5 C 300/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 353 896,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 259 860,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 259 860,55 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 94 036,17 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 317,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku ve výši 353 896,72 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce – společnost právnická osoba. uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 265 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaná svůj závazek neplnila řádně a včas, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobkyně tak požaduje po žalované úhradu částky ve výši 353 896,72 Kč, jež se skládá z jistiny úvěru ve výši 261 860,55 Kč, poplatků ve výši 1 371,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 90 664,44 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení do zesplatnění ve výši 258,57 Kč, kapitalizovaných úroků do zesplatnění ve výši 15 805,50 Kč a dále pak požaduje přiznání zákonného a obchodního úroku z prodlení.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila podáním ze dne datum svá žalobní tvrzení a uvedla, že žalované byl poskytnut dne datum úvěr s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace. Žalovaná se ve smlouvě zavázala splatit celkovou výši úvěru v pravidelných 96 anuitních měsíčních splátkách ve výši 5 392 Kč, a to vždy k 26. dni v měsíci. Od postoupení pohledávky na žalobkyni byla uhrazena ze strany žalované pouze částka ve výši 2 000 Kč. Přehled plateb od společnosti právnická osoba. nemá žalobkyně k dispozici. Dále pak žalobkyně uvedla, že ze strany právního předchůdce nebyla v době poskytnutí úvěru žalované daná zákonná povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru a způsob, jakým právní předchůdce zkoumal schopnost splácet je tak v dané věci irelevantní.

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala zcela pasivní.

4. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba (jako postupitele) a žalobkyní (jako postupníkem). Žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni dopisem ze dne datum.

5. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi společností právnická osoba. (nyní právnická osoba.) a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 265 000 Kč s tím, že část úvěru byla účelově vázána na předčasné splacení úvěrů vůči společnosti právnická osoba. a zbylá část byla vyplacena ve prospěch běžného účtu žalované. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních platbách ve výši 5 392,60 Kč počínaje dne datum. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % ročně, RPSN 19,83 %. V článku IV bod 6 bylo sjednáno oprávnění banky požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty dle aktuálního Sazebníku Banky. Dopisem ze dne datum došlo k prohlášení úvěru za splatný. K okamžiku zesplatnění úvěru činila nesplacená část jistiny částku ve výši 261 860,55 Kč. Dle výpisu z úvěrového účtu ze dne datum (číslo výpisu 2012/11) činila nesplacená část jistiny částku ve výši 261 860,55 Kč. Z tvrzení žalobkyně jemuž nikdo neodporoval vyplývá, že žalovaná za dobu od postoupení pohledávky uhradila na svůj závazek částku ve výši 2 000 Kč.

6. Soud věc právně podřadil pod ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „NOZ.“), zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako „obč. zák.“).

7. Dle ust. § 3028 odst. 3 NOZ není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Dle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

9. Dle ust. § 52 odst. 2 obč. zák. dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

10. Dle ust. § 52 odst. 3 obč. zák. spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

11. Dle ust. § 657 a násl. obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Dle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky.

13. V době poskytnutí půjčky žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně byl účinný zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, jež považoval za spotřebitelský úvěr poskytnutí peněžních prostředků nebo odloženou platbu, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Tento zákon nestanovoval povinnost pro poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr, tj. zda bude schopen splácet s ohledem na své osobní, majetkové a výdělkové poměry.

14. Dle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše co podle ní dostal.

17. Soud v dané věci posuzoval, zda byla smlouva o úvěru uzavřena platně. Dle judikaturních závěrů vyšších soudů “neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná.“ V souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, IV ÚS 702/20, povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil.

18. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jednání profesionála na trhu typicky bankovních produktů, který zcela rezignoval na jakékoli zjišťování schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, musí mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), tedy obchod s chudobou je amorální s dopady do veřejného pořádku.

19. Přes opakovaná poučení o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru a sdělení předběžného právního názoru soudem, že soud má předběžně za to, že smlouva může být absolutně neplatná dle ust. § 39 obč. zák. z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně tvrzení nedoplnila ani neoznačila žádné relevantní důkazy z nichž by bylo možné dovodit, že byla schopnost žalované řádně hradit poskytnutý úvěr zkoumána. Žalobkyně po celou dobu řízení setrvala na svém právním názoru, že nebylo povinností právního předchůdce zkoumat úvěruschopnost žalované, když tato povinnost nebyla v době poskytnutí úvěru nikde právně zakotvena.

20. Soud má s ohledem na shora uvedené, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná dle ust. § 39 obč. zák, a to pro rozpor s dobrými mravy, neboť úvěr byl poskytnut osobě, u níž nebylo zkoumáno, zda bude schopna řádně hradit poskytnutý úvěr.

21. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 265 000 Kč. Za dobu od postoupení pohledávky na žalobkyni uhradila žalovaná částku ve výši 2 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že jistina úvěru byla ponížena o částku 3 139,45 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení a je její povinností vrátit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny ve výši 259 860,55 Kč v souladu s ust. § 457 obč. zák.

22. S ohledem na neplatnost dané úvěrové smlouvy nemohl soud přiznat žalobkyni požadované poplatky, úroky z prodlení a smluvní pokutu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

23. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně požadovala úhradu do datum, potom je žalovaná ode dne datum v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto soud výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne datum ve výši dle nařízení vlády.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 317,75 Kč, přičemž tato částka představuje 6,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,78 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 156 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 353 896,72 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 332,55 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 110,85 Kč za 64 ujetých km v částce 510,85 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 110,85 Kč za 64 ujetých km v částce 510,85 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 110,85 Kč za 64 ujetých km v částce 510,85 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 95 042,55 Kč ve výši 19 958,94 Kč.

25. Soud pro úplnost uvádí, že při poměřování úspěchu a neúspěchu řízení zohlednil celkovou přiznanou částku a celkově nepřiznanou částku s tím, že úroky požadované ze strany žalobkyně soud kapitalizoval ke dni rozhodnutí pro účely právě posouzení kompletní částky jíž nebylo vyhověno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.