne datum. Žalobkyně tak žádá smluvní pokutu od data prodlení tj. datum do odeslání předžalobní výzvy dne datum v kapitalizované výši 1 284 Kč.

2. Soud v dané věci postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno datum. V souvislosti s tímto byla zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

3. Soud v dané věci došel k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč s tím, že peněžní prostředky budou poskytnuty dne datum. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou s úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 3. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši odpovídající roční procentní sazbě ve výši 5 521,72 %. Z potvrzení o platbě vyplývá, že byla žalované žalobkyní na účet zaslána dne datum částka ve výši 7 000 Kč, dne datum částka ve výši 3 000 Kč a dne datum částka ve výši 2 000 Kč. K zesplatnění úvěru došlo ze strany žalobkyně ke dni datum.

4. Právní posouzení dané věci pak vychází z občanského zákoníku.

5. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, a to z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s tím, že žalovaná byla povinna hradit vždy nejpozději k 3. dni v měsíci úroky ve výši 40 % měsíčně s tím, že náklady na úvěr odpovídají roční úrokové sazbě ve výši 5 521,72 %. V dané smlouvě jsou ujednání, na jejichž základě se žalobkyně mohla ve velmi krátkém časovém období domáhat částek, které významně převyšují poskytnutou jistinu. Při zesplatnění úvěru vyzývala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 35 395 Kč, což je částka, jež se rovná téměr trojnásobku poskytnuté jistiny žalované. V předžalobní výzvě pak byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 35 973,33 Kč. Soud v dané věci konstatuje, že sjednaná úroková sazba ve výši 480 % ročně s tím, že náklady na daný úvěr odpovídají roční úrokové sazbě ve výši 5 521,72 %, jsou nepřiměřená ujednání odporující dobrým mravům, 11. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za takový je třeba považovat úrok převyšující zhruba trojnásobek běžně používané úrokové sazby v daném období. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

12. Žalovaná zůstala ve věci zcela pasivní. Bylo na žalované, aby tvrdila a prokazovala, že závazek nevznikl, zanikl nebo byl částečně uhrazen. Soud proto vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná na svůj závazek nic neplnila. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná má tak povinnost vydat žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 12 000 Kč v souladu s ust. § 2991 NOZ, a to včetně zákonného úroku z prodlení.

13. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Žalobkyně doložila odeslání předžalobní výzvy žalované dne datum, Zásilka se tak považuje za doručenou dne datum. Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, jak je uvedeno ve výzvě, která skončila datum a od datum je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 12 000 Kč, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve výši 14,75 % ročně ode dne datum z částky 12 000 Kč.

14. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 736,85 Kč, přičemž tato částka představuje 32,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 084 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.