5 C 173/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou dne 22. 12. 2021 ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 830 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 2018 do zaplacení, a dále úrok 23,72 % ročně z částky 6 370 Kč od 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 6 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 859,06 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 9 589,60 Kč od 2021 do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 3 219, 210 Kč od 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 2018 do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 6 480 Kč od 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 14 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 2021 do zaplacení a úrok 23,72 % ročně z částky 9 600 Kč od 2021 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 521,54 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 9 281,21 Kč se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti právnická osoba, se domáhá po žalovaném zaplacení dlužných částek váznoucích na neuhrazených závazcích na základě dvou smluv, a to ze dne 2017 pod číslo ze dne 2017 od číslo. Na základě smlouvy ze dne 2017 byly žalovanému přenechané finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet se sjednanými poplatky a úroky ve výši 1 400 Kč odpovídající úrokové sazbě 23,72 %, dále pak poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný ve smlouvě sjednal i pojištění ve výši 290 Kč a za celkovou částku 17 690 Kč, kterou se zavázal splácet po dobu 58 týdnů po 305 Kč. Žalovaný ve prospěch tohoto závazku uhradil 5 030 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednaného závazku. Na základě smlouvy ze dne 2017 byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 3 360 Kč odpovídajícím úrokové sazbě 23,72 % ročně, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 600 Kč. I v tomto případě sjednal žalovaný pojištění 580 Kč Celkem měl žalovaný vracet na základě této smlouvy 42 340 Kč, a to po dobu 58 týdnů po 730 Kč. Ve prospěch tohoto závazku žalovaný zaplatil 21 170 Kč, které byly alokovány na jednotlivé položky sjednané ve smlouvě. V tomto druhém závazku měl naposledy žalovaný zaplatit 2018. Žalovaný však nesplnil své závazky z těchto smluv řádně a včas a obě pohledávky původního věřitele byly postoupené žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2021 O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn a žalobkyně dokládá nárok výpisem z obchodního rejstříku původního věřitele i žalobkyně oběma smlouvami a smluvními podmínkami, kartami zákazníka, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalovanému včetně dokladu o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň pak žalobkyně navrhuje postup dle § 115 a o. s. ř.

2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7 denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zasílána na adresu evidovanou v evidenci obyvatel, obec a číslo, i na adresu evidovanou v soudním systému, obec, ulice a číslo, a to v obou případech fikcí s účinky doručení 2021. Stanovená 7denní lhůta tak marně uplynula 2021, aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že se žalovaným byly uzavřeny 2 smlouvy o úvěru dle § 2395 a následujících obč. zák. Podle tohoto ustanovení se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zároveň v těchto smlouvách účastníci sjednali ještě doplňkové životní pojištění ve smyslu § 2758 a násl. obč. zák. Podle § 2782 obč. zák., pak má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění, které je pojistník povinen uhradit, a pokud svoji povinnost nesplnil je možné mu uložit povinnost k zaplacení dlužných částek na pojistném podle tohoto ustanovení. Podle smlouvy ze dne 2017 bylo sjednané pojištění ve výši 290 Kč podle smlouvy 2017 bylo sjednáno pojištěni ve výši 580 Kč. Pojištění tedy měl žalovaný splácet spolu se závazkem vyplývajícím z úvěrových smluv, když podle smlouvy číslo byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které měl podle § 2395 občanského zákona povinnost vrátit spolu s úroky a ty byly sjednány ve výši 1 400 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně. Tato úroková sazba platila i v případě druhé smlouvy číslo podle níž však byly žalovanému poskytnuté finanční prostředky ve výši 24 000 Kč a úrok byl sjednán ve výši 3 360 Kč na sjednané období. V případě každé smlouvy se žalovaný zavázal úvěr splácet po dobu 58 týdnů právě společně se sjednaným pojištěním. Podle smlouvy z 2017 tak měl žalovaný zaplatit ve prospěch úvěru s úrokem a pojištěním 11 690 Kč, přičemž žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně 5 030 Kč. Na tomto závazku tedy dluží 6 660 Kč, přičemž ujednání o dalších poplatcích, které se měly promítnout rovněž ve splátkách po dobu 58 týdnů, považuje soud za nemravné, odporující ustanovení § 1813 obč. zák. a naplňující znaky lichevního jednání podle § 1796 obč. zák. Podle těchto ustanovení je neplatnou smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit, či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 1813 obč. zák. jsou pak zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Ujednání o poplatcích, které představují 60 % poskytnutých finančních prostředků vytváří hrubý nepoměr mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným jako spotřebitelem a nese znaky lichevního charakteru, kdy soud tato ujednání v úvěrové smlouvě posuzuje odděleně od vlastního závazku o úvěru se sjednaným úrokem, který je pojmovým znakem úvěrové smlouvy a který je žalovaný povinen s poskytnutými finančními prostředky zaplatit věřiteli stejně tak, jako pojištění.

