5 C 144/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 280 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 280 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 72 750,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Česká republika, Okresní soud v Domažlicích nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 280 000 Kč spolu s příslušenstvím. K žalobě žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným ústně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě z vlastních úspor poskytla žalovanému částku ve výši 280 000 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyla sjednána splatnost zápůjčky, zaslala dne datum prostřednictvím svého právního zástupce výpověď ze smlouvy o zápůjčce, jež byla doručena žalovanému dne datum. Výpovědní lhůta tak uplynula dne datum. Ode dne datum byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně dále požadovala přiznání náhrady nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne datum tak, že nárok žalobkyně neuznává. Dále uvedl, že počátkem května 2022 uzavřeli žalobkyně se žalovaným za přítomnosti svědků smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovaný žalobkyni v hotovosti peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč a dohodli splatnost zápůjčky do datum. Žalobkyně poslala proto dne datum na účet žalovaného částku ve výši 280 000 Kč. Žalobkyně doposud neuhradila celou dlužnou částku, když zbývá vrátit 120 000 Kč.

3. Dne datum se ve věci konalo jednání, kde byli oba účastníci poučeni dle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř., aby doplnili svá tvrzení a označili důkazy tato tvrzení prokazující s poučením o následcích nesplnění této výzvy a možném neúspěchu ve věci.

4. Žalobkyně v podání ze dne datum uvedla, že předmětná zápůjčka byla sjednána mezi dnes již bývalými partnery, a proto je doložení rozhodných skutečností mimořádně složité. Žalobkyně dále pak dovodila ze skutečnosti, že žalovaný neuplatnil ani námitku započtení, ani protinávrh, že žalobkyní uplatněný nárok zcela uznal. Pro případ, že by se soud neztotožnil s názorem žalobkyně, navrhla žalobkyně, nechť je návrh překvalifikován na vydání bezdůvodného obohacení. Dále pak uvedla, že předmětná zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na zakoupení nemovitosti, což doložila kupní smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí.

5. V dané věci bylo mezi účastníky nesporné, že dne datum zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku ve výši 280 000 Kč. Mezi účastníky však byl spor o to, zda částka ve výši 280 000 Kč byla zaslána na účet žalovaného žalobkyní z titulu zápůjčky poskytnuté žalobkyní žalovanému nebo zda se jednalo o platbu na zápůjčku, která byla dříve poskytnuta žalovaným žalobkyni.

6. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

7. Z výslechu svědkyně jméno FO, sestry žalovaného, soud zjistil, že tato svědkyně přijela v dubnu 2024 do České republiky spolu se svojí matkou, byla ubytována u žalovaného. Během svého pobytu u bratra koncem dubna 2022 byla přítomna uzavření zápůjčky mezi žalovaným a žalobkyní, když žalovaný k žádosti žalobkyně jí zapůjčil v hotovosti peněžní prostředky ve výši 400 000 Kč s tím, že žalovaná přislíbila vrácení této částky do jednoho roku. Svědkyně uvedla, že tyto prostředky byly poskytnuty v hotovosti ihned po žádosti žalobkyně, byly jí předány a žalobkyně si tyto prostředky po přepočítání uklidila.

8. Z výslechu svědka jméno FO, soud zjistil, že byl přítomen při uzavření zápůjčky mezi žalobkyní a žalovaným, kdy žalobkyně požádala o zapůjčení částky ve výši 400 000 Kč. Tyto prostředky jí žalovaný zapůjčil v hotovosti u nich doma s tím, že peněžní prostředky vrátí do jednoho roku. Uvedl, že byl přítomen při jejich předání a přepočítání žalobkyní, která si je následně odnesla do pokoje.

9. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že měla naspořené nějaké finanční prostředky. Se žalovaným po svém seznámení začali plánovat společnou budoucnost, otěhotněla a chtěli koupit pozemek. Za tímto účelem dávali dohromady peněžní prostředky. Během pobytu žalobkyně v nemocnici žalovaný zakoupil pozemek, jež však nechal zapsat pouze na sebe. Následně se účastníci koncem roku 2023 rozešli. Žalovaný jí přislíbil vrácení peněz dle svých možností. K dotazu soudu, jakým způsobem byla ujednána smlouva o zápůjčce, co bylo jejím obsahem, jak byl její obsah vymezen a jak byla vymezena splatnost zápůjčky, žalobkyně uvedla, že se žalovaným měli partnerský vztah, domluvili se, že společně zakoupí pozemek a za tím účelem dávali dohromady peněžní prostředky. Žalovaný však pozemek zakoupil a nechal zapsat pouze na sebe. Poté, co se rozešli se domluvili, že jí tyto peněžní prostředky vrátí. Žalobkyně pak výslovně uvedla, že se o zápůjčku nejednalo, že se pouze domluvili, že peníze použité na koupi pozemku budou žalovaným žalobkyni vráceny dle jeho možností. Dále pak žalobkyně během svého výslechu vznesla řadu námitek podjatosti svědků, jež byli vyslechnutí k prokázání zápůjčky žalovaným žalobkyni.

10. Z výpovědi smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že byla žalobkyní vypovězena smlouva o zápůjčce ze dne datum a žalovaný byl vyzván k úhradě částky ve výši 280 000 Kč do 7 dnů od doručení této výpovědi. Výpověď byla doručena dne datum. Následně byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum, jež byla žalovanému doručena dne datum.

11. Z kupní smlouvy č. spisová značka, ze dne datum, soud zjistil, že žalovaný zakoupil od právnická osoba pozemek par. č. číslo v k.ú. adresa, zapsaný na LV č. hodnota, vedený Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště adresa, a to dne datum, a to za celkovou kupní cenu 1 582 317 Kč, s tím, že celá kupní cena včetně rezervačního poplatku byla uhrazena bankovním převodem. Žalovaný byl zapsán jako vlastník tohoto pozemku do katastru nemovitostí, což vyplývá z předloženého náhledu do katastru nemovitostí.

12. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o to, že dne datum byly zaslány žalobkyní na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 280 000 Kč. Z výpovědi svědků jméno FO a jméno FO vyplynulo, že koncem dubna 2022 byli všichni přítomni u předání peněžních prostředků ve výši 400 000 Kč ze strany žalovaného žalobkyni s tím, že žalobkyně přislíbila vrácení peněz do jednoho roku. Při výslechu má soud za to, že svědci vypovídali ve shodě, situaci popsali stejně a kromě toho, že se jedná o sestru a kamaráda nemá soud důvod pochybovat o důvěryhodnosti svědecké výpovědi. Soud má pak i za to, že s ohledem na skutečnost, že k předání peněz došlo v bytě účastníků, nemohl být tomuto jednání přítomen nikdo, kdo by k účastníkům nemohl mít vztah. Samo o sobě však nedůvěryhodnost svědkům nedává skutečnost, že se jedná o sestru a kamaráda. Svědkové odpovídali na dotazy soudu a právních zástupců kontinuálně, jednoznačně a přesvědčivě. Soud se neztotožnil s námitkami žalobkyně, že výpověď svědků je nedůvěryhodná z důvodu nepřesného popisu přepočítávání peněz, kdy způsob předání peněz a přepočítání hotovosti bylo popsáno obdobně a s ohledem na čas, který od daného okamžiku uplynul, nepůsobí nedůvěryhodně. Oba svědci popsali shodně, že žalovaný peněžní prostředky přinesl a předal žalobkyni, ta si je přepočítala a následně uklidila. Soud neshledal důvodnými ani námitky žalobkyně spočívající v tvrzení, že k seznámení svědka jméno FO a žalovaného nemohlo dojít v dobách jím uváděných, když významné pro soud bylo to, že tito se znali a byli v inkriminovaný čas přáteli a svědek byl přítomen předání hotovosti.

13. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení následujících důkazů, a to výslechu matky žalovaného, když má za to, že matka žalovaného, ačkoliv byla přítomna předání peněz, jak bylo uváděno svědky, by nemohla sdělit nové významné skutečnosti, než-li ty, které již dva svědci uvedli. Soud zamítl i návrh na výslech svědkyně jméno FO, která byla navržena k výslechu pouze ohledně doby, kdy a kde svědek jméno FO pracoval a zda se mohl seznámit se žalovaným v roce 2019. Pro soud je významná skutečnost, že se svědek znal se žalovaným v době, kdy došlo k předání peněz a skutečnost, že u daného jednání byl, což bylo tvrzeno žalovaným a svědkyní jméno FO. Žalobkyně ani skutečnost, že se svědek přátelil se žalovaným v rozhodném období nerozporovala a uvedla, že v dubnu 2022 svědek pracoval prostřednictvím pracovní agentury ve společnosti právnická osoba, z čehož soud dovozuje, že přítomen dané události být mohl. Návrh na provedení důkazů vyžádáním zprávy právnická osoba k osobě sestry žalovaného byl zamítnut, neboť při jednání konaném dne datum předložila svědkyně jméno FO cestovní pas, ze kterého bylo soudem zjištěno, že vstoupila na území Schengenského prostoru přes území Polska dne datum a území Schengenského prostoru opouštěla dne datum. Vízum ČR měla na období od datum do datum. V rozhodném období tak byla na území ČR a tato skutečnost byla v rámci řízení prokázána. Soud neshledal důvodným ani návrh na provedení důkazu vyžádáním zprávy ČSSZ o tom, u kterého zaměstnavatele byl svědek evidován pro účely sociálního pojištění v letech 2019-2022, když tento důkaz by nemohl přinést relevantní důkazy o tom, zda se mohl se žalovaným v rozhodném období znát ani podpořit nebo vyvrátit věrohodnost jeho svědecké výpovědi. Soud neshledal důvodným ani návrh na provedení důkazu vyžádáním zprávy ČSSZ o tom, u kterého zaměstnavatele byl žalovaný evidován pro účely sociálního pojištění v letech 2019-2022 a vyžádáním zprávy právnická osoba o tom, zda měl žalovaný v ČR povolen pobyt v září 2019 a na jaké adrese, když tyto informace by nemohly jednoznačně prokázat, zda se žalovaný se svědkem jméno FO mohl nebo nemohl znát. Soud vycházel i ze skutečnosti, že i za předpokladu, že by se neprokázalo povolení k pobytu na území ČR a zaměstnání v ČR žalovaného, že nelze jednoznačně říci, na základě těchto zpráv, zda se na území ČR skutečně zdržoval a zda zde pracoval. Toto pak platí i k důkazu ve vztahu k svědkovi jméno FO a navrženému důkazu – dotaz na právnická osoba, zda měl svědek jméno FO povoleno zdržovat se na území ČR v době od datum do datum, jež byl rovněž zamítnut. Návrh na provedení důkazu bankovním výpisem žalovaného soud zamítl z důvodu návrhu po uplynutí koncentrační lhůty, když tento důkaz nevyplýval z nových skutečností a návrh mohl být s ohledem na tvrzení, které měl prokázat – zda měl žalovaný dostatek finančních prostředků k zapůjčení hotovosti ve výši 400 000 Kč k dispozici – uplatněn právě před uplynutím koncentrační lhůty. Pro úplnost soud dodává, že bylo konstantně tvrzeno, že žalovaný měl dané finanční prostředky v hotovosti doma, což bylo potvrzeno i svědeckými výpověďmi. Soud zamítl návrh na provedení důkazu opatrovnickým spisem, neboť skutečnost, že účastníci byli partneři a došlo k ukončení jejich společného soužití v lednu 2024 nebylo sporné. Dále pak byl zamítnut návrh na lustrum v katastru nemovitostí ohledně žalovaného, a to z důvodu, že kupní smlouva k předmětnému pozemku byla v rámci řízení předložena a provedena k důkazu. Jinou koupi nemovitosti žalobkyně netvrdí. Soud pak tento návrh považuje za nadbytečný, jež by nemohl objasnit skutečnosti významné pro danou věc.

