5 C 211/2017

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne datum samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 768 025,74 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 322 817 Kč s úrokem 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba pro částku 395 836 Kč s úroky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a dále pro úroky 8,05 % ročně z částky 768 025,74 Kč od [datum] do [datum], z částky 755 825,74 Kč od [datum] do [datum], z částky 743 653,74 Kč od [datum] do [datum], z částky 731 153,74 Kč od [datum] do [datum], z částky 718 613,74 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému 32 923 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].</b> <b>IV. Žalobci hradí státu na nákladech řízení 33 112,50 Kč, a žalovaný hradí státu na nákladech řízení 8 978 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Okresního soudu v Domažlicích, č. účtu 0 [bankovní účet], [variabilní symbol].</b> Žalobci, kteří jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] a budovy bez čísla popisného na pozemku parc. [číslo] dále pak pozemků parc. [číslo] [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] a to ½ v režimu SJM uplatňují po žalovaném spoluvlastníku téže nemovitosti rovněž v režimu SJM avšak výlučně v objektu podnikajícího úhradu ve výši 768 025,74 Kč s příslušenstvím. Žalobci poukazují na to, že v označených nemovitostech provozovaných jako restaurace a penzion podnikala společnost [právnická osoba], jejímiž byli první žalobce a žalovaný společníky a jednateli. Protože mezi nimi vznikaly dlouhodobé konflikty, žalovaný ukončil provoz nemovitosti [právnická osoba] s. r. o., začal tam podnikat sám od [datum] a žalobcům za toto výlučné užívání nemovitosti neposkytl žádnou náhradu za znovu označení výkonu jejich práva odvozeného od spoluvlastnictví. Neplatil žádné nájemné, ani podíl ze zisku na provozu restaurace a penzionu. Žalobci zároveň nárokují za dobu od [datum] do [datum] měsíčně 100 000 Kč a to na základě předsmluvní odpovědnosti. Za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pak nárokují obvyklé nájemné, kdy vychází ze znaleckého posudku [právnická osoba] s určením obvyklého nájemného ve výši 59 490 Kč, kdy ½ představuje 29 745 Kč za měsíc. Nárok by tedy za dobu od [datum] do [datum] představoval 1 045 603 Kč, kdy od takto vyčísleného nároku odečítají žalobci platby hrazené z úvěrové smlouvy, ze které připadá 50 % závazku na žalobce, když ve výši 277 577,26 Kč byl ze strany žalovaného závazek žalobců uhrazen a v této výši činí žalobci zápočet své povinnosti oproti uplatňovanému nároku ve výši 1 045 603 Kč. Takto vyčíslený rozdíl zohledňující započtení závazku žalobců oproti jejich pohledávce nárokují žalobci soudní cestou a předkládají doklady o provedených platbách a výpis z listu vlastnického. K nároku vyplývajícího z tvrzení o předsmluvní odpovědnosti pak předkládají e-mailovou korespondenci s texem dohody ohledně užívání nemovitosti ve stejnodílném spoluvlastnickém vztahu žalobců a žalovaného v režimu SJM. Žalovaný v písemném vyjádření poukazuje na to, že mezi účastníky probíhala řada sporů, mimo jiné i spor pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu v Domažlicích, v němž soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků dražbou mezi spoluvlastníky. Tento spor dokládá neshody mezi spoluvlastníky a společníky a jednateli společnosti [právnická osoba], ze které chtěl vyplatit podíl žalobce již v roce 2012. Snažil se i mařit provoz restaurace a ohledně [právnická osoba] s. r. o. podal návrh na její zrušení soudem. To pak vyústilo v rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kdy bylo rozhodnuto o zrušení společnosti a jmenování likvidátora. Byl