5 C 288/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa pro 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 000 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 809 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 30 000 Kč spolu s příslušenstvím, náhradu ve výši 1 000 Kč spojenou s uplatněním pohledávky a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku v pravidelných splátkách vždy k 15. dni každého měsíce ve výši 6 000 Kč. Žalovaný nehradil svůj závazek řádně a včas, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum Žalovaný neuhradil dlužnou splátku ani přes výzvy žalobkyně, a proto byl úvěr zesplatněn dopisem ze dne datum. Žalobkyně dále požaduje náklady na upomínání v celkové výši 1 000 Kč, a to za upomínku 1 a 2.

2. Soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Žalovaného soud vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení společně s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno datum. V souvislosti s tímto byl zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání postupem podle § 115a o. s. ř. a soud vyšel zcela z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

3. Soud v dané věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, kdy žalovaný byl povinen hradit pravidelné splátky úroků ve výši 6 000 Kč vždy k 15. dni měsíce s tím, že s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Žalovaný tak byl povinen uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 102 000 Kč (72 000 úrok a 30 000 jistina). Žalovanému byla vyplacena částka ve výši 30 000 Kč dne datum. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzýván k úhradě dlužné částky upomínkami ze dne datum a datum. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyrozuměn žalobkyní o zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do datum s upozorněním na skutečnost, že v případě neuhrazení dlužné částky v daném termínu bude podána žaloba. Žalovaný uhradil na svůj závazek pouze částku ve výši 6 000 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně.

4. Při právním posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ ).

5. Podle § 547 NOZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

6. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Soud v daném případě posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, a to pro nepřiměřenost smluvních ujednáních, když žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč spolu s úrokem ve výši 240 % ročně.

11. Takto určená úroková sazba zcela vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období.

12. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

13. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 NOZ, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které několikanásobně převyšují úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o úrocích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku.

14. Žalovaný převzal částku ve výši 30 000 Kč na základě smlouvy jež je absolutně neplatná, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu sníženou o částku 6 000 Kč, jež žalovaný žalobkyni uhradil v rámci splátky úroků. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 24 000 Kč.

15. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě dluhu do datum, potom je žalovaný od datum v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne datum ve výši 12 % ročně, tj. ve výši dle podle ust. § 1970 NOZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni zbytek požadované jistiny, ani požadované náklady na upomínky, které byly v článku 5.4 smlouvy sjednány. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 809 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.