5 C 295/2019

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl dne datum samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen platit na výživu žalobce 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce s účinností od datum.

II. Dlužné výživné za dobu od datum do datum ve výši 25 200 Kč je žalovaný oprávněn splácet spolu s běžným výživným k rukám žalobce po 500 Kč měsíčně počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí do zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému platit 3 000 Kč od datum do datum, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobce 23 377 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátky se sídlem údaje o právním zástupci. Žalobce se žalobou podanou Okresnímu soudu v Domažlicích domáhá po žalovaném placení výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně od roku 2016. V žalobě poukazuje na to, že se jedná o vztah otce a syna, kdy synovi bylo přiznáno výživné naposledy rozsudkem název soudu ze dne datum ve výši 900 Kč. Žalobce je studentem 4. ročníku gymnázia a hodlá studovat vysokou školu, když žalovaný stanovené výživné řádně neplatí a poslední výživné bylo hrazeno insolvenčním správcem. Žalobce musí uspokojovat své náklady související se studiem, mimoškolními aktivitami, zálibami i s běžnými náklady bydlení. Tyto náklady spočívají v úhradě výletu do země v září 2018 ve výši 8 800 Kč, za země v dubnu 2018 vynaložil 4 600 Kč, k tomu vždy kapesné, maturitní ples zálohoval v pololetí 700 Kč, za oblečení na maturitní ples vynaložil 3 700 Kč, za kina a divadla utrácí v průběhu roku 2 500 Kč, další výlet 2 500 Kč, učebnice a pomůcky 2 000 Kč, za školní obědy měsíčně 600 Kč, lyžařský výcvik v roce 2017 stál 5 000 Kč + vybavení 4 000 Kč. Další mimoškolní akce byly taneční v roce 2016, 2017 za 3 000 Kč, autoškola v únoru 2019 stála 9 900 Kč, karate do roku 2018 ročně 2 000 Kč, soustředění za tímto sportem ročně 2 800 Kč, dále úrazové pojištění 2 000 Kč, stavební spoření 20 000 Kč ročně, telefony měsíčně 200 Kč, kolo v červnu 2019 stálo 8 000 Kč, lyže v lednu 2020 6 500 Kč. Žalobní nárok pak dokládá rozsudkem název soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum rozhodnutí, jímž je mu výživné z původní částky 1 100 Kč sníženo na 900 Kč měsíčně s účinností od datum. Dalším dokladem, který žalobce předkládá je protokol sepsaný ve věci spisová značka, bratrem žalobce jméno příjmení, který navrhuje zastavení exekuce pro své výživné, neboť je schopen se od října 2015 samostatně živit. V průběhu řízení pak žalobce předložil ještě další doklady a to faktury o placení vodného a stočného, placení záloh na elektřinu, internet, doložil potvrzení o příjmech, které dosahuje z brigádní činnosti, doložil výpis z katastru nemovitostí o vlastnictví nemovitosti, ve které žalobce s matkou žije a prohlášení vlastníků, jakým způsobem jsou hrazeny náklady za toto bydlení. Dále pak se dovolává ještě zprávy insolvenčního správce v insolvenci, která byla vedena na žalovaného ve formě oddlužení, s poukazem na to, že insolvence v loňském roce v červenci skončila. Jako účastník řízení poukazoval žalobce na stejné okolnosti, které tvrdí v žalobě a které dokládá zmíněnými písemnostmi s tím, že se pokoušel s otcem domluvit telefonicky a to tak, že by mohl platit 2 000 Kč, což by spočívalo v nároku žalobce, který mu byl přiznán ve výši 900 Kč a v částce 1 100 Kč, kterou platil na bratra jméno. Žalovaný jakoukoliv dohodu odmítl, žalobce pak poukazuje na to, že od dubna 2019 do května 2020 vznikl dluh na výživném 11 700 Kč, který eviduje Česká správa sociálního zabezpečení a provádí srážky ve prospěch žalobcova nároku na výživné. Žalovaný se jednání ve věci neúčastní, vyjadřuje se prostřednictvím své manželky jako zmocněné osoby s tvrzením, že žalobce s žalovaným jakožto otcem nekomunikuje, a to ani v době, kdy je žalovaný hospitalizován a proto se žalovaný rozhodl kontakty se synem ukončit. Dále zástupkyně žalovaného zdůrazňuje, že žalovaný platí výživné ještě na dcera jméno, datum narození, patrně ve výši 2 000 Kč měsíčně a musí plnit vyživovací povinnost k jméno, který se narodil ze společného soužití žalovaného a zástupkyně – manželky. Tento syn se narodil datum, když žalovaný je invalidním důchodcem, pobírá důchod III. stupně, něco kolem 12 000 Kč měsíčně a rodina je evidována na Obecním úřadě v obec, ačkoliv fakticky bydlí v obci obec, kde mají pronajatý domek, což dokládala zástupkyně žalovaného uzavřenou nájemní smlouvou, a stanoveným nájemným 10 000 Kč měsíčně. Zástupkyně pak připustila, že žalovaný trpí závažným onemocněním a bývá často hospitalizován, když s dcerou jméno se nestýká. Zástupkyně žalovaného pak pracuje s výdělkem 14 000 Kč. Spropitné, které dostávala, označila jako směšné. V průběhu doby pak doložila, že rozvázala pracovní poměr při korona-krizi dohodou a že je jí vyplácena podpora v nezaměstnanosti 6 584 Kč měsíčně od datum. Zástupkyně zdůrazňovala, že ve společné domácnosti s nimi žije ještě její starší dcera, která studuje 4 letý obor s maturitou v obec a na níž pobírá výživné 2 900 Kč, další výdaje vznikají hrazením energií i s tím, že syn bude navštěvovat školku v obec a že žalovaný je v insolvenci, kdy je mu povoleno oddlužení a svoji povinnost plní jen s pomoci vlastních rodičů. Žalobce pak ještě doložil potvrzení o maturitní zkoušce a o přijetí ke studiu na název školy název školy název školy v obec. Soud pak vyžádal ještě zprávu od ČSSZ, podle které žalovaný má invalidní důchod ve výši 17 098 Kč a z důchodu jsou prováděny srážky ve prospěch výživného pro nezletilou jméno příjmení ve výši 4 047 Kč měsíčně. Žalobce doložil výsluhu matky ve výši 5 444 Kč měsíčně a její výdělky ve výši 21 892 Kč. Podle § 910 odst. 1 a 2 obč. zák. platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle § 911 obč. zák. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V daném případě je nepochybné, že mezi žalobcem a žalovaným je vztah syna a otce, kdy otci byla stanovena vyživovací povinnost k žalobci ve výši 900 Kč měsíčně naposledy rozsudkem název soudu ze dne datum. V té době bylo zohledňováno to, že otec plní ještě další vyživovací povinnost k nezletilé jméno, datum narození a to tehdy ve výši 2 000 Kč měsíčně, když tato vyživovací povinnost k nezletilé jméno byla změněna rozsudkem název soudu ze dne datum na částku 1 500 Kč s účinností od datum. Žalovanému pak přibyla ještě další vyživovací povinnost k synovi ze současného manželství s jméno příjmení a to jméno celé jméno , datum narození, tedy po té, co byly upraveny vyživovací povinnosti pro nezletilého jméno, jméno a jméno. Pokud jde o syna jméno, žalovanému odpadla tato vyživovací povinnost v říjnu 2015, kdy tento syn žalovaného začal pracovat a byl schopen se sám živit. Naproti tomu žalobce je studující s vysvědčením o maturitě a přijetím ke studiu na vysokou školu a i v porovnání s polorodou sestrou jméno má výživné o 600 Kč nižší, ačkoliv nezletilá jméno je o 9 let mladší. Pokud jde o potřeby žalobce jako dospělého, ale studujícího syna žalovaného, je třeba vidět, že se připravuje na budoucí povolání řádným studiem a dokonce i se snaží zaopatřovat své potřeby, shrnuté v podání spolu s žalobou, a to brigádní činností, když v tomto roce si vydělal pouze 4 500 Kč a to s ohledem na korona krizi. Nepochybné také je, že konzumuje obvyklé náklady bydlení, které jsou realizované v rodinném domě prarodičů bez nutnosti platit nájemné, avšak s povinností udržovat dům ve stavu způsobilém k bydlení a že zájmovou činnost i výdaje související se studiem hradí převážně matka s příjmy kolem 26 000 Kč měsíčně čistého, když ani ona nemá vyživovací povinnost k synovi jméno. Evidentní je, že žalobce se nevyhýbá možnosti si přivydělat finanční prostředky na zabezpečení svých zájmů, což ale není důvod k tomu, že by žalovaný neměl plnit vyživovací povinnost ve vyšším rozsahu v závislosti na svých možnostech a schopnostech. I když má další dvě vyživovací povinnosti k nezletilé 10 leté jméno ve výši 1 500 Kč měsíčně a k synovi jméno, se kterým žije ve společné domácnosti a který začne navštěvovat mateřskou školu, nelze přehlížet to, že má invalidní důchod III. st. ve výši 17 000 Kč a že výživné pro žalobce ve výši 900 Kč a pro jméno ve výši 1 500 Kč je s ohledem na věk a tím i potřeby oprávněného žalobce ve značném nepoměru. Přesto však soud vzal v potaz to, že žalovaný byl v insolvenci s povoleným oddlužením a že žalovaný splnil své závazky v insolvenci v loňském roce, když insolvenční řízení bylo skončeno v červenci 2019. Od té doby tedy není žalovaný zadlužen tak, aby nemohl plnit vyživovací povinnost k nejstaršímu dítěti s nárokem na výživné ve výši 3 000 Kč, neboť i po úhradě této částky a zaplacení výživného pro jméno by mu mělo zbývat dostatek prostředků na zaplacení nákladů běžné domácnosti, kterou zástupkyně žalovaného dokládala a to jak nájemní smlouvou, tak fakturami zaplacení vodného, stočného a elektřiny. Je totiž obvyklé, že tyto náklady postihují každou domácnost a že na jejich uspokojení se podílí na straně žalobce především matka a na straně žalovaného při existenci manželství a společném soužití se má podílet i manželka žalovaného. I když ta je v současné době odkázána na podporu v nezaměstnanosti, nelze nahlížet na poměry žalovaného tak, že by nemohl plnit zvýšenou vyživovací povinnost k žalobci po skončení insolvenčního řízení. Proto soud žalobě vyhověl co do navrhované výše výživného, tedy částkou 3 000 Kč, ovšem nikoliv od roku 2016, tedy od datum, kdy později žalobce upřesnil datum datum, ale až od datum. A ohledem na takto stanovenou vyživovací povinnost ve zvýšeném rozsahu při předpokládaném výživném určeném v posledním soudním rozhodnutí z roku 2013 vyčíslil soud dluh vzniklý zvýšením s povolením splátek ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. a s přihlédnutím k dalším dvěma vyživovacím povinnostem na straně žalovaného, proto byly povoleny splátky ve výši 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl ve smyslu předpokladů citovaných ustanovení § 910, 911 a § 913 a 914 obč. zák. Žalobce, který měl ve sporu úspěch má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení a to za právní zastoupení advokátem. Tyto náklady spočívají ve třech úkonech po 6 140 Kč ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 2, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb. a dále ve třech režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 téhož právního předpisu. K tomu pak náleží DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.