to však žalovaný, který se snažil udržet provoz restaurace i penzionu prostřednictvím [právnická osoba], ale s ohledem na dlouhodobé negativní vztahy mezi obchodními partnery začal žalovaný podnikat v nemovitostech sám na své jméno avšak od [datum]. Žalovaný však podotýká, že od počátku února 2015 neužívá veškeré nemovitosti vyznačené na [list vlastnictví] pro k. ú. [název obce] [územní celek], zejména ne pozemky, o které se však musí starat a činí tak od roku 2012. Jinak žalovaný má výhrady i ke způsobu určení obvyklého nájemného na základě znaleckého posudku [právnická osoba] s. r. o. vyhotoveného v řízení [spisová značka] tohoto soudu, protože podle žalovaného i při určení hodnoty obvyklého nájemného má pronajímatel povinnost zajišťovat řádný stav nemovitosti, když žalobci se o tyto nemovitosti nestarají, neprovádí žádnou údržbu ani nenesou náklady s tím spojené. Nárok vyčíslený jako nárok z předsmluvní odpovědnosti ve výši 500 000 Kč žalovaný zcela odmítá s tím, že dobrovolně s předkládanou dohodou nesouhlasil, popisuje situaci, za které mělo k této„ dohodě“ dojít. Podle žalovaného se nejednalo o dobrovolné a svobodně míněné jednání. Žalovaný pak připouští, že si je vědom toho, že užívá výlučně nemovitosti, ačkoliv je spoluvlastní žalobci, a proto také možné bezdůvodné obohacení žalobců ve výši 12 017 Kč měsíčně platil. Žalovaný pak namítá ke kompenzaci náklady, které musí vynakládat na údržbu a opravu nemovitostí i placení daně z nemovitosti. K tomuto tvrzení předkládá korespondenci právního zástupce s právním zástupcem žalobců, z níž vyplývá, že popírá nárok z předsmluvní odpovědnosti a rovněž namítá platby hrazené z důvodu úvěrové smlouvy s tvrzením, že výlučně užívá nemovitosti a to restauraci a penzion od února 2015. K tomu pak dokládá i výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] s. r. o., usnesení Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo nařízeno předběžné opatření a tímto opatřením uloženo [jméno] [příjmení] zdržet se nakládání s movitými věcmi, které v podstatě představovaly zařízení restaurace a kuchyně v restauraci. Žalobci pak ještě dokládali písemnosti týkající se nájemního vztahu mezi spoluvlastníky a nájemcem [právnická osoba] s. r. o. ze kterých je zřejmé, že podle nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo sjednáno nájemné ve výši 30 000 Kč měsíčně, dále dodatkem k nájemní smlouvě ze dne [datum] bylo dohodnuto prodloužení platnosti smlouvy na další 2 roky do [datum], posléze [datum] dohodnuta změna doby platnosti na dobu neurčitou. Nájemní smlouva pak byla vypovězena jednatelem [právnická osoba] Ing. [celé jméno žalobce] dopisem ze dne [datum] a o doručení výpovědi vlastníkům a pronajímatelům byly doloženy doručenky. Z těchto dokladů je tedy patrné, že žalobci a žalovaný spolu s manželkou jako stejno dílní spoluvlastníci pronajímají nemovitosti v k.ú. [název obce] [územní celek], [právnická osoba] s. r. o. od roku 2007 při sjednání a prodlužování nájemní smlouvy na dobu neurčitou, když nájemní smlouva zaniká výpovědí nájemce a to spol. [název firmy], jejím jednatelem k [datum]. Tato společnost tedy nemá oprávnění k podnikání v označených nemovitostech shora od srpna 2014 a kdo a jak v nich podniká od této doby do [datum] není účastníky uváděno, neboť toto období není zahrnuté do uplatněného nároku touto žalobou. Žalobci pak v průběhu řízení předkládali i znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] o stanovení obvyklé ceny objektu [adresa] v k. ú. [název obce], který však nevyčísluje obvyklé nájemné a proto ani dopis předložený žalobci s datem [datum] a výzvou k navýšení nájemného, které by měl žalovaný platit, není pro posouzení tohoto sporu významné. Žalobce jako účastník řízení popisoval situaci, která souvisela s řešením dalšího užívání nemovitosti [adresa] v k.