14. Při právním posouzení soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ).

15. Dle ustanovení § 2390 NOZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle ustanovení 2393 odst. 1 NOZ neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

17. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. V dané věci je nesporné, jak již bylo uváděno, že žalobkyně zaslala žalovanému na účet částku ve výši 280 000 Kč a to dne datum. Žalobkyně však při svém účastnickém výslechu uvedla, že tyto peněžní prostředky nebyly poskytnuty na základě smlouvy o zápůjčce. K tomuto pak uvedla, že jako partneři dávali dohromady peněžní prostředky na koupi pozemku. Žalovaný tento pozemek pak zakoupil, ale zakoupil jej sám a jako jediný vlastník byl zapsán do katastru nemovitostí. Po rozchodu se se žalovaným dohodla, že jí peněžní prostředky vrátí dle svých možností. Žalobkyně pak navrhla, aby soud případně nárok přehodnotil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soud pak vychází z tvrzení žalobkyně, že v daném případě se nejednalo o smlouvu o zápůjčce a dále se zabýval otázkou, zda nárok žalobkyně by mohl být posouzen jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z provedeného dokazování však nelze dojít k závěru, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 280 000 Kč tak, že by za tyto prostředky koupil pozemek do svého výlučného vlastnictví. Skutečnost, že žalovaný zakoupil do svého výlučného vlastnictví pozemek v prosinci roku 2023 žalobkyně prokázala, avšak nebylo prokázáno, že by tyto prostředky na koupi pozemku pocházeli od žalobkyně, tj., že částka ve výši 280 000 Kč byla užita na koupi tohoto pozemku. Žalovaný naopak v rámci své procesní obrany uvedl, že žalobkyni poskytl zápůjčku ve výši 400 000 Kč a platba zaslaná dne datum byla splátkou na tuto zápůjčku. Svá tvrzení pak opřel o svědecké výpovědi, ze kterých vyplynulo, že koncem dubna 2022 byla ze strany žalovaného zápůjčka poskytnuta s tím, že měla být uhrazena do jednoho roku. Žalobkyni se pak procesní obrana žalovaného nepodařila vyvrátit a předložit důkazy, že se jednalo o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nepředložila důkazy k prokázání svého tvrzení k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, soudu nezbylo, než-li návrh žalobkyně v plném rozsahu zamítnout.

19. Soud uvádí k námitce právního zástupce k tlumočení svědeckých výpovědí, že tuto námitku považuje za nedůvodnou. Během výslechu svědků, kdy docházelo k tlumočení z jazyka českého do ukrajinského a naopak, nebyli vzneseny námitky ani žádné poznámky ohledně nepřesnosti tlumočení. Soud žádné pochybení nezjistil. Námitky vznesené až v rámci dalšího jednání pak soud považuje za irelevantní. Pokud měl právní zástupce za to, že tlumočení není řádné, měl tuto námitku vznést již během tlumočnického úkonu a označit nepřesný nebo špatný překlad.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 72 750,25 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 280 000 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 420 Kč za písemné podání - vyjádření k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne datum, z částky 18 840 Kč (2 x 9 420 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 9 420 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a, cestovní náhrada v celkové výši 904,17 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 301,39 Kč za 20 ujetých km v částce 151,39 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 150 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 301,39 Kč za 20 ujetých km v částce 151,39 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 150 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 301,39 Kč za 20 ujetých km v částce 151,39 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 1 × 30 minut v částce 150 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 60 124,17 Kč ve výši 12 626,08 Kč.

21. Soud uvádí, že neshledal důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému v plném rozsahu a k postupu dle ust. § 150 o.s.ř., neboť neshledal žádný důvod zvláštního zřetele, jež by odůvodňoval nepřiznání náhrady nákladů řízení. Je sice pravdou, že soud přiznal žalobkyni plné osvobození od soudních poplatků, avšak má za to, že toto osvobození samo o sobě nemůže vést ke snížení nebo nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované straně. Žalobkyně byla v daném řízení zastoupena advokátem, jehož náklady byla schopna hradit, když nežádala o ustanovení právního zástupce v rámci žádosti o osvobození od soudních poplatků. Z této skutečnosti pak soud dovozuje, že je ve finančních možnostech žalobkyně uhradit náklady řízení, tj. náklady, jež žalovaná strana vynaložila na účelné bránění svých práv u soudu.

22. V daném řízení vznikly náklady státu, a to v podobě tlumočného a svědečného, když o těchto nárocích bude rozhodnuto po doložení nároků samostatnými usneseními. Žalobkyně však byla usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 2. 2025, č.j. 5 C 144/2024, zcela osvobozena od soudních poplatků. V souladu s ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. by dle úspěchu ve věci byla povinna k náhradě nákladů státu žalobkyně, avšak tato v důsledku osvobození od soudních poplatků k tomuto nemůže být zavázána, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.