5 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 29 915 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, částky 9 110 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 5 805 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, částku 9 110 Kč, částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, částku 5 805 Kč a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit tuto částku zpět ve lhůtě 30 dnů společně s úrokem ve výši 150 Kč a s poplatkem ve výši 1 800 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení déle jak 14 dnů, a proto musela uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Dále byla žalovaná v případě prodlení povinna hradit poplatky za upomínání, a to za upomínku prostřednictvím SMS 30 Kč, prostřednictvím e-mailu 50 Kč – žalované v důsledku upomínání vznikla povinnost uhradit 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných zpráv. Dále se žalovaná zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně s tím, že žalobkyně požaduje uhradit pouze 4 660 Kč. (nárok 1 a 2). Dále pak žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce společnost , právnická osoba, . uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 5 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala uhradit tuto částky zpět ve lhůtě 30 dnů společně s úrokem ve výši 75 Kč a s poplatkem ve výši 900 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení déle jak 14 dnů, a proto musela uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Dále byla žalovaná v případě prodlení povinna hradit poplatky za upomínání, a to za upomínku prostřednictvím SMS 30 Kč, prostřednictvím e-mailu 50 Kč – žalované v důsledku upomínání vznikla povinnost uhradit 800 Kč za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv a 1 000 Kč za upomínky formou písemných zpráv. Dále se žalovaná zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně s tím, že žalobkyně požaduje uhradit pouze 2 330 Kč. (nárok 3 a 4)

2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého právního zástupce omluvila. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, k žalobě se nijak nevyjádřila.

3. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

4. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

6. Soud postupoval podle citovaných ustanovení a řízení částečně zastavil výrokem I. rozsudku, když souhlas ostatních účastníků soud nevyžadoval. K rozhodnutí zbýval předmět řízení pro částku ve výši 15 000 Kč.

7. Aktivní legitimace žalobkyně má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, jež byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní.

8. V dané věci dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit zpět do , datum, spolu s poplatkem za úvěr ve výši 1 800 Kč, úrokem ve výši 150 Kč, s tím, že celková částka jež má být vrácena ve lhůtě 30 dnů činí 11 950 Kč. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 36,5 % ročně (pevně stanovená na celou dobu splácení jistiny úvěru), RPSN 773,59 %. Ve smlouvě byly sjednány sankce a poplatky pro případ nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. VI., když obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky.

10. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit zpět do , datum, spolu s poplatkem za úvěr ve výši 900 Kč, úrokem ve výši 750 Kč, s tím, že celková částka jež má být vrácena ve lhůtě 30 dnů činí 5 975 Kč. Ve smlouvě byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 36,5 % ročně (pevně stanovená na celou dobu splácení jistiny úvěru), RPSN 773,59 %. Ve smlouvě byly sjednány sankce a poplatky pro případ nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. VI., když obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužné částky.

11. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru.

12. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.).

13. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč a částku ve výši 5 000 Kč. Smlouvu o úvěru soud shledává jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání. Žalované byly tyto částky zapůjčeny na dobu 30 dnů. Poplatek za poskytnutí úvěru činil u prvého úvěru po slevě 1 800 Kč a u druhého úvěru po slevě 900 Kč. Poplatek soud považuje za skrytý úrok, jež dosahuje 237 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce, na níž se obrací fyzické osoby, jež se nacházejí zpravidla v tíživé finanční situaci a bankovní instituce by jim z tohoto důvodu neposkytly finanční prostředky. Právní předchůdce žalobkyně pak zneužívá tíživé situace klientů a přistupuje k uzavírání smluv, jež jsou nepoctivé a obsahující ustanovení zakládající významnou nerovnost smluvních stran.

22. V daném případě přepočtená úroková sazba činí cca 237 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala kolem 9 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje 26násobně. Jednání žalobkyně při uzavírání předmětných smluv vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

23. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 o. z., které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků a o poplatcích a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o. z., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku a sankcích uzavřít, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že ustanovení o sankcích a následcích prodlení dlužníka tvoří 50 % textu smlouvy. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku a nepřiměřených poplatků a sankcí – např. upomínky za SMS, emaily a dopisy, kdy právní předchůdkyně využila sjednaný maximální počet (10 SMS, 10 emailů).

24. Dále pak soud dovodil, že nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru. Po výzvě soudu, sdělil právní zástupce žalobkyně, že nemá k dispozici důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětných úvěrů. Žalobce pak vzal žalobu v rozsahu příslušenství žalované částku a smluvní pokuty zpět, s tím, že nadále požaduje po žalované úhradu pouze vyplacené jistiny úvěrů z titulu bezdůvodného obohacení, když je mu známo, že neposouzení úvěruschopnosti klienta činí smlouvu neplatnou. Soud má tak za to, že smlouvy o úvěru jsou v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

25. Soud má pak v dané věci za prokázané, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč a jistina ve výši 5 000 Kč) a tuto nevrátila. Po žalované je tak třeba požadovat, aby žalobkyni uhradila částku ve výši 15 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s ust. § 2991 o.z.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při poměřování úspěchu ve věci vycházel i z výše uplatněného a přiznaného nároku bez ohledu na částečné zpětvzetí žaloby, když žalobce přistoupil ke zpětvzetí žaloby až v důsledku důkazní nouze při vědomí, že pokud nebude vzata žaloba částečně zpět, nebude v této části úspěšný.