ú. [název obce], ve které podle žalobce podnikal žalovaný sám od roku 2012. Podle žalobce mělo proběhnout mezi účastníky v dubnu 2015 jednání ohledně dalšího podnikání v této nemovitosti, když žalobce navrhoval, že bude podnikat v této nemovitosti se synem a žalovanému platit 100 000 Kč. Na to reagoval žalovaný tak, že tam bude hospodařit sám, že by měla být připravena smlouva. Toto jednání probíhalo [datum], nikoliv bezkonfliktně, když zasahovala i policie s jejíž pomocí byla koordinována jednání mezi účastníky a osobami, které přijely odvážet věci. Podle žalobce tato jednání trvala poměrně dlouho a žalovaný se chtěl spojit se svým právním zástupcem, takže s ním nakonec komunikoval i žalobce a žalovaný částku 100 000 Kč měsíčně jako nájemné odsouhlasil po dobu 5 měsíců. Z toho tedy dovozuje žalobce nárok z předsmluvní odpovědnosti. Žalovaný jako účastník řízení poukazoval na to, že v nemovitosti, v restauraci a penzionu pod názvem [název firmy] [název firmy] podnikala [název firmy] až do [datum] teprve od [datum] tam podnikal žalovaný, neboť od té doby měl oprávnění k podnikání na základě živnostenského oprávnění. Dále žalovaný poukázal na to, že [datum] přijel žalobce ještě s dalšími osobami s tím, že část majetku byla převedena na [jméno] [příjmení] a ten si má věci odvézt. Variantou bylo i jednání o nájmu mezi žalobcem a žalovaným, když [jméno] [příjmení] požadoval, aby [právnická osoba] platila 20 000 Kč nájemné za pronajaté věci. Následující den pak byly movité věci z objektu vynášené, a proto žalovaný volal o pomoc policii s tím, že je ozbrojen a bude bránit svůj majetek. Poté se dostavila na místo policie, dcera žalovaného, manželka žalovaného, byl tam přítomen i JUDr. [příjmení] a i když žalovaný jednal s žalobcem o další situaci nájmu restaurace a penzionu [název firmy] [název firmy], obdržel informaci o možné dohodě od svého právního zástupce, který mu sdělil, že jde o měsíční částku 100 000 Kč a období do 30. 9. s čímž by byl žalovaný souhlasil, pokud by v dohodě nebyly další podmínky. Jinak však žalovaný s žalobcem ani JUDr. [příjmení] nejednal, měl výhrady především k tomu, že ve smlouvě mělo být obsaženo prohlášení, že smlouva byla sepsána dobrovolně a bez nátlaku, což nebylo pravdivé, zejména když tam byla přítomna policie. Žalovaný připustil, že návrh na placení nájemného ve výši 100 000 Kč mu tlumočil tehdy přítomný policista. S tím souhlasil žalovaný za podmínky, že bude připravena smlouva a že musí smlouvu konzultovat se svým právním zástupcem. Žalovaný tak tvrdí, že smlouvu zmařil žalobce, když žalovaný od [datum] platil za užívání nemovitosti [adresa] [název obce] 17 250 Kč měsíčně, což představovalo ½ částky, kterou měla hradit jako nájemné společnost [právnická osoba] Pokud pak šlo o platby, nebyly ze strany žalovaného pravidelné, když s tímto plněním, které žalovaný poskytoval, žalobce souhlasí a právě toto plnění zohledňoval již při vyčíslení v žalobním nároku. Žalovaný pak doplnil svoji výpověď ještě písemným vyjádřením, v němž se zabývá popisem situace [datum], odkazuje na e-mailovou korespondenci mezi žalobcem, resp. JUDr. [příjmení] a právním zástupcem žalovaného, Mgr. [příjmení] když z časových souvislostí těchto emailů je patrné, že Mgr. [příjmení] obdržel návrh dohody v 15:12 hodin, ten přeposlal žalovanému a po projednání věci s žalovaným deklaroval Mgr. [příjmení] svým e-mailem stanovisko žalovaného k návrhu dohody s tím, že žalovaný je ochoten souhlasit s částkou 100 000 Kč měsíčně po dobu 5 měsíců pokud pan [příjmení] zanechá vymáhání svých fiktivních nároků, pokud bude vypuštěn text, že jde o dohodu uzavíranou