5 C 42/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou dne 25. 10. 2021 ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 100 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 772 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 100 Kč od datum do zaplacení, a dále na smluvní pokutě 3 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 1 800 Kč se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku 600 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Domažlicích, číslo účtu bankovní účet, variabilní symbol.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyně 1 063 Kč, k rukám údaje o zástupci, rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele společnosti právnická osoba se domáhá po žalované zaplacení dluhu, vzniklého nevrácením finančních prostředků, které byly žalované poskytnuté na základě smlouvy ze dne datum pod č. číslo pod názvem smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 2 100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 672 Kč, a to za 21 dnů, když závazek se stal splatný datum. Žalovaná svůj závazek nesplnila ani po upomínkách a ani poté, co pohledávka byla postoupena žalobkyni a dluží tak celou částku včetně sjednaného poplatku, když žalobkyně nárokuje i smluvní pokutu 3 000 Kč, která byla mezi účastníky akceptována na základě smluvních podmínek, a dále pak účtuje další poplatky ve výši 1 800 Kč za prodlení žalované. Nárok dokládá kopií smlouvy o úvěru, kopií ceníku, formulářem pro standardní informace, výpisem bankovního účtu prokazujícím poskytnutí finanční částky, doklady o sloučení právních předchůdců, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením postoupené pohledávky žalované včetně dokladu o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje žalobkyně postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není v projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná měla možnost tento postup odmítnout v sedmidenní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která jí byla zasílána na adresu evidovaného trvalého bydliště obec a číslo a rovněž na adresu soudu známou z informačního systému adresa, ovšem v obou případech fikcí s účinky doručení datum. Stanovená sedmi denní lhůta tak marně uplynula datum, aniž žalovaná postup dle § 115a o. s. ř. odmítla nebo se k věci jakkoli vyjádřila. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že mezi účastníky byla prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva pod č. číslo, a to dne datum, která byla označena jako smlouva o úvěru, když ve smlouvě jsou označené úroky 0 % ročně a 0 % měsíčně. Vzápětí pak je označena měsíční procentní sazba 45,7 %. Z ujednání účastníků je však zřejmé, že žalované byly poskytnuté prostředky 2 100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 672 Kč, aniž by bylo zřejmé, že se jedná o úvěrovou procentuální sazbu a aniž by bylo zřejmé, o jaké poplatky se jedná. Nicméně tato sjednaná částka představuje 30 % poskytnutých finančních prostředků, tedy úplatu, za kterou mohla žalovaná finanční prostředky získat a s ohledem na takto stanovenou výši nelze považovat ujednání za nepřiměřené. Soud proto vychází nikoliv z předpokladu § 2395 občanského zákoníku, tedy ze smlouvy o úvěru, neboť jejím pojmovým znakem je úroková sazba, která v tomto případě sjednána není, ale ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 občanského zákoníku. Podle něho platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaná pak neprokázala, že by poskytnuté finanční prostředky ve výši 2 100 Kč poukázané na její účet vrátila a soud jí proto uložil tuto povinnost ve výroku rozsudku spolu s povinností platit úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené prováděcími předpisy. Pokud jde o povinnost zaplatit 672 Kč sjednané jako poplatek za poskytnuté finanční prostředky, soud s ohledem na to, že tato částka představuje v podstatě 30 % poskytnutých finančních prostředků, tedy je přiměřená té výhodě, kterou žalovaná uzavřenou zápůjčkou získala, posuzuje toto ujednání ve smyslu § 1724 a § 1725 občanského zákoníku jako ujednání platné, kdy se smluvní strany shodly na obsahu smlouvy. Sjednaná částka za zápůjčku pak neodporuje ustanovení § 1813 ani § 1796 občanského zákoníku, a proto lze i tuto částku žalobkyni po právu přisoudit. Ohledně zbývajícího nároku, který žalobkyně podřazuje pod tentýž nárok jako částku 672 Kč, však vychází soud z jiného právního hodnocení. Podle bodu X4 uzavřené smlouvy účastníci dohodli, že nezaplatí-li úvěrovaný úvěrujícímu řádně a včas poskytnutý úvěr nebo poplatek za poskytnutí úvěru, je úvěrující oprávněn po klientovi nárokovat finanční poplatky za náklady spojené s upomínkami, a to podle tabulky sankčních poplatků, kdy úvěrující není povinován identifikovat formu či četnost upomínací akce a sjednaný sankční poplatek pro konkrétní výši dlužné částky a pro určitý počet kalendářních dnů považují smluvní strany za paušální. Tyto poplatky se pak odlišují podle finančních částek klientovi poskytnutých, přičemž poplatek ve výši 1 800 Kč zahrnuje poskytnutou částku od 9000 Kč do 10 000 Kč a prodlení 60 dnů. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka podstatně nižší, je tento nárok žalobkyní uplatňovaný nesrozumitelný ve vztahu k takto nastaveným sankčním poplatkům a pokud by se mělo jednat o částku, kdy úvěrující není povinen identifikovat čestnost upomínací akce, pak jde o ujednání neurčité, matoucí a tedy zavádějící a svým způsobem nemravné. Proto takové ujednání by nemohlo požívat právní ochrany a proto s ohledem na nesrozumitelnost vyčísleného sankčního poplatku ve výši 1 800 Kč považuje soud tento nárok za nemravný, který neodpovídá předpokladům smluvních ujednání a z toho důvodu je v této výši zamítnut. Vzhledem k tomu, že v dané věci nedošlo k vydání elektronického platebního rozkazu při zvýhodněné poplatkové povinnosti žalobkyně, rozhodl soud o doměření soudního poplatku dle § 4 odst. 1 písm. j) a položky 2 bod 2 Sazebníku Zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. Otázka náhrady nákladů řízení se řídí poměrem úspěchu a neúspěchu ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy lze mít za to, že s ohledem na navýšený soudní poplatek vznikly žalobkyni náklady za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem se odvozují od § 14b advokátního tarifu za dva a půl úkonu po 200 Kč a tři paušály po 100 Kč, tedy spolu s DPH ve výši 21 % představují tyto náklady 968 Kč. Z celkové výše pak při poměru úspěchu 77 % a neúspěchu 23 % náleží žalobkyni 56 % vzniklých nákladů, což z částky 1 968 Kč představuje 1 102 Kč, které je povinna žalovaná žalobkyni nahradit k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce u soudu.