5 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou dne 26. 10. 2021 ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 608 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 102 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení a s úrokem 23,72 % z částky 5 926 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 4 800 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 015,44 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 624,28 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 898 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 2 074 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 706 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 8 434,79 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

IV. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 9 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 434,73 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 120,73 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 720,83 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 4 992,04 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele právnická osoba se domáhá po žalované zaplacení dluhu váznoucího na neuhrazených zápůjčkách, které byly žalované poskytnuté původní věřitelkou pod č. smlouvy číslo dne datum a smlouvou číslo ze dne datum. Podle smlouvy ze dne datum byly žalované zapůjčené finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně, dále se sjednanou odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a sjednaným pojištěním ve výši 232 Kč Celkem měla žalovaná zaplatit 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, když poslední splátka připadla na datum. Žalovaná plnila ve prospěch závazku nepravidelně a nedostatečně, takže uhradila pouze 3 250 Kč, což je částka, která byla započtena na úrok, poplatek za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek, zčásti na pojištění. Žalobkyně tak nárokuje zaplacení 10 902 Kč a kapitalizované smluvní úroky i kapitalizované úroky z prodlení. Na základě druhé smlouvy ze dne datum byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala žalovaná vrátit spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč při úrokové sazbě 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a se sjednaným pojištěním ve výši 406 Kč. Zápůjčka byla splatná ve splátkách po 457 Kč týdně po dobu 27 týdnů, když poslední splátka připadla na datum. Obě pohledávky pak byly postoupené žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne datum. Žalovaná ve prospěch tohoto závazku zaplatila pouze 8 800 Kč, když žalobkyně nárokuje 17 706 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení i smluvními úroky. Nárok dokládá žalobkyně výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky žalované včetně dokladu o odesílání, smlouvami o půjčkách včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka, zařazením zákazníka do pojistného programu, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř.

2. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla zasílána na adresu evidovaného trvalého pobytu obec, ulice a číslo s účinky doručení datum. Stanovená sedmi denní lhůta tak marně uplynula datum, aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní jako postupníkem pohledávky původního věřitele právnická osoba, kdy posuzuje vlastní závazky žalované v obou smlouvách shora zmíněných jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a 2392 občanského zákoníku. Další ujednání ve smlouvě týkající se odměn za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek a pojištění posuzuje odděleně s ohledem na předpoklady § číslo a číslo, ale i ve vztahu k ustanovení § 1813 a 1796 občanského zákoníku.

3. Pokud jde o ujednání o zařazení žalované do pojistného programu, jedná se o vůli projevenou účastníky, kdy se obě strany na obsahu tohoto ujednání shodly a s ohledem na ustanovení § 2758 a násl. občanského zákoníku lze považovat sjednaná pojištění v případě každé smlouvy za shodně projevenou vůli účastníků a tedy povinnost žalované zaplatit pojistné podle § 2782 občanského zákoníku.

4. Pokud jde o sjednané úroky při obou zápůjčkách, a to ve stejné výši 23,72 % ročně, které byly vyjádřené konkrétní výší částky u každé smlouvy pro dobu, po níž měla žalovaná povinnost závazek splácet, nelze ani proti této části smlouvy vznášet výhrady, neboť se jedná o naplnění předpokladu § 2392 občanského zákoníku, podle něhož lze při zápůjčce peněžité sjednat úroky. Ani úroková sazba se nejeví nepřiměřenou a z toho důvodu je třeba s tímto nárokem jako platným při nesplněném závazku uvažovat.

5. Za neplatné ujednání, byť se strany na obsahu shodly, a to v obou smlouvách, považuje soud ujednání o zaplacení administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, neboť se jedná o náklady, které představují 60 % poskytnutých finančních prostředků bez ohledu na úroky. Takové ujednání se jeví jako nemravné z hlediska předpokladů § 580 občanského zákoníku a odporující ustanovení § 1813 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhou práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Jestliže 60 % nákladů na odměnu či poplatek pro věřitele s ohledem na výši poskytnutých finančních prostředků, navíc se sjednanými úroky vytváří nerovnováhu ve prospěch spotřebitele, jeví se jako ujednání lichevní ve smyslu § 1796 občanského zákoníku, a proto při takovém ujednání, které odporuje zákonu, pokud nese charakter lichevního jednání na straně věřitele, je nutné ho posoudit jako neplatné podle § 588 občanského zákoníku, kdy soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Proto soud nároky vyplývající z obou smluv, které se promítají v neuhrazených poplatcích žalovanou, zamítá, a to v částkách, jak bude uvedeno dále.