bez nátlaku. O konkrétních podmínkách dohody se tedy začalo jednat v e-mailové korespondenci a ze strany žalovaného byl souhlas s platbou 100 000 Kč měsíčně po dobu 5 měsíců podmíněn dvěma zmíněnými výhradami, přičemž dohoda označená touto e-mailovou korespondencí nebyla bezpodmínečná ze strany žalovaného a proto nebyla ani uzavřena. Z toho důvodu žalovaný vylučuje nárok z předsmluvní odpovědnosti jako důvodný. Toto své vyjádření doplňuje e-mailovou korespondencí, fotodokumentací. Pokud jde o předmět žalobou uplatněný, tedy nárok na zaplacení úhrady spoluvlastníkům nemovitosti, kteří byli z užívání nemovitosti, resp. svého podílu na nemovitosti vyloučeni, je nárokem pro bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 obč. zák. Podle něho ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě se jedná o bezdůvodné obohacení z protiprávního užití cizí hodnoty, neboť žalovaný a ten to nezpochybňuje, užívá nemovitost [adresa] v [název obce] provozovanou jako restaurace a penzion s jejím plným využitím sám na základě živnostenského oprávnění od [datum], když žalobce jako stejnodílné spoluvlastníky těchto objektů k užívání vyloučil. Na základě stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 16. 10. 2018, je právo každého z podílových spoluvlastníků užívat společnou věc omezenou stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívá-li podílový spoluvlastník společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídajícího spoluvlastnickému podílu, zasahuje do práva vlastnit majetek ostatních spoluvlastníku chráněného článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vzniká mu na jejich úkor bezdůvodné obohacení. Tento závěr s ohledem na dosud uvedené důkazy a vyjádření či výpovědi účastníků je zřejmý. Otázkou je v jaké výši je žalovaný povinen toto bezdůvodné obohacení žalobcům vydat. Jejich spoluvlastnický podíl ½ v režimu SJM byl rovněž nepochybný a vyplývá i ze sporu [spisová značka] zdejšího soudu. Období, které je předmětem uplatněného nároku bezdůvodného obohacení není rozhodnutím o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví v označeném sporu dotčeno. Je proto třeba vycházet z toho, že nárok uplatněný žalobci pro bezdůvodné obohacení je po právu avšak sporná je jeho výše. Právě v souvislosti s vyčísleným nárokem žalobci, kteří bezdůvodné obohacení požadují pouze za určitou část doby, zatímco za dobu jinou, v žalobě vymezenou a trvající 5 měsíců, je nárok uplatňován z porušení předsmluvní odpovědnosti. K tomu odkazuje soud na dále uvedenou argumentaci. Pokud jde tedy o výši bezdůvodného obohacení, lze vycházet z toho, že jde o vyčíslení odpovídající obvyklému nájemnému pronajímané nemovitosti, provozované jako penzion a restaurace. Za tím účelem sice odkazovali žalobci na znalecký posudek v označeném soudním sporu [spisová značka], když výši odvozovali z výnosové hodnoty, ale žalovaný s tímto způsobem vyčíslení nesouhlasil, a soud proto vyžádal znalecký posudek [právnická osoba], která určila průměrnou cenu na základě porovnávací metody ve výši 70 Kč 1 m2 měsíčně se zohledněním inflace a za nárokované období vyčíslila obvyklé nájemné ve výši 2 690 000 Kč. Při výslechu pověřeného pracovníka znaleckého ústavu pak vyšlo najevo, že toto vyčíslení bylo uvažováno jako obvyklé nájemné prostor, které jsou vybavené pro účely podnikání penzionu a restaurace, ačkoliv je zřejmé, že zařízení sloužící k těmto podnikatelským účelům není součástí nemovitosti ani spoluvlastnických vztahů účastníků, ale jedná se o věci v individuálním vlastnictví žalovaného. Z toho důvodu byl znalecký ústav vyzván k přepracování vyčíslené hodnoty obvyklého nájemného u nemovitosti, sice sloužící pro podnikatelské účely avšak bez