3. Podle § 576 obč. zák. soud tedy posuzuje odděleně tento závazek týkající se poplatků jako ujednání neplatné ve smyslu § 580 obč. zák. a podle § 578 obč. zák. k této neplatnosti přihlíží bez návrhu. Žalovanému lze tedy uložit povinnost k zaplacení dluhu váznoucího na vlastním úvěru a sjednaných smluvních úrocích, jejichž výše není nepřiměřená. Proto pak lze přiznat žalobkyni i úroky z prodlení z této částky, kterou žalovaný dluží, a to dle § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy. Protože však žalobkyně kapitalizuje jak smluvní úroky,tak úroky z prodlení z jiného základu, z něhož při výpočtu vychází, rozhodl soud o přiznání úroků z prodlení z dlužné částky, a to jak z vlastního úvěru, tak dlužného pojistného, ode dne následujícího po dni, k němuž měl být úvěr uhrazen. Kapitalizované úroky proto s ohledem na provedené alokace jednotlivých plateb i ve prospěch neplatných ujednání, a tím i nesprávný výpočet, zamítl. Pokud žalovaný ve prospěch smlouvy ze dne. 2017 z celkové částky na úvěru a pojištění 11 690 Kč, zaplatil 5 030 Kč, představuje dluh 6 660 Kč a úroky z prodlení náleží z této dlužné částky od 2018. Pokud pak jde o smluvní úroky, mohou náležet pouze z dlužné jistiny na úvěru, a proto částku připadající na pojistné ve výši 290 Kč, soud od celkové dlužné částky odečítá, úroky připadají, tedy na dlužnou jistinu ve výši 6 370 Kč. Ve zbývajícím rozsahu je tedy nutné žalobu ohledně prvé smlouvy zamítnout.

4. Ze stejných principů vychází soud i při posouzení závazku žalovaného z další smlouvy uzavřené 2017, kdy žalovanému byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 24 000 Kč se sjednaným úrokem 3 360 Kč při sazbě 23,72 % ročně a pojištěním se stanoveným pojistným 580 Kč. Žalovaný tak měl zaplatit na úvěru s úroky podle § 2395 obč. zák. 27 940 Kč. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 21 170 Kč, takže žalobkyni dluží 6 770 Kč. Vzhledem k neplatnému ujednání o poplatcích, které představují 60 % poskytnutých finančních prostředků stejně jako při smlouvě ze dne 2017 nelze považovat takové ujednání za platné a nelze proto při vyčíslení dluhu přihlížet k alokaci plateb žalovaným poskytnutých ve prospěch těchto neplatných ujednání. Proto soud přiznává úroky z prodlení z dlužné částky, která může zahrnovat i pojistné, ale vlastní úrokovou sazbu je nutno přiznat pouze z částky ponížené o sjednané pojistné, tedy ve výši 6 480 Kč Počátek doby pro úroky z prodlení i sjednanou úrokovou sazbu pak soud určuje ode dne následujícího po dni, kdy měla být smlouva uhrazena, tedy ode dne 2018.

5. Výrok o náhradě nákladů se řídí předpoklady § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy právo na náhradu nákladů řízení má účastník, který ve věci uspěl. Žalobkyně byla ve sporu více neúspěšná, zatímco u žalovaného soud žádné náklady nezjistil, proto rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.