6. Podle smlouvy číslo s ohledem na shora uvedené závěry vychází soud z toho, že žalované byly poskytnuté finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly úročeny s vyčíslením této částky ve výši 1 120 Kč, a k tomu pak byla žalovaná povinna zaplatit pojistné 232 Kč Celkem tedy měla uhradit 9 352 Kč, přičemž žalovaná ve prospěch tohoto závazku plnila pouze 3 250 Kč. Žalobkyni tedy dluží 6 102 Kč a ve zbývajícím rozsahu, tedy ve výši 4 800 Kč včetně kapitalizovaných smluvních úroků i kapitalizovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítá, neboť z žalobního tvrzení je zřejmé, že žalobkyně započítala platby žalované ve prospěch neplatně sjednaného závazku, a proto také vycházela z nesprávně vyčísleného základu dluhu na jistině a z něho tedy i nesprávně nárokovaného příslušenství. Soud však má za to, že žalobkyni náleží úroky, které byly sjednané ve smyslu § 2392 a náleží jí i úroky z prodlení z dlužné částky podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené prováděcími předpisy, ovšem z částky, kterou žalovaná dluží, přičemž celková dlužná částky 6 102 Kč zahrnuje dluh na pojištění ve výši 176 Kč. Dále úroky z prodlení náleží žalobkyni od prvého dne poté, kdy měl být závazek žalované splněn, tedy od datum, a to pokud jde o úroky z prodlení odečítá od částky 6 102 Kč soud dluh na pojištění, takže dlužná jistina nepředstavuje 8 000 Kč, ale 5 926 Kč a k té náleží smluvní úroky ve výši 23,72 % ročně, rovněž ode dne následujícího po splatnosti závazku až do zaplacení, a to i při úrocích z prodlení, protože však žalobkyně nárokuje úroky z prodlení i smluvní úroky z celé jistiny od datum do zaplacení, zamítá soud nárok na rozdíl vyplývající z plateb, které byly žalobkyni započteny ve prospěch neplatného závazku, ačkoliv měly pokrývat sjednaný závazek na úrocích, jistině a pojištění. Protože soud přisuzujícím výrokem přiznal žalobkyni jak úroky z prodlení, tak smluvní úroky, a to úroky z prodlení z dluhu na jistině a pojistném, smluvní úroky z dlužné jistiny, je třeba rozdíl v takto přisouzených úrocích speciálně vyčíslený po kapitalizaci rovněž zamítnout, přičemž je nutné zamítnout i kapitalizované úroky proto, že vychází z nesprávného základu.

7. Obdobným způsobem posuzoval soud i nároky plynoucí z druhé smlouvy, kdy žalované byla poskytnuta finanční zápůjčka 15 000 Kč a byly sjednané úroky ve výši 2 100 Kč odpovídající sazbě 23,72 % ročně. Stejně jako u předchozí smlouvy považuje soud toto ujednání za odpovídající předpokladům § 2390 a 2392obč. zák. Žalovaná tedy měla zaplatit 17 100 Kč a pojistné, které sjednaly strany ve výši 406 Kč. Celkem tedy měla uhradit 17 506 Kč, když žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně 8 800 Kč. Rozdíl tedy představuje dluh žalované ve výši 8 706 Kč, takže nedůvodně je uplatňována částka 9 000 Kč, a to proto, že soud považuje ujednání o odměně za administrativní činnost a hotovostní výběr splátek za ujednání neplatné. Stejně jako v případě předchozí smlouvy, představuje 60 % nákladů, které jsou neadekvátní hodnotě zápůjčky a staví žalovanou do nerovného postavení. Soud tedy přiznává rozdíl mezi tím, co žalovaná měla vrátit na zápůjčce, úrocích a pojištění a tím, co zaplatila, když přiznává i úroky z prodlení ve výši stanovené prováděcími předpisy, a to dle § 1970 občanského zákoníku z celého dluhu, a to ode dne následujícího po dni splatného vlastního závazku. Jistinu, z níž se přiznávají smluvní úroky odpovídající sazbě 23,72 % ročně, soud ponižuje o dluh, který zůstal neuhrazen na pojistném, když je zřejmé, že poskytnutými platbami byly úroky uhrazené. Jistinu tedy může představovat jen dluh bez pojistného, neboť jen z takto vyčíslené jistiny lze nárokovat sjednané smluvní úroky podle § 2392 občanského zákoníku. Ve zbývajícím rozsahu, tedy v kapitalizovaných úrocích z prodlení, smluvních úrocích i obou těchto úrocích z nesprávně nárokované částky soud žalobu zamítá z důvodu neplatného ujednání odporujícího dobrým mravům.

8. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, vychází z předpokladu § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud rozhoduje podle poměru úspěchu a neúspěchu ve sporu, přičemž je možné dovodit, že žalobkyně byla téměř z 50 % neúspěšná, žalované náklady nevznikly, a proto soud rozhodl ve smyslu tohoto ustanovení tak, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo nemá. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce u soudu.