vybavení. Po těchto výhradách, kdy vlastnictví vybavení nemovitosti pro účely podnikání restaurace a penzionu nebylo zpochybněno, provedl znalecký ústav nový přepočet obvyklého nájemného za stanovené období od [datum] do [datum] a to ve výši 2 372 400 Kč. Žalovaný opět závěry tohoto znaleckého ocenění zpochybnil s ohledem na použitou metodiku a výpočet, když pověřený pracovník znaleckého ústavu [jméno] [jméno] uvedl, že pro výpočet ceny obvyklého nájemného v nemovitosti prosté vybavení pro účely podnikání zvolili metodu porovnávací, i když by byli mohli vypočítat obvyklé nájemné bez vybavení nemovitosti podle vyhláškové ceny s použitím koeficientu pro objekty nevybavené, což by znamenalo vyšší obvyklé nájemné. Žalující strana sice namítala nadbytečnost revize znaleckého posudku s ohledem na to, že lze vycházet jak z posudku založeného ve spisu [spisová značka] a výnosové metody, tak i posudku znalce [příjmení], který předkládala žalující strana, kde je rovněž stanovena výnosová hodnota. Pokud pak jde o výpočet ceny obvyklého nájemného u nemovitosti bez vybavení pro účely podnikání, pak žalující strana žádala, aby bylo obvyklé nájemné vypočteno podle vyhláškových koeficientů se standartním vybavením a bez něho. Toto doplnění bylo realizováno znaleckým ústavem neformálně a bylo opět žalovanou stranou zpochybněno proto, že toto ocenění nevychází ze srovnatelných objektů najímaných nemovitostí bez vybavení, ačkoliv to lze na internetu ověřit a dohledat. Právě pro tyto vznesené pochybnosti o použitých metodách a správnosti vypočtení obvyklého nájemného, rozhodl soud o provedení revizního resp. nového posudku oceňující obvyklé nájemné objektu sloužícího k provozování restaurace a penzionu bez vybavení k tomuto účelu. Posudek podala [právnická osoba] se sídlem v [obec a číslo], která ocenila obvyklé nájemné porovnávací metodou objektů určených k podnikání v oboru restaurace a penzion bez vybavení a to porovnávací hodnotou při ceně 61 Kč na m2 s ročním nájemným ve výši 552 000 Kč, kdy obvyklé nájemné za období od [datum] do [datum] představuje 2 058 500 Kč. Soud pak s ohledem na tento nový přepočet obvyklého nájemného porovnávací metodou u objektů sloužících k podnikatelským účelům a to provozování restaurace a penzionu při objektech, které nejsou k těmto účelům vybavené, vycházel z tohoto znaleckého posudku. Pokud pak jde o období, za které žalobcům náleží bezdůvodné obohacení, soud neuvažuje s částkou 46 000 Kč za leden 2015, neboť toto individuální podnikání žalovaný popírá a odkazoval na to, že v nemovitosti podniká od [datum] sám na vlastní IČO v důsledku vystaveného živnostenského oprávnění. Soud tedy přihlíží k tomuto tvrzení s oprávněním žalovaného podnikat individuálně, neboť v období ledna 2015, které žalobci rovněž nárokují jako bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému, navazuje na období roku 2014, kdy je pochybné, kdo v nemovitosti a zda vůbec podnikal, neboť [právnická osoba], která měla provozovat restauraci a penzion i v lednu 2015 podle žalovaného, dala výpověď z nájmu nemovitosti s účinky ke dni [datum], což bylo žalující stranou doloženo a není zřejmé, kdo v nemovitosti od srpna 2014 do [datum] tedy do doby než žalovaný získal oprávnění k podnikání ve skutečnosti podnikal. Za prokazatelné je tedy možné vzít počátek individuálního podnikání objektu [adresa] [název obce] od [datum] jak sám žalovaný připouští. Nárok je tedy přiznáván žalobcům za dobu od [datum] do [datum], když soud vychází z toho, že žalovaný se bezdůvodně obohacoval na úkor žalobců po celé toto období a to 28 měsíců při měsíčním obvyklém nájemném 42 885,40 Kč. K této částce dospěl soud na základě znaleckého ocenění, kdy za období od [datum] do [datum] tedy za dobu 48 měsíců bylo obvyklé nájemné oceněno hodnotou 2 058 500 Kč, což představuje hodnotu měsíčního nájemného 42 885,40 Kč. Za 28 měsíců je hodnota bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného 1 200 792 Kč a vzhledem k tomu, že jde o obvyklé nájemné celého nevybaveného objektu [adresa] [název obce] náleží žalobcům jako spoluvlastníkům ½ pouze částka 600 396 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci sami započítávají ve prospěch svého nároku závazek, který mají vůči žalovanému ve výši 277 577,26 Kč, představuje jejich nárok na bezdůvodného obohacení 322 817 Kč, který soud ve smyslu shora uvedených zákonných předpokladů přiznává, vč. úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně dle § 1968 a § 1970 obč. zák. když výši určují prováděcí předpisy v době vzniklého prodlení. Žalobci původně nárokovali bezdůvodné obohacení ve výši 768 025,74 Kč s příslušenstvím, když v průběhu řízení omezili nárok o 49 372 Kč s příslušenstvím, takže uplatňovali 718 653,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 768 025,74 Kč od [datum] do [datum], z částky 755 825,74 Kč od [datum] do [datum], z částky 743 653,74 Kč od [datum] do [datum], z částky 731 153,74 Kč od [datum] do [datum] a z částky 718 653,74 Kč od [datum] do zaplacení. Protože přiznat lze bezdůvodné obohacení za celé období od [datum] do [datum], tedy za 28 měsíců a to ve výši podle znaleckého posudku, tedy ve výši 322 817 Kč, je třeba žalobu po provedené specifikaci do výše 395 836 Kč s příslušenstvím zamítnut i ohledně příslušenství z postupně snižovaného nároku. Tento zamítavý výrok pohlcuje nepřiznaný nárok žalobci uplatňovaný z předsmluvní odpovědnosti, který je třeba posoudit ve smyslu § 2910 a § 1729 obč. zák. když žalobci tvrdí, že mohli důvodně očekávat po dobu 5 měsíců měsíční nájemné ze strany žalovaného ve výši 100 000 Kč. Podle § 2910 obč. zák. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 1729 obč. zák. dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobně, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod. Žalobci vychází ze situace, která se realizovala [datum] po té, kdy žalobce s dalšími osobami měl odvézt z nemovitosti [adresa] v [název obce] zařízení restaurace a penzionu, což vedlo k alarmu a přivolání policie žalovaným, který oznámil, že je ozbrojený a hodlá bránit svůj majetek. Kromě prověřování chování, které by mohlo být trestnou činností některé ze zúčastněných osob na incidentu, bylo ze strany policie prověřováno, proč k této situaci došlo a zda se mohou žalobci s žalovaným domluvit na nějakém řešení. Po zjištění, zda jsou dány předpoklady § 1729 obč. zák. tedy to, zda se jevilo uzavření smlouvy o nájemném ze strany žalovaného ve výši 100 000 Kč měsíčně jako vysoce pravděpodobné, provedl soud řadu důkazů. O jednání mezi účastníky, tedy žalobcem a žalovaným měla být uzavřena dohoda, když žalovaný se odvolával na e-mailovou korespondenci, která měla tuto dohodu prokázat a když z této e-mailové korespondence žalovaný dovozuje, že jednání ohledně nájmu ve výši 100 000 Kč, které by měl žalovaný platit nemohlo být dohodou, neboť k této dohodě měl žalovaný výhrady. Především namítá, že to byl žalobce, který měl dohodu zpracovat a žalovaný se měl poradit se svým právním zástupcem, když návrh vlastní dohody byl posílán žalobcem Mgr. [příjmení] a teprve od něho se žalovaný dozvěděl text vlastní dohody, k němuž měl výhrady, takže na tyto jeho připomínky reagoval Mgr. [příjmení] e-mailem, který odesílal z [datum] kolem 18 hodiny večer. Nelze proto z této korespondence dovozovat, že by účastníci dohodu uzavřeli a ani ostatní důkazy nenasvědčují tomu, na čem se strany při jednání v době přítomnosti Policie dohodly. Řada