5 C 178/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou dne 10. 8. 2022 ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 751 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 949 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % a smluvním úrokem ve výši 29 % ročně vždy z částky 2949 Kč od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 5 802 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně a smluvním úrokem 29 % ročně vždy z částky 1 496,78 Kč od datum do zaplacení a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 295,46 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně jako postupník pohledávky původní společnosti právnická osoba, se domáhá zaplacení částky váznoucí na nesplněném závazku žalovaného vyplývajícím ze smlouvy číslo uzavřené datum jako smlouva o zápůjčce. V žalobě žalobkyně poukazuje na to, že se jedná o smlouvu o úvěru, při které byly poskytnuté žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se zavázal vrátit se sjednaným poplatkem 7 233 Kč a to po dobu 60 – ti týdenních splátek po 254 Kč a sjednané úrokové sazbě 29 % ročně. Poslední splátka pak činila 247 Kč, když pro nedodržení závazku a prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z celkové dlužné částky, s níž byl žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta pak je požadovaná ve výši 4 000 Kč a to poté, co pohledávka původního věřitele právnická osoba byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum s účinky postoupení datum. Žalobkyně tedy z postoupené pohledávky, když žalovaný neplnil řádně a včas, avšak uhradil 6 482 Kč, požaduje na jistině 4 445,78 Kč, dále pak kapitalizovaný úrok z prodlení, smluvní úrok i úrok z prodlení z dlužné jistiny, když na poplatcích nárokuje částku 4 305,22 Kč. Nárok dokládá standartními informacemi o spotřebitelském úvěru pod názvem„ Zelená v hotovosti“, když vlastní závazkový vztah je označen jako smlouva o zápůjčce, dále přehledem plateb a jejich alokací na jednotlivé položky, smlouvou o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalovanému, výzvou k zaplacení, předžalobní upomínkou s dokladem o odesílání. Elektronický platební rozkaz se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl postupem dle § 173 o. s. ř. zrušen a ve věci nařízeno jednání. K jednání se nedostavil žádný z účastníků, ač byly obě strany řádně obeslány. Soud proto jednal v jejich nepřítomni na základě písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že jako postupník pohledávky původního věřitele právnická osoba uplatňuje po žalovaném neuhrazenou pohledávku z titulu smlouvy číslo uzavřené datum. Podle této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaný zavázal vracet ve splátkách spolu s dalšími prostředky ve výši 7 233 Kč. Podle smlouvy měl žalovaný zaplatit celkem 15 233 Kč po dobu 60 – ti týdenních splátek po 254 Kč, když poslední splátka činila 247 Kč. Částka 7 233 Kč pak obsahovala úrok ve výši 1 431 Kč, částku za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2 358 Kč. Z tohoto ujednání lze považovat jako oprávněnou pouze sjednanou částku na úrocích ve výši 1 431 Kč odpovídající sazbě 29 % ročně, jak je ve smlouvě dohodnuto, přičemž zbývající dvě položky, celkem ve výši 5 802 Kč představují 72 % finančních prostředků, které požaduje žalobkyně zpět bez přihlédnutí ke sjednaným úrokům. Soud pak považuje toto smluvní ujednání za neplatné, odporující ustanovení § 1813 obč. zák., podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání lze rovněž považovat za lichevní ve smyslu § 1790 obč. zák, kdy si právní předchůdce žalobkyně dal slíbit plnění, jehož majetková hodnota je v hrubém nepoměru poskytnutým finančním prostředkům. Pokud byly sjednány úroky a smlouva označena jako smlouva o zápůjčce, byl by žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a se sjednanými úroky ve výši 1 431 Kč, tedy ve výši 9 431 Kč. Pokud by bylo možné považovat uzavřenou smlouvu za smlouvu o úvěru dle § 2395 i toto ustanovení předpokládá povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky se sjednanými úroky. Pokud se však jedná o částku 5 802 Kč, považuje ji soud za odporující stanovení § 1813 obč. zák. za ujednání lichevní a k neplatnosti takového ujednání přihlíží soud dle § 580 obč. zák. jako k ujednání odporujícímu dobrým mravům, a tedy k neplatnosti přihlíží i bez návrhu dle § 588 obč. zák. Z písemností předložených žalobkyní i z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalovaný neplnil sice řádně a včas, leč zaplatil 6 482 Kč, takže za celkový závazek s úroky by měl uhradit 9 431 Kč. Proto na nezaplaceném závazku dluží 2 949 Kč, které lze považovat za dluh na jistině, z níž je povinen platit žalovaný jak sjednané obchodní úroky 29 % ročně, tak úroky z prodlení a vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala přisoudit toto příslušenství ve smyslu smluvních úroků a zákonných úroků odpovídajících předpokladům § 513 obč. zák. až od datum přiznává soud tyto úroky od uvedeného data. V přisuzujícím výroku je zahrnuta i částka 4 000 Kč, která představuje podle žalobních tvrzení smluvní pokutu odpovídající zákonnému limitu vyjádřenému v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy limitu ve výši 50 % poskytnutých finančních prostředků. Na tomto ujednání se účastníci shodli v smyslu § 2048 obč. zák., podle něhož platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k ujednání obsaženému ve smlouvě mezi věřitelem a žalovaným, pokud jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, které je podřízeno limitu maxima a to 50 % poskytnutých finančních prostředků zákonem o spotřebitelském úvěru, přiznává soud tuto částku v takto vyčíslené výši. Vzhledem k tomu, že žalobce alokoval platby na položky, které se týkaly smluvního ujednání soudem považované za neplatné, nelze s těmito platbami ve prospěch neplatných položek uvažovat a je třeba přiznat nárok pouze z rozdílu mezi platně sjednaným závazkem 9 431 Kč a uhrazenou částkou ve výši 6 482 Kč, tedy částku 2 949 Kč. Tuto výši lze považovat za neuhrazenou jistinu, z níž je žalovaný povinen platit jak smluvní úroky, tak úroky z prodlení. Přiznat lze tedy 6 949 Kč a v rozsahu částky 5 802 Kč, což jsou neplatně sjednané poplatky, je nutné žalobu zamítnout. Pokud pak jde o nárokované příslušenství z jistiny 4 445,78 Kč má soud za to, že ve prospěch jistiny lze uvažovat pouze s částkou 2 949 Kč a ve výši rozdílu tj. v částce 1 496,78 Kč, je třeba příslušenství zamítnout včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 295,46 Kč, neboť při alokaci plateb poskytnutých žalovaným ve prospěch položek neplatně sjednaných, jde o vyčíslení jistiny a tedy i kapitalizovaného zákonného úroku z nesprávného základu. V tomto rozsahu soud žalobu zamítá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze nepatrně, o proti neúspěchu, rozhodl soud o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.