5 C 217/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované pro 10 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.

II. Žaloba se co do částky 2 240 Kč a veškerého dalšího zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 379,00 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to v kolcích nebo na bankovní účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V případě včasného nezaplacení soudního poplatku bude tuto pohledávku vymáhat celní úřad (§ 162 odst. 2, 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění).

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 10 240 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně má nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, a tento uplatňuje ve výši 2 240 Kč, a to za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Úvěr měl být uhrazen dne , datum, v celé výši. Předmětem žalobního návrhu tak žalobkyně činí poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 2 240 Kč a dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 8 000 Kč.

2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovanou soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalované doručeno , datum, . V souvislosti s tímto byla zároveň poučena o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřila. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

3. V dané věci pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, jež měla žalovaná vrátit dne , datum, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit žalobkyni vedle jistiny také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalovaná na svůj závazek nic neuhradila.

5. Soud dospěl k tomuto právnímu závěru.

6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb.

7. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019 Nejvyšší soud dovodil, že jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

12. V dané věci byl ve smlouvě mezi stranami ujednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně, tj. 730 % ročně. Soud má za to, že poplatek je skrytým úrokem, jež je více než 70násobný oproti běžnému úroku. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání, když žalované byla poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč na dobu 14 dnů s úrokem 2 % denně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši.

13. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004, Anonymizováno, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. V daném období činila běžná úroková sazba 9,57 %.

14. Výše úroků, jež byla sjednána ve smlouvě se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. V dané věci není ani rozhodné, že se jedná o vztah mezi podnikateli, a to zejména pak s akcentem na sankce v čl. V. a čl. VIII. smlouvy. Kromě toho, že byl sjednán nepřiměřeně vysoký úrok, byla sjednána i celá řada sankcí pro případ prodlení žalované. Při zohlednění výše specifikované kombinace ujednání o úrocích a smluvních pokutách dospěl soud k závěru, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru v kombinaci se zmíněnými sankčními ujednáními je třeba posoudit jako absolutně neplatné ve smyslu s § 580 NOZ. Nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku (poplatku) a sankcí uzavřít.

15. Soud má za prokázané, že žalovaná převzala od žalobkyně peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná na svůj závazek nic neuhradila. Po žalované je pak třeba požadovat, aby uhradila žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 NOZ.

16. Bylo na žalované, aby v dané věci tvrdila, že závazek vůči žalobkyni nevznikl, zanikl či částečně zanikl. Žalovaná však zůstala v řízení pasivní a soud tak vyšel pouze z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

17. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši 12,75 % ročně.

18. Ve zbytku jistiny včetně zbylých požadovaných zákonných úroků z prodlení, soud žalobu zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 379,00 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč (dopočten i doplatek soudního poplatku) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 240 Kč sestávající z částky 900 Kč (3 x 300 Kč) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

20. S ohledem na skutečnost, že poplatek za žalobu činí dle položky č. , hodnota, bodu 1 písm. a) a položky 2 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, a žalobkyně uhradila pouze částku 800 Kč, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.