svědků, kteří byli slyšeni, jak dcera žalovaného Ing. [jméno] [příjmení], tak manželka žalovaného Ing. [jméno] [příjmení], tak syn žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], nebo svědek [jméno] [příjmení] nebyli schopni přesně popsat, jak dohoda probíhala. K některým nesrovnalostem ve výpovědích nenapomohl ani spis policie, která se měla jednání účastnit a po té, co soud provedl důkaz přehráním CD záznamu obsahujícím jednání policie s účastníky, nezjistil nic, co by svědčilo o tom, jaká dohoda byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena. Naopak svědek [jméno] [příjmení], policista, který se účastnil zásahu [datum] v nemovitosti [adresa] [název obce] uvedl, že sice řešili záležitost, kdo dál ze spoluvlastníků bude objekt provozovat, ale ve skutečnosti za účasti policie k žádné konkrétní dohodě nedošlo, protože podle svědka jednal žalobce s žalovaným za zavřenými dveřmi. Pokud svědci mluvili o tom, že padla částka 100 000 Kč jako nájemné, žádný z těchto svědků nebyl schopen potvrdit, že byl přítomen takovému jednání, kdy tento závazek žalovaný stvrdil s tím, že by pouze žádal sepsat dohodu v písemném podání. Ve skutečnosti každý z těchto svědků mluvil o tom, že se sice mluvilo o provozování restaurace a penzionu [název firmy] [název firmy], že se mluvilo o částce 100 000 Kč, ale kdy a kdo konkrétně někomu něco sdělil, tak aby bylo jasné, že lze očekávat, že žalovaný bude dál provozovat [název firmy] [název firmy] a platit 100 000 Kč nájemné z těchto svědeckých výpovědí dovodit nelze. Navíc jsou zpochybněné tím, že se liší i uváděním časových údajů. Např. svědek JUDr. [jméno] [příjmení], který byl přizván a kdy se měly z provozovny odvážet některé věci, popisoval, jak se do penzionu [název firmy] [název firmy] dostal a potvrdil, že žalobce s žalovaným jednal ve výčepu, kde byli pouze sami a že tam byla policie a že nějaká policistka prohlásila, že se účastníci dohodli na částce 100 000 Kč, ovšem ani takováto informace nepotvrzuje to, že zavázaný k platbě v této výši je žalovaný. Svědek [příjmení] pak sám uvedl, že odjel na oběd a že dohoda byla vytvořena na počítači a odeslána Mgr. [příjmení], to by korespondovalo s tvrzením žalovaného, že návrh dohody se dostal nejprve jeho právnímu zástupci a informace podstatné pro uzavřenou dohodu získal žalovaný od Mgr. [příjmení]. I tomu nasvědčuje přeposílaný e-mail. Ani policejní spis [sp.zn.] [číslo] [rok] neobsahuje žádné podstatné informace, které by bylo možné vztáhnout k tomu, že se žalobce s žalovaným dohodli na tom, že objekt bude dál provozovat žalovaný a žalobci platit 100 000 Kč. Naopak protokoly v tomto spise obsažené, popř. úřední záznamy se týkají podaného trestního oznámení a nikoliv jednání, které mělo směřovat k dohodě o dalším pronájmu objektu [název firmy] [název firmy] a placení nájemného. Pokud právě na základě těchto důkazů neprokazujících uzavření konkrétní dohody, nebo zcela jasného slibu ze strany žalovaného, tedy nepodmíněného, dospěl k závěru, že předpoklady § 1729 odst. 1 obč. zák. nejsou splněné Žalobce a žalovaný sice jednali [datum] ohledně dalšího osudu restaurace a penzionu [název firmy] [název firmy], i se jevilo pravděpodobným, že může být smlouva uzavřena, ale nelze dovozovat, že by žalovaná strana, která měla být zavázaná k placení nájemného 100 000 Kč měsíčně se takto zavázala a jednala následně nepoctivě, takže by uzavření závazkového vztahu mařila. Korespondence, kterou žalovaný předložil, svědčí o tom, že jednání o dalším nájmu objektu žalovaným a placením nájemného 100 000 Kč bylo stále ve fázi možnosti uzavření dohody za podmínky, že bude sepsána písemně a teprve pak ji může žalovaný akceptovat. Ta byla nabídnuta žalovanému v písemné podobě teprve přes jeho právního zástupce, tedy v době, kdy žalobce nebyl přítomen a žalovaným tento písemný návrh nebyl bezvýhradně akceptován. Nelze poroto dojít k závěru, že toto jednání mezi účastníky bylo bezpodmínečné a že by žalovaný důvodné očekávání žalobce v uzavřenou smlouvu zmařil bez spravedlivého důvodu. Jeho výhrady k tomu, že je ve smlouvě prohlášení, že jí uzavírá bez nátlaku, bylo akceptovatelnou námitkou, neboť okolnosti, které k dlouhodobému jednání [datum] předcházely, nenasvědčovaly tomu, že by žalovaný nebyl nátlaku vystaven. Jestliže si uzavření smlouvy se závazkem platit nájemné 100 000 Kč vymiňoval písemnou dohodou a potom, když ji mohl posoudit, měl výhrady k textu, že nejde o smlouvu bez nátlaku, pak nelze jeho nedodržení předpokládaného slibu platit nájemné považovat za nespravedlivý důvod. Soud proto nemůže vyhovět žalobě s nárokem na zaplacení škody pro porušení z předsmluvní odpovědnosti na základě těchto závěrů. Protože však uvedené období, za které je požadován nárok na náhradu škody z porušené předsmluvní odpovědnosti, lze posoudit jako období, kdy se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení, lze přisoudit nárok z tohoto důvodu na základě znaleckého posudku tak, jak je uvedeno výše. Soud proto nezamítá celou částku 500 000 Kč, ale pouze rozdíl mezi vyčísleným celkovým nárokem a nárokem vyplývajícím z výpočtu podle znaleckého ocenění. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů mezi účastníky, řídí se zásadou úspěšnosti podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobci byli úspěšní pouze v rozsahu 42 %, zatímco žalovaný v rozsahu 58 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je 16 % a z nákladů vzniklých žalovanému za právní zastoupení advokátem hradí žalobci společně a nerozdílně 16 %. Výše těchto nákladů právního zastoupení spočívá v odměně advokáta při ceně 1 úkonu ve výši 11 380 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a v počtu úkonů dle § 11 advokátního tarifu. Jedná se o 12 úkonů po 11 380 Kč za úkon, odměna tedy představuje 136 560 Kč, dále jde o 12 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, tedy částku 3 600 Kč, náhradu za ztrátu času související s cestou advokáta k procesnímu soudu a zpět ve výši 8 půlhodin za každou cestu při 7 jednáních, tedy celkem 56 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 5 600 Kč. A dále jde o cestovné advokáta k jednáním u procesního soudu ve výši 11 900 Kč, k tomu všemu pak náleží DPH dle § 14a advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem představují náklady právního zastoupení 190 768,60 Kč a k těmto nákladům je ještě třeba připočítat zálohu zaplacenou žalovaným na znalecký posudek ve výši 15 000 Kč, což představuje 205 768,60 Kč, takže 16 % těchto výdajů činí 32 923 Kč, které jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci žalovanému k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o výrok o nákladech řízení státu, jedná se o vyplacené znalečné společnosti [právnická osoba] a dále za doplňky k původnímu posudku a dále za posudek [právnická osoba] [obec], kdy jde o částky 23 266 Kč, 3 777 Kč, 10 466,50 Kč, 3 959 [právnická osoba] a o částku 15 622 [právnická osoba], celkem ve výši 57 090,50 Kč. Podle výsledků řízení je žalovaný neúspěšný v rozsahu 42% a připadá na něho povinnost platit 23 978 Kč, když soud zohledňuje částku složenou na záloze na znalce ve výši 15 000 Kč, takže žalovaný je povinen doplatit 8 978 Kč na účet soudu. Žalobci, kteří byli neúspěšní v rozsahu 58 %, jsou povinni zaplatit státu na nákladech vzniklých zálohováním znalečného 33 112,50 Kč a to dle § 148 odstl. 1 o.s.ř. podle něhož